Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 24.

29.06.2010 (12:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2494×

24. Přátelé, budou Vánoce

„Já a nová sestra? To ani nejde ne?“ optala se s údivem Bells.

„Ano, Bells. Je to tak. Ať uděláš cokoliv. Už si naše nová sestřička a my se tě jen tak nevzdáme,“ pověděli všichni přítomní z rodiny nastejno.

Po nekonečném dni jsme odjížděli domů i s Anym. Ta byla s námi po celý týden. Všichni si ji neuvěřitelně oblíbili a chtěli vědět, kdy se opět přijede podívat. Emm se od ní přiučil další vtípky a ona i mě s Alice učila těm nejzajímavějším, které Emmovi říct nemohla, protože hned by toho zneužil.

Bella:

Dny ubíhaly nějak moc rychle. Ani jsme se nenadáli a už se Alice chystala na obří vánoční nákupy. Jak jinak, že? Byl pátek, chladné odpoledne. Alice se domluvila s Edwardem, že mě vezme na nákupy.

Jeli jsme spolu až do vzdáleného Seattlu. Samozřejmě, že do největšího obchodního střediska ve městě.

„Bells, dneska budeme kupovat dárky, ano? Žádný tahání po obchoďákách s hadrama. Takže kde to jen začneme? Máš už vymyšlený, co dáš Edwardovi?“ zeptala se a mně tím vyrazila dech. Postávala jsem vedle ní a přešlapovala z nohy na nohu.

„Ne, nemám a ani netuším, co bych mu tak mohla koupit, je to snad ta nejsložitější věc, jakou dělám za posledních pět let,“ odpověděla jsem jí nenuceně.

„Cestou snad něco vymyslíme, ale už bys věděla, co dát Esme a Carlisleovi?“ zaplavila mě další otázkou, tentokrát už nápad byl. Vyzvala mě rukou k odpovědi.

„Co kdybychom jim koupili lístky do Afriky? Carlisle by mohl pomoct nemocným dětem a květiny pro Esme by se taktéž našly. Podle mě by to nebyl špatný nápad.“ Šlo vidět, že se to Alice zamlouvá.

„Jedni by už byli z krku. Tak a co pro Rose a Emma?“ Přemýšlet jsem nemusela dlouho. Nápad mě hned osvítil.

„Pro Emma… krmivo pro Emminku, protože jak jsem koukala, dost jí ubývá. A on by koupil při jeho nešikovnosti jed. A Rose? Ta se ráda hrabe v autech… tak koupit odklápěcí střechu ke kabrioletu? Přídavná střecha k BMW.“

„Teda, Bello, ty to válíš. To by ani mě nenapadlo. A jen taková malá otázečka, protože nevidím do budoucnosti. Máš i něco pro mě a Jaspera?“ vyzvídala s nadějí v hlase. Přistoupila jsem o krok blíže a objala ji.

„Promiň, nějak mi to dneska nemyslí.“ Snažila jsem se vymluvit.

„Jo, já ti dám… nemyslí. Jen se podívej, co jsi vymyslela pro Rose, Emma, Esmé a Carlislea. A pro nás s bráškou a Jasperem nic, co?“ rozhořčeně na mě hulákala.

„Víš co? Je mi z tebe špatně. Jdu na záchod… Tak zatím,“ odpověděla jsem a hned to řízla za roh. Tam totiž prodávali věci do auta. Napadlo mě, že by se její interiér auta mohl sladit do fialové barvy. Tu ona má nejraději ze všech. Tak jsem tedy koupila potahy ze sametu a koberečky pod nohy. Mohlo by se jí líbit. Pro Emma jsem zašla rezervovat společenskou hru. Nějak mi to nedalo a koupila ty lístky pro celou rodinu. Byla to Laser Game. A Jasper? Tomu jsem koupila velice odolné značkové hodinky Storm. Doufala jsem v to, aby se mu líbily.

To všechno trvalo tak deset minut. Alice pořád čekala na mě.

„Alice, jak jsem byla na záchodě, tak jsem přišla hned na dva dárky pro Edwarda. První je na čipování auta a zadruhé nitro. To by určitě ocenil, co si o tom myslíš Alice?“ zeptala jsem se jí po delší době a ona souhlasila. Hned jsme šly všechno nakoupit. Pro Charlieho jsem už měla nakoupené pruty a náboje do brokovnice, které koupila Alice.

Edward:

Alice odjela s Bellou na vánoční nákupy. Já jel s Jasperem na vánoční nákupy do Vencoveru. Pořád jsem nevěděl, co mám koupit Belle. A pak mi to došlo. Mohl bych jí koupit notebook, když bych já nebyl v dosahu nebo ona mě. A k tomu bych jí pořídil internet. Zdálo se mi to jako perfektní dárek. Jasper Alice koupil dvojnásobně velkou obří skříň. Na těchto nákupech jsme si každý dali hodně záležet.

Když jsme dorazili domů, nikdo nebyl doma. Ani ztřeštěná Alice. Hledal jsem Bellu po čichu a nic. Zkoušel jsem jí několikrát volat, ale telefon nikdo nebral. Hrozně jsem se o ni začal bát. Vyčítal jsem si, že jsem ji nechal samotnou s Alice. Co když měla hlad a… Na to jsem raději rychle zapomněl a začal lítat po lese. Našel jsem tu stopu. Něco brečelo.

Ale ta mě zavedla k raněné dívce. Byla velice krásná a… A dost vždyť mám Bellu, tak nad čím to tady přemýšlím? Nikdo, nic nás nerozdělí. Mou hlavou se pořád honilo: Krásná, krásná, krásná… Na zblbnutí, jenže z hlavy tekla krev a já nevěděl, jestli ji proměnit. Bellu jsem proměnit nechtěl, ale tohle bylo něco jiného… lepšího?

Tohle všechno jsem si představoval, co by se mohlo stát, než bych ji našel. Utíkal jsem křovinami za tím pláčem. Roztáhl jsem některé větve a uviděl podobnou dívku té, kterou jsem si představoval.

Promnul jsem si oči a uviděl Bellu? Ano Bellu. Magořím a to díky Vánocům. Bella ležela na zemi a vůbec se nehýbala. Hrozně jsem se o ni bál a nevěděl, co mám dělat. Zvednul jsem jí jednu ruku a pustil. Okamžitě padala k zemi a to nasvědčovalo, že je v bezvědomí. Nevěděl jsem, co se tu vlastně stalo. Nikde neměla tržnou ránu… nic.

Jenže když jsem ji chtěl vzít do náruče… z ničeho nic zmizela. Nebyla a já byl zatím sám v lese mezi křovisky. Najednou byl někdo vedle mě. Osoba byla zahalena v hábitu. Nejspíš někdo od italských a jde si pro mě, protože si Bellu už vzal za to, že ví o naší existenci.

Osoba se najednou rozesmála a já netušil, co je tady vlastně k smíchu. Sundala si dlouhou černou kápli a já mohl zahlédnout její tvář.

„Co ty tady děláš?“ zeptal jsem se jí.

„No, víš já, nemám jen dva dary. Nebo mám, ale podle nálady si je měním. A kousek odtud zase sčítám, tak jsem se šla kouknout k vám a nikde nikdo. Nejblíže jsi tu byl ty, tak jsem si trochu zahrála s tvými myšlenkami a udělala iluze o Belle. Ale že to byla sranda tě pozorovat, jak se tu pořád motáš dokola a nevíš, čí jsi,“ odpověděla rodinná zrádkyně.

„Anym, dostaneš asi brzo pozdrav od Demetriho. Takhle trápit lidi a na Vánoce? Je tohle vůbec normální? Přemejšlej trochu, tohle by ani Emm nebyl schopnej.“ S zuřivostí jsem to plival, protože jsem si po tomhle opravdu nepřipadal normální.

„Ne, nebyl schopný, protože nemá dar. Tak jo… Promiň, jen jsem se potřebovala odreagovat.“

„Tak příště na někom jiným prosím tě. Nejsem pokusnej králíček.“

„Dobře, příště jdu na Emma. Já budu muset jít. Tak krásný Vánoce a pozdravuj doma všechny. A ještě jednou se omlouvám,“ dořekla, kývl jsem a pak zmizela v dálce.

Lesem jsem bloudil až do noci a pořád jsem nic, nikoho nenašel. Raději jsem to už vzal domů. Už tam byla i Alice, ale po dnešním bloudění jsem neměl náladu se s ní hádat. Zašel jsem k sobě do pokoje a vydechnul, protože na mě toho bylo moc za celej den. Bella se stále neozývala a já se víc a víc bál.

Zamířil jsem do koupelny, se osprchnout. Potom jsem došel k posteli a skočil na ní. Jako že jsem stál u kraje a spustil se po zádech na ní. Jenže jak jsem dopadl na ní… něco zaúpělo bolestí a já, co nejrychleji vyskočil z té postele. Odkryl jsem pokrývku a tam spala Bella. No, po tomhle incidentu už nespala. Byla ráda, že vůbec dýchá.

„Bells, lásko, nestalo se ti nic? Já nevěděl, že budeš u nás. Celý den ses neozývala a já si myslel, že mi tě někdo ukradl. To jsem ale tele, co? Nezavalil jsem tě? Půjdeme za Carlislem, aby tě prohlídnul,“ omlouval jsem se Bells omluvným hlasem.

Do pokoje z ničeho nic vlítla Alice a dívala se, co se zase stalo. Vrhnul jsem po ní zabijácký pohled.

„Klid Edwarde,“ okřikla mě. Já no to neměl nervy a hned jsem vybuchnul.

„Tak ty říkáš klid, jo? Nevím, komu jsem svěřil Bellu, ale tys ji prostě nemohla nechat aspoň zvednout ten pitomej mobil, co?“ Všechna zlost už přetekla. Tou dobou už tam stála celá rodina a nevěřícně se dívali na Alice, co to pro tentokrát provedla.

„Přátelé, budou Vánoce. Tak prosím nic neřešte a jdem zpět ke své práci, kterou jsme nechali. A s tebou, Edwarde, si ještě někdy po povídám,“ dořekla a všichni se už pakovali ven ze dveří.

Shrnutí

Kapitola 23. » Kapitola 25.