Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokrevní láska 3. Kapitola

09.05.2010 (22:00) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1093×

3. Kapitola

Vedl mě do nemocničního pokoje. Těsně předtím něž jsme vstoupili, mi dal nějaké rady ohledně jeho mamky a já zase o mém taťkovi.

„Takže hlavně nemluv o Yankees. Ty táta úplně nesnáší, říká, že se za tím míčem honěj jako nadmutí pelikáni. Teda vlastně si to ani neumím představit. Já na sport moc nekoukám, ale když to říká můj odborník přes sport je to asi pravda,“ zamyšleným úsměvem jsem se podívala na Edwarda pilně poslouchajíc každé mé slovo. Než se probral ze svých myšlenkových pochodů, táta vyšel ze dveří a byl strašně naštvanej.

„Sakra, Bello! Kde vězíš takovou dobu?! To z tebe mám ještě dostat infarkt? Na co si vůbec myslela a kdy si přijela? Nestalo se ti nic, že ne?“ s vylekaným výrazem skončil. Chvilinku jsem si potřebovala probrat jeho otázky hlavou tak, abych sestavila smysluplnou a uskutečnitelnou omluvu.

„No víš, tati,“ začala jsem. „Jak vidíš, jsem zdravá. Po cestě sem byla nějaká bouračka na křižovatce před našim obchodem, proto jsem se zdržela. S tím infarktem nevím, jestli si to myslel vážně jako otázku, ale nechtěla bych, abys i ty ležel v nemocnici. Ale jinak byla cesta pohodová. Potkala jsem taky tady Edwarda, vyprávěl mi osvojí mamince…“ přerušil mě.

„Lilian, kdybys dovolila,“ začervenal se nad svojí poznámkou, ale já jenom pokračovala dál.

„Tak tedy o Lilian,“ podívala jsem se na něj a přímo čišel radostí nad tím jménem. Bylo mi to příjemné. Mám ráda, když je táta šťastný. „Potom jsme ještě chvilinku stáli tady před vchodem a já Edwardovi dávala rady ohledně tebe,“ slyšela jsem malé zachechtání hned vedle mého pravého ramene. Podívala jsem se na něj a taky se lehc e zasmála.

„Dobře,“ ukončil to táta. „Jste teda připravení na to, jít konečně dovnitř? Edwarde, tvoje maminka už taky natahuje nervy, co to dá, aby nebouchla starostí o tebe. Radši si pospíšíme,“ domluvil a táhnul mě za ruku do místnosti. Všude bylo bílo. Nebyla to však ta hnusná a vybledlá bílá co strašila sestřičky na chodbách. Tahle bílá byla jiná taková domácí a útulná. Moje myšlení vytrhla až osoba sedící na lůžku. Pila jahodový džus a na tácku před sebou se zračilo kuřecí stehýnko. Mile se usmívala a čekala, až se vzpamatuju ze svého brouzdání. Konečně jsem zaostřila a spatřila Edwardovu matku Lilian.

Její vanilkové kudrnaté vlasy sahaly až na ramena. Oči měla krásně syté a zelené stejně tak jako Edward. Teď už vím, po kom je zdědil. Postavou byla štíhlá. Neviděla jsem sice její tělo bez peřiny. Však obličej prozradil víc než je u jiných lidí známo. Vypadala tak mateřsky a sladce i nenamalovaná a připojená na tisíce hadiček v nemocniční posteli. Edward mi zastínil výhled na její obličej, protože se skláněl, aby ji mohl uštědřit velkou pusu na tvář. Lilian se jenom zasmála, zčervenala a něco Edwardovi pošeptala do ucha. Na to jsou moje uši nedostačující.

„Bello, tak ráda tě vidím. Tatínek mi o tobě hodně vyprávěl. Není tady co dělat a tak jsem si vyslechla pár zajímavých historek o tvém dětství. Ty jsi zachraňovala krabi u večeře ve Španělsku?“ zachichotala se dětinským hláskem a přesunula svojí polohu na posteli víc ke mně.

Ohromeně tam stojím. Ne z toho, že by mi vadilo vybavování se o mém dětství, ale do tohoto období patří i můj bratr. On mi pomáhal dostat ty krabi z nádrže, pustit je do vody. Stála jsem tam. Nevím jak dlouho, ale zdálo se, že se nikdo nesnaží o to mě vrátit zpět do normálního světa. Kdosi hrubě vydechl. Nepoznala jsem, jestli to byl ten muž v mých představách, který nás s bratříčkem honil, abychom ty krabi nechali, nebo naopak taťka, který stojí právě teď vedle mě a objímá mě paží kolem ramen. Nejspíš mu to došlo. Tak nerada mu přidělávám další starosti. Má jich už tak dost. Platí nájem, školný, oblečení, nájem za obchod, potraviny atd.… Byl by to nekonečný seznam věcí, ale to jsou jenom ty materiální. Mnohem víc jich mu přidělávám já po straně psychické. No nebudu to tady rozebírat, už kolikrát jsem mu v návalu vzteku přišila bratrovu smrt. Lituju toho pokaždé hned, jak mi ta věta vylítne z úst. Změna v jeho výrazu. Jako kdyby dostal herdu do zad. Nemůže popadnout dech a hned potom co se vzpamatuje, běží nahoru do svého pokoje. Tam se vybrečí a přijde za mnou zpátky dolů. Sakra a on se mi ještě omlouvá. Oba na tom neseme stejnou vinu.

Jsem šťastná za Lilian, která mě vyrušila z myšlení.

„Promiň mi to,“ omlouvala se tiše a v očích se jí zračila lítost. Myslím, že už si toho s tátou taky hodně řekli a samozřejmě nevynechali tu část o bratrovi.

„Ne, to já se Vám omlouvám,“ s omluvným pohledem jsem přistupovala k posteli.

Tiše se usmála a ukázala mi ten nejkrásnější úsměv. Samozřejmě, že na Edwardův úsměv nemá, ale to se nedá srovnávat. Edward je můj… kamarád. Asi teda, myslím, že je. Radši bych ho měla jako někoho jiného. Nevadí. Za to Lilian je prostě taková maminka, sluníčko a štěstí, které Edward má.

„Ale ty se nemáš za co omlouvat. To já tady mám nemístné otázky,“ začervenala se a nalila do sebe poloprázdnou sklenici jahodového džusu. Hlasitě polkla a ještě víc zčervenala. Táta ji celou dobu pozoroval a periferním viděním jsem zahlédla jeho pohled. Láskyplný. Najednou mi v hlavě začaly znít dva hlasy. Dobro a Zlo.

„Nemůže se do ní zamilovat. Ty chceš přece Edwarda a jako s bratrem to nepůjde,“ žadonilo o slovo Zlo.

„Ale chceš přece, aby byl otec šťastný. Všechno co pro tebe udělal, jak ho trápíš. Nezaslouží si snad už taky konečně klid a šťastnou rodinu?“ pralo se o slovo Dobro.

Odezněli nějak rychleji než obvykle. Stála jsem zase na místě a pozorovala známé a nechápající obličeje všech přítomných. Myšlenky mi šly šejdrem. Dobro a Zlo to mají padesát na padesát. Fifty fifty. Rychle jsem se uklidnila a nahodila můj dobře známý výraz. Táta poznal, že to jenom hraju, ale nic nedělal a nedával najevo, že by o tom snad něco věděl.

„To vůbec ne, jen mě to trošku zarazilo. Je to sice dlouhá doba, ale na to si nezvyknete nikdy,“ objasňujícím hláskem jsem na ni promluvila.

„Tak to máme alespoň něco společného. Můj manžel se taky…“ umlkla. Edward vedle ní se nepříjemně napjal a zaryl nehty do nemocničního polštáře. Paměťové bublinky v polštáři zapraskaly. Lilian se na něj soucitně podívala, hodila po mě omluvný výraz.

„Tak to bychom měly,“ oddychla si frustrovaně. „Chce to klidnější téma,“ přemýšlela nahlas. „Co ve škole?“ vypravila ze sebe nakonec. No jasně obvyklá otázka rodičů. To jim jde dobře. Ve škole nejsem nijak světová spíš takovej průměr. Matika mi dělá problémy. Na fyziku máme učitelku na nic. Ale jinak to zvládám slušně.

Rychle jsem si rozmýšlela delší odpověď. Říct jenom dobrý, nebo že mi to jde dobře, je moc strohý a nudný. Špatně se navazuje další konverzace.

„Není to špatný,“ začala jsem. „Čeština je v pohodě, přírodopisný a různý jiný předměty jako jsou jazyky mi jdou, ale co mi dělá vyloženě problém, jsou matika a fyzika. Matiku nechápu z principu, za to fyzika by mi jít mohla pokud bychom neměli tak neschopnou učitelku. Nechci to na ni shazovat, ale když každou hodinu děláme něco jiného je to potom dost těžký,“ z posledního vydechnutí jsem vydala jen taktak poslední hlásku a pomalu se posunula blíž k Edwardovi.

Chytil mě za ruku. Jediná reakce, která přišla od rodičů, byly vyjevené a zvláštně nečitelné výrazy.

Budu moc ráda za komentíky! :)

Předchozí kapitolka

Shrnutí albatrosR

Autor: albatrosR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokrevní láska 3. Kapitola: