Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek osudu 5

20.09.2009 (17:45) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3080×

Bella

Když jsem se blížila k lesní cestě, která vedla k nám domů, dobrá nálada mě neopouštěla. Pískala jsem si a u toho ťukala bříšky prstů do volantu s radostí malého dítěte, jak úžasně jsem si všechno namyslela. Vzpomněla jsem si na to nebohé rádio, které jsem vyhodila ve vzteku za sebe na sedadlo a znovu ho zapojila. Nezklamalo mě a pustilo vlnu dalších písní. Začala jsem si zpívat společně s Madonnou a byla jsem si jistá, že v tuto chvíli mi nic a nikdo náladu nezkazí.

Právě jsem vystupovla z auta, když jsem slyšela hlasitý zvuk Esmina hlasu ze zahrady za domem.

,,Bellooo, přijď za námi dozadu na zahradu, prosím.'' slyšela jsem správně? řekla za NÁMI ?

Nejistě jsem prošla domem a zastavila jsem se ve dveřích, které vedly na zahradu a stála jsem jak ztrnulá. Na zahradě stála Esme a kousek od ní čtyři muži a jedna malá dívka, mohlo ji být asi něco okolo deseti let. Na první pohled všichni upíři. Pro jistotu jsem se lehce nadechla abych své mínění potvrdila, což se podle mého očekávání stalo.

,,Bello, můžeš přijít k nám, prosím?'' vyzvala mě Esme a povzbudivě se usmála, ovšem i na ní byl znát strach a nejistota.

,,Jistě, omlouvám se,'' řekla jsem a kráčela k šestici upírů. Když jsem došla až k nim, stoupla jsem si po Esmině pravé ruce. Radši jsem se psychicky připravovala na jakýkoli útok, ale všichni vypadali vcelku klidně.

,,Dobrý den Bello,'' řekl ten co stál v popředí a vypadal jako vůdce těch ostatních. ,,Nejprve bych se měl asi představit. Jmenuji se Aro Volturi, tohle jsou mí bratři, Marcus a Caius, dále pak členové mé gardy, Eleazar a Jane,'' mluvil a přitom lehce mávl rukou na každého upíra daného jména. Každý na koho ukázal ke mně lehce kynul hlavou na pozdrav, ale ten Eleazar se dokonce poklonil. S údivem jsem se podívala na Esme a střetla jsem se s jejím pohledem. Zřejmě jí to připadalo stejně divné, jako mně.

,,Myslím, že bychom ti měli vysvětlit, proč jsme přišli,'' řekl a já jsem jen kývla na znamení souhlasu.

,,Dozvěděli jsme se, že ses stala upírkou a přišli jsme se tě zeptat, jestli se nechceš přidat k nám a zrovna zjistit tvou schopnost. Tady Eleazar má schopnost poznat tvůj dar, takže myslím, že by jsme mu teď měli dát prostor se vyjádřit.'' Arův hlas mi byl nepřijemný a tak jsem byla ráda když svůj proslov zakončil, ale musela jsem ještě dodat:

,,Já svůj dar už znám, Aro. Dokážu naprosto potlačit chuť k lidské krvi,'' řekla jsem a až na Esme a Eleazara si všichni tiše odfrkli. Bylo mi jasné, že tahle reakce přijde, protože podle jejich očí jsem poznala, že nejsou jako Esme a já i když já jsem měla oči zatím taky krvavě rudé, ale z jiného důvodu než oni. Byla jsem novorozená.

,,Ehm, velice se mýlíš, Bello, i když to zatím nevíš. Máš o hodně lepší dar, o mnoho zajímavější. Ve své existenci jsem se ještě s něčím takovým nesetkal,'' promluvil Eleazar.

,,Vůbec nechápu, co tím myslíš. Jaký jiný dar teda mám?'' Tím, co mi řekl mi naprosto rozhodil moje myšlenky. Co jiného než potlačení chuti k lidské krvi můžu mít? Vždyť Esme říkala, že je spíš výjmečné mít nějaký dar a já mám mít hned dva nebo co?

,,Bello, máš neuvěřitelný dar. Jak bych to jenom řekl? Ty máš schopnost mít jakoukoli schopnost,'' řekl a všichni jsme sborově vydechli a stáli jako polití horkou vodou.

,,Neuvěřitelné!'' promluvil fascinovaně Aro a lehce zkoumavě na mě hleděl stejně jako všichni ostatní. Najednou se ale ta malá blondýnka Jane začala mračit, ale tak moc, že jí na čele naskočili hluboké vrásky.

,,Nech toho Jane!'' okřikl ji ten, co se jmenoval Caius.

,,No počkat, ale proč se ta moje schopnost, která ani nevím jak se ovládá, ještě neprojevila, co?'' řekla jsem kousavým tónem. Celá tahle situace mi připadala, jako fraška. Každý se na mě díval jak kdybych přiletěla z Marsu nebo já nevím co a navíc jsem nic nechápala. Jak je možné mít jakoukoli schopnost? Ozval se Eleazar:

,,No, myslím, že se tvůj dar bude vyvíjet postupně. Svůj dar už samozřejmě máš a teď se budou projevovat tvoje podschopnosti. Na jednu už jsi tady s Esme, přišla. O další ví určitě naše Jane. Všimla sis, jak se před chvílí mračila? To protože na tebe nepůsobil její dar. Může ti způsobit bolest pouhou myšlenkou. Čili tvoje druhá podschopnost je štít. Ani to nemá cenu počítat, protože ty budeš mít každou schopnost, na kterou si vzpomeneš. Arovo čtení myšlenek, Janinu bolest, budeš schopna poznat dary jiných upírů stejně jako já a nesčetně dalších. Ale tohle je samozřejmě jenom moje teorie...'' řekl a schovívavě se usmál.

Zmohla jsem se na pouhé:

,,Aha.''

Celá moje hlava byla jako jeden dlouhý zamotaný provaz. Nevěděla jsem, kde je začátek a kde konec mých myšlenek. Byla jsem naprosto zmatená.

,,Ale to přece... já... já to nechápu... To jako když si teď budu přát, aby pršelo, tak začne pršet? Když budu chtít třeba tady Caiovi způsobit bolest, tak to půjde? Ale to je přece nemožné! Jeden dar to je normální, ale mít všechny?!'' na konci už jsem začala řvát.

,,Ale Bello, ty máš jenom jeden dar. A ten dar je mít jakýkoliv dar, chápeš?''

Tak to mě překvapilo. Eleazar mluvil naprosto v klidu. Já jsem místo toho málem praskala vzteky.

,Kdeže je tvá předešlá skvělá nálada, Bello?' provokovalo mě mé druhé já.

,,Tak, ale už dost ! Vzdyť se z toho nejspíš zblázním! Budu číst každýmu myšlenky, měnit jen tak počasí, poznávat dary.... Jestli se může upír zcvoknout, tak mně se to rozhodně stane!'' Byla jsem tak vytočená a přitom nevím na koho ani na co.

,,Měli bychom už jít, takže Bello, zopakuji ti svou nabídku. Chceš se k nám přidat a stát se jednou z Volturiových?'' zeptal se Aro úlisným hlasem. Esme na mě v tom okamžiku pohlédla se strachem v očích.

,,Omlouvám se Aro, ale nemám zájem. S mou matkou se mi žije šťasně a příjemně.'' Esmin výraz se v tom okamžiku změnil z bolestného na vítězoslavný.

,,Děláš velikou chybu, Bello. U nás by ses měla jako královna, nic by ti nechybělo, ale budiž, je to tvé rozhodnutí.'' Aro mluvil rozhořčeným hlasem a jsem přesvěsčená, že kdyby mohl zrudnout vzteky, nebyl by od toho daleko, zato Marcus vypadal pořád znuděně, stejné jako po celou dobu téhle návštěvy. Rozhodně jsem se, ale rozhodla správně. Snad jenom s Eleazarem by stálo přátelství za to, ale já jsem šťastná se svou mamkou, která mi ukázala správný směr mé nekonečné cesty a navíc, kdo říká, že Eleazar nemůže být v budoucnu můj kamarád, že ?

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek osudu 5: