Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 23.

Dneska bude pomstička Edwarda a Belly. Pojede se za sestřenkou Tanyou. Co se tam stane a koho potkají? Minule jste mě komentáři potěšili, takže tu je o něco dříve další díleček. PeTi

Šla jsem zničeně a smrtelně pomalu chodbou. Už jsem nepřemýšlela, že je to hrané, ba naopak. Z ničeho nic se přiřítil Edward a zachytil mě jeho studenou rukou.

„Nech mě být. Neodpustím to to s tou Jessicou. Asi se co nejdříve odstěhuju. Sbohem,“ rozloučila jsem se a zplna se rozbrečela.

„Ne. Já vůl. Odpusť mi to prosím. Nestěhuj se. Aspoň tu buď s mojí sestrou a rodinou. Mě nech se utápět v žalu a smutku,“ křičel ještě za mnou. Já jen kroutila negativně hlavou a odjížděla jsem za plného pláče domů. Jenže jsem si oči nesetřela od slz. Byla tma. A potom...

Úterý

Bella:

Něco narazilo do mého auta. Otevřelo to dveře a byl to Edward.

„Za prdelí mám celou rodinu,“ prohlásil a mě se v mysli míhaly obrázky šesti pelášejících upírů. Jelikož otevřel dveře u řidiče, já se posunula a pustila ho k volantu.

„Proč za tebou běží?“ Musela jsem vědět pravdu. Otočil svůj pohled na mě.

„Protože, hned jak jsi odjela. Chtěl jsem se ti omluvit, protože šlo vidět, jak to prožíváš. Ale řeknu ti, než jsem přišel na to, že je to hra. No, dalo mi to zabrat.“ A už mě zase naštval.

„Kolikrát ti mám říkat, že se nemáš omlouvat za věci, který jsi neudělal, Edwarde. Že bychom se přeci jen rozešli?“ Nestihla jsem to dopovědět a on prudce zastavil na kraji silnice.

Otočil se na mě a měl černé oči. To znamenalo, že má hlad nebo po mě touží. Nevěděla jsem, co teď cítí.

Víc se ke mně přiblížil a natáhl vzduch. Já se bála. Zakryla jsem si oči a potichu plakala. Něco vzal do ruky a ruplo mu to v nich. Bylo to vajíčko… pukavec v mém autě a uzavřeném prostoru… fůůůůj. Najednou se Edward zasekl a po chvíli se začal třást.

„Ty… ty… krvácíš,“ řekl větu, která mi změnila život.

„Blbost,“ zareagovala jsem prostě. Nebylo možné, abych krvácela.

„Asi vím, co cejtim, ne?“ To byla taky pravda, čich měl dokonalý. Ostatně jako všechno.

„Leda, že… Ale to né. Promiň, Edwarde, já nechtěla,“ pověděla jsem a on vypadal, že nic nechápe, jako nejspíš všichni, co to čtou.

„Teta z Červený Lhotky se u mě staví každej měsíc. Já jí říkala, ať nechodí, ale ona ne, že by se změnil můj stav.“ S humorem jsem povídala. Tohle téma mi celkem připadalo divný řešit s mým přítelem… upírem.

„Nějak záříš vtipem. Až na to, že tvůj přítel je upír a živí se krví. Co kdyby na ní dostal chuť a ochutnal?“  Trochu jsem se bála, přiznávám. Ale pořád ve mně byl kousek důvěry. Jenže Edward se přibližoval až moc podezřele ke mně. Dokonce zavrčel, když jsem chtěla otevřít dveře.

Dnes už asi po páté jsem začala plakat. Ani nevím proč. Možná jsem se bála Edwarda, možná toho, co se mělo stát. Jenže on udělal něco, co bych v tu chvíli ani já samotná nemohla čekat. Nikdy v této situaci. Opravdu nikdy bych to nečekala.

Setřel mi slzy. Pak se ještě více přiblížil. Políbil mě do vlasů, na čelo, tváře, nos, oční víčka, která byla zavřená a v neposlední řadě i na rty. Měkce položil jeho rty na ty mé a čekal, jak zareaguju. Pootevřela jsem je a on proklouzl svým jazykem do mých úst a hrál si s ním. Naše hranice se dále posunuly.

Po delší době se odtáhl a já jen zírala.

„Cože to? Já jsem čekala něco jiného. Jsem za to ráda.“ Díval se na mě jako když… no, nevím.

„Když já to chtěl vždycky zkusit. A teď s tak báječnou dívkou, jako jsi ty.  Nikdy bych ti nedokázal jen zkřivit vlásek, už ne. Díky, ale teď už musíme. Naši jsou u vás,“ dopověděl a rychle ujížděl k nám.

Doma už stáli všichni před domem. Zrak měli zaseknutý na mém autu. Vystoupila jsem a Edward mě vzal za ruku. Všichni se divili, co že taková změna.

„Synu, o co jsme přišli?“ zeptal se všímavě Carlisle.

„To bylo herecké umění. Nacvičili jsme si to na Emma, aby měl výčitky svědomí, co všechno udělal. A vy jste mu následně mohli vynadat, že takové vtípky se nedělají.“

„Jé, to jste neměli dělat. Doma se to s ním nedalo vydržet. Pořád povídal o tom, že vás musí dát opět dohromady, že k sobě patříte a bez vás bychom nebyli rodina. Tahle slova použil sám Emm, což jsem se divila,“ koktala Rose a pořád se jí něco nezdálo.

„Vy jste mi dali. Tohle se nedělá, kord když nevidím vaši budoucnost. Příště si to rozmyslete. Zítra vás čekají maratonové nákupy a to bez řečí,“ mluvila naštvaně Alice a myslela si, že nás tím rozhodí a na koni bude pro tentokrát ona.

„Jo, klidně půjdeme. Moc se těšíme. Ale budeme po obchodech chodit jen spolu. Ty si tajtrdlíkuj, kde chceš. To jsi neřekla, že musíme jít s tebou. Takže nevymlouvat,“ upozornila jsem ji. Alice mohla sbírat svou bradu až na podlaze. Zaregistrovala, kam se to dívám a urovnala si ji na své místo.

Najednou zazvonil Emmovi mobil v kapse.

„Emmett Cullen. Co si přejete prosím?“ zeptal se slušně, jak se správně má.

„Tady Romana Volturi,“ odpověděla neznámá a Rose se začala klepat.

„Prosím? Slyším dobře? My nic neprovedli. Nezabíjejte nás… i když boj by nebyl špatný.“ Na tohle pro změnu zavrčel Edward, protože nechtěl přijít o kohokoliv z nás.

„Říká ti něco Anamor, Omanka, Manka, Mamanka? Tyhle přezdívky jsi vymýšlel ty, když jsme byli malý.“ Emmovi se rozzářila očka, ale od Rose schytal hned lepáka.

„Ty žiješ? Pane jo. A kdes vzala mé číslo na mobil?“ optal se Emm té dívky.

„Nu, viděla jsem, že sázíš a něco málo si vyhrál díky Alici? Ano, tak se tvá sestřička jmenuje.“ Po dokončení věty Alice ztuhla a něco se jí zřejmě nelíbilo.

„Kdo jsi? A co po mě chceš?“ zeptal se Emm, protože mu to všechno nešlo do hlavy. Od Rose schytnul smrtelný pohled.

„Emmonne neblázni. Snad ví, že upíři mají schopnosti ne? A já znám všechna mobilní čísla ve státech i jejich majitele a navíc mám přehled v sázkách a Volterovi mi taktéž něco pověděli o vás jako rodině.“ Emm se rozzářil ještě víc, než při druhé větě.

„A ták a co, že ses teď ozvala?“ položil Emm až moc chytrou otázku na něj.

„Mám spočítat jednotlivé upíry, být s nimi týden a pak přidat do složky jejich vlastnosti,“ odříkávala neznámá a Rose se mohla uvrčet. Nejspíš to Emmova kamarádka uslyšela a opět zareagovala.

„Přijedu dneska v noci. Rose, neboj se. Já mám manžela Demetriho a navíc s Emmem jsem kámoši, tak se o něj neboj, navíc já nepatřím do gardy,“ uklidňovala velice hlasitě Rose a dokonce šlo vidět, jak si oddychla.

„Dobře, nejspíš víš, kde bydlíme. Tak tě budu očekávat.“ S těmito slovy Emm ukončil hovor.

„Emmette, nějak nadšenej bych z toho nebyl, protože nevíš, jaký trest tě čeká za ten blbej vtip,“ pověděl mu Edward a blíž k němu přistoupil.

„Povídej, schroupnu všechno.“ Tohle neměl říkat, protože nevěděl, co jsme si pro něj připravili.

„Když všechno, tak všechno. Zítra po nákupech, na neurčito pojedeme k Tanye. Ta si tě vezme do parády. A bez keců, je ti to jasný?“ Jen co to Emm slyšel, hned se chytil za hlavu, jakej je to vlastně vůl, že řekl tu větu před tím. No, za blbost se hold platí.

To už se všichni raději rozešli do svých domovů a byl klid. Já s Edwardem se vydala k nám do mého pokoje. Hned jsem se položila do postele a usnula.

Středa – příjezd k Tanye

Edward:

Už jsme stáli u Tanyi před domem. Po cestě jsme se skamarádili s Romanou, ale chtěla, abychom jí říkali Anym, její zkrácenina pozpátku. Anym je středně vysoké postavy, má delší hnědé vlasy, třeba si s ní Tanya pohraje a odejde od ní se suvenýrkem. A nejspíše se sem nikdy nevrátí.

„Ale koho pak to tu nevidím. Koukám, Cullenovic přijali dva členy. Na jednu mám chuť a ta druhá je z Volterry a té se upřímně bojím,“ pověděla Tanya. Je menší postavy. Dlouhé blonďaté vlasy ku podivu nemá ve stylu crazy.

„Tohle je Isabella, té se ani nedotýkej nebo tě Edward pošle tady s Romankou do Volterry,“ představoval nové objekty Emm.

„Ahoj, jsem Romana a počítám jednotlivé upíry a zapisuji jejich vlastnosti. Mě se zatím bát nemusíš,“ pověděla Anym.

„Já jsem Isabella, Edwardova přítelkyně. Doufám, že tu nebudu překážet,“ odříkávala má milá z ostychu.

„Jste tu všichni vítaní. A důvod vašeho příjezdu je jaký?“ Emmovi se trochu přitížilo, když se blížil jeho osudný okamžik.

„Milá Tanyo! Emm by si rád nechal udělat od tebe nějaký nový crazy účes. Začít můžeš už nyní. Protože máme jen málo času. Zítra musíme domů.“ Po dokončení věty se Tanye rozzářila očka a hned nás tahala do domu.

Tanya se chtěla dát hned do práce, ale nemohla najít ten správný crazy účes, který ještě nepoužila. To se jí pod ruku v jednu chvíli vmísila fotka, kterou tam přihodila Anym.

„Tohle teď ve Volteře letí. Aro, hlavní vůdce upírů si to před týdnem nechal udělat a každý jde s ním v jeho stylu. Emmíku, tobě to tak bude slušet. I ten knírek přiděláme, aby ses více podobal pánovi,“ se smíchem mluvila velice srandovní Anym. Už jsem pochopil, od koho Emm pochytil ty moresy v podobě vtipů. Zajisté v tom měla prsty Anym.

Tanye se leskla očka a hned Emma připoutala do elektrického křesla a upevnila mu ruce zvláštními a pevnými pouty. Říkal jsem si. Sakryš, ta holka má ale nářadíčko.

Po necelých třech hodinách nalepování zvláštní vrstvy imitace kůže a nových vlasů, které byly pravé a ustřižené z nějakého čerstvého nebožtíka, se Emmettek podobal pánovi na fotce.

„Emme, promiň, ale dokud si to nesundáš, nic se mnou nebude. A za to co jsi udělal svému bráškovi a své nové sestřičce, to budeš nosit déle jak tři měsíce. A pozor! I do školy,“ upozorňovala Emma Rose. Naposledy ho políbila a už s ním od té doby nechtěla mít.

„Já a nová sestra? To ani nejde ne?“ optala se s údivem Bells.

„Ano, Bells. Je to tak. Ať uděláš cokoliv. Už si naše nová sestřička a my se tě jen tak nevzdáme,“ pověděli všichni přítomní z rodiny na stejno.

Po nekonečném dni jsme odjížděli domů i s Anym. Ta byla s námi po celý týden. Všichni si ji neuvěřitelně oblíbili a chtěli vědět, kdy se opět přijede podívat. Emm se od ní přiučil další vtípky a ona i mě s Alice učila těm nejzajímavějším, které Emmovi říct nemohla, protože hned by toho zneužil.

Shrnutí

Kapitola 22. » Kapitola 24.

Doufám, že se díleček líbil. Napište, jak se vám líbily ty vlasy. =D A prosím zanechejte tu komentíky. Dík moc. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 23.:

Přidat komentář:

Nick:

Text: