Další díl bude až v pátek nebo přes víkend. Jinak přeju příjemné čtení.
23.05.2010 (11:30) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2905×
Popelka - 7. kapitola
V pokoji nastalo naprosté ticho. Během vteřiny se u Belly objevil Carlisle a začal ji ošetřovat.
„Má dvě zlomená žebra, možná nastalo vnitřní krvácení. Edwarde, odnes ji do mé kanceláře, Alice, ty odkliď stůl." Rozkázal. Konečně se v místnosti všichni pohli. Edward opatrně uchopil Bellino tělo do náručí a nesl ji do Carlislovi pracovny. Tam ji položil jakoby, byla ten nejkřehčí materiál. Věnoval jí pohled a ustoupil, aby mohl jeho otec prohlédnout Bellu.
Au, všechno mě bolelo. Hlava mi třeštila, ale to nebylo nic proti tomu, když jsem se pohla. V břichu jsem snad měla bodlinky, co píchali do každého místa v mém břichu.
„Jsi vzhůru!" vykřikla nadšeně Alice. V tu chvíli se kolem mě objevila celá Cullenovic rodinka, jediná Barbara se tu neukázala. Všichni stáli a usmívali, jen Carlisle se ke mně přiblížil a začal mi prohmatávat břicho. Při každém doteku jsem bolestně kvikla a to i přes to, že jsem se snažila nedat to najevo.
„Máš ho pohmožděné, ale žádné vnitřní krvácení ani už nemáš nic zlomeného," diagnostikoval. „Jak se cítíš?"
„ Je mi dobře," řekla jsem potichu. „Jen jsem unavená."
„Dobře tak spi," promluvila mateřsky Esme.
Během pěti minut už jsem spala jako miminko. Zdál se mi sen. Stála jsem v lese, nebyla jsem sama, byl tu se mnou ten kluk ze hřbitova. Otočila jsem se a za mnou stál Edward. Jakobovi oči zčernaly a začal se celý třást. Edward se začal mračit, ale jinak stál klidně. Pak ale z ničeho nic vyskočil přímo na mě. V tu chvíli jsem se probudila.
Edward, Jacob. Dva lidé co v mém životě sehrají velkou roli.
Týden jsem se zotavovala z Alicina objetí. Nic už mi sice nebylo, ale celý týden jsem měla bolesti. Většina byla ráda, že jsem se zotavovala, jen, nečekaně, Barbara a potom Rosalie. Její chování bylo velmi divné. Jako bych jí lezla na nervy, ale přitom jsem jí nic neudělala.
Párkrát jsem se snažila jít se projít do lesa, ale Alice se tolik obviňovala, že mě nenechala pomalu ani dojít na záchod. Už jsem toho měla dost, nebavilo mě ležet, zatímco mě každý jen obskakoval. Naštěstí Cullenovi byli právě na lovu, tudíž jsem měla dům jen pro sebe. Na to jsem ale nemyslela, místo toho jsem vběhla do garáže a sedla do jediného stroje co tu zbyl. Dupla jsem na plyn moc silně, tudíž jsem se vyřítila z garáže jak blázen. Můj instinkt mi říkal přesně, kam mám jet.
V jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych jela někam, kam nemám. Dojela jsem na pláž a sedla si na kládu co tam ležela. Zavřela jsem oči a užívala si zvuk vlk.
„Ahoj," promluvil chraplavý hlas. Otevřela jsem oči a koukala se na Jacoba.
„Ahoj," opětovala jsem.
„Smím si přisednout?"
Jen jsem zakývala hlavou na souhlas a celé odpoledne jsem strávila s ním. Úžasně jsem se bavila, Jacob je velmi vtipný a hlavně, je opravdu krásný. Zářivé, bílé, rovné zuby zkrášlují jeho nádherný úsměv. Jeho hnědé oči hřály a jeho postava! Přišlo mi, jakoby se za tu dobu co jsem ho neviděla, změnil. Byl vyšší, svalnatější a celkově působil starší.
„Už je pozdě, takže bych měla radši jít," podotkla jsem. Ale jakmile jsem vstala, opět se ozvala bolest v břichu, nemohla jsem ujít ani krok.
„Co se děje?"
„Já… měla jsem zranění a bolí to, ale budu v pořádku." Jacob mě neposlouchal, místo toho mě vzal do náruče a nesl k autu. „Pusť mě, dostaneš kýlu." Jen se zasmál a nesl mě dál. Nedonesl mě na místo řidiče, místo toho mě posadil na místo spolujezdce.
„Páni," vydechl, jakmile si sedl na místo spolujezdce.
„Máš vůbec řidičák?" zeptala jsem se.
„Řídím jako profík, na co řidičák," zasmál se sám sobě. Měl celkem strach řídit takové sporťák, jaký jsem si vypůjčila od Cullenových. Jakmile jsme dojeli na křižovatku, zeptal se: „Kam teď?"
„Jeď doleva a až ti řeknu, odbočíš."
Jakob mě bezpečně odvezl domů a donesl mě ke dveřím. Zaklepal na ně, dveře se hned otevřely a já skončila v něčím studeném náručí.
„Konečně," promluvil Edward. To on mě popadl a nesl na gauč.
„Pojď dovnitř Jaku," zavolala jsem. Jacob ostýchavě vešel dovnitř a v tu chvíli se něco stalo. Chytl se za nos, jakoby mu něco smrdělo, podíval se na Edwardovu ruku držející tu mou a začal se třást….
Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Popelka - 7. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!