Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 31.

Bella dostane nabídku od Jaspera. Edward se dozví od Alice, že Belle hrozí nebezpečí. Vydá se ji hledat do lesa. Najde ji? To už si prosím přečtěte. Za komentáře se zlobit nebudu =) PeTi

„Jak si mě našel?“ Napadla mě první otázka, na kterou jsem nenašla odpověď.

„Alice mě vyslala na lov. Prý že něco zajímavého potkám. Taky že ano. Ale měla jsi vidět Edwarda. Je celý nešťastný z toho, že se s tebou rozešel. Jen jsem nepochopil, že tobě naznačil, abys nedělala unáhlené rozhodnutí a sám tak činí.“ Jasper měl pravdu. Ostatně jako jeho celá rodina, když promluví.

„Nedá se nic dělat. Za chyby se platí. Já kecala pořád o smrti a takhle to dopadlo. On kecá o tom, že mě musí chránit a pak se z toho vyklube tohle. Nevim, co si o něm mám myslet. Snad jen to, že život půjde dál.“ Zdálo se mi, že jsem mluvila po delší době moudře. Jasper zakýval hlavou, že mě naprosto chápe. Pak mi, ale dal skvělou nabídku.

Edward:

„Takhle jsem to, ale nemyslela. Rozchod s tebou jsem nikdy neplánovala. Mrzí mě, že sis to tak vzal,“ tichounce a smutně promluvila. Já ji, ale v tu chvíli moc nevnímal. Zajímal jsem se o to, co si nyní počnu, až dojdu domů.

Došel jsem domů a Alice po mě šlehla zlostným pohledem. Čekal jsem, že se nejspíš ozve. Když jsem se ocitl ve svém pokoji na posteli, má sestra vtrhla do pokoje jako přepadovka. Pořád mě propalovala tím pohledem. Zhluboka jsem se nadechl, abych si pročistil hlavu od neustálého přemýšlení.

„Edwarde Anthony Masene Cullene, co to mělo znamenat? Jsi normální? Takhle jí od sebe odehnat a ani si nevyslechnout, co ti chtěla doopravdy říct? Styď se!“ rozkřičela se. Ale pořád mi zasahovala do života.

„Proč mi zasahuješ do života? Třeba to tak bude lepší. Sice ji uvidím ve škole, ale to snad přežiju.“ Zvedl jsem se a přešel k oknu. Na povrchu jsem si hrál na hrdinu, ale ve vnitř jsem to cítil jinak.

„Jo, tak zasahuju. Tak se podívej, co jsem viděla.“ Poslala mi myslí, co měla za vizi.

Bella seděla na pařezu, když v tom k ní přišel neznámý upír. Z ničeho nic se k ní přisál a nasával její lahodnou tekutinu. Vůbec se mi to nelíbilo. Moje citová hráz se přetrhla a na povrch vypluly mé emoce.

„Alice, jak jí mám najít?“ zeptal jsem se jí smutně. Ona hodila arogantní masku.

„Na to si přijď sám, chytrolíne. Hlavě, že jí říkáš, aby nedělala unáhleně rozhodnutí. Bum. A co ty neuděláš? Přesně to, co jsi ji říkal a kladl na to důraz. Prostě nemůžeš někomu něco říct a pak to udělat. Zapřemýšlej nad sebou, Edwarde. Budu se divit, když s tebou bude ještě chtít být. Dostal bys to, co sis zasloužil.“ S těmito slovy odešla z pokoje. Já neváhal a hned se vydal do lesa.

To jsem, ale debil. Vždyť ji miluji a teď ji opustím. Hlavně, že jí slibuju budoucnost se mnou. Že si ji vezmu a proměním. Opravdu se budu divit, když mě bude chtít jen vidět… Tedy jestli ji zachráním. Utíkal jsem až k místu, kde jsem ji spatřil naposledy. Její pach už nešel cítit. Zmateně jsem se rozhlížel a pořád stopoval. Až jsem zachytil čerstvou stopu, ale byla to kamufláž.

Celé dvě hodiny jsem po ní pátral a nic. Bylo to děsné, jen pomyslet na to, že díky mě už není nebo ji neuvidím. Plně jsem si uvědomoval, co jsem jí způsoboval za bolest. Ta bolest byla i pro mě dost silná. Nejvíce jsem si přál ji znovu spatřit.

Připadal jsem si bez ní takový nenaplněný a prázdný.

Bella:

Dostala jsem od něho skvělou nabídku.

„Bell, my s Alice máme zde v lese srub, o kterém nikdo neví. Tak kdybys chtěla, mohli bychom Edwarda pořádně potrápit, aby si uvědomil, co ti způsobil. Ještě jedna otázečka. Budeš ještě někdy chtít být s Edwardem? Já jen, jestli tě ukrýt tak perfektně, aby tě už nenašel. Ale potom by ses asi musela odstěhovat.“ Ta nabídka byla skvělá, ty další věci jsem tolik neřešila.

„Beru to! Nevím, asi bych s ním chtěla být. Jenže to on už nebude chtít. Je to jako by odhodil použité zboží… Prostě jsem nic.“

„No tak Bell, takhle nesmíš myslet. Každý děláme chyby. Jestli tě najde, tak to bude dobré znamení, že mu na tobě aspoň trochu záleží. A já bych řekl, že ano. Teď tě vezmu do náruče, aby tě neucítil.

Doběhl do hustě porostlého lesa. Srub nešel vidět, protože byl zarostlý břečťanem. Docela mě zajímalo, jestli mě vůbec najde.

„Běž dovnitř. Jídlo už by tam mělo být. Alice to celé viděla, tak ti tam něco připravila. Možná, že bude ve vnitř. Není se čeho bát.“ Poslal na mě uklidňující vlnu pocitů a já byla opět v lidu.

Vešla jsem dovnitř. Interiér srubu, ač se to nezdálo, byl velice světlý a prostorný. Usadila jsem se na pohovku v obýváku. Na konferenčním stolku byl položený papír.

Ahoj, Bello, nevím, jestli Edward přijde. Kdyby se tam do dvou hodin neobjevil tak bych přišla. Doufejme, že se to nějak vyvrbí. Na pohovce máš připravenou knihu, jestli si budeš chtít číst. Ale v tvém případě bych si šla raději lehnout. Alice

Na chvíli jsem četla knížku Balada o smutné kavárně. Začátek byl velice zajímavý, avšak se mi po delší době chtělo spát. Poslechla jsem Alice a došla si do ložnice. Tam jsem se uložila do veliké postele, zavřela jsem oči a nechala vyhrát spánek nad mým tělem.

Edward:

Byl jsem na pokraji psychického vyhoření. Nevěděl jsem si rady. Toulal jsem se dál do hlubšího lesa. Přede mnou bylo něco porostlého břečťanem, tak jsem se sesunul až k prahu. Přemýšlel jsem nad tím, kde by mohla má láska být.

Zarostlé dveře, které jsem ani nečekal, se otevřely pod mým náporem. Já vklouzl dovnitř srubu. Nasál jsem zdejší vůni a zarazil jsem se. Byla to vůně mé lásky, kterou jsem bez většího přemýšlení opustil.

Prohledal jsem přízemí a nikde nebyla, tak jsem šel potichounku po schodech. Bál jsem se toho, že uvidím, jak tam Bell leží vysátá nebo se mění.

Otevřel jsem dveře nejspíš od ložnice a hned jsem spatřil Bellu, jak klidně oddechuje. Byl jsem neskutečně rád, že žije. Bylo mi jedno, že spí. Docela rychle jsem k ní přiběhl. Políbil jsem ji na čelo a pak na rty. Čekal jsem nějakou reakci, ale ničeho jsem se nedočkal. Možná už mě opravdu nechce.

Zkusil jsem to znovu, bylo to jako bych čekal, že se probudí jako šípková Růženka. Jenže ona neusnula na sto let, nýbrž pro mě už na věky. Navíc já nebyl princ, ale necitlivý upír. Takže to mohlo být z pohádky Kráska a zvíře. Dokonale by se to do téhle situace hodilo.

Chtěl jsem víc ji líbat. Jenže ona se ani nepohnula. Její srdce se ani nezrychlilo. Bylo to, jako když vám nožem probodnou srdce a to následně krvácí. Nevěděl jsem, co jsem si to nalhával, že by mi mohla odpustit. Ale nyní jsem už zbaběle neodešel. Lehl jsem si vedle ní a čekal, kdy uběhne těch ´100 ´ let.

Objal jsem ji a víc se k ní natiskl, protože jsem si přál, aby to bylo jako dřív. Bell se po chvíli probudila. Stoupla si a trajdala po pokoji. Vůbec si mě nevšímala. Hrozně mě to bolelo. Tohle jsem z její strany nečekal.

Nevydržel jsem to ticho, promluvil jsem.

„Bell.“ Otočila se na mě a čekala, co udělám dál.

„Je mi líto, jak jsem se zachoval. Tohle ti asi moc nepomůže. Ale uvědomuji si svou chybu. Vím, že jsem ti kázal, abys nedělala unáhleně další věci, a sám jsem to porušil. Hrozně moc bych si přál, abys mi odpustila. Byl bych neskonale vděčný za to, kdyby to mezi námi bylo jako dřív. Nejspíš bys se mnou nechtěla chodit, ale kamarády bychom mohli být. Prosím vynes rozsudek ze svých úst.“ Otočila se s rukama na prsou.

Bella:

„Co jako chceš slyšet? Že je všechno v pořádku? Že tě miluju, odpustím ti a budem spolu až do mého dne skonání? To bys opravdu chtěl slyšet?“ Raději ani nemrkl, tak jsem pokračovala.

„Víš, taky bych chtěla, aby to všechno bylo jako dřív. Jenže Edwarde, já nevím, jestli se budeš takhle unáhleně rozhodovat pořád. To ty jsi řekl, že si dáme pauzu a odešel jsi a nechal mě tam samotnou. Samozřejmě ti to nevyčítám, ale když jsem na tebe promluvila, tak ses jen otočil a šel v klidu dál. Nevím, co si mám o tobě myslet. Teď by bylo opravdu nejlepší skočit do té rokle a nic neřešit,“ promluvila jsem klidně.

„Řekni mi, co vlastně chceš. Pak se rozhodnu.“ Zvedl hlavu a zadíval se mi s láskou do očí.

„Chtěl bych se vrátit v čase na rozcestí a nechat tě jít k vám domů. Chtěl bych mít s tebou opět vztah. Jen nevím, jestli mi odpustíš. Po škole bych si tě vzal, kdybys chtěla. Potom by mohla být proměna. Ač nerad to říkám, ale přiznávám, že jsem sobecký... Chtěl bych tě mít u sebe napořád. Ale jako upír bys nemohla mít děti, tak ti nechávám ve všem volnou ruku.“ Tohle byly důvody na rozmyšlení. Stoupla jsem si těsně před něj. Pohladila jsem ho po rameni a začala plakat.

Ne kvůli tomu, že bych ho opustila. Byl tu jiný důvod a mnohem vážnější.

„Víš, ty toho o mé minulosti moc nevíš. Já děti mít nemůžu, ač bych si to moc přála, ale nejde to. Já totiž mám od narození srůst na vaječníku. Takže je jedno, když budu upírka. Hlavně, že budu s tebou,“ pověděla jsem smutně a do toho plakala.

„Pokaždé, když okolo mě prochází budoucí maminky, se cítím v  neprávu, protože já vždycky chtěla mít velkou rodinu a díky mé vadě ji mít nemůžu. Nebo když okolo mě jde úplná rodina s kočárkem tak já, prostě nedokážu být na místě. Musím se zpakovat pryč. Já to prostě nevydržím.“ Měla jsem, co dělat, abych to řekla. Naplno jsem se rozplakala a sesunula se k posteli.

Edward si sednul vedle mě a následně mě objal, přimáčknul na sebe. Plakala jsem mu do košile a nevěděla jak to ukončit. On mě hladil po zádech, vlasech. Líbal mě do vlasů a různě utěšoval.

„Miláčku, promiň, že kvůli mně sis na to musela vzpomenout. Je mi to líto. Teď tě opravdu chápu, že jakoby nemáš „žádnou“ úlohu v tomhle životě.“ Jen co to dořekl, tak jsem ho objala.

„Díky, bez tebe bych to asi nezvládla. Ve škole ve Pheonixu se musel nahlašovat zdravotní stav. A nějak se to rozneslo po celé škole. Ten prvák byl opravdu hrozný. Nikdo se semnou nebavil a vrhali po mě opovrhující obličeje. Jsem ráda, že můžu bydlet tady.“ Pak se na mě opět dral spánek a já mu podlehla. Usnula jsem Edwardovi v objetí.

„Ztratil jsem tě proto, abych tě našel,“ uslyšela jsem poslední slova dne z úst mé lásky.

Shrnutí

Kapitola 30. » Kapitola 32.

Doufám, že se vám mé zpracován tohodle dílečku líbilo a zanecháte mi tu komenář. Jinak děkuji za ty předešlé, udělaly mi velkou radost. Příště navštíví Bellu známá osoba. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 31.:

Přidat komentář:

Nick:

Text: