Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokračování - 4.kapitola: Nákupy

17.05.2009 (14:00) • ifka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1492×

4. NÁKUPY

„Vážně" zařvala mi mamá přes telefon do ucha. Tolika nadšení jsem od ní už dlouho neslyšela. Myslela jsem, že mi brzo praskne bubínek.

„A kdy? S kým?" spustila lavinu otázek. Byla nepopsatelně nadšená. Aby taky ne, když uvidí svou milovanou dceru. Po tak dlouhé době.

„No nejspíš v pondělí a přijede se mnou Renesmee, Alice a Esme." Alici a Esme znala dobře a bezesporu si je zamilovala. Ale měla jsem starosti, jak bude reagovat až spatří Nessi. Pojme snad nějaké pochybnosti? Doufám že ne. Renesmee si vždy dokázala omotat lidi kolem prstu. Další vlastnost, kterou zdědila po svém otci.

Náhle se její tón změnil. Takový spíše podezřívavý.

„A Edward? Toho necháš doma?"

„Ano" Přece jsem ji nemohla na rovinu říci: „Ne mami. Edward pojede s námi a bude stopovat toho vraha, který tam u vás řádí"

„Bello, je mezi vámi všechno v pořádku?" Moje matka nikdy neuznávala svatby. Vždy se jich bála jako čert kříže. Proto mě překvapila, když mi nijak nerozmlouvala tu moji. A stejně i kdyby se o to snažila, tak bych ji stejně neposlechla.

„Ano mami. Všechno je OK. Možná ještě lepší než předtím." Začala jsem se do telefonu nahlas smát. Přidala se i máma. Vážně to bylo lepší než předtím. Když jsem byla ještě člověk, byly mezi námi ty nesmyslné zábrany a pravidla. Ale teď? NIC! Nic jen my a naše láska.

„To je dobře. Chci jen abys byla šťastná."

„To jsem, vážně. Nemohla jsem si přát nikoho lepšího." Zněla jsem tak upřímně až jsem se sama sebe lekla. Ale byla to pravda. Pravda jdoucí přímo od srdce.

Máma byla vždy velmi aktivní a proto ihned začala plánoval kam všude musíme zajít, co všechno navštívit. Já jsem ji jen nevědomky všechno odsouhlasila do sluchátka. Musela být stejně vyčerpaná jako já. Náš rozhovor zakončila větou: „Strašně mi chybíš, Bells."

„Vždyť ty mě taky mami. Ani netušíš jak." No málem jsme se rozbrečeli do telefonu. No vlastně jen ona.

„No nic musím končit. Phil mě zabije až uvidí ten účet za telefon."řekla s pobavením. A měla pravdu, už jsme spolu mluvili více jak hodinu. Nemožné. S ní vždy čas utíkal bleskovým tempem.

„Mám tě ráda mami."

„Já tebe taky Bell." A zavěsila.

Chvíli jsem jen tak seděla v pracovně a koukala se prosklenou stěnou ven. Bylo tam krásně. Slunce svítilo, ptáci zpívali a vítr jemně pofukoval. Přemýšlela jsem jak asi vypadá. Zestárla? Nebo naopak? Netroufala jsem si hádat. Ale bojím se toho až uvidí mě. Svou nezměněnou dceru, která bude už navždy zmrazená ve svých 19ti letech.

Náhle mě někdo vytrhl z mého zamyšlení. Byla to Nessi. Krásná a okouzlující jako vždy. Bylo na ní vidět, že se stala obětí Alicina módního řádění. Vlasy měla vyžehlené, takže byly jednou tak dlouhé než předtím. Na sobě dokonale sladěné šaty s doplňky. Teď jsem měla konečně po dlouhé době si ji prohlédnout důkladně. Samozřejmě, už to nebyla ta malá holčička, kterou jsem ještě před pár týdny chovala v náručí. Závratnou rychlostí se z ní stával teenager. Její fyzické změny už sice nebyly tak rychlé jako předtím, ale den ode dne rostla do krásy. Ve skutečnosti ji bude teprve rok, ale vypadala aspoň na 10-11 let.

„Mami jdu s Alicí nakupovat. Prý nemá co na sebe." Té větě jsme se obě zasmály. Alice. Naše Alice. Ta která má šatnu větší, než je rozloha našeho domečku.

„My o vlku a vlk za dveřmi." Řekla jsem když Alice vstupovala do místnosti. Nebo spíše vtančila.

„Nevím jestli to nemám brát jako urážku!" procedila mezi zuby.

„Přece se na mě nebudeš zlobit." Podívala jsem se na ni svýma psíma očima.

„Copak můžu." Usmála se.

„Pojď s námi. Bude legrace." Žadonila Nessi. Mně to moc zábavné nepřišlo. Asi jsem vážně nebyla normální. To věčné létání po obchodech mi nepřipadalo tak zábavné a vzrušující jako zbytku Ameriky.

„Vážně Bello, měla bys jít. Všimla jsem si, že máš akutní nedostatek nějakého oblečení." Nenápadně na mě mrkla. Nepotřebovala jsem se ani ptát, abych věděla co tím slovem „nějakého" myslela. Měla pravdu. Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem si něco na sebe koupila. SAMA! A popravdě i Edwardovi by se něco nového na mně líbilo. Přeci je stále ještě muž. A taky jsem si potřebovala vyčistit hlavu.

„Tak fajn, ale všechno si vyberu sama, nic mi nebudete vnucovat." Viděla jsem, jak se oběma rozzářily oči.

Sotva jsem tu větu dořekla, už mě obě táhly za ruce ke dveřím. V obýváku na pohovce seděl Edward s Emmetem a Jasperem. Sledovali zápas s takovým zápalem, že kdybych tak hlasitě nekřičela, tak by si ani nevšimli, že odcházíme.

„Hádám že jdete nakupovat? Nebo se snad mílím?" Smál se Emmet. Moje nenávist k nakupování byla všem dobře známá. Edward ke mně bleskurychle přiskočil a ovinul mi paže kolem pasu.

„Nemusíš chodit. Můžeme zajít třeba na lov nebo cokoliv co budeš chtít!" Snažil se mě vysvobodit. S pobavením v hlase.

„Tati, jen nám ji půjči. My ji neukousneme. Vrátíme ti ji v bezchybném stavu." Všichni se zasmáli.

„Ale jen o pár tisíc lehčí." Poznamenala Alice.

„Ne Edwarde. Já půjdu dobrovolně. Stejně nemá cenu se vzpírat." Pohlédla jsem na Alici, která jen souhlasně přikývla.

Přitiskl si mě blíže k sobě, políbil na líci a pošeptal do ucha:

„Tak si kup něco pěkného. Večer se na to podívám" Kdybych byla ještě člověk, všechna krev by se mi nalila do obličeje. Teď jsem mu polibek oplatila a bez dalšího odmlouvání nasedla do Alicina Porsche. Celý zbytek dne jsme jen nakupovali. Nevím kolik jsme dohromady utratili, ale určitě to byla alespoň šestimístná cifra. Pro Cullenovi peníze nikdy nic neznamenaly. To co dneska Alice utratila, zítra získá a ještě jednou tolik. S její schopností se daly předpovídat pohyby na burze. Teda aspoň tak mi to vysvětloval Edward. Nikdy jsem se o to nezajímala.

Cesta autem domů pro mě byla vysvobozením. Celou dobu jsem jen tak koukala na přírodu kolem nás a poslouchala, jak byly Alice a Renesmee ponořeny do hovoru o oblečení. Alice si koupila alespoň patery nové šaty, ke každým jeden pár bot plus nějaké šperky a kabelky. Nessi sehnala nějaká trička a kalhoty. Ale nejvíce jsem si bezesporu nakoupila já. Asi sedm párů bot, čtvery jeansy, dvoje šaty.

Zatímco Nessi vybírala nějaký dárek pro Jaka k jeho svátku, my dvě s Alicí jsme vzali útokem obchod se spodním prádlem. Vždy věděla co mi sluší a co se bude Edwardovi líbit. Ani tentokrát se nemílila. Vybrala mi pár kousků, které jsem něměla ani odvahu si na sebe obléknout. Nakonec ale stejně vyhrála ona. Měla jsem aspoň tucet nových sad spodního prádla, které zakrývaly opravdu jen to nejnutnější. Dokázala jsem si úplně živě představit jak se bude Edward tvářit, až mě v tomhle uvidí. Bude nadšený. Ostatně jako vždy. Ani Alice nezůstala pozadu. Myslím, že po našem útoku budou muset navést sklady. Vykoupili jsme všechno co se dalo. Nechápala jsem jak se všechny ty krabice a tašky, kterých jsme měli každá plné ruce, směstnaly do malinkého kufru Porsche. Alice byla prostě kouzelník.

Když jsem dorazili domů, kluci se ještě stále dívaly na zápas. Mě nikdy sport zvláště nebral. Přišla jsem do obýváku a buchla sebou na pohovku.

„Jsem úplně grogy." Vím, že tohle teď u mě nebylo možný, ale trpěla jsem nějakým zvláštním pocitem únavy. Jakoby moje mysl absolutně rezignovala na všechnu činnost. Můj mozek chtěl jen ležet a nic nedělat.

„Á, návrat ztracené sestry" zasmál se Emmet. Edward se ke mně naklonil a dal mi pusu na čelo.

„Tak co zbylo jim tam ještě něco?"

„Nejsem si tak docela jistá." V tu samou chvíli do pokoje vtrhla Alice s Renesmee a Rosálii. Každá nesla obrovskou hromadu věcí. Nessi za těma všema možnýma taškama nebylo ani vidět. Všichni jsme se začali hlasitě smát.

„Mám ti tvoje věci odnést domů, nebo si je vezmeš sama?" Zeptala se Alice ochotně. Dobře věděla jak trpím. Znala mě až moc dobře.

„Ne, díky. Myslím, že to zvládnu." Nechtělo se mi, ale musela jsem se zvednout, abych si odnesla tašky k nám domů.

„Já ti pomůžu." Nabídl se Edward. Emmet se začal smát. Moc dobře jsem věděla proč.   

Edward mi všechno vzal. Já jsem jej jen obdivně pozorovala. Musela jsem pomoci Nessi, která toho taky neměla zrovna málo. Doběhli jsme k nám domů a všechno úhledně naskládali do polic. Myslím, že skříně budu muset vytřídit.

„Mami, můžu dneska spát u Rose. Říkala mi, že má pro mě nějaké překvápko." Já jsem moc dobře věděla o co jde. Rose pro Nessi vlastnoručně vyrobila obří domeček pro panenky. Byl opravdu nádherný.Vždy jsem obdivovala její zručnost. Mnohdy byla lepší něž většina chlapů v domě. Hold, každý je nadaný na něco jiného.

Byla jsem ji taky vděčná, že konečně budeme mít s Edwardem celý dům sami pro sebe. To se moc často nestávalo. Copak jsem mohla Renesmee něco vyčítat? Ne!

„Jasně. Ale buď hodná."

„A já byla snad někdy jiná?" pobaveně se zeptala.

„Užij si to." Dala nám oběma pusu a vyrazila směrem k hlavnímu domu.

„Tak. A máme celý dům sami pro sebe." Řekl Edward.

„Co s tím vším prostorem budeme dělat?" zasmála jsem se

„Já bych o něčem věděl" dořekl a začal mě vášnivě líbat.

Autor: ifka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokračování - 4.kapitola: Nákupy: