Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokrevní láska 4. Kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pokrevní láska 4. KapitolaPo dlouhé době přidávám další kapitolku. Nestíhám to se školou, tak se Vám všem, kdo čtete moji povídku, omlouvám. A o co že se bude jednat? Bella se pohádá s otcem. Kvůli čemu? To se zajisté dozvíte, pokud si přečtete 4. Kapitolu! :) Přeji Vám příjemné čtení! Za komentíky, smajlíky a kritiku. Budu jen ráda! Vaše albatrosR! :)

30.05.2010 (13:30) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1312×

4. Kapitola

 

Schylovalo se k večeru a já jsem zasněně hleděla do širého lesa, táhnoucího se kolem našeho baráčku za městem. Táta byl jaksi zahořklý, takže s ním žádná sranda nebude. Mělce jsem si vzdychla a přehodila nohu přes nohu. Můj mobil začal vibrovat. Jen jsem hodila oči po čísle a nic zajímavého se nekonalo. Jen nějaké čtyřmístné číslo. Nemám náladu na ty nuceně milé hlasy operátorek. Bylo by mnohem zajímavější nějaké devítimístné, anebo rovnou přes celou obrazovku napsáno Edward. Ještě chvíli jsem tam seděla a v klidu oddychovala. Ani jsem o ničem nepřemýšlela. Ono vlastně ani není moc o čem. Buď bude táta s Lilian a my máme s Edwardem od sebe útrum, anebo budu já s Edwardem a potom bude zase nešťastný taťka a Lilian taky. Je to těžký. Jenom abych to tady uvedla na pravou míru. Hned potom, co jsme dojeli s tátou z nemocnice, vypukla hádka, ale jenom kvůli takové maličkosti.

 

Zajížděli jsme autem do garáže a atmosféra v autě byla pohodová. Celou cestu jsme si povídali o dnešním dni a o tom jak jsme oba vyčerpaní. Prostě normální rozhovor mezi otcem a dcerou. No a potom když jsem vylejzala z auta. Začal mi zvonit mobil. Kdo by to asi mohl být?

„Ano?“ zvedla jsem opatrně telefon.

Ze sluchátka se ozval Edward a ptal se mě, jestli nechci jít zítra ven.

„Samozřejmě. A v kolik?“ tiše jsem sykla do telefonu. Nechtěla jsem, aby to taťka slyšel.

„Co zítra kolem páté na rohu u vašeho obchůdku?“ ptal se zdvořile.

„Dobře,“ odpověděla jsem lhostejným hlasem, ale moje vnitřní já křičelo radostí. Bez rozloučení jsem zaklapla telefon.

„Jo!“ kopla jsem do vzduchu a potichu zakřičela. Táta, který kolem mě procházel, jen zakroutil hlavou a pokračoval dál ve své taktické chůzi. Doplížila jsem se k němu do předsíně a pomáhala dávat věci do lednice.

„Taakžee! Jak se ti líbí Lilian?“ Hodila jsem po něm jablko, které mi málem vypadlo z tašky. On se po něm hbitě ohnal a házejíc mi ho nazpět promluvil: „Je hezká,“ to bylo všechno, co z něj vypadlo a potom se začervenal. Já jsem mu úsměv oplatila. Čekala jsem nějaký výslech ohledně Edwarda, ale ten nepřicházel. Začínala jsem si myslet, že mu snad nedošla ta chemie, která mezi námi byla v té nemocnici.

„Ten Edward je milý kluk, viď?“ otočil se na patě směrem ke mně a pozoroval můj výraz. „Konečně!“ zaculila jsem se v duchu a moje tělo zaplavilo teplo.

„Ano, to je,“ naoko lhostejně jsem prohodila.

„Zítra jdu s Lilian ven,“ až moc silně zkoumal marinované maso na lince.

Nejspíš si myslí, že mi to vadí. Ne nevadí. Sakra! Vadí mi to, protože jestli bude s ní tak já nebudu moct bejt s Edwardem. Měla bych se od něj asi nějak začít odtahovat, ale to nejde. Když on je tak úžasný a milý, hodný, vstřícný a rozumíme si spolu. Tohle mi přeci táta nemůže udělat. Jasně že může. On je tady přeci ten dospělej. Přeci on tady určuje pravidla, ale jestli ta láska přijde, nemůže nám v tom nikdo. Nikdo! Zabránit. Bouchla jsem do linky a čekala, než se zase vrátím do normálu.
Táta si to asi špatně vysvětlil a otočil se na mě se zvláštním výrazem na tváři. Jablka, která ležela ještě před chvíli na lince, se pomalu sypala jedno po druhém na zem. V tom tichu rozprostírající se po kuchyni zněly nárazy na zem jako rány z děla. Nechápavě jsem po něm střelila pohledem a vyčkávala, co udělá.

„Tobě snad vadí, že se chci blíž poznat s Lilian?!“ nepříjemně na mě zasyčel. „Nemyslíš si, že už jsem si toho s tebou prožil dost?! A vůbec víš ty jaký to je starat se o dítě, které se pomalu neumí postarat samo o sebe!“ nepochybně by pokračoval dál v urážení. Vypadalo to přesně tak, jako pokaždé když se mu něco nelíbilo. Dokázal se snadno naštvat, ale přede mnou to nechtěl dávat najevo. Tahle hádka byla ještě ostřejší než ostatní. Běžně se do mě nenavážel a naše hádka směřovala spíš k bratrovi, anebo takovým hloupostem, jako je úklid, nákupy, praní, vaření a různé domácí práce, ale dneska tomu tak nebylo.

„Tati! Můžeš na mě přestat řvát?! Co jsem ti provedla?!“ zoufale jsem se pokusila přerušit jeho výčitky. V očích se mi zračily slzy.

Ten na chvilku utichl. Pozoroval moje zorničky, jak se roztahují a zase stahují. Moje oči, které těkaly tam a zpátky jen aby se vyhnuly jeho pohledu. Můj dech nepříjemně rychlý a srdce, které se dalo do běhu.

„Promiň, Bells,“ přibližoval se ke mně s mučednickým výrazem na tváři. „Já jsem opravdu nechtěl takhle vyjet. Nevím, co to se mnou je. Jen se mi Lilian opravdu líbí a cítím, že ona moje city opětuje. Prosím tě na kolenou. Přej mi to,“ přiblížil se těsně přede mě a roztáhl svoje gigantické paže.

Nechtělo se mi ho objímat. Jeden krok stačil a už jsem byla uvězněná v jeho železné náruči. Ani jsem se neobtěžovala obtočit svoje ruce kolem jeho zad. Splývaly mi volně s jeho boky. Skončil. Šoupavým krokem jsem se vydala nahoru po schodech. Z posledních sil jsem zalezla do svého pokoje a rychle doběhla do koupelny.

Horká voda kapala po mém těle a rozkládala tělo na pořád menší a menší dílky. Sesunula jsem se na dno sprchového koutu. Stočila jsem se do klubíčka a cítila jak mi mokré a slané slzy kapají na kolena. Tekoucí voda pohlcovala bolestný zvuk, který vycházel z mého těla. S každou kapkou vody skápla slza. Cítila jsem své oči. Pálily a nepříjemně natekly. Vypla jsem sprchu a po dobu co netekla voda, zadržovala pláč. Mokrá a unavená jsem dopadla na postel, kde jsem dál pokračovala v nekonečných myšlenkách nad tím, co se dnes všechno přihodilo. Jeden pitomý den a může vám najednou změnit život. Přála jsem si skončit mrtvá místo mého bratra. Nebaví mě se pořád rozhodovat o něčem, o čem bych nejradši ani neslyšela. Proč prostě nemůže být svět jednoduchý? Spravedlivý. Všichni říkají jak je bůh hodný, spravedlivý. To není pravda, kdyby tady opravdu byl a dával na nás pozor. Nic by nevypadalo tak jak vypadá. Všichni by byli šťastní…

 

Ranní světlo mi v tenkých proužcích proudilo do pokoje. Ze zdola se ozývaly zvuky nádobí a syčení smažených vajíček. Někdo hlasitě zakašlal. Měla jsem ztuhlé tělo a všechny svaly mě nehorázně bolely. Zkusila jsem se zvednout na nohy.

Jednu nohu jsem za pomocí ruky shodila na zem a druhou jsem k ní potom připojila. Asi deset vteřin jsem tam seděla a zkoumala svoje rozbolavěné nohy. S bolestí jsem začala přenášet váhu mého těla pouze na nohy. Připadala jsem si jak devadesátiletá babička, který strávila půl dne v posilovně. Konečně jsem stála. Vyhlížela jsem zrcadlo a zubní kartáček.

Po nekonečné půl hodině stojím přede dveřmi, oblečená a připravená na to, vydat se do školy. Vůbec se mi nechtělo jít dolů. Nevěděla jsem, jak bude táta reagovat.

Vystrčila jsem hlavu ze dveří a pozorně se zaposlouchala. Nic nebylo slyšet jenom bzučení ledničky a tikání hodin. Zavřela jsem tedy dveře a scházela dolů po schodech. Na stole ležel papírek.

„Musel jsem jet do města něco vyřídit. Odpoledne jdu ven s Lilian. Uvidíme se večer. Pa táta.

P.S. : „Promiň mi ten včerejšek. Večer si spolu sedneme a promluvíme si.“

Tak teď se na večer netěším už vůbec. Odfrkla jsem si a pokračovala ke sporáku. Kde na mě čekala vajíčka a chlebová placka. Hodila jsem to do sebe a rychle vylítla ven. Stálo tam auto. Bylo krásné lesklé a stříbrné s černými skly. Někdo zaklapl dveře a já spatřila řidiče.

 

Prosím o komentíky! :)

 

Shrnutí albatrosR

 Předchozí kapitolka

 

 

 

 

 

 

Autor: albatrosR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pokrevní láska 4. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře