Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Políbená 6. kapitola

14.10.2010 (14:45) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4186×

6.   kapitola

Tanya na mě koukala vražedným pohledem a čekala, co ze mě vypadne. Pak mě ale napadlo, jak z ní udělat netvora před ostatními:

„Máš pravdu. Edward má o mě větší zájem než o tebe a já ho miluju. Mám v plánu o něj bojovat.“ Chtěla jsem to říct trochu důstojně, ale její přimáčknutí na stěnu mi nedovolovalo jinak než sípat. Ale i tak u Tanyi tahle věta způsobila to, co jsem chtěla. Více mě přimáčkla na zeď a vzteky mi zlomila vaz. Já se propadla do černočerné tmy.

Podle předpokladů jsem se probudila po několika hodinách. Jenže mé zjištění bylo děsivé. Hned jak jsem se nadechla, tak mi do plic zalezla hlína. Něco tak bolestivého jsem ještě nezažila. Byla jsem několik metrů pod zemí a nemohla se hýbat a ani dýchat. Nepočítala jsem s tím, že Tanya bude až tolik pečlivá. Asi nechtěla, aby mě Cullenovi našli.

Snažila jsem se všelijak hýbnout, ale neměla jsem jedinou šanci. Hlína byla moc těžká a já začínala mít potřebu se nadechnout. Věděla jsem, že se během několika vteřin udusím. Snažila jsem se přemýšlet nad tím, jak z této šlamastiky ven. Napadlo mě jediné řešení. S bratrem a matkou máme na dálku jakési spojení, které nás donutí vytušit, že se někomu z nás něco děje. Jednou jsme takhle zachránili bratra ze spárů lávy, kam ho hodila jedna z mrtvejch duší jedné dívky, s kterou spal a pak ji nechal být. Byl to od ní pěkně hnusnej trest. Bratr se pořád obnovoval a vždy cítil ohromnou bolest při spalování jeho těla.

Soustředila jsem se na bratra a z posledních sil ho volala myšlenkami, aby mě našel. Pak už si pamatuji jen to, jak jsem znova umřela.

Nevím, po jak dlouhé době jsem se probudila, ale pro jistotu jsem se nenadechla. Velmi dobře jsem si pamatovala, kde jsem. Znova jsem začínala vysílat myšlenky záchrany bratrovi, dokud se mi kvůli nedostatku kyslíku nezačínala točit hlava. S myšlenkami, prosící, aby mě konečně našel, jsem znova umřela.

Po nějaké době jsem se znova probudila a zjistila jsem, že už nejsem pod zemí. Ležela jsem v lese na zemi a nade mnou se skláněl bratr s lopatou.

„Promiň, že mi to tak dlouho trvalo, ale vykopat tě byla docela makačka,“ omluvil se mi.

„Mimochodem, to už se tě chtěl Edward zbavit, že tě zakopal?“ pochechtával se mi.  Potom, co jsem se rozkoukala a pořádně jsem se nadechla, jsem zjistila, že to byla chyba. Hlína, která se mi dostala při prvním nádechu pod hlínou do plic, se ozvala. Začala jsem se dusit a postupně vyplivávala hlínu a zvracela. Takhle špatně mi za celý můj dosavadní život nebylo. Bratr mě starostlivě sledoval a pak dodal:

„Já toho parchanta zabiju!“ Jenže se mýlil a po nějaké době, co jsem se uklidnila, jsem mu vše vysvětlila. Zuřil, a měl proč. Po delší době jsem ho přesvědčila, že si všechno zařídím sama a poslala ho domů. Nechtěla jsem, aby někdo věděl, že mi pomohl. Ne všechno všichni měli vědět. Zjistila jsem, že mě Tanya zakopala kousek od skály, u které jsem se procházela. Díky tomu jsem věděla, kde zhruba jsem. Zamířila jsem ke Cullenovic vile a přemýšlela nad tím, co Tanye udělám. Šla jsem a nechala myšlenky plynout. Proto jsem asi přehlédla Emmetta, který mě v rychlosti objal.

„Uf, jsi v pořádku.“ Drtil mě ve své náruči a kolíbal ze strany na stranu. Pak mě od sebe odtáhl a prohlédl:

„Cos vyváděla? Měli jsme o tebe všichni hrozný strach. Vypadáš, jako kdyby tě teďko někdo vykopal,“ podotkl. Trefil se přímo do černého.

„Emmette, jsem v pořádku a omlouvám se. Měla jsem takovou malou nehodu. Mohl bys mě prosím vzít domů. Jsem hrozně unavená.“ Emmett mě bez keců vzal do náruče a nesl domů. Byla jsem mu vděčná, že si všechny ostatní poznámky nechal pro sebe. Cestou zavolal ostatním, že mě našel, ať už mě nehledají. Když jsme dorazili před vilu, tak mě na mé přání postavil na nohy. Do vily jsem chtěla vstoupit po svých a vychutnat si Tanyin vyděšený výraz. Měla jsem ji chuť udělat to samé, co provedla ona mně.

Vstoupila jsem do vily, a jakmile jsem došla do obýváku, tak mě hned někdo začal drtit v náruči. K mému velkému překvapení to byl Edward. Tohle byla ta nejkrásnější odměna za peklo, kterým jsem si dneska prošla. Kvůli téhle chvíli bych si to klidně zopakovala. Držel mě v náručí, houpal sem a tam. Nakonec dodal:

„Tohle už mi nedělej, když si mě znova oživila, tak mě tu nesmíš nechat samotného. Je ti to jasné?“ Koukal mi při těch slovech do očí a můj vztek na Tanyu úplně vyprchal. Ale v levém rohu jsem ji zahlédla, jak vykuleně jeví oči a je naprosto zmatená. Na Edwardovu otázku jsem odpověděla jen zčervenáním a on mě za to pohladil po tváři. Jenže pak se strhla další vlna objímání a upozorňování na to, že tohle už dělat nemám. Po nějaké době mě konečně pustili. Sice jsem v jejich tváři viděla zvědavost, ale nemínila jsem jim přesně říct, co se mi stalo. Jen jsem měla tak trochu v plánu poukázat na viníka. Omluvila jsem se jim, že se musím vysprchovat a jít si odpočinout. Cestou jsem jen zamířila k Tanye a mezi námi slečnami prohodila:

„Příště se musíš víc snažit.“ S těmito slovy, jsem se otočila směr schodiště a mířila si to do pokoje. Vychutnávala jsem si přitom její zděšený výraz a pak už jsem jen zaslechla něčí vrčení. Tanya si asi nehlídala dostatečně myšlenky a Edward si přečetl, co mi provedla. Vystartoval po ní a kdyby ho nezachytil Emmett s Jasperem, tak vypadal, že ji roztrhá.

Carlisle se snažil zjistit, co se stalo a já ho na chvilku zadržela a pošeptala, ačkoli jsem věděla, že mne všichni uslyší:

„Ať Denalijští ještě neodjížděj. Mám je ráda, až teda na Tanyu, ale s tou si to zařídím podobně jako s Emmettem. O tu srandu nás přece nemůžeš připravit,“ rejpla jsem si do Carlislea a ten jen trochu  zaváhal.

„Neboj se, nikomu neublížím, kdybych chtěla, tak už je Tanya dávno mrtvá,“ pokračovala jsem. Carlisle usoudil, že mám pravdu a kývnul na souhlas.

Byla jsem už zatraceně unavená a odebrala jsem se do pokoje. Shodila jsem ze sebe oblečení a vešla vstříc sprše. Osprchovat se vodou po náročném dni bylo velmi příjemné. Utřela jsem se do osušky a zabalila jsem se do ní. Vyšla z koupelny do pokoje a tam jsem zůstala překvapeně ve dveřích stát. V mém pokoji se nacházel Edward. Viděla jsem, že když mě spatřil, tak jeho oči zčernaly. Už jednou jsem jeho oči viděla takto a tušila jsem, že mu tak černají touhou. Chvíli jsme tam na sebe koukali a já čekala, co se bude dít dál. Mé přání bylo jediné:

„Buď, prosím, se mnou.“

5. kapitola 7. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Políbená 6. kapitola: