Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popelka - 14. Kapitola

08.07.2010 (20:15) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2833×

 „Nechte toho!" zařvala jsem naštvaně. To už se na nás nekoukali jen lidé, co na parkovišti už byli, z jídelny vylezli snad všichni, co mohli.

 Rychle jsem popadla Jacoba za ruku a odtáhla ho stranou, nedal se snadno, ale když jsem si stoupla před něj, trochu ho to probralo.

 Odvrátil pohled od Edwarda a nakonec šel dobrovolně.

 „Co to do tebe sakra vjelo? Tak dlouho se mi neozveš, pak se tady najednou objevíš a hned se chceš prát?" vyjela jsem.

 „Já vím a omlouvám se za to. Ale než budeme cokoli řešit, měli bychom zajít k doktorovi," poznamenal.

 „K doktorovi? Proč?"

 „Bells," podíval se na mě jako na blázna, „před chvílí sis zlomila ruku."

 „Oh." Samozřejmě, moje ruka už byla v pořádku, ale říct mu, co jsem ve skutečnosti za zrůdu, jsem nemohla, ještě ne. „Asi bych s tím měla jít za Carlislem."

„Svezu tě," navrhl mi a já souhlasila.

 „Takže, teď když jsme sami… Promiň, že jsem se tak dlouho neozval, ale měl jsem opravdu závažný důvod," odmlčel se. „Sama si to viděla."

 „Ano, to viděla. Ale nepochopila."

 „Jsem vlkodlak, Bells," řekl znechuceně.

 Je zvláštní, jak lehce zapomeneme, co máme udělat. Já zapomněla na svůj úkol, ale jakmile Jacob vyslovil tu větu, vzpomněla jsem si.

 „Já… prosím zastav," poprosila jsem ho.

 Jacob zastavil a já rychle vyskočila z auta. Nemohla jsem dýchat. Měla jsem přesvědčit Quileuty, aby se poddali naší rase, ale něco mi říkalo, že oni se tak snadno nevzdají. Vždyť Jake byl bojovný typ. A pak dojde na bitvu a já budu muset bojovat na straně upírů. Nebo ne? Mohla bych se postavit nejmocnějším upírům? Mohla bych společně s Jacobem porazit největší a nejsilnější rod upírů?

 Ale byla tu další otázka. Já už dlouho nebudu člověk. A bude mě Jacob chtít, i když budu upír?

 „Klid, Bells, já ti neublížím," řekl Jake.

 „Já se tě nebojím," zašeptala jsem. Podívala jsem se na něj a v tu chvíli mi došlo, že si musím užívat každé chvíle s ním. Padla jsem mu do náruče a vdechovala jeho vůni.

 Jacob si mě přitiskl k sobě. „Mám tě hrozně moc rád," řekl mi. Ale bude to stačit?

 Dojeli jsme do nemocnice, kde už před nemocnicí čekal Carlisle.

 „Počkej prosím tady," řekla jsem Jakovi a zamířila s doktorem do jeho kanceláře.

 „Tak co se ti stalo?"

 „Spadla jsem a zlomila si ruku, ale už s tím nic nemám," odpověděla jsem.

 „Tak proč jsi tady?"

 „Jacob to viděl a já nechci, aby věděl, co jsem zač."

 „Ah. Ale víš, že to k němu není spravedlivé," pokáral mě.

 „Vím, ale jak bych mu to mohla říct. Nenáviděl by mě. Jsem zrůda."

 „Vidím, že v tomhle máš stejný názor jako Edward. Ale měla bys mu to říct. Ale pro začátek ti dám jen dlahu a řekni, že jsi to měla jen naražené."

 „Tak co?" začal Jacob, jakmile jsem vyšla z nemocnice.

 „Mám to jen naražené," lhala jsem. Otevřel mi dveře a pak nastoupil sám. Chvíli mlčel, ale pak konečně spustil. „Ty víš, co je zbytek tvé rodiny zač?"

 „Ano."

 „Jak dlouho to víš?"

 „Od chvíle, kdy jsem o nich poprvé slyšela."

 „Ale jak je to možné?" zeptal se zmateně. „A jak to, že s nimi bydlíš, jsou pro tebe nebezpeční!"

 „Já… ráda bych ti to řekla, ale teď ještě nemůžu…“

 „Proč? Já ti řekl vše, proč mi teda nemůžeš odpovědět ty?" Vztekal se, ale pravdu mu říct nemůžu.

 „Prosím, nechtěj to po mně." Už jsem byla zoufalá. Jacobův pohled byl zvědavý, naštvaný a frustrovaný, ale moje mysl si ho předělala na pohled: si nestvůra. A to bolelo.

 Najednou se uklidnil. „Dobře, řekneš mi to, až budeš připravená." Usmál se a já si konečně mohla oddechnout.

 „Tak jsme tady," řekla jsem, když jsme zastavili u našeho domu.

 „Vlastně bych tady ani neměl být. Nevím, jestli víš o naší smlouvě, ale tohle je území Cullenů."

 „Já myslím, že to přežijou." Po těch slovech jsem se k němu naklonila a začala ho líbat. Z hlavy se mi najednou vypařili všichni a všechno. Mohla jsem si jen užívat ten pocit.

 Cítila jsem Jacobovu vroucí ruku na svých zádech, zatímco moje ruce se mu zamotaly do vlasů. Ani jsem si nevšimla, že někdo otevřel dveře od auta, ale jakmile něco odtrhlo Jacoba z mých rtů, došlo mi to.

 „Ty tady už nemáš co dělat!" vyprskl Edward. Vystoupila jsem z auta a rychle se vrhla před Edwarda.

 „Nech toho! To, že tu je, je moje vina!"

 „Bells," řekl Jacob rozklepaným hlasem, „jdi od něj pryč. Jdi dál od nás obou."

 „NE! Tohle nemá cenu! Okamžitě se oba uklidněte! Jaku, prosím odjeď."

 „Zavolám ti," řekl, dal mi pusu a nastoupil do auta. Jakmile zmizel za zatáčkou, otočila jsem se na Edwarda.

 „Co do tebe sakra vjelo?"

 „Není pro tebe bezpečný," řekl jen a ve vteřině byl pryč.

 V domě nikdo nebyl. Hodila jsem sebou na gauč a přemýšlela. Z toho jak se Edward choval jsem byla zmatená. Nejdřív mě nenávidí, potom je ke mně milý, políbí mě a teď řve. Co to do něj vlezlo? Jednu teorii jsem měla, ale tu jsem hned zavrhla. Prostě nemohla být pravdivá. Na mojí osobě není nic, do čeho by se mohl zamilovat.

 „Bells," pošeptala mi Esme u ucha.

 „Mmm," zavrtěla jsem se.

 „No tak Bello, je čas vstát."

 „Ale já nechci."

 „Pusť mě k ní," řekl Emmett. Ani jsem se nenadála a byla jsem v jeho náručí.

 „Emmette! Okamžitě mě pusť!"

 „Jak si přeješ," řekl jen a já letěla k zemi. Už jsem se připravila na tvrdý dopad, ale nedopadla jsem.

 „Si vůl," nadával bratrovi Edward, který moje tělo zachytil těsně nad zemí.

 „Ehm, děkuju," řekla jsem mu, když mě posadil na gauč. Ale Edward neodpověděl, jen pokýval hlavou a odešel do svého pokoje.

 Chtěla jsem si vše vyjasnit, a tak jsem šla za ním. Zaklepala jsem a vstoupila. Edward koukal na řeku naproti domu a nijak na můj příchod nereagoval.

 „Edwarde." To stačilo na to, aby se otočil. Podíval se bolestným pohledem, ale pořád nic neříkal. „Já nechci, abychom se takto hádali. Vážně, nemá to cenu."

 „Hádat se... Víš, co nechci já? Nechci, aby se tě někdo dotýkal, říkal ti, jak jsi krásná, líbal tě."

 „Ale proč?"

 „Copak to nevidíš! Já tě miluju, Bello!"

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Popelka - 14. Kapitola: