Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokračování - 6.kapitola: Neznámý

18.06.2009 (10:00) • ifka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1338×

6. NEZNÁMÝ

Instinktivně jsem se za ním ohlédla. Zprvu jsem nic neviděla, a pak vykročil ze stínu stromů. V tu ránu přede mnou stál nádherně vypadající mladík. Nemohl být o moc starší než já ( tak nějak kolem 20ti let). Měl krásně bílou pleť, krátké hnědé vlasy,temně hnědé oči a vypracovanou postavu. Kdybych necítila pach jeho krve a neslyšela tlukot jeho srdce, přísahala bych, že je upír. Celá jsem se utápěla v jeho očích. Nevím co se to se mnou dělo. Takový pocit jsem ještě nikdy necítila. Bylo to něco mezi vzrušením, strachem a chtíčem. Nějakým nepopsatelným způsobem mě přitahoval.

„Ahoj" Promluvil ke mně. Zvuk jeho hlasu byl jako rajská zahrada pro mé uši. Takový zvuk jsem snad ještě nikdy neslyšela.

„Ahoj" odpověděla jsem mu. Hlas se mi zlomil na posledním písmenku. Kdybych byla člověk tak bych zrudla jako rajče. On se jen pousmál. Určitě si všiml mé nervozity.

„Doufám, že jsem vás nevyrušil." Odpověděl mi.

„Ne vůbec ne. Potřebujete pomoct?" Co jsem mu měla říct: „Jo, jen jsem tu lovila stádo losů". To by mně považoval za úplného blázna.

Překvapilo mě, že tu ještě nebyl nikdo z mé rodiny. Edward, Alice a ani nikdo jiný. Vždyť přece musel slyšet jeho myšlenky nebo Alice ho musela vidět přicházet.

„Myslím, že jsem se ztratil. Přijel jsem od Forks. Jedu navštívit své přátele."

„No myslím, že bych vám mohla pomoci. A koho že vlastně hledáte?"

„Cullenovi." Odpověděl. Na chvíli jsem se cítila jak přimražená. Cullenovi? Proč hledá zrovna je? A jak je možné, že jsem ho neznala?

„Vážně? Tak to dovolte aby se vám představila. Isabella Cullenová." Teď pro změnu stál jako přimražený on.

„Oh..." nezmohl se na víc. V jeho očích jsem viděla záblesk strachu a možná i nervozity.

„Tak to musíte být ženou Edward, nemýlím-li se?"

„Ano to jsem."

„A vy jste?" zeptala jsem se.

„Oh promiňte. Jmenuji se Matt. Matt Spencer."

„Těší mě." Podala jsem mu ruku. Lehce se mě dotkl. Překvapilo mě, že se neodtáhl hned po kontaktu s mou studenou kůží, jako většina lidí. Stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že je na něm něco zvláštního.

„A koho hledáte konkrétně, smím-li se zeptat?" Byla jsem totiž strašně zvědavá.

„Já jsem zde spíš jen na přátelské návštěvě. Jen kolem projíždím."

„Aha."

„Mohl bych vás o něco požádat?" zeptal se zdvořile. Svým chováním mi připomínal Edwarda. Ta zdvořilost za každé situace.

„Samozřejmě."

„Mohla by jste mě doprovodit k vám domů."

„Ale jistě. To je maličkost."odpověděla jsem.

 „Jen zavolám muži, že máme návštěvu. Omluvte mě na chvíli."

Ustoupila jsem o krůček a vytočila číslo, které jsem znala z paměti. Ihned po prvním zazvonění se mi ozval Edward.

„Ahoj lásko. Děje se něco?" Jak mohlo být možné, že o ničem nevěděl. Všechno to začínalo být čím dál divnější.

„Edwarde. Narazila jsem na muže, který tvrdí že je váš známý. Nějaký Matt Spencer?"

„Ano." Doslova zakřičel do telefonu.

„Víš co přiveď ho k nám domů. Sejdeme se tam."

„Dobře. Jak si přeješ. Miluji tě." Odpověděla jsem. Najednou jsem pocítila potřebu to říci nahlas. Jakoby jsem se o tom musela sama přesvědčit. Nebo snad jsem o tom chtěla přesvědčit někoho jiného?

„Já tebe taky. Budeme vás očekávat." A položil telefon.

„Tak jdete?" podívala jsem se na něj. Stále tam stál s lehkým úsměvem na rtech. Musela jsem si dávat pozor na své chování, protože nevím do jaké míry ví o tajemství Culenových. Kdyby bylo po mém rozběhla bych se a doma bych byla za pár sekund, ale takhle nám cesta trvala dobrých 20 minut.

Celou cestu jsme mlčeli. Byla jsem stále ponořená do svých myšlenek. Kdo je to? Odkud zná Cullenovi? A jaktože ho neznám já?

Probrala jsem se až na verandě domu.

Stál tam a přidržoval mi dveře, abych mohla projít. Jo gentleman se prostě nezapře.

„Děkuji." Usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil.

Všichni už netrpělivě čekali v obýváku. Dokonce zde byl i Jakob, kterému v náručí spala Ness. Jako první vstal Carlisle.

„Vítám tě u nás drahý příteli." Objal jej.

„Děkuji Carlisle. Doufám, že vás neruším? Jen kolem projíždím, tak jsem se zastavil vás pozdravit."

„Ne, vůbec ne."

„Posaď se a povídej. Kam vlastně cestuješ?" Pobídl ho Carlisle.

„Právě jsem byl na pár dní u Tanyi v Denali. Vyprávěla mi o tom co se tu dělo. Moc mě mrzí, že jsem vám nemohl přijet pomoci."

Tak počkat. Říkal, že byl u Tanyi v Denali? Takže ví o všem? O naší existenci? Ale jak je to možné? Vždyť mu v žilách proudí krev a srdce bije jako o závod. Jedině, že by byl...POLOUPÍR. Tak jako naše Renesmee. Rychle jsem tu myšlenku poslala Edwardovi. Ten jen souhlasně přikývl.

„To nevadí. Vážně se neomlouvej já vím, že jsi měl hodně práce na jihu. Doufám, že se už všechno vrátilo do pořádku?" zeptal se starostlivě Carlisle.

„Snad máš pravdu, drahý Carlisle. Bylo to opravdu hodně práce."

„Ale ať nemluvím stále o sobě! Vidím že se tu toho hodně změnilo od doby co jsem tu byl naposled." Pohledem přejel po mně a Nessi.

„Ano to máš pravdu." Konečně se ujal slova Edward.

„Dovol abych ti představil svou ženu Bellu." Pokynul mi rukou.

„My už jsme se seznámili." Řekla jsem.

„A to musí být ta slavná Renesmee. Mezi upíry se o ni hodně mluví." To slovo z cizích úst znělo tak nějak zvláštně. Nedokážu ovšem popsat jak. Pohlédla jsem na ni. Ležela klidně v Jakobově náručí. Zdála se být tak bezbranná a křehká jako nějaká porcelánová panenka. Viděla jsem Jakoba jak si Matta měří nepřátelským pohledem. Přísahala bych, že jsem slyšela i slabé zavrčení.

„Doufám, že tu s námi pár dní zůstaneš? Bude nám opravdu potěšením."

„S radostí." Odpověděl a usmál se na mě. Měla jsem takový pocit že se mu líbím. 

Předem díky za komentáře

Autor: ifka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokračování - 6.kapitola: Neznámý: