Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poprvé a navždy? - kapitola 13.

18.05.2010 (09:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3105×

13. Večeře

„Ne, ale to jsi nemusela Bell. Vždyť to byla maličkost a navíc…,“ nenechala jsem Edwarda domluvit.

„Neodporuj. Zkus mě aspoň pochopit, co to pro mě to všechno s Newtonem znamená. Ano?“

„Dobře. Už je docela pozdě. Budu muset jet, tak se tu zatím mějte,“ a s Ahoj, jsem odcházela. Edward stačil, ještě zavolat, že se zase ráno staví.

Doma jsem se jen osprchla a šla si lehnout do měkoučké postele.

Edward:

Po odjezdu Belly jsem byl jako opařený. Vůbec jsem nečekal, že by mi mohla dát dárek, natož aby to byli dva dospělí medvědi. Donesli jsme je domů, a nevěděli co s nimi. Nejvíc nás zaráželo, že byli s krví. Nikde žádná stopa po střelbě. Nakonec jsme usoudili, že si jejich krev rozdělíme. Nejvíc nás zarážela Bella, nejspíše viděla naše černé oči, jak touží po těch medvědech, ale nebála se, jako by možná věděla, že nejsme lidmi. Tuhle otázku jsem si kladl dost často, ale nedostalo se mi odpovědi. Buď musela něco tušit, nebo to byla jen pouze náhoda. Celá rodina z toho byla v šoku.

Alice mi pověděla její předešlou vizi a dost se divila, že jsem, ještě s Bellou. Opravdu teď často mívala přeházené vize ohledně Belly. Nějak nešla spojit jedna a jedna. Nedobrali jsme se k správnému výsledku. Ani Carlisle si nevěděl už rady.

Druhý den jsem jel opět vyzvednout Bellu. Zatroubil jsem před domem na volant. Bella rychle vyběhla a hned nastoupila do auta.

„Ahoj, nevadí ti, že musíš pro mě pořád jezdit?“ ptala se mě při jízdě ke škole.

„Ahoj, to víš, že mně to nevadí. Spíš jsem rád, že mohu být chvíli s tebou,“ odpověděl jsem svými slovy na otázku.

Dojel jsem na školní parkoviště, vystoupil a následně otevřel Belle dveře jako správný gentleman.

„Po škole si musíme promluvit. Něco bych ti chtěl navrhnout, nevím, jestli se ti to bude líbit,“ vyřkl jsem svoji žádost a políbil Bellu na tvář. Slyšel jsem myšlenky každého, kdo byl na parkovišti. Mysleli si, co se to se mnou stalo, že jsem se dal dohromady s dívkou. Celé dva roky nic a najednou přijde ona a po dvou měsících jsme spolu. Holky v mysli vraždily Bellu, že teď nebudou mít šanci mě dostat a kluci vymýšleli plány, jak se mě zbavit.

Jediná mysli byla čitá. A to Angely, ta nám to přála a za Bellu byla velice šťastná, že konečně někoho má. A Jessica? Ta roznášela drby, že jsem s Bellou, protože to byla poslední volná holka, kterou jsem neodmítl. Někdy její myšlení opravdu nešlo pochopit.

„Dobře, tak po škole v parku. Budu čekat.“ S těmito slovy jsme odcházeli ruku v ruce vstříc další nudné hodině. Já měl španělštinu a Bella politologii, opět s Alice.

Ani jsem se nenadál a byl konec školy. Co nejrychleji jsem doběhl do parku. Bella tam čekala, jenže byla zády ke mně. Neváhal jsem a ze zadu ji objal. Vystrašeně vyjekla.

„Ježiši, Edwarde, tohle mi nedělej. Ani nevíš, jak jsem se lekla. Za chvíli to nejspíš se mnou sekne,“ dopověděla, když se otočila směrem ke mně.

„Dobře, promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Ani nevíš, jak jsem se na tebe těšil. Vždyť jsme dnes měli spolu jen jednu hodinu, dnes bez Alice, ta šla nakupovat oblečení,“ omluvil jsem se Belle a vysvětloval své nadšení.

„A kdy se dostaneš k tomu hlavnímu bodu, kvůli kterému jsme tady?“ netrpělivě přešlapovala a ptala se.

„Chtěl bych tě pozvat do kina a následně bychom mohli jít na večeři, co ty na to?“ vyzvídal jsem celej nedočkavej. Bell se na mě usmála, hned objala a pošeptala do mého ouška odpověď.

„Velice ráda. A kdy, že by to mělo být?“ zahrnula mě další otázkou.

„Co bys řekla na to, že ještě dnes? Ale přijde k tobě Alice. Chce, aby ses oblíkla podle ní. Prý ji hrozně baví tě oblékat,“ odpověděl jsem a zmínka o Alice se jí zjevně nelíbila.

„Tak říkáš Alice? Já ti nevím, jen doufám, že na mě nebude chtít vidět boty s podpatkama, protože to bych ji musela asi upálit na hranici pro čarodějnice.“ Opět nejspíš na něco narážela. Musela něco tušit, protože normální člověk by řekl zastřelit a ne hned upálit. Tahle nevědomost jí číst myšlenky mě pomalu užírala. Začal jsem přemýšlet o tom, jestli jí mám říct, kdo vlastně jsme. Jen jsem se bál reakce.

„Teď tě odvezu domů. Tak za čtvrt hoďky přijede Alice. Poté co tě připraví, tak já si tě vyzvednu.“ To už jsme šli, směr auto. Dojel jsem před její dům, opět vystoupil, pomohl jí z auta a políbil. Bella chtěla víc, jenže už mě začínala spalovat bolest v krku. Musel jsem se odtáhnout. Jen jsem se na Bellu omluvně kouknul, rozloučil se a odjel domů. Hned jsem vyrazil skolit pár srn a jelenů.

Bella:

Doma jsem nebyla ani deset minut a už se ozýval zvonek, na který zvonila Alice. Otevřela jsem dveře a pozvala dál Alice. Vlítla dovnitř jako vysoká jarní voda. V rukou měla převeliký štos oblečení a krabic od bot. Hned si pustila pusu na špacír, já měla co dělat, abych jí rozuměla.

„Honem, musíme si pospíšit, nemáme moc času. Místo matiky jsem šla nakoupit spoustu věcí, které by se ti mohly hodit. To není, ale všechno, musím tě nalíčit a učesat. Jak se moc těším. Tak začnem,“ povídala a sunula si to po schodech do mého pokoje.

Docela jsem si to užívala. Alice byla neuvěřitelně rychlá a talentovaná na tyhle okolnosti. Nakonec jsme po dlouhém vybírání našly bílé tílko s bílým bolerkem, nabídla mi více ujeté jeany, které jsem si ani nezkusila a mrskla je po ní, následně vytáhla něco podle mého gusta. Černé úzké jeany. A k tomu ještě nakonec, vybrala černé baleríny od Nike.

S výběrem jsem byla nadmíru spokojená. Vlasy jen vyžehlila a napodobila účes Jennifer Aniston.

Celé nadšená jsem jí skočila kolem krku a cloumala s ní. Spokojenost jsem nadmíru vyjádřila. Za necelých pět minut přijel Edward.

Jeli jsme do Port Angeles. Nejdříve do kina. Hráli nějakou romantickou komedii, na název už si ani nevzpomínám. S Edwardem jsme si sedli do poslední řady v sále. V rukou se mi tyčil popcorn a cola. Film jsem ani moc nevnímala, byla jsem ráda, že je tu se mnou Edward a já si mohla v klidu užívat jeho přítomnosti.

Z ničeho nic se Edwardova ruka usadila na mém stehně. Začal mě hladit a v klidu sledoval film. Oplatila jsem mu to gesto. On se otočil a usmál na mě. Začal se sklánět a připravoval se pomaličku k polibku. Já nemohla vydržet tu napjatou atmosféru, tak jsem se k němu rychle přicucla na rty. Začali jsme se zlehounka líbat. Žádná dravost, nic. Jen upřímnost a radost z toho okamžiku se projevila na tomhle letmém líbání. Edward položil jeho ruku na můj týl a trochu si mě přidržel. Pak se odtáhl na stejno se mnou. Usmála jsem se na něj a pohladila ho po jeho bezchybně bílé tváři a ještě jednou jen letmo políbila na tvář.

Pak jsem začala chroupat popcorn. Nabídla jsem Edwardovi a on odmítl. Dalo se to čekat. Na večeři jsem se chystala udělat menší scénu.

Po kině nás Edward dovezl do zdejší restaurace. Nebyla obyčejná jako ostatní. Tahle byla jiná, jiná hlavně ve výběru jídla. Byla podobná té jako v Les Menuiries. Skoro ten samý styl exteriéru i interiéru. Přišla k nám taková krásná číšnice, koukala jen na Edwarda, a když se už musela kouknout na mě, vrhla po mě pohledem, kterým by mohla zabíjet.

„Dáte si něco, pane?“ optala se Edwarda až moc přeslazeným hláskem.

„Prosím, jedny Bologně pro moji přítelkyni a minerálku,“ odpověděl přání a co mě udivilo, že se po ní ani jednou na ní nekoukl. Pořád hypnotizoval mě a mojí ruku, která si hrála s vlasy.

Číšnice radši už nic neřekla a odešla se vztyčenou hlavou.

„Ty si nic nedáš?“ zeptala jsem se udiveně Edwarda.

„Ne, já už jedl doma.“ Jednoduše odpověděl a divně se zatvářil.

„Tak já si taky nic nedám. Když ne ty, tak ani já nemusím nic jíst. Tohle není večeře,“ řekla jsem rozhořčeně. Vím, zatím nám to klapalo a já to nějak pořád kazila, ale co? Neřekl, že je nejspíš upír, tak jsem si mohla hrát na nevědomou.

„Bell, prosím, vždyť si nic celý den nejedla. Ani na obědě jsem tě neviděl něco sníst. A kdybych ti řekl, že si tedy kousek od tebe vezmu? To už by sis dala večeři?“ optal se trochu smutněji se starostí v hlase o mě.

„Dobře, to by šlo,“ jen co jsem to dořekla, přišla opět ta číšnice a podávala talíř Edwardovi. Když platil, ještě mu něco na papírku napsaného dala do ruky. Přečetl si to a zhnuseně ten papír roztrhal. Radši jsem se neptala, co tam stálo, mohla bych ho ještě víc rozzuřit. Jen jsem nad tím pořád bloumala.

„Chtěla, abych po večeři přišel za ní a tebe tady nechal. A ještě připsala telefon,“ odpověděl na nevyslovenou otázku. Přišlo mi to, jako kdyby mi četl myšlenky.

„Tak za ní běž, jestli chceš. Co ti brání?“ vyřkla jsem ta hnusná slova a potom jsem se jen zasekla. ´Tak teď jsi se to pos…, ´lítlo mi myslí.

„Opravdu? Ale já nechci, nelíbí se mi na co myslí a už vůbec ne to co by ti chtěla udělat. A co mi v tom brání? No, přece ty. Tohle bych ti nikdy neudělal a na to prosím nezapomínej. Asi mi stále nevěříš co?“ pronesl velice smutně tu poslední část.

„Promiň, nemyslela jsem to tak, že bych ti nevěřila nebo tě z něčeho obviňovala, to vůbec ne. Nevím, co to do mě vjelo. Zachovala jsem se špatně. Promiň. Šlo by to nějak napravit?“zeptala jsem se s nadějí v hlase. Zvedl výš moji bradu a chtěl, abych se mu dívala do očí. V těch mých musel vidět, lítost a vinu, kterou jsem tak něco ohrozila.

„Ano, napravit by to šlo. Sněz tu večeři a pak tě odvezu domů,“ odpověděl rázně, nejspíš ještě byl naštvaný. Ale kdo by ne? Když vás přítelkyně z něčeho nemravného obviňuje?

Večeři jsem snědla bez řečí. Pak mě Edward odvezl domů. V autě jsme nepromluvili ani slovo.  Zastavil, jen před domem a bez rozloučení odjel domů. ´Nyní už nebylo cesty zpět. Za chyby se musí platit a to i s úroky´. Pomyslela jsem si smutně. Doma jsem hned zaplula do postele a nechala se unášet klidným spánkem.

Shrnutí

Kapitola 12. » Kapitola 14.

Tak a dočkali jste se dalšího dílku. Budu ráda, když zanecháte komentíky. A chtěla bych vás požádat, co byste chtěli, aby se v příběhu odehrálo. Já to tam pak nějak přidám do kontextu. Dík PeTi.

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poprvé a navždy? - kapitola 13.: