Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokračování - 5.kapitola: Lov

16.06.2009 (16:00) • ifka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1408×

5. LOV

Nekonečné, úžasné... no prostě dokonalé. Tak asi tyto slova vystihovala všechno, to co jsem zažila minulou noc. Bylo nádherné se ráno probudit v Edwardově obětí. Nedokázala bych si už představit vedle sebe nikoho jiného. Jak se říká, že člověk je na světě proto, aby našel druhou půlku svého já, tak já jsem ji už před lety našla. Vždy přesně věděl co chci, potřebuji a po čem toužím. A to mi ani nedokázal číst myšlenky. A teď bych o něj měla přijít? Ne! To bych nepřežila. Kdybych vyslovila nahlas své obavy, tak přesně vím co by mi na ně řekl. Že jsem paranoidní a moc dobře vím, že o něj se bát nemusím. No jasně, on se o sebe vždycky dokázal postarat sám. Ale musel pochopit i mě. Můj strach o něj. Nedokázal bych si představit život bez něj. Tentokrát snad moje obavy budou vážně zbytečné, protože s Edwardem pojede stopovat i Emmet. Ten by se dokázal za každého člena rodiny prát až do skonání sil. To on byl v naší rodině ten bojovník. Nikdy jsem o něm moc nevěděla, teda jako o jeho minulosti, snad jen to, že ho Rosalie našla a přeměnila a od té doby tvoří nerozlučný pár. Každý z nás má svou minulost. Tu která s námi zůstane až na věčnost.

I když jsem nechtěla musela jsem vstávat. Bylo už hodně pozdě a já se divila, že nás ještě Renesmee nepřiběhla pozdravit. Nejspíš se ještě nenabažila toho dokonalého domečku, který ji darovala Rose. Dnešní plán byl jasný- LOV! Museli jsme všichni dosyta zahnat žízeň, protože ve Phoenixu si nemůžeme dovolit žádné zaváhání a díky našemu časovému harmonogramu, který pro nás René sestavila, nebude ani času nazbyt.

„Dobré ráno" zamumlala jsem Edwardovi do hrudníku a opřela si hlavu abych na něj dobře viděla.

„Dobré ráno, lásko" zašeptal mi do vlasů a něžně mě políbil. Chvíli jsem se jen tak dívala do jeho očí. Také už nabíraly načernalý odstín jako ty moje.

„Tak na co máš dneska chuť?" zeptal se mě pobaveně.

„Ani nevím, asi si dám nějakou pumu a třeba pár losů" Upřímně mi to bylo vážně jedno. Hlavně abych zahnala žízeň, to bylo hlavní.

„Děje se něco?" zeptal se mě podezřívavě Edward a lehce se napřímil. Sedla jsem si vedle něj a opřela se o jeho vypracovaná ramena.

„Ne, jen tak přemýšlím o tom vrahovi. Víš, jestli je to třeba jeden z nás?"

„To nevím musíme všechno pečlivě prozkoumat a pak budeme moudřejší. Ale ty se s tím nezatěžuj. To je moje a Emmetova práce. Mysli jen na to, že zítra uvidíš konečně svou matku."

„ Ano, máš pravdu. Ani nevíš jak se na ni těším." Objala jsem ho.

„Měli bychom se jít už konečně obléct." Vždyť jsme tu leželi jen tak v peřinách.

„No pro mě za mě můžeš zůstat klidně takto. Mě to vadit nebude." Usmál se Edward.

„Pro tebe klidně, ale nevím jak by se na to tvářili ostatní. Zvláště Emmet." Při té představě jsem se zasmála.

Vstala jsem a kráčela do šatny. Po očku jsem viděla jak se za mnou Edward ohlíží a blaženě se směje.

„Dnes bych si měla obléci něco pohodlného" pomyslela jsem si. Vždyť před sebou mám těžký den strávený v lese.

Vytáhla jsem si jedny z kolekce nových jeansu které jsem si včera koupila a krvavě červené polo-triko k tomu. Musím uznat, že jsem vypadala docela pěkně. Po chvíli ke mně přišel Edward a obtočil mi ruce kolem pasu. Ani jsem si nevšimla že se vkradl za mnou. Také už byl oblečený v jeansech a košili. Vypadal taktéž úžasně.

„Můžeme vyrazit" otočila jsem se a políbila ho.

„Když se tak na tebe dívám, nechceš ještě chvíli zůstat?"

„Už by jsme měli vyrazit. Ještě toho od večera nemáš dost?" pobaveně jsem se zeptala. Evidentně neměl. Cítila jsem jak mi jeho ruce zajíždí pod triko. Políbila jsem ho a vytrhla se z jeho sevření. Při tom jsem si roztrhla to krásné triko.

„Sakra!" zakřičela jsem. Kousky látky jen spadly na zem. Byla ho vážně škoda. Tohle se mi zrovna vážně líbilo.

„Promiň" omluvil se mi dětským hláskem. Vrhla jsem po něm vražedný pohled.

„Tohle mi tak slušelo." Smutně jsem se podívala na látku na zemi.

„Tobě ale sluší všechno a jestli chceš tak ti koupím nové. Promiň."

Hodila jsem na sebe jiné, taky polo-triko, ovšem tentokrát oranžové barvy. Taky mi docela slušelo.

„Opovaž se mě teď dotknout. Chci aby vydrželo alespoň do večera." Mírně jsem před ním couvla. Hlasitě se mi zasmál. Ignoroval mé slova a přišel ke mně blíž a přitiskl si mé tělo na to svoje.

„Neříkal jsem, že ti sluší všechno." Zašeptal.

„Tak teda děkuji, ale už by jsme vážně měly jít. Byly jsme s Alicí a Esme domluvené, že přijdeme v 10 a už je dávno 11 pryč."

„Ony budou mít pochopení." To mě bylo jasné, vždyť Alice to všechno už dávno viděla a Esme byla vždy ráda při pohledu na naši zamilovanost. To víte každá matka i ta upíří je ráda když jsou její děti šťastné.

Ještě jednou mě políbil a už jsme běželi lesem k velkému domu.

„Tak schválně, kdo tam bude dřív?" zakřičel na mě. Měl mírný náskok, ale i ten jsem po chvíli stáhla. Doběhla jsem první. Jako už tolikrát předtím.

Zastavila jsem se na verandě a čekala na něj. Byla to asi jen sekunda nebo dvě, ale i tak jsem vyhrála.

„Tak co? Nedáme si to ještě raz?" Zasmála jsem se.

„Příště tě už určitě porazím." Odvětil s podrážděním v hlase. Jo jasně to říkal vždycky.

„Á, tady se nám někdo naštval" opět jsem se mu zasmála

„Naštvat? Já? Na tebe? Nemožné." Přišel ke mně blíž, políbil mě na čelo a usmál se mým pokřiveným úsměvem.

Ruku v ruce jsme vešli do domu. Všichni už na nás čekali. První přiběhla Nessi a skočila mi kolem krku.

„Ahoj mami!" doslova mi zakřičela do ucha. Mírně jsem se otřásla a všichni se mi zasmáli.

„Že nevíš co mám nového?"

„Co?" snažila jsem se překvapeně, ale stejně asi věděla že to vím.

„Rose mi dala úplně dokonalý domeček pro panenky. Vypadá přesně jako náš"

„Ano?" V tom se z kuchyně vyřítila Alice následovaná Esme.

„No konečně, už jsme mysleli, že budeme muset jít bez vás." Vyhrkla na mě.

„Promiň trochu jsme se zpozdili." Omlouvala jsem se.

„Trochu? Vždyť už je 11:30 a měli jste tu být v 10:00". Hrála uraženou ale moc jí to nešlo. Jen jsem se jejímu tónu usmála.

„Snad se tolik nestalo. Jenom zas zbytečně šílíš Alice." Zastal se mě Edward.

„Půjdeš teda s námi nebo ti mám krev přinést?" zeptala jsem se Ness. Asi to byla zbytečná otázka, protože ona lov milovala. Bylo to vždy vítané zpestření v dlouhých nudných dnech.

„Určitě půjdu. Už se nemůžu dočkat až si zase pohraji s nějakou kočičkou nebo losem."

„Tak tedy můžeme jít?" zeptal se s nedočkavostí Emmet.

Všichni jsme vyrazili naší upíří rychlostí hluboko do lesa. Hned na okraji jsem zavětřila stádo losů na jihozápadě, takže můj cíl byl jasný.

V klidu jsem si lovila, když jsem ucítila silnou vůni lidské krve. Byla neobyčejně lákavá. Jakoby sladší než všechny ostatní. Byla sem si na 100% jistá, že ten člověk, kterému patřila, není zraněn. Žár v mém hrdle vteřinu od vteřiny narůstal a ničil mě zevnitř. Takový pocit jsem ještě nikdy nezažila. O chvíli později jsem uslyšela hlasité kroky. Rozhodně nepatřily nikomu z naší rodiny a ani nikomu z vlků. Ty bych poznala široko daleko. Byly to lidské kroky a nepochybně patřily majiteli té nejúžasnější krve, kterou jsem kdy cítila.

Chvíli trvalo něž mi to došlo. Rychle jsem zahodila již vysátou mršinu losa a vyskočila na nohy. Po očko jsem viděla jak se kolem mě mihl něčí stín.

Prosím komentíky dííííkkkyyyy

Autor: ifka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokračování - 5.kapitola: Lov: