Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 15.

21.05.2010 (18:00) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2761×

15. Mám? Nemám?

Najednou zazvonil telefon a já ho následně zvedla. Byla to má mamka, už dlouho se neozvala.

Probíraly jsme školu, taťku, mé nové auto i kluky. Šla jsem s pravdou ven. Jen tak na oko z ničeho nic prohodila, že mám stejně starého bratra. Tohle jsem nepochopila a chtěla jsem vědět víc podrobností. Pořád mi to nešlo do hlavy, že bych měla sourozence. Prý byl vlastní, ale museli si vybrat mezi mnou nebo jím. Neutáhli by nás. Vybrali si mě a Peytona (tak se bráška měl jmenovat) dali k tetě. Když se rozvedli, tak si ho mamka opět osvojila. Nechtěla mi to říct, prý abych se nerozrušila. Ale víc mě rozrušilo, že mi to právě neřekla. Hrozně jsem se těšila na svého brášku. Prý jsme si docela podobní, tak se nechám překvapit.

Měl by přijet po novém roce. On se na mě prý velice těšil. Mamka mu o mě řekla taktéž dnes.

Dnes jsem usínala s úsměvem na rtech, protože se mi splnil můj tajný sen. Vždycky jsem si přála brášku stejně starého. Ani jsem tomu nemohla uvěřit.

Edward:

Co nejrychleji jsem dojel domů a začal pomalu uvažovat.

„Rodino, prosím pojďte do obýváku, chci se vás na něco zeptat,“ zahalekal jsem na celý dům. Za okamžik každý seděl v obývacím pokoji na pohovce.

„Edwarde, začni,“ pokynul mi Carlisle. Každému se v mysli honily myšlenky, co mám na srdci.

„Chtěl jsem se vás zeptat, co byste řekli na to, že bych řekl Belle, že jsme upíři. Samozřejmě velice pomalu bez nátlaku bych vysvětloval. Tak co vy na to?“ optal jsem se rodinných členů.

„Konečně tě to napadlo, Edwarde. Rosalie už jí to chtěla říct před horama, ale zatrhla jsem jí to včas. S vysvětlením, že bys jí to řekl určitě rád ty sám,“ ozvala se Alice z Japserova klína.

„Přesně, už jsem to nemohla vydržet, neříct jí to. Víš, jak mě to trápilo, že neví, kdo jsme a musíme se chovat jako lidi?“ začala po Alice mluvit Rosalie.

„Brácho, jen jdi do toho, stejně bys jí to musel jednou říct. Takhle to bude oproti ní fér,“ mluvil po čase moudře Emmett.

„A navíc, nejspíš není tak blbá a už si stihla všimnout, že jsme prostě jiný. Můžeme se chovat jako lidé, ale ona je nějak moc vnímavá. I z jejích pocitů jde vyčíst něco jiného… nového. Ale netuším co,“ ujal se slova Jasper a taktéž řekl své pocity.

„Ah, Edwarde, opravdu skvělý nápad. Čekala jsem na okamžik, kdy jsi, najdeš dívku. Teď tu bude. Jen se trochu obávám její reakce. Přeci je to jen člověk,“ promlouvala ke mně Esmé.

„Synu, souhlasím s tebou. Jen ale prosím pomysli na riziko, které to může vyvolat. Nechci nic přivolávat, ale nemusela by tě už chtít. A když člověk ví o existenci upíra… tak víš, co následuje. Taktéž se obávám dne, kdy bude muset zemřít… přeci je to jen obyčejný člověk synu. Pochop mě, jestli ji miluješ a nejspíš budeš i na věky. Tak se prosím připrav i na možnost, že by tu taky s námi už jednoho dne nemusela být,“ nakonec prohlásil diplomaticky Carlisle. Ano, jeho slova byla k zamyšlení. Ostatně jako všech zde.

„Tak ještě jednou a definitivně.“

„Mám? Nemám?“ hodil jsem otázku do éteru.

„Ano,“ ozvali se všichni unisimo.

„Dobře, zítra ji to povím. Hrozně se bojím, jak to vezme. Mám to říct doma, nebo jí mám někam vzít?“ další otázka byla vpuštěna do éteru.

„Určitě ji vem na tvé tajné místo,“ pověděla Alice a upřímně se usmála. Nejspíše měla vizi, co jiného od ní čekat, když se usměje a pak překládá něco do somálštiny, jako vždy.

Po rodinné radě jsem se odebral do lesa. Jen tak volně jsem si po něm běhal a užíval si té volnosti. Pořád jsem přemýšlel nad slovy Carlislea. Nevěděl jsem, jestli bych někdy dokázal Bellu proměnit. Jedna část byla tak sobecká a přála si, aby byla se mnou po celou věčnost. A ta druhá, která zatím převládala, si přála, aby žila život podle svého a nechala to rozhodnutí na ní.

Doběhl jsem k velkému vodopádu a pozoroval spád vody, který mě nadevše uklidňoval a podporoval mé myšlenky.

Pak jsem se chystal pozorovat mou Bellu, jak spí v noci. Někdy to je i zábava. Slyšet její výkřiky a Bůh ví co ještě.

Bella:

Ráno mě probudilo šimrání. Takové šimrání, jako vždy dělal Edward. Jenže nebylo možné, aby tu byl, u mne v pokoji a hned tak ráno. Rozhodla jsem se otevřít s námahou oči a pohlídnout na toho, kdo tak učiňuje. Když jsem spatřila viníka, hned se z mých úst vydral výkřik na povrch. Samozřejmě že to byl Edward. Jen jsem ho v tu chvíli nečekala a zbaběle se polekala.

„Ahoj, doufám, že se mě nebojíš,“ řekl tak nádherným hlasem, který jsem slyšela ojediněle.

„Jistě že ne. Pojď blíž, něco sis u mě nechal,“ pověděla jsem toužebně. Opravdu si přisedl ke mně na posteli blíž. Sedla jsem si vedle něho a opatrně ho chytila za týl a pomalu ho táhla k mým rtům, které po něm prahly. Vášnivěji jsem ho políbila. On nechtěl zůstat po zadu a zapojil se do naší hry s polibky.

„Takováhle probuzení bych brala častěji,“ pošeptala jsem do ticha, které vyrušoval jen náš dech.  V gestu jsem ukázala, co nyní učiním. Nohy mě rychle donesly do koupelny, kde opět proběhla hygiena, po ní zas do kuchyně. Tam už stál Edward s plnou mísou nakrájeného ovoce a podával ji do ruky. S děkovným pohledem jsem na něho pohleděla a dala mu letmou pusu na nos. Zareagoval usmáním se na mě ojedinělým pokřiveným úsměvem, který způsoboval na jedné straně jeho úst malou a přesto krásnou prohloubeninku. Dalo by se říct, že vrásku.

Po snídani nás Edward odvezl do školy. Ve škole se se mnou domluvila Angela, že bych k ní přišla. Souhlasila jsem. Šlo vidět, jak byla šťastná. Ta jediná se dala považovat za mou opravdovou lidskou kamarádku. Nevím proč, ale pořád jsem měla za to, že Cullenovi jsou upíři. V podvědomí mi něco říkalo, že se brzy dočkám odpovědi na mé otázky. Na to jsem se už hodně dlouhou dobu těšila.

Edward se mě na obědě optal, co budu dělat po škole. Odpověděla jsem, že pojedu k Angele. Vzal to docela v klidu, ale šlo vidět, že ho to mrzí. Nejraději by byl pořád se mnou. Já taky, ale někdy není na škodu zajít za kamarádkami na návštěvu.

Šlo na něm vidět, že mi chce něco důležitého říct. Domluvila jsem mu a řekla, že další den mu budu celý den k službám. S touhle nabídkou byl velice spokojený.

U Angely se mi velice líbilo. Angie byla velice zvědavá a vyptávala se mě na vztah s Edwardem. S příslibem, že nikomu nic neřekne, jsem jí věřila. Pověděla jsem jí téměř vše o našem vztahu a šlo vidět z ní to nadšení. Ona zas na oplátku řekla její vztah mezi jí a Timmem. Dále navrhla výměnu drbů. Tohle jsem od ní opravdu nečekala, ale mile mě to potěšilo. Vyměnily jsme si tedy pár žhavých drbů o spolužácích.

Docela rychle se stmívalo a já se už chystala domů. Angie mi poděkovala za strávené odpoledne a po chvilce povídání se se mnou loučila.

Doma jsem se ocitla až za tmy. Nikde se nesvítilo. V domě nebyl nikde Charlie, jen zanechal dopis na stole a v něm stálo:

Bello, odjel jsem na školení. Potrvá víc, jak týden.

Doma se prosím o vše postarej a nevyváděj hlouposti.

Charlie

Po přečtení jsem došla do svého pokoje, a co v něm nebylo? Periferní vidění zahlédlo Edwarda, jak zrovna přelízá parapet. Jak mě spatřil, hned se zasekl a usmál se na mě.

„Ale copak? Tak takhle sem chodíš. A já si myslela, že si mi ukradl klíče od domu,“ se smíchem v hlase jsem řekla tu větu a hned se odebrala k němu. Mezitím už stál v mém pokoji a objímal mě. Hlavou jsem se zavrtala do jeho košile a vychutnávala si jeho vůni a klid téhle chvíle.

Po delší době se má ústa roztáhla a zívla. Edward se se mnou odebral do postele. Jen jsem zakroutila v negativní gesto.  A hned se rozběhla do koupelny umýt a převléct. Pak teprve jsem se k němu došourala a lehla si k němu. Blíže si mě přitáhl a já mu usnula na ruce.

Shrnutí

Kapitola 14. » Kapitola 16.

Jeden z klidnějších a kratších dílků, ale to doufám nevadí. Aspoň něco ne?  Brzy bude akce. Minule jsem to trochu napnula. Jinak pořád můžete přidávat vaše nápady. A prosím o komentáře. Dík PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 15.: