Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pomoc - první kapitola

COMO


Pomoc - první kapitolaTak tady je další kapitolka. Probudí se Bella? Děkuji za minulé komentáře a doufám, že vás nezklamu a vy zde zase komentík nějaký necháte. Díky, EvilAngel. :-*

Trvalo to snad dny, týdny nebo i měsíce?

Spala jsem a nedokázala svou duší nalézt tělo a vzbudit se. Pokusy byly marné a ještě marnější. Nevěděla jsem, co mám dělat. Duší jsem propadala hysterii. Toužila jsem už konečně, dotknou se svého těla a spojit se s ním.

Probudit se.

Už, už jsem byla kousek od svého těla, natahovala jsem se k němu rukou, když se rozplynulo a já byla zase v té temnotě. Temnotě bez konce.

„Já už chci domů! Do svého těla!“ ječela jsem do vzduchoprázdna a zavzlykala. Pomoc! Chtělo se mi ječet, ale bylo to k ničemu. Všechna slova se jen a jen ozvala ozvěnou. „Bože, prosím, pomoz mi,“ řekla jsem tiše, snad pro člověka i neslyšeně.

Pak už jako kdyby se sám pán bůh smiloval a nechal mě dál žít. Pocítila jsem slabě své tělo. Jak se dotýká někdo mé hrudi a dává mi umělé dýchání. Jak mi někdo na zápěstí měří tep. Jakoby z ničeho mi zase naskočilo srdce a začalo bít. Bít jako o závod. Cítila jsem se teď jinak. Cítila jsem v sobě jinou osobu. Něco nového. Něco, co jsem neznala. Zvláštní hřejivé teplo v mém srdci. Srdce bilo a pomalu se uklidňovalo. Po chvíli už pravidelně bilo a já dýchala do rytmu. Bum, nádech, bum a nádech. Tak to šlo dál a já konečně cítila, že dokážu otevřít oči. Pomalu jsem, jako kdybych si to vychutnávala, nejdříve odlepila jedno víčko a poté to druhé.

Spatřila jsem svět úplně novýma očima. Byla jsem stále v té místnosti jako před tím. Tentokrát už ale byla prázdná. Asi uznali, že jsem v pořádku a šli si odpočinout.

Na stole mi překážel štos zvláštních, vypadajíce nemocničních papírů. Posunula jsem ve vzduchu ledabyle rukou a štos papírů letěl k zemi.

V jedné chvilce se mi pak zrodila v hlavě myšlenka, vzpomínka na moji matku.

„Bello! Bello! Kde jsi??? Hledám tě tu snad už věčnost! No tak, zlatíčko, je čas rozloučit se! Odjíždím!“ ozývalo se odněkud z dolních pokojů. Zachichotala jsem se. Postavila jsem se a pyšně vyšla ze svého úkrytu. „Ach, Bello, konečně, kde ses schovávala,“ vyvalila na mě a já jsem jí se smíchem ukázala na malou skříňku. Usmála jsem se. Matce zamrazilo a skříň otevřela. Obývalo v ní totiž snad miliony závaží. Od 10kg do 100kg. „Belluško, ale jak ses tam mohla dostat, jsou to těžké věci, nevyndala bys je,“ poznamenala a já se znova zachichotala. „Mami, ale to bylo taaak snadné,“ vyzpívala jsem a znova jako předtím zamávala dětskýma ručičkama ve vzduchu a matka se nestačila divit. Ze skříňky všechna závaží lítala ven a hledala si svůj úkryt v botníku. Matka mě pozorovala a poté se usmála. „Bello, to už stačí, pojď si sednout, musím ti něco říct,“ pošeptala tichým hlasem a vzala si mě do náruče a nesla na gauč. Posadila se a mě si uložila na svůj klín. „Víš, já musím odjed, nevrátím se. Už mě nikdy nemůžeš spatřit. Rachelin tě bude hlídat. Kdyby se něco dělo, jdi za dědečkem. On ti pomůže. Všechno ví a všechno zná. Neřekne ti nic přesně, ale navede tě na správnou cestu života. Jediné co ti snad řekne je to, co jsi. A holčičko. Jsi velmi nadaná. Užívej svého daru,“ pošeptala mi a s poledním slovem mi dala polibek do vlasů. V té chvilce jsem nic nechápala. Můj malinký mozeček nic nechápal. „Ale, mami, co se děje?“ řekla jsem, ale to už jsem stála v pokoji sama. Ach, jak mohla tak rychle odejít? Ale jak řekla, tak se stalo. V životě jsem už svou maminku nespatřila.

Ze vzpomínání mě až vytrhly kroky na schodech. Lehké vrzání dřevěných schodů. A sakra, pomyslela jsem si a rychle jsem si sedla na ten malý stolek, na kterém jsem se před chviličkou probudila. Proč jsem teď slyšela vše tak intenzivněji? Nejvíc co mě ale překvapilo, že dupot na schodech vyvolával někdo, kdo neměl srdce, komu srdce nebilo. Nechápavě jsem se zaposlouchala, jestli mě třeba jen nemýlí sluch. Ale doopravdy jsem nic neslyšela. Nebylo to však jedna osoba, ale rovnou čtyři. Jedna by nevydala tolik hluku. Dole jsem slyšela jak tři osoby, asi jedna žena a dva muži, dohadují nad tím, jestli půjdou nahoru. Zavrčela jsem. Jelikož jak jsem usoudila, mé vrčení zaslechli, všichni zpozorněli.

Pak jsem uslyšela, jak se dole otevírají dveře a vstupují další tři osoby.

To už se mi nezdálo.

Vstoupili do obýváku ke zbylým třem osobám. Jak jsme usoudila, tak dole v obýváku bylo šest osob. Tři ženy a tři muži. Po schodech kráčeli tři muži a jedna žena. Nelíbilo se mi to. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. V té chvilce někdo otevřel dveře a všichni čtyři vstoupili dovnitř. Lehce jsem pootevřela oči, abych na ně pohlédla. Ale to jsme dělat neměla. Ve dveřích stáli upíři. Tři z nich měli rudé, karmínové oči a jeden zlatý.

Mladá nízká žena se připravila promluvit.


 

Tak co se stane příště? Kdo budou ti upíři a co budou chtít? Zabijí naši Bells a nebo ji nechají žít?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pomoc - první kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!