Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokračování - 8.kapitola: Objevení

07.07.2009 (10:00) • ifka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1471×

8. kapitola: Objevení

„Celé to začalo myslím zhruba před 50ti lety. Matt se narodil v jedné malé vesničce na východě států. Vyrůstal jako každý jiný. Rád si hrál s ostatními, chodil do školy.Prostě byl úplně jako každé obyčejné dítě jeho věku. Až do jednoho dne…“ Odmlčel se, jakoby se bál pokračovat. Hltala jsem jeho vyprávění plnými doušky.

„Ten den byl prý opravdu zvláštní. Celý den pršelo, ale i přesto se Matt se svým otcem Jackem vydali na ryby. Jakoby snad Jacka k vodě něco táhlo. Nějaká imaginární síla. Když přijeli na místo, k nedaleké řece, Jack si náhle musel odskočit. Zašel za nedalekou chatu, ale když se dlouho nevracel, rozhodl se Matt jít za ním. Viděl krásnou, ba co víc, dokonalou ženu, která mluvila s jeho otcem. Byl příliš daleko na to, aby slyšel co si říkají. Náhle se žena sklonila a přitiskla své rty na jeho krk. Matt si myslel, že ho snad jen líbá, ale když bezvládné tělo jeho otce padlo k zemi, bylo mu jasné že je mrtev. V tom se její rudé oči zaměřili na něj. Bez váhání se dal utíkat. To mu taky asi tenkrát zachránilo život…“

„Ale jak se tedy mohl přeměnit v to co je?“ zeptala jsem se.

„K tomu se dostanu.“ Odvětil. Jeho oči byly nepřítomné. Jakoby vůbec nevnímal dění okolo.

„Běžel co mu nohy stačily. Neustále se díval kolem jestli jej snad nesledují ty karmínové oči. Dostal se až k blízké dálnici. Tam vlastně do příběhu vstupuje naše rodina…“ mírně se pousmál.

„Ještě tě neděsím?“ zeptal se mě.

„Už tu žiji pár let, takže myslím že mě jen tak něco nevyděsí.“ Pousmála jsem se.

„Pokračuj.“ Poručila jsem.

„Právě jsme se s Emmetem a Rose vraceli z lovu, když nám před auto něco vběhlo. Ještě, že mám tak dokonalé instinkty a stihl jsem mžiku zastavit. Před naším autem stál na smrt vyděšený chlapec. Z očí se mu valili slzy. Vyběhl jsem za ním, jestli je v pořádku. Fyzicky vypadal v pohodě, ale hrozně se třásl. Když jsem se ho zeptal co se mu stalo, neodpověděl a jen ukázal rukou k lesu. V tom mě do nosu praštily dvě vůně. Jednu jsem znal dokonale – vůně lidské krve, ale ta druhá byla jiná. Určitě nepatřila člověku ale jednomu z nás. Emmet se okamžitě vydal stopovat toho neznámého upíra, tedy vlastně upírku a Rose zůstala s chlapcem u auta. Já jsem se běžel podívat na jeho otce, jestli by se mu nedalo nějak pomoci. Bylo však pozdě. Nevyrovnalo se to ničemu co jsem kdy v životě viděl. Ležel tam, oči otevřené a v nich prosebný výraz. Snad se jí snažil naznačit ať nechá jeho syna napokoji. Ten obraz budu mít dokonce života před očima…“ mírně se zachvěl. Věřím, že kdyby mohl plakat, tak teď by se jistě rozvzlykal na plné kolo. Pevně jsem jej objala.

„Nemusíš pokračovat jestli nechceš.“ Řekla jsem mu. Sice bych velmi ráda věděla jak to dopadlo, ale nesnesla jsem pohled na Edwardův zmučený obličej.

„Když už jsem to nakousl tak do dořeknu“ usmál se na mě.

„Police Jackovu smrt uzavřela jako nešťastnou náhodu. Podle nich to byl útok zvířete, ale jen my zasvěcení jsme věděli co se skutečně stalo. Kate, mattova matka, se z Jackovy vraždy nikdy nevzpamatovala. Celý zbytek života strávila v psychiatrické léčebně a nakonec si sama vzala život. Ale Matt z toho asi vyvázl nejhůř. Po smrti jeho matky se ho ujala teta z LA, která si s ním nevěděla rady a nechala ho později zavřít do výchovného ústavu.

Nemluvil. Nechodil do školy. Na nikoho nereagoval.

Jednou v zimě jsem se za ním s Carlislem vydali. Vychovatelka nám tehdy řekla, že jeho stav je den o de dne horší. Když jsem za ním přišli do pokoje byl dokonale temný. Nikde ani stopy po nějakém světle. Ihned jak mě spatřil se ke mně rozběhl a objal mě. Ještě si mě pamatoval z tehdejší doby. Esme s Carlislem se rozhodly, že jej adoptují. Až po pár měsících u nás začal konečně mluvit. Když už to vypadalo, že se všechno vrátí do starých kolejí přišel zlom.“

„Objevila se ta upírka, že?“ hádala jsem.

„Ano. Bylo to zrovna když jsme byli na lovu. Doma zůstal jen Matt s Rose. Vždy se rád vydával do lesů, ale nikdo nevěděl co tam na něj čeká. Byla to ta samá, která měla na svědomí jeho otce. Upřela na něj svůj zrak. Stále stejně krásná s červenýma očima. Stál tam jak přimražený. Chtěl se jí pomstít, ale věděl že se pouští do předem prohraného boje. Upírka k němu přistoupila a dala mu stejný polibek jako tenkrát jeho otci. Polibek smrti…“ zase se odmlčel.

„Ale jak je možné, že stále žije?“

„Rosalie si všimla, že se Matt nějak dlouho nevrací tak se ho vydala hledat. Přišla ovšem pozdě. No teda, jak se to vezme pozdě.“

„Přišla včas na to, aby jej upírka nevysála do poslední kapky. Ale pozdě na to, aby její jed nezačal působit uvnitř jeho těla. Rosalie ji zahnala, ale porazit ji nedokázala. Byla proti ní příliš slabá. Když upírka utekla, popadla Rose Mattovo tělo a utíkala s ním domů. Hned zavolala Carlisleovi, ale ten však u nic nemohl dělat. Jeho tělo bojovalo s jedem velmi statečně. Po třech dnech se probral.“ Dořekl.

„Ale jak je možné, že mu stále bije srdce a koluje krev v žilách?“ zajímala jsem se.

„Tak to nevím. Jeho přeměna se nejspíš povedla napůl. Jeho kůže je stejně tvrdá jako naše, má schopnosti jako my a nestárne jako my. Ale uvnitř jeho těla se nic nezměnilo. Srdce mu tluče a krev proudí. Je něco jako naše Renesmee. Jen s rozdílem, že ona se tak už narodila.“

„Počkej ty jsi říkal že má schopnosti jako my?“ tázala jsem se.

„Ano. On ovládá podobné umění jako ty.“

„Takže má taky schopnost štítu?“

„Ne tak docela. Víš, ty musíš vyvinout určitou sílu na to, abys ze sebe svůj štít dostala, ale Matt je štít sám o sobě. Na něj neplatí ani jeden z našich darů. Já mu nedokážu číst myšlenky, Alice nevidí jeho budoucnost a ani Jane a Alec ho nemůžou nějak ohrozit.“

„To je…fascinující.“ Ohromeně jsem na něj zírala.

„To máš teda pravdu.“

„Ale proč jste o něm nikdy nemluvili?“

„Víš on se s nesmrtelností nikdy pořádně nesmířil. Asi tak po roce od nás odešel. Naučil se lovit zvěř, takže nikdy nezabil žádného člověka. Určitě mu v tom pomohlo i to co se stalo jeho otci. Nechtěl aby někdo jiný trpěl jako on. Jeho jediným cílem bylo dostat tu upírku, která tak změnila jeho život.“

„A povedlo se mu to?“

„Před deseti lety ji dostal. Trvalo to opravdu dlouho. Myslím, že jí bylo jasné, že po ní půjde, proto se ho tak snažila zmást.“

„Ale proč se k vám potom nevrátil?“

„On už si zvykl na život na jihu. Připojil se k upírům v Africe. To je teď jeho domov. Nás přijede tak jednou za pár let navštívit.“

„No musím uznat že jeho život je opravdu zajímavý.“

„To máš pravdu. Hodně cestuje a… prostě si užívá dlouhého života.“

„A má nějakou ženu?“ zeptala jsem se, protože mě to opravdu hodně zajímalo.

„On je spíš samotář. Krátce „chodil“ s jednou dívkou tam od nich, ale dlouho jim to nevydrželo.“

Nevím, ale nějak mě tato odpověď uspokojila. Jako bych si snad ani jinou nepřála.

„Zrovna teď bych mu chtěl číst myšlenky.“ Postěžoval si.

„Proč? Ví snad něco co by nám zítra mohlo pomoci?“

„Ne to ne, ale zdá se, že se mu líbíš, tak bych chtěl o tom vědět víc.“ Podezřívavě se na mě podíval, jakoby čekal na mou reakci.

„No tak to má teda fakt blbé, protože já už jsem svou lásku našla.“ Usmála jsem se na něj a vášnivě dlouze ho políbila.

V tom jsem mu nelhala. Lásku jsem našla, ale k Mattovi mě něco neuvěřitelně přitahovalo. Jakoby ta imaginární síla o které mluvil Edward v souvislosti s Jackem.

!!!!!!!shrnutí povídek!!!!!!!

Autor: ifka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokračování - 8.kapitola: Objevení: