Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popelka - 10. Kapitola

Alice se sice usmívala, ale mě přejel mráz po zádech. Nákupy jsem vždy nesnášela. Možná to bylo tím, že jsem vyrůstala jen s otcem, anebo jsem prostě taková.

To jak to řekla, dala hned najevo, jak moc nákupy miluje. „Všichni máte nachystané oblečení na posteli, takže šup, běžte se obléknout.“ Pak se otočila na Barbaru. „Promiň Barb, ale ty jít nemůžeš. Nejsi zvyklá pohybovat se mezi lidmi, nevydržela bys to.“

„Vydržela, jsem dost silná,“ vyštěkla na ni.

Alici potemněly oči... „Ne, nevydržela.“ A tím diskuze skončila.

„Ale ty Edwarde taky nepůjdeš, viď?“ zeptala se zoufale Barbara.

„Ehm, já vlastně jdu,“ řekl Edward. To už se vážně naštvala a zabouchla se v pokoji. Já se jen škodolibě usmála a šla se obléknout.

Na posteli leželo modré tričko a jeanová sukně. Vzala jsem si to na sebe, ale necítila jsem se v tom moc dobře. Naštěstí mi Alice nedala boty na podpatku, jak bylo jejím zvykem, ale dala mi moje boty. Díky bohu.

Seběhla jsem dolů, kde už všichni čekali. Něco vám řeknu, je vážně nepraktický být skoro člověk v upířím domě. Jste neustále ten nejpomalejší, jste jediný, kdo jí a lehce před vámi všichni všechno zatají.

„No konečně,“ vzdychl Emmett. Nasedl spolu s Rosalie, Alicí a Jasperem do auta.

„Ty jedeš s Edwardem,“ řekla Alice. V tu chvíli se z jednoho pokoje ozvala rána. Edward jen zvedl oči k nebi, ale nic neřekl. Otevřel mi dveře spolujezdce, a jakmile jsem si sedla, zavřel je.

Obchodní centrum v Port Angeles sice nebylo moc velké, ale obchodů tu bylo stejně hodně. Prošli jsme snad všechny, jako moje nejhorší noční můra. Kluci se někam zdejchli a my holky nakupovaly pod velením Alice. Strčila mě do kabinky a jen nosila věci. Některé jsem odmítala, byly to vážně šílené kousky. Nikdy jsem nepochopila, proč se prostě nepodívala do budoucnosti, místo toho mě mučila v kabince.

Nakonec jsme se přece jen k něčemu dopracovaly. Černé tričko s potiskem a k tomu tmavé rifle a koženou bundu.

„Chtělo by to nějaké dokonalé boty!“ vykřikla Alice. Táhla mě do dalšího obchodu a hned si začala prohlížet všechny boty na podpatku.

„Ne, já takový boty nechci.“ Bojovně jsem vystrčila bradu a nechtěla ustoupit. Nakonec jsem vyhrála, takže mi koupila normální boty.

„Ach jo, už máme vše potřebné,“ vzdychla si Alice.

„Díky bohu,“ zašeptala jsem, ale samozřejmě to slyšela.

„Měla bys být ráda,“ řekla uraženě.

„Však jsem. A moc děkuju.“ Alice se uklidnila a zamířily jsme ke klukům.

Ti samozřejmě stáli u aut a dohadovali se, které je nejlepší. „Tohle, určitě se jí bude líbit,“ řekl Edward a ukazoval na stříbrné nejnovější Volvo.

„Tak to se jí určitě líbit nebude,“ řekl Emmett a začal ukazovat na jeep.

„To si děláte srandu, ani jedno se jí nebude líbit,“ řekl Jasper. „Ale tohle, to je něco jiného.“ Ukázal na nádhernou motorku. A trefil se.

„Páni,“ vzdychla jsem. Kluci se otočili a hned následovali můj pohled. Emmett a Edwardem se zamračili, zatímco Jasper se díval pohledem "neříkal jsem to?".

„Ale vždyť na ní ani neumíš jezdit,“ řekl zklamaně Emmett.

„Nevadí, naučím se to.“ A tak jsem si koupila motorku.