Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 18.

27.05.2010 (22:00) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2890×

18. Problém miláčku?

„Ještě jsem se tě ani nezeptal. Měla jsi někoho přede mnou?“

„Bude se to zdát asi divný, ale ne. Neměla. A ty?“

„Ne, za celých víc, jak sto let jsem o nikoho nejevil zájem. Až tys mi padla do oka. Jako bych na tebe těch celých sto let čekal. Samozřejmě některé osoby o mě jevili zájem, ale já ne. Tys v ten první okamžik na mě tak zapůsobila, že jsem nemohl nemyslet na nic jiného než na tebe,“ vychrlil ze sebe svoje zážitky a já byla za to ráda. Nechtěně jsem zívla a už byla v jeho náruči, která mě odnesla a položila do mé velké postele. Dovřela jsem oční víčka a hned usnula.

Neděle

Bella:

Ráno jsem se probudila ve své posteli sama. Edward nikde nebyl. Jen na mém počítačovém stolku ležel papírek. Má zvědavost mi nedala a hned jsem se šla kouknout, co mělo stát na tom papírku.

Ahoj, Bell. Až tohle budeš číst, tak já budu v tu dobu na lovu. Nevím, kdy přijdu. Nějak to na mě přišlo a po tom včerejšku jsem se musel jít najíst. Zatím se opatruj má Bellinko. Edward

Krásným rukopisem napsaný papír jsem si založila do mé úschovny na jeho dopisy. Každý se svým způsobem od sebe lišil. Udělala jsem si snídani a s ní odešla na balkon. Zrovna nepršelo a já si mohla v pohodě vychutnat ten pocit klidu a ticha o samotě.

Jen co jsem dojedla. Někdo přijel a zvonil neustále na zvonek do doby mého příchodu ke dveřím. Otevřela jsem je a koho tam neviděla? Enri.

„Ahojky, Enri. Co tu děláš? Ani nevíš, jak ráda tě vidím,“ řekla jsem přešťastným a udiveným tónem hlasu směrem k Enrimu.

„Dobré ráno, Bellíku. Charlie mi řekl, kde bydlíš,“ odpověděl a přistoupil ke mně. Sehnul se k polibku. Myslela jsem, že se chce políbit na uvítanou tak jsem se postavila na špičky a políbila ho na tvář. On to pochopil jinak a začal mě líbat vášnivě na rty. Jenže to bych nesměla být já a uvidět přijíždějícího Edwarda. Určitě už všechno musel slyšet a i z té dálky zahlédnout, jak mě vášnivě líbá. Já se rty nehýbala a rychle se odtáhla. Ale asi už to nemělo cenu.

„Enri, to by nešlo. Já myslela polibek na tvář a na uvítanou. Ale tohle opravdu ne,“ pověděla jsem mu, jak to cítím já.

„Proč ne? Vždyť dřív to mezi náma jiskřilo,“ tázal se mě. Já ustoupila o krok dál do domu.

„U mě nikdy nic nejiskřilo. Navíc já už jsem zadaná. Šťastně zadaná a nehodlám si to zkazit. Ani nevíš, jakou dobu nám to trvalo s Edwardem se usmířit a vybudovat z toho, to co teď je,“ vypověděla jsem, jak to cítím. Edward mezitím dojel k domu a pořád seděl v autě.

„Ale kamarádi bychom mohli být ne?“ optal se s nadějí v hlasu, kterou jsem nechtěla vyvrátit.

„Ano, mohli. Ale víš, že: Kamarád taky rád. Kamarádku na lehátku? Jestli ne, tak si dej pozor, protože kamarádka nechce. A teď pojď dovnitř a sedni si do obýváku. Ještě si musím něco vyřídit.“ Poslala jsem ho k nám a mířila si to za Edwardem do auta.

„Ahoj lásko,“ pozdravila jsem ho zamilovaně a přisedla si na místo spolujezdce.

„Ahoj,“ odpověděl chladně a díval se neustále před sebe.

„Děje se něco? Problém Miláčku?“ domlouvala jsem mu, se vymáčknout. Jen otočil hlavu a já zjistila, která bije. Měl červené duhovky a to nevěstilo nic jiného, než že zabil člověka. Trochu jsem ztuhla a on začal mluvit.

„Jo děje, líbáš tu cizího kluka a já nevím, o co tady jde. Vůbec se mi to nelíbí. Co když už máš za mě náhradu a já jsem odstaven na druhou kolej,“ mluvil tak smutně, až mě to dostalo a já se rozplakala. No, jako bych byla těhotná, ale to vyvracoval fakt, že jsem s nikym nespala. Samá smutnější věc mě dostane na kolena. Edward se zděšeně na mě kouknul, pohladil mě, ale já ucukla, protože jsem nevěděla, jak na to doopravdy jsem.

„Promiň Bellinko, já to tak nemyslel a už vůbec tě z ničeho neobviňuju. Neplakej kvůli někomu, jako jsem já. Pochopím, že si stejně někdy někoho najdeš a mě necháš odstaveného, aniž bych o tom věděl. Jen mě ta představa hrozně bolí,“ domluvil a já se zmohla říct pár vět.

„Když já nemůžu uvěřit, že si tohle můžeš vůbec myslet. Já nejsem, jako každá druhá žena. A to si pamatuj. A proč máš červený oči? To chceš i mě vysát?“ ptala jsem se se strachem v hlasu a on zakroutil v negativu hlavu.

„To jsme si s Alice hráli na krvelačné upíry. I Carlislea to vyděsilo. Já nevím, jak mě to může napadnout. Protože já ještě nikdy vážný vztah neměl, jen jsem to vídal v televizi a slyšel od ostatních lidí. Tak proto. A mě zas udivuje tvá představa o tom, že bych tě mohl chtít vysát. Vždyť tě nade vše miluji a ani nejspíš nevíš jak doopravdy moc,“ pověděl a já se pod náporem emocí opět rozplakala.

Edward si mě přitáhl na klín a kolíbal se mnou. Já mu vzlykala do košile a zaryla se víc do něho pro větší pocit bezpečí.

„Neplač Bell. Prosím. Ničí mě, když pláčeš kvůli mně a já nemůžu tomu nijak zabránit,“ utěšoval mě jeho krásnými slovy. Díky nim jsem opravdu po chvíli přestala vzlykat.

„Tak já pojedu a odpoledne se vrátím, to ti slibuju,“ řekl po delší době. Já, ač se mi nechtělo, musela jsem se odtáhnout. Ještě jsem mu stihla zamávat a on odjel.

Došla jsem do obýváku za Enrim.

„Enri? Jak dlouho se tu chystáš zdržet?“ optala jsem se svého dlouholetého kamaráda na mou myšlenku.

„Bellíku, já mám, ještě něco v Seattlu. Měla by tam prý přijet Adrienne. Bude tam nějakou chvilku bydlet, takže ti mohu dát adresu. Ještě do příštího víkendu je v Berkeley,“ odpověděl a já se hrozně těšila, až se se svou kamarádkou po dlouhých letech opět uvidím.

„Jé, díky. Chceš uvařit něco k obědu?“ vyptávala jsem se opět na další odpověď.

„Tak jo. Třeba mi udělej puding. A pak odjedu,“ dořekl a já hned šla udělat puding.

Až byl hotový a on ho snědl, tak opravdu odjel a byl na chvíli klid. Neměla jsem doma co dělat. Tak jsem si našla práci v podobě úklidu domu. Začala jsem ve sklepení a skončila na půdě. Přemýšlela jsem nad tím, že by se dal z půdy udělat celkem pěkný podkrovní pokoj. Jen by chtěl vyklidit ten větší bordel. Na půdě byla velká krabice. Něco mě k ní táhlo. Otevřela jsem její víko a štrachala se v ní až po dno. To co jsem v ní našla, se zdálo až moc divné pro mě.

Byly tam spisy o mé babičce Abby. Neumřela normální smrtí, jak si každý myslel. Ale zkoušela bugee jumping nad propastí. Nějak to nevypočítali a její lano se utrhlo. Tak to byl pro mě šok. Nikdy bych nečekala, že má babička bude provozovat adrenalinové sporty.

Dále se tam nacházel spis o tom, že ve druhé světové válce se vydávala za chlapce a jela bojovat do Evropy. Prostě má babička byla hrdinka. A od teďka, jsem na ní hrdá.

Až jsem to všechno přečetla tak jsem se šla najíst. Jedla jsem celkem dlouho. Když se nádobí mylo, někdo zazvonil na dveře. V tu dobu jsem si nevzpomněla na Edwarda. Šla jsem otevřít a on tam stál.

„Ahoj, on už tu není?“ zeptal se se zájmem v hlase. A přitáhl si mě ke svému tělu a objímal mě, jako bychom seneviděli, Bůh ví jak dlouho.

„Ne, už tu není. Děje se něco? Neudělala jsem zase nějakou špatnost?“ optávala jsem se, protože jsem nevěděla, o co mu jde.

„Já se ti k něčemu musím přiznat,“ zašeptal mi do ouška až moc stydlivě. Ještě víc se ke mně namáčkl a já nevěděla, co od něj mám čekat, protože se choval velice divně. Kývla jsem hlavou na výzvu, aby spustil jeho myšlenku na povrch.

„Víš, jak jsem se dneska ráno choval?“ Jen jsem jednoduše přikývla.

„No, tak se u mě objevila nová emoce, né že bych jí nikdy necítil, ale teď přišla ve větší míře. Když si tady byla s tím klukem a líbala ses s ním. Tak u mě vyšla na povrch žárlivost. Proto takové chování víš? Omlouvám se,“ dopověděl a já se nad tím usmála a svého mazlíčka políbila na čelo.

„Chápu. Co si myslíš, že já prve v tý restauraci. Proto taková změna. Je to ale děsný co? Na někoho žárlit. Navíc, ti něco vysvětlím. Já ho nelíbala, to on mě. Dala jsem mu jen pusu na tvář jako pozdrav, jenže on to zjevně pochopil jinak. A navíc jak mě líbal, tak já se rty nehýbala, protože tě nechci ranit a udělat nějakou pitomost,“ odříkávala jsem to, co mě v tu chvíli přišlo za vhodné.

„Pojď, udělám ti jídlo a koukneme se na film a budeme si užívat jeden druhého.“ Šel mi udělat jídlo a já zapla telku a dala tam film Underworld 3. Toť krásnej film. A ten hlavní hrdina. No škoda slov. Až do večera jsme s Edwardem koukali na filmy. Já u jednoho rupla a Edward mě nejspíše donesl do mého pokoje. Jak jinak bych se ráno vzbudila na své posteli, když vím, že jsem rupla u filmu?

Shrnutí

Kapitola 17. » Kapitola 19.