Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek osudu 26

09.12.2009 (21:30) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2303×

Když jsem vycházela ze dveří, slyšela jsem ještě Edwardův káravý hlas, který byl směřovaný k Emmettovi:

,,To sis teda uměl vybrat chvilku!''

Bella

Uchechtla jsem se tomu a pokračovala dál v cestě. Jen co jsem se dostala do lesa, rozeběhla jsem se a začala lovit. Bohužel jsem si až pozdě uvědomila, že jsem se Edwarda nezaptala, co má rád. Vybrala jsem proto svoji nejoblíbenější pumu.

Nasála jsem vlahý, večerní vzduch. Smysly mě nezklamaly a já jsem ucítila několik kilometrů vzdálenou pumu. Na nic jsem nečekala a rozeběhla jsem se jí vztříc. Stála v hustém porostu kapradin, který se táhl okolo malého potůčku. Byla v klidu, nic netušíc, že na pár vteřin zemře.

Nechtěla jsem ji trápit a proto jsem po ní rovnou skočila a zlomila jí vaz.

***

Po pár minutách jsem již odcházela s plnou lahví čerstvé krve v ruce. V hlavě mi hrála myšlenka, že se takhle o Edwarda budu muset starat ještě asi dlouho. Ale nevadilo mi to, ba naopak, byla jsem ráda. Všechno co jsem provedla mu vynahradím. Jestli bude chtít, budu s ním ve dne v noci. Nehnu se od něj. Budu mu dělat radost a jeho přítomnost bude dělat i mě šťastnou.

S tímhle jsem se rozběhla zpět k Cullenovým.

Domem jsem proklouzla jako myška, jen v obýváku jsem narazila na Jaspera, se kterým jsem se pozdravila. Do Edwardova pokoje jsem vpadla jako velká voda. Spatřila jsem tam ale sedícího Carlislea, který kontroloval skoro nahého Edwarda. Přitom si o něčem povídali.

,,Emmm...'' vypadlo ze mě rozpačitě, ,,přijdu později.''

,,Jen pojď dál, Bello. Jsem se svou prací hotov a myslím, že kdybys byla ještě chvíli z Edwardova dohledu, nedopadlo by to příliš dobře,'' usmál se. ,,Jen kdyby ses za mnou později mohla zastavit v pracovně...?''

,,Jistě.'' Věděla jsem už předem, že bude chtít probrat mé schopnosti a veškeré dary.

Carlisle se v tichosti odebral z místnosti, jen ve dveřích po mně a Edwardovi hodil očko a potutelně se usmál. Jen co se dveře zacvakly pohlédla jsem na Edwarda stejně jako on na mě. Naše oči se střetly v tom samém okamžiku. Moje koutky automaticky vzlétly nahoru.

,,Něco jsem ti přinesla,'' řekla jsem a položila jsem mu láhev s krví na stolek u postele. ,,Bohužel jsem se tě zapomněla zeptat, co máš rád a tak jsem ti vzala svou nejoblíbenější pumu. Doufám, že to nevadí,'' mrkla jsem na něj. On ale jen zavřel oči, zaklonil hlavu a zplna hrdla se zasmál.

,,Co je?'' zeptala jsem se.

,,Nic, jen... Pumu mám nejraději,'' usmál se. Já jsem se jen zmohla na pouhé vykulení očí. V tolika věcech jsme si byli podobní, že to bylo až k neuvěření.

,,Ehm... Takže, jak ti je?'' optala jsem se, když jsem svůj výraz konečně trochu zkulturnila.

,,Carlisle říkal, že by mělo být vše v pořádku, takže může jít v pondělí školy.''

,,Tak to teda ne,'' oponovala jsem. ,,Nikam tě nepustím! Budeš pěkně ležet a já se o tebe budu starat. A ani se mi nepokoušej něco vymluvit! Bůhví, jak dlouho už chodíš do školy, takže ti týden absence v ničem neublíží!'' Čím víc jsem lamentovala, tím víc se rozšiřoval úsměv mého anděla.

,,A nesměj se mi! Já to myslím jen na tvoje dobro,'' dělala jsem uraženou. Jemu se ale úsměv rozjel ještě víc.

,,Říkáš, že se o mě budeš starat?'' zeptal se se zdviženým obočím.

,,Pokud budeš chtít, samozřejmě...''

,,To znamená, že budeš se mnou, že?''

,,Nooo, ano,'' Tohle mě zaskočilo.

,,Takže ani nepůjdeš do školy?'' Jeho obličej měl zvláštní výraz. Takový mírně podezřívavý.

,,Ale né, to musím, byla jsem tam jenom dvakrát z celého týdne a z toho jenom jednou ve výuce...'' začala jsem mu to vysvětlovat.

,,Říkala jsi, že budeš se mnou a to znamená, že nepůjdeš do školy. Musíš se o mě přece starat...'' Říkal to, jako by to byla ta nejjasnější věc pod sluncem.

,,Ale Edwarde-''

,,Žádné ale. Jestli půjdeš do školy ty, půjdu i já.''

,,Chceš smlouvat?'' zeptala jsem se vyjeveně.

,,A co by se stalo, kdybych řekl ano?'' zeptal se s úšklebkem. Dělala jsem, že přemýšlím.

,,Asi bych si to s tebou musela vyřídit!'' řekla jsem tajemně a přitom po něm skočila. Dopadla jsem na něj obkročmo, ruce jsem mu chytla nad hlavou. Edward se začal smát a mě to o to víc rozpálilo.

,,Chceš se se mnou prát?'' zašeptala jsem mu do ucha. V tom se ale stalo něco, co bych nečekala. Edward se na mě překulil, stejně jako já předtím. Byli jsme v té samé poloze, jen jsme si vyměnili pozice. U ucha jsem uslyšela jeho medový hlas:

,,Přesně to chci,'' řekl, na ústech pokřivený úsměv. Snažila jsem se uvolnit ruce, ale měla jsem je uvězněné v těch Edwardových nad svou hlavou. Věděla jsem, že kdybych chtěla, hravě bych se z jeho sevření dostala, ale já jsem nechtěla.

,,To bys ale neměl, jsem silnější něž ty,'' sykla jsem.

,,Myslíš?'' nahodil svůdný tón, který mě naprosto omamoval. ,,Tak se předveď.''

,,Jenže já nechci...'' Touhu po něm jsem ve svém hlasu nedokázala skrýt. Jeho rty se najednou začaly nebezpečně přibližovat k těm mým. Zavřela jsem oči a čekala na ten okamžik, kdy se naše rty spojí.

Najednou jsem ale uslyšela diskrétní odkašlání. Okamžitě jsem ze sebe Edwarda shodila a urovnala si svoje šaty.

,,Bello?'' znovu mi v uších zazněl tolik známý hlas. Hlas, který už jsem neslyšela velice dlouhou dobu.

,,Eleazare?'' vypadlo ze mě vyjeveně. Dlouho to ale netrvalo a já jsem mu s nadšeným výkřikem padla okolo krku.

,,Eleazare, jsem tak ráda, že tě vidím! Kde se tu vůbec bereš? To tě Volturiovi pustili? Vždyť si tě chrání jako oko v hlavě! No tak povídej!'' sypala jsem ze sebe, stále pevněji objímajíc Eleazara. Nemohla jsem uvěřit, že ho opět po tak dlouhé době vidím. Když jsem ještě s Esme bydlela v Detroitu, tajně za mnou z Volterry jezdil a pak jsme spolu trénovali moje schopnosti. Volturiovi ho vždy na pár dní v měsíci pouštěli z hradu, jinak si ho ale hlídali. On pak za mnou jezdil. I za tu krátkou dobu jsem v něm nalezla svého bratra.

,,Rád bych,'' smál se, ,,ale ty mě ani nepustíš ke slovu.'' Tolik se mi líbilo znovu slyšet jeho smích. Když jsme spolu byli v Detroitu, smáli jsme se skoro pořád. Nebylo dne, kdy by měl jeden z nás špatnou náladu.

Znovu jsem uslyšela odkašlání, tentokrát z Edwardovy strany. Rychle jsem od Eleazara odskočila, ale okamžitě ho chytla za ruku. Další náš zvyk.

,,Ehm, Eleazare, dovol, abych ti představila Edwarda,'' usmála jsem se a pokynula rukou k Edwardovi. Eleazar se na mě usmál a pak přistoupil k mému andělovi.

,,Edwarde, tohle je Eleazar,'' Chytla jsem ho za ruku, ale on mi ji se syknutím vyhrhl. Zmateně jsem se na něj podívala. V jeho očích se zračilo zklamání s bolestí.

,,Edwarde...'' hlesla jsem.

,,Co je!?'' štěkl. Cítila jsem, jak se Eleazer mírně nakrčil. Poslala jsem k němu varovnou myšlenku.

,,Nechám vás tu o samotě,'' řekl. Edwarda přitom probodával pohledem. Jen co se za ním zaklaply dveře, ze mě vyjelo:

,,Co se děje?!''

,,Na to bych se měl spíš ptát já tebe! Jdi si raději za tím svým Eleazarem!'' zařval.

Takže on si myslí, že já a Eleazar jsme... Ne, ne, ne! Tohle ne!

,,Tak na tohle já skutečně nemám,'' zakroutila jsem záporně hlavou. ,,Ani nevíš, jak to je, tak nevím, co mě tady soudíš...'' šeptla jsem a rovnou vyběhla z pokoje. Vzlyky se u mě začaly drát na povrch. To si o mě skutečně myslí, že bych byla jen taková... do větru? Že jdu s každým? Tohle mě skutečně bolelo.

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek osudu 26: