Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek osudu 22

26.11.2009 (20:30) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2389×

Jeho tvář se ztáhla a já jsem začala tušit něco špatného...

Bella

Hudba

,,Nebudu ti lhát, Bello. Vypadá to s ním velice špatně, je možné, že i...'' Na poslední části se Carlisle zastavil a pohlédl se ztrápenýma očima do země.

,,Ne...'' hlesla jsem. On nemůže umřít, nesmí mi to udělat. Nesmí! Musím mu všechno říct, musím mu říct že ho miluju, musím...

,,Ale jak...?'' uslyšela jsem vedle sebe Alicin hlas. Stála celá ztrnulá, očima hypnotizovala Carlisleův obličej.

,,Nevím, jak je to možné. Upíři se takhle nedají...'' Trvalo mu dlouhou chvíli, než se uklidnil a mohl pokračovat. ,,...zničit. Zřejmě za to můžou vlci. Je to náš přirozený nepřítel...'' vysvětloval, ale já jsem tomu nevěnovala pozornost. Před očima se mi míhaly jen neurčité obrazce a pak...

,,Bello!'' slyšela jsem, jak někdo vykřikl mé jméno a potom už jen hrozivé černo. Určitou chvíli jsem o sobě nevěděla. Nic jsem necítila a byla jsem tak šťastná. Pak se mi ale opět do povědomí dostala krutá realita. Chtěla jsem otevřít oči, ale nešlo mi to.

,,Bello? Bello, slyšíš mě?'' Maminka. Opět jsem se snažila otevřít oči a podívat se jí do tváře. Lehce jsem zatřepala s víčky, ale světlo v místnosti bylo velice prudké.

,,Bello! Jsi v pořádku?'' Její hlas se uvolnil, ale stále jsem v něm slyšela úzkost.

,,Kde je Edward, mami?'' zeptala jsem se se strachem.

,,Leží ve vedlejším pokoji, holčičko,'' odpověděla mi a snažila se přitom usmát. Viděla jsem na ní ale, že se trápí.

,,Musím za ním. Hned!'' vstala jsem z postele, na kterou mě někdo uložil a spěchala jsem za svým andělem. Rozrazila jsem dveře pokoje a uviděla celou rodinu Cullenových, stojící u Edwardovy postele. Zamrazilo mě ve futrech. Strach se znásobil a já jsem měla pocit, že se mi na hrudi usadil kámen.

,,Pojď k nám,'' vyzval mě Carlisle. Když se na mě otočil, umožnil mi pohled na Edwarda. Kdyby to bylo možné, zastavilo by se mi srdce. Celé jeho tělo bylo pokryto dlouhými, otevřenými ranami. Jeho překrásný obličej hyzdila hluboká jizva.

Šokovaně jsem vydechla. Jak tohle někdo mohl udělat andělovi?

,,Bello...'' uslyšela jsem slabý Edwardův hlas. Slabý jako ten nejjemnější jarní vánek, přesto krásný jako samotné pohlezení od milované osoby.

Uspěchaným krokem jsem přistoupila k jeho posteli a chytla ho za ruku.

,,Jsem tady,'' špitla jsem. Pak jsem se ale otočila na Carlislea, který stál po mé pravici.

,,Co s ním je? Vždyť jed by mu měl rány zacelovat samovolně...''

,,Nevím, Bello. Je to velice zvláštní, stejně jako jeho bezvědomí. Nevím, co za to může ani jak je to možné...'' špitl mi nazpátek, jako by nechtěl narušovat tuhle atmosféru. Mezi mě a Carlislea se mezitím stoupla Esme a oba nás objala jednou svou štíhlou ručkou. Znovu se ozval Edwardův hlas:

,,Bello...mi-mil...'' a pak lehký výdech. Podívala jsem se okolo sebe. Celá rodina směřovala pohledy na Edwarda nebo na naše propletené ruce. Jediná Rosalie si mě měřila pohledem, který mě však mátl. Nebyl nenávistný jako obvykle, ale hloubavý, zkoumavý. Dlouho jsem tomu nevěnovala pozornost a pohledem jsem se vrátila zpět k Edwardově tváři. Jeho víčka se slabě třepala, rty se vlnily. Nepravidělně dýchal a občas se mu z úst ozval slabý sten.

Přestala jsem vnímat čas. Stála jsem vedle Edwarda a hleděla mu do tváře, která se občas zkřivila pod náporem náhlé bolesti. Všichni už místnost opustili a nechali nám tak s Edwardem chvíli, kterou jsme trávili o samotě. Slabě jsem ho pohladila po čele, přes lícní kost až k bradě. Vlastně jsem tak přejela po kontuře jizvy. Ze rtů se mu ozval znovu neurčitý zvuk.

Hrdlo se mi stáhlo z náhlé úzkosti. Možná mu budu schopná pomoct. Na co nám mít tolik schopností a ani jednu nevyužít? Sice jsem zatím neobjevila žádný dar který by mu byl přínosem, ale všechny dary, co jsem zatím použila se přece vyrojily na svět při nějaké svízelné situaci. Já mu můžu pomoct!

,,Carlisle!'' zvolala jsem. Hned stál vedle mě a začal prohlížet Edwarda.

,,S Edwardem se nic nezměnilo, Carlisle. Proto tě nevolám, ale... Mamka ti zatím neříkala o mém daru, že?'' Tušila jsem, že mu to Esme neřekla, poněvadž jsem si nepřála, aby to věděl kdokoli jiný než já, Esme a Volturiovi.

,,Ne, Bello. Říkala jen, že je velice zajímavý,'' V pokoji se zatím znovu všichni shromáždili. Pořádně jsem se nadechla a vydechla. Zpříma jsem se Esme podívala do očí a ona jen kývla, protože věděla, co chci udělat.

,,Mělo mě to napadnout už dřív, ale... Všechny z vás jsem od sebe odháněla z jediného důvodu,'' tentokrát jsem pohled stočila k Alici, ,,a to je můj dar. Krátce po tom, co jsem se stala upírem k nám přišli Volturiovi. Zjistili, že Esme už není sama a také chtěli zjistit, jakou mám schopnost. Já už jsem v tu dobu ale věděla o tom, že dokážu bez problému odolávat lidské krvi s pomocí mé schopnosti, ale to nebylo tak docela všechno.'' Všichni se zájmem poslouchali můj příběh a dokonce i Emmett si nechal vtípky pro sebe. ,,Když se dozvěděli o mém daru, Aro mě chtěl do gardy, ale odmítla jsem. Totiž Carlisle, můj dar je mít jakýkoliv dar,'' Všichni v pokoji překvapeně vydechli.

,,Proto jsem tolik nebezpečná,'' pokračovala jsem, ,,zvlášť, když se u mě objevuje nová schopnost.'' Nikdo nepromluvil. Všichni byli zadumaní, přemýšleli nad mými slovy.

,,Zase tak nebezpečné to není, Bell,'' snažila se mě přemlouvat Esme, stejně jako už tolikrát.

,,Ale je, mami! Ty si nepamatuješ, jak jsem tě málem zabila?! Kdybys nebyla tak rychlá, tak...''

,,Ale za to přece nemůžeš...''

,,Možná, že nemůžu, ale je to tak a já jsem prostě nebezpečná... Ale to je teď vedlejší. Proč ti to vlastně říkám, Carlisle,'' znovu mě začal zvědavě pozorovat, proto jsem povídala dál, ,,všechny moje dary, které jsem zatím objevila, se přihlásili, když jsem byla já nebo Esme v úzkých a potřebovaly jsme pomoc. A co teď potřebuje Edward...?'' zeptala jsem se s nadějí, ale ani jsem nečekala odpověď, protože to každému dojde. Přesto Emmett vyjekl:

,,Pomoc!'' a začal se smát jako měsíček na hnoji.

,,Správně, Emmette! On potřebuje pomoc a já mu ji můžu poskytnout!'' Najednou ve mně vzplálo nejméně tisíc jiskřiček neděje najednou. Nadchla jsem se pro svůj nápad a na Alici, Emmettovi, Esme a Jasperovi bylo vidět, že se jim to taky zamlouvá.

,,Nevím, Bello. Je to hodně nebezpečné-''

,,Ale Carlisle-'' přerušila jsem Carlislea, ale mě do řeči skočila Esme.

,,Carlisle, nic se nestane,'' říkala, když ho objímala, ,,rozhodně bude lepší, když se pro Edwarda pokusíme alespoň něco udělat, než když ho necháme jen trpět...'' Jen jsem s nadějí přikyvovala. Poslední slovo tu měl totiž on a jestli by se rozhodl, že nic zkoušet nebudeme, nic bych potom nezmohla.

,,Máte pravdu...'' konstatoval, ,,zkusit se má všechno a já svého syna nenechám trpět!'' rozhodl s pevným hlasem. ,,Víš jak na to, Bello?''

,,Vlastně ne, moje schopnost vždy zafungovala samovolně, ale musí se to dát nějak vyprovokovat...''

,,Dobře, jdeme na to,'' vypadal, že je jeho rozhodnutí nestálé a tak jednal v rychlosti, aby si to ještě nerozmyslel. V krku mi najednou narostl knedlík.

,,Ehm, tak brzo?''

,,Nač čekat?'' Teprve teď jsem si uvědomila tíhu svého rozhodnutí s nejasným koncem. S možným tragickým koncem. Já se ale jen tak nevzdám!

,,Fajn, ale všichni jděte pryč. Může se něco zvrtnout a nechci aby jste u toho byli. Carlisle, ty tu prosím zůstaň, budeš mi asi muset pomáhat,'' rozkázala jsem.

,,Ale Bello, my-''

,,Jak jsem řekla, Emmette! Nikdo kromě mě, Carlislea a Edwarda v téhle místnosti nebude! Nechci vám nějakou hloupou náhodou ublížit. Teď jděte.'' Emmett viděl, že proti mému rozhodnutí nic nezmůže. Všichni se během pár vteřin vyklidili z místnosti, jen Esme zůstala.

,,Mamko, ty taky...'' oznámila jsem.

,,Já vím, Bell,'' líbla mě na tvář a pak Carlislea.

,,Ty to zvládneš,'' řekla mi ve dveřích a pak odešla. Chvíli jsem ještě na tom místě, kde před chvílí stála, visela pohledem, ale pak jsem ho stočila ke Carlisleovi.

,,Můžeme?'' zeptal se opatrně. Chvíli jsem nereagovala, ale nakonec jsem se přinutila kývnout.

Pomalu jsem přistoupila k Edwardově posteli, pohlédla na něj a...

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek osudu 22: