Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek osudu 29

19.12.2009 (15:00) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2601×

Bella

Hudba

,Edwarde? Edwarde, proč jsi mi to udělal?! Proč?' opakovala jsem stále dokola. On stál jen kousek vedle mě, ale pokaždé, když jsem se k němu jen o kousek přiblížila, ustoupil. Byla jsem už zoufalá a tak jsem k němu naposledy natáhla ruku a chtěla se ho dotknout. To už se mi ale doslova rozplynul před očima.

Divoce jsem zatřepala víčky a probrala se. Znovu se mi zdál jeden z nepřijemných snů. Bylo děsivé jen pomyslet na to, že by se můj sen stal realitou. Že už bych se k Edwardovi nesměla přiblížit, nesměla se ho dotknout.

Uvědomila jsem si, že ležím v nepřirozené poloze. Nohy, stejně jako ruce jsem měla okolo něčeho obmotané. Zvedla jsem hlavu a pohlédla na to ,něco'.

,,Edwarde?'' vypadlo ze mě vykuleně. ,,Edwarde!'' vyjekla jsem.

,,Ježišikriste, co tady děláš a - a... Co si to vůbec dovoluješ?!'' Rychlostí blesku jsem okolo sebe obmotala peřinu, protože jsem si vzpomněla, co mi Alice včera dala za pyžamo. Kdybyby mohla vidět mou budoucnost, obvinila bych ji, že to udělala schválně.

,,Bell, nevyváděj -''

,,Nevyváděj?! Edwarde, kdoví cos tady se mnou dělal! To se nestydíš? Vždyť... To tě ani nenapadlo, co by dělal Emmett, kdyby nás takhle viděl?''

,,Upřímně, dost pochybuju nad tím, že bychom teď zajímali Emmetta my,'' zasmál se.

,,Jen se zaposlouchej,'' usmál se. Z domu se ozývaly různé pazvuky a vzdechy.

,,Ehm...'' Slova mi uvízla v krku. Edward se usmál.

,,Co to děláš?!'' vyjekla jsem, když ke mně natáhl svoji dlouhou ruku.

,,Pššt, nehýbej se,'' rozkázal. Malinko jsem ucukla, když se dotknul mé kůže pod levou klíční kostí. Měla jsem tam slabou jizvu ještě z dob mého dětství. Jednou se ozvala moje nešikovnost a já spadla ze schodů.

,,Kdo ti to udělal?'' ptal se Edward, když svými motýlými doteky přejížděl po jizvě.

,,Já,'' usmála jsem se. ,,Když mi bylo deset, spadla jsem ze schodů.''

Když se mě Edward dotýkal, měla jsem pocit, jako by mnou projížděl elektrický proud.

,,Proč jsi vlastně tady, Edwarde? Tedy nechci říct, že by mi vadilo, že jsi tady, ale včera ses choval... jinak,'' zaváhala jsem. Jeho ruka zmrzla v pohybu, jeho oči se přemístily na mou tvář.

,,Mohla bys pro mě něco udělat, Bello?'' zeptal se se zkoumavým pohledem.

,,Jistě,'' vydechla jsem omámeně, pod tíhou jeho hypnotizujících očí.

,,Převleč se, chci tě někam vzít,'' usmál se.

,,Ale to nejde, Edwarde... Ty jsi po vážném zra-''

,,Bellooo...,'' zaúpěl, ,,já už jsem naprosto v pořádku.''

,,Ale-''

,,Žádné ale!'' Našpulila jsem pusu a zvedla se z postele. Zamířila jsem ke skříni, abych si mohla vybrat oblečení, ale neuvědomila jsem si jednu podstatnou věc. Nejsem doma.

,,Pořád zapomínám, že tu nejsem doma...'' zakroutila jsem hlavou.

V tom se rozrazily dveře, ve kterých stála Alice.

,,Zase meleš blbosti,'' setřela mě.

 ,,A tady... Na!'' nacpala mi hromádku oblečení do rukou, sjela Edwarda přísným pohledem. Stihla jsem jen z jejích myšlenek zachytit:

,...a né, že tě zase napadne udělat takovou kravinu jako minule! A omluv se jí!'

Akorát jsem nad tím pokrčila rameny. Tak malé stvoření a dokáže neskutečně dirigovat.

,,Alice měla pravdu. Mluvíš hlouposti...'' konstatoval Edward.

,,Prosím?'' vypadlo ze mě šokovaně. Uchechtl se a odpověděl.

,,Promiň, teď jsem to řekl trochu... Víš, ty tu jsi doma. Všichni tě tu mají rádi. Stačí se jen chvíli zaposlouchat do Jasperových myšlenek. Velebí si v náladě a pocitech, které tu teď vládnou. A za to můžeš jedině ty a Esme.'' Byla jsem v rozpacích. Řekl to tak, jako by to bylo to nejjasnější, to, co je přece úplně normální.

,,Ehm... Neměla bych se oblékat?''

,,To měla,'' usmál se. Dlouze jsem se na něj podívala na znamení toho, že má jít, ale s ním to ani nehlo.

,,Co je?'' zeptal se mě po chvíli.

,,Potřebeju se převlíct...'' Nechápavě na mě koukal.

 ,,Sama!'' řekla jsem rázně. Zdola se ale znovu ozval Emmett.

,,Edward vočumuje Bééllůůů!''

,,Radši bych měl opravdu jít.'' Protočil očima Edward.

Jen co se za ním zaklaply dveře, rychle jsem se osprchovala a převlékla. Edward na mě čekal v posteli. Ležel na posteli, nohama kmital přes její pelest. Jeho čistě bílá košile mu dokonale podtrhovala svalnatou hruď. Jen jsem překvapeně zvedla jedno obočí.

,,Můžeme?'' stál hned vedle mě, nabízejíc rámě.

,,Ehm, ano?'' Usmál se mému souhlasu.

,,Mimochodem, moc ti to sluší,'' přejel mě pohledem. Já jsem se ale v oblečení, které mi dala Alice, příliš dobře necítila. Rifle jsou sice sami o sobě fajn, ale topy a boty na vysokém podpadku jsem nikdy nenosila.

,,Potřebovala bych malinkou výpomoc,'' zašeptala jsem směrem k Edwardovi.

,,Poslouchám,'' šeptl nazpět. Přitom se ke mně až nebezpečně přiblížil.

,,Řekni aspoň jeden důvod, proč nemůžu mít podpadky! Prosím!''

,,No...'' zapřemýšlel, ,,Půjdeme přes les.''

,,Aliceee,'' zahulákala jsem.

 ,,Slyšelas to? Já nemůžu mít podpadky!'' Ten malej skřítek stál okamžitě vedle mě.

,,Ale Bell, ty jsi upír a-''

,,Alice... Vždyť já se v tom zabiju!'' Pustila jsem Edwardovo rámě a sepjala ruce v prosebném gestu.

,,Byla jsem nešikovná už jako člověk a ani to upírství tomu moc nepomohlo...'' lamentovala jsem.

,,Prosím, Al, dej mi tenisky!'' škemrala jsem jako malá.

,,No dobře, ale počítej s tím, že v pondělí razíme na nákupy!'' vypískla a sama sobě si zatleskala. Pak zmizela a o vteřinu později už mi do místnosti házela červené conversky.

,,Ušila sis na sebe pěknou boudu,'' zasmál se Edward.

,,Hele, jestli mě chceš pořád zachraňovat a chytat, protože jsem zase zakopla tak budiž! Já si ty-''

,,S radostí!'' Nenechal mě ani domluvit a už mě bral do náruče.

,,Jupí!'' slyšela jsem ještě vykřiknout Alice.

,,Edwarde! Okamžitě mě pusť na zem! Slyšíš? Já chci dolů!'' vyjekla jsem. Že mě Edward držel mi bylo sice bylo příjemné, ale zatemňovalo mi to mysl a znemožňovalo myslet. Když mě držel, projížděl mnou zvláštní, nepopsatelný pocit.

,,Máš smůlu, princezno!'' zasmál se a políbil mě na nos. To mě dokázalo dokonale omámit.

Upíří rychlostí vyběhl z domu, mě v náručí. Divila jsem se, že mě unese. Přece jen...

,,Nejsem moc těžká?'' zeptala jsem se, když jsme běželi přes les. Odpovědi jsem se ale nedočkala. Proto jsem radši zavřela oči a vychutnávala si toho, že jsem u Edwarda, že se mě dotýká. Přemýšlela jsem nad tím, jak se situace změnila. Všechno bylo tak neuvěřitelně jiné. Jako bych si včerejšek vymyslela.

Cítila jsem, jak se zvolnilo tempo. Běh se změnil v kolíbavý pohyb chůze, ale já jsem odmítala otevřít oči.

,,Zdá se, že se ti to zalíbilo.'' Nedala se přeslechnou radost, kterou měl v hlase.

,,Není to nesnesitelné...'' Tomu se hlasitě zasmál. Nakonec jsme se zastavili úplně.

,,Bello?'' zeptal se s radostí v hlase.

,,No?'' stále jsem neodlepovala oči od sebe.

,,Jsme na místě.''

,,Uuuž?'' protáhla jsem to a Edward se zasmál. Otevřela jsem jedno oko a zkoumala teritorium. Když jsem zjistila kde jsme, překvapením jsem otevřela i to druhé.

,,Naše louka?''

,,Lepší místo mě nenapadlo,'' postavil mě na zem. ,,Ale vidím, že jsi tu byla nedávno.''

,,Jak to víš?''

,,Tvoje vůně...'' usmál se.

 ,,Taky jeho!'' sykl. Hodila jsem na něj přísný pohled.

,,Promiň,'' omlouval se hned. ,,Ale přivádí mě to k šílenství...''

,,Co?'' nechápala jsem.

,,Bello, když jsem tě poznal, bylo to jako blesk z čistého nebe. Najednou jsi můj život převrátila úplně naruby, ale mě to nevadilo. Naprosto bezhlavě jsem se do tebe zamiloval už tehdy v jídelně, když jsem té spatřil,'' Radši jsem sklopila oči, aby neviděl, jak mě to rozechvělo.

,,Nechápal jsem, proč jsi ke mě tak chladná, ale potom, když nám Carlisle oznámil, že se zamiloval do Esme a chce ji nám představit, uvědomil jsem si, že musíš být její dcera. Byl jsem nadšený. Stejně jako Alice a Emmett. Ten ti mimochodem začal říkat Ledová královna,'' zasmál se. Ani já jsem se neubránila lehkému úsměvu.

,,Proč jsi ale tak vyjel?'' zeptala jsem se.

,,Když jsem tě viděl jak ho objímáš, chytáš za ruku... Zmocnila se mě neuvěřitelná zloba. Říkal jsem si: Proč mi dává šanci, když má jeho? Ale bylo to jinak... Ale nemohl jsem se ovládat, naplno se mě zmocnila žárlivost a potom i lítost nad tím, co jsem udělal. Že jsem ti ublížil.

Udělal jsem chybu, Bello. A chtěl bych se ti za ni omluvit. Mrzí mě to. Můžeš mi to odpustit?'' Podíval se na mě prosebnýma očima.

,,Je pravda, že mě bolelo to, co sis o mě myslel, ale zpětně si udědomuju, že to, jak jsem se chovala mohlo vyznít i jinak. Edwarde, nedokážu se na tebe zlobit,'' usmála jsem se. Přistoupil ke mně a chytl můj obličej do svých dlaní. Palcem lehce přejel přes lícní kost a s pokřiveným úsměvem zašeptal:

,,Miluju tě!''

,,Taky tě miluju, Edwarde.''

Pomalu se ke mně nahnul a spojil naše rty. Projela mnou vlna vzrušení. Jeho rty byly tak semetově jemné a dokonale sladké. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a on na oplátku přesunul své ruce na můj pas, čímž si mě ještě více přitáhnul k sobě.

Spustila jsem svůj štít a řekla:

,Miluju tě!'

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek osudu 29: