Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek od Edwarda s příchutí kouře 4

18.09.2009 (13:45) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3862×

Alice:

Seděla jsem doma s Jazzem a Emmettem před televizí. Esme byla v kuchyni a listovala si v návrhářském časopise. Už přemýšlela o nějakém domě pro Bellu a Edwarda. Po tom co se zase sblížili, byla konečně šťastná, jenom ji velice trápila Bellina nemoc. Carlisle nám všem řekl, že Edward ji odmítnul proměnit. Nechtěl jí prý zničit duši. Málem jsem ho za to roztrhala na kusy, ale moje láska mě naštěstí udržela. Jediný kdo z toho měla legraci byl Emmet a radost Rosalie. Musela jsem odejít okamžitě z domu. Někdy jsem byla na ně rozzlobená. Nechápala jsem jak nemůžou mít Bellu rádi. To nejmilejší stvoření na téhle planetě. Pamatuji si jako dnes když přišla poprvé k nám na návštěvu. Prý kdyby se to zvrtlo, že by byla jídlo. Opravdu roztomilá. Byla tak hodná a nesobecká. Myslela jen na ostatní jenom na sebe trochu víc zapomínala. Někdy se mi nad tím chtělo plakat, řvát a vztekat se. Chtěla jsem si s ní vyměnit místo. Být člověk. Klidně zestárnout. Věděla bych, že dělám tu nejlepší věc na světě. Jenže můj natvrdlý bratr ji nechtěl proměnit. Tupec. Tím mě opravdu hodně rozzlobil. Emmett však byl od přírody vtipálek, tomu by se to dalo všechno odpustit. Jenže jsem stále nechápala Rosalii. Proč nechtěla, aby se Bella stala součástí naší rodiny? Copak už neprokázala dost, že je ochotna držet naše tajemství pod pokličkou za každou cenu. I pod pohrůžkou smrti? Nebo jí snad nemohla stále odpustit, že je člověk, že vzdává jediné naděje mít dítě, bylo to snad v tom? Nebo v tom, že ji kdysi Edward odmítnul? Lámala jsem si tím hlavu dlouho, ale raději jsem si zalovila a vrátila se několika dnech klidu domů. To nám Carlisle oznámil, že Bellu propustil do domácího léčení. Edward ji vezl domů.

Jasper mě vzal do náručí a vískal ve vlasech. Moc se mi to líbilo. Opřela jsem si hlavu o jeho dokonalou hruď a naslouchala tichu v jeho hrudi. U normálního člověka by se ozýval tlukot srdce, ale u nás nic. Jenže upír si na to za pár desetiletí zvykne. Když je sám tak se z toho zblázní. Lehce jsem sevřela víčka. Odpočívat jsem nepotřebovala, ale byla to skvělá relaxace a někdy snadněji přicházeli příjemnější vize v deseti procentech. Když se poštěstilo. Tentokrát to bylo jiné. Jakmile jsem zavřela oči. Hned se mi před očima tvořila vize jako ze špatného hororu.

Bellu hroutící se v šíleném dávivém kašli, z rukou jí padá krabička s cigaretami. Mého bratra jak přibíhá za ní a bere ji do náručí a šíleně křičí. Naposledy ji líbá. Shýbá se k ní a kouše ji do krku a…

„Jenom to ne.“ Vymrštila jsem se z Jazzova náručí. On i Emmett na mě hleděli naprosto překvapeně a nechápavě. Esme přiběhla z kuchyně. Jenom jsem zahlídla jak odhodila časopis za sebe. Všichni se postavili do pozoru.

„Co jsi viděla lásko?“ podívala jsem se bolestně na Jazze.

„Bella, ona umírá a Edward,“ doběhnul ke mně. „Musíme tam hned teď. Kousnul ji do krku. Jenže pak se obraz ztratil.“ Naprosto jasně se mi vybavil rozhovor mezi mnou a Edwardem, když mi řekl o tom, že Jacob Bellu zneužil. Odporně zneužil a ublížil jí. Bolestně jsem polknula. „Zůstaňte tady, my to zvládneme.“ Zavolala jsem na Emmetta a Esme, když jsme s Jasperem vybíhali z domu do garáže. Byli jsme pro lidské oko jako šmouhy, ale zdálo se mi, že to není dostatečně rychlé. V garáži vybral Jazz Rosaliino auto. Bylo mi jedno, že potom bude naštvaná, tady se jednalo nejen o Bellin život, ale i o Edwardův, protože jsem neviděla ani jednoho z nich.

Jasper strčil klíčky do zapalování a nastartoval a vytůroval Rosaliiono autíčko. Otevřela jsem automaticky vrata a prudce jsme vyrazili ven na silnici. Seděla jsme jako na trní. Silnice mi ubíhala strašně pomalu, ale na tachometru bylo skoro dvě stě kilometrů za hodinu. Během deseti minut jsme dojeli k domu Belle. Jedno nedechnutí mi stačilo zhodnotit celou situaci. Cítila jsem Bellinu krev, ale ještě vlkodlaka. Jacoba! Rychle jsme oběhli dům.

Naskytla se nám naprosto vražedná scéna, která mi vyrazila z plic nepotřebný dech a podrazila kolena. Jazz mě musil chytit. Chtělo se mi plakat. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Ani moje vize nemohly být tak skutečné. Můj bratr stál naproti rozzuřenému vlkodlakovi, kterému z tlamy odkapávali dlouhé provazce slin.

„Edwarde!“ vykřikla jsem, ale on se ani neotočil. Ti dva na sebe pořád vrčeli. Edwardovo vrčení mi rozvibrovalo tělo. To Jacobovo, však zem pod mýma nohama. Chtěla jsem se mezi ty dva vrhnout, zastavila mě Jazzova ruka. Prudce jsem se na něj otočila. Ta malá chvíle stačila k tomu, aby se ti dva na sebe vrhli. Bezradně jsem hleděla v ocelovém sevření své lásky na milovaného bratra jak bojuje na život a na smrt o Bellu.

Bella!

Střelila jsem pohledem po mojí skoro sestřičce, které ležela na trávníku kousek od zadního vchodu. Jenže jsem se nemohla hnout z místa. Nedržel mě však Jasper. Ten pohled na ty dva mě naprosto přikoval na místě. Jacob se bravurně vyhýbal dokonalým Edwardovým bojovým výpadům a rychlým pohybům, které jsem i sotva stačila postřehnout i já. Jazz mi křečovitě sevřel paži. V jeho očích se zalekl oheň bojovnosti. Vykročil směrem k nim. Chytila jsem ho za ruku. Ten jsem ho musela krotit já. Neměla jsem Jacoba ráda, že Belle ublížil, ale netušila jsem jistě jestli by si přála jestli má umřít.

Zaječela jsem hrůzou, když Edwardova ruka odlétla notný kus od jeho těla. Moje láska kolem mého vyděšeného mrtvého těla ovinula své paže a přitiskla k sobě, ale tvář jsem měla stále otočenou k tomu, už ne boji, ale masakru. Ozvalo se zlověstné lámání kostí jak Edward chytil Jacoba pod hrudí a prudce na něj lehnul. Zlomil mu tím několik žeber. Ozvalo se žalostné zavytí, při kterém mi trnuli citlivé upíří uši. Rudohnědý vlk chňapl po Edwardovi a zakousnul se mu do levého boku kde bylo volné místo po chybějící ruce. A začal zuřivě trhat hlavou, i když musel mít šílené bolesti. Můj brat vykřikl a seskočil z něj. Jacob se z posledních sil postavil na všechny čtyři a vrčel už o něco méně. Cítila jsem vlkodlačí krev a dokonce ji viděla jak mu prosakuje kožichem na mnoha místech na břiše a stékají na trávu. To ještě mého bratra povzbudilo. Vrhnul se znovu na Jacoba a povalil ho na záda. To zakňučení mi projelo celou kostrou. Křupali další a další kosti. Zlost v mém bratrovi narůstala, přiblížil se ke své ruce. Opět byl kompletní. Dodal si větší odvahy. Zakřupali oba dva loketní klouby přední tlap. To žalostné vytí jsem už nemohla vydržet a raději běžela za Bellou.

Klekla jsem si k ní a vzala ji do náručí. Její srdce tlouklo jenom velmi pomalu. Soustředila jsem se na ni, protože ten boj ne masakr už nebyl pro moje oči. Kazil mi náhled na mého oblíbeného bratra, který nikdy nebyl takhle surový. Zvláště k někomu, kdo ochraňoval jeho lásku, ale taky kdo znásilnil jeho milovanou. Trochu jsem se mu nedivila, že se mu chtěl za to pomstít. Volná ruka ho uklidní. Těch posledních několik měsíců si Edward, ale i Bella zažili od Jacoba hodně zlého, možná si zasloužil potrestat, ale nezemřít. Tisknula jsem si tu křehkou bytost na hruď a přála si, aby přežila, aby Edwardův jed pomohl. Křik se zhoršil. Do boje se zapojil i Jazz. Snažil se ty dva od sebe odtrhnout. Bylo mi momentálně jedno jestli Jacob žije, prioritou číslo jedno bylo jestli žije Bella.

Cítila jsem její srdce jenom slabounce. Ani krve v sobě neměla už tolik, sotva na to, aby pracovalo srdce, ani ne půl litru. To nemohlo stačit k přeměně. Edward pil mnoho. Nemohl se od ní odtrhnout. I když s tím bojoval, ale tentokrát to bylo silnější než tenkrát, když ji unesl James. To bylo jiné. To co měla v sobě mu připomnělo časy, kdy se živil trestanci a zločinci, kteří byli plní tohoto svinstva. Kouřili, pili a já nevěděla co ještě.

Masírovala jsem místo kde měla Bella srdce, aby jed proudil rychleji. Ránu na kru olízla, aby se rána zacelila a jed nemohl nikam unikat. Měla jsem šílený strach, že o ni přijdu a ne jen o ni, ale také o Edwarda. Pokud zemře Bella, můj bratr by bez ní nedokázal žít. Raději by dobrovolně zvolil smrt než žít bez ní.

Mého ramene se dotknula čísi ruka. Zvedla jsem k dotyčnému oči. Skláněl se nade mnou Edward se zmučeným výrazem. Jeho oblečení bylo potrhané a celé od krve. V očích mu přesto probleskovala nepředstavitelná zloba smíchaná s pomstou. Těsnali se v nich ty poslední měsíce bolestné vzdálení od jeho milované Belly, které skončili smrtelnou nemocí a jejím znásilněním od nejlepšího přítele. Teď tu ležela v mém náručí. Na pokraji smrti a nesmrtelnosti. Vše rozhodovala jenom náhoda.

„Edwarde?“ sehnul se pro Bellino tělo a vzal je do svého náručí. Tu dávnou napodobeninu Isabelly Swan, která sem přijela dlouho dobou. Byla pohublá až vychrtlá. Měla propadlé tváře. Kruhy pod očima. Ruce a nohy hubené tak, že jsem se divila, že se na ni a v ni něco udrží. Vysela v Edwardově náručí jako hadrová panenka se kterou si jdou jenom zase hrát než ji zase na noc odhodí do kouta. Kdybych tak mohla brečet. Vybrečela bych při pohledu na její zubožené tělo, tři moře.

Edward zmizel v jejím domě. Slyšela jsem jak ji odnáší po schodech od pokoje. Otočila jsem se a hleděla na Jazze jak se snaží křísit Jacoba. Přešla jsem pomalu k nim. Rozzlobeně hleděla na tu hromadu krvácejících rudohnědých chlupů. Co teď byli více rudé od vlastní krve. Měla jsem chuť mu ještě přidat, ale to bych mu ukončila trápení, ale chtěla jsem, aby trpěl ještě víc. Za chvíli přede mnou ležel nahý zubožený Jacob. Krvácel na všech viditelných místech. Obě ramena měl vykloubená. Dýchal z posledních sil. Byl samá krev, odřený snad na každém místě. Zasloužil by si toho mnohem více. Podívala jsem se na Jaspera.

„Odvez ho do nemocnice ke Carlislemu, ať ho dá dohromady, že jsme s ním ještě neskončili, bude se za všechno zodpovídat.“ Přikývnul vzal skuhrajícího a vzlykající Jacoba do náručí a odběhnul s ním k autu. Mě z přemýšlený vytrhl šílený řev z Bellina pokoje. Běžela jsem hned tam. Schody jsem brala po pěti. Ladně jako laň.

Vletěla jsem do pokoje a hleděla na zmítající se Bellu, ležící na posteli. Napínala se jako luk. Vypadalo to jako by jej přeměna byla u konce, ale to nemohlo být možné, protože ta nemohla proběhnout ani ne před dvěma hodinami. A ona tady křičela jako by jí zbývala jediná hodina do konci přeměny.

„Alice co se to děje? Vidíš něco? Vidíš její budoucnost?“ snažila jsem se, ale viděla jsem jenom tmu. Edward na mě hleděl naprosto vyděšeně. Držel svoji lásku pevně za ruku. Já ji chytila za tu druhou. Seděli jsme po boku Belly celou hodinu, když jed dorazil k jejímu srdci, které tlouklo stále rychleji a rychleji. Oba jsme čekali, že jakmile jed vykoná svou práci srdce přestane bít, ale nestalo se tak. Jenže nestalo se tak. Jeho rychlost se jen o něco zpomalilo, ale nepřestávalo bít. Nevěřícně jsme se na sebe s Edwardem podívali. Nechápali jsme co se to děje. Její kůže byla pořád stejně horká. V těle jí proudila krev. Jak to bylo možné?

Lehce začala mrkat víčky. Chystala se otevřít oči. Jenže jak? Jako upír zřejmě ne. Tak jako co? Museli jsme co nejdřív přijít na to co byla zač. víčka se jí lehce třásli. Edward ji pevněji chytil za ruku. Nepatrně sykla. Konečně otevřela oči a podívala se na nás. Edward i já jsme hleděli do hlubokých pomněnkově modrých očí, které na nás prohlíželi stejně jako ty čokoládově hnědé. Posadila se na posteli, vlasy se jí rozprostřeli po ramenou. Byla přenádherná. Tvář měla bělostnou. Po propadlých tvářích nebyla památka a ani po kruzích pod očima. Její ruce byly stejné jako když tenkrát přijela poprvé. Prostě dokonalá jako poprvé. Taková jaká měla být.

Podívala se na Edwarda a…

<<< SHRNUTÍ >>>

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek od Edwarda s příchutí kouře 4: