Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pokračování - 2.kapitola: Vnučka

05.05.2009 (03:00) • ifka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1637×

VNUČKA

Všechno bylo jako předtím. Na Nessině tváři jsem nezpozorovala žádné známky včerejších slz. Zdálo se, že na svou noční můru už dávno zapomněla a to bylo dobře. Proč by se člověk měl trápit něčím, co se ve skutečnosti vlastně ani nestalo. Zatím!

Ovšem Edward mi dělal starosti. Nevypadal tak uvolněně jako včera. Jeho tvář byla velmi zamyšlená. Celé ráno nepromluvil ani slovo, jen mě letmo políbil a stejný polibek daroval i Nessí.

„Jdu si promluvit s Carlislem." Řekl to s takovou vážností, která mi naháněla strach. Ze dveří vyšel tak rychle, že jsem neměla šanci ho zadržet. Nebyla jsem jediná, kdo si všiml tónu v jeho hlase.

„Děje se něco?" zeptala se mě Nessi s ustrašeným tónem.

„Nevím holčičko."

„Jdi se převléknout. Půjdeme za Alicí."Bylo mi jasné, že jediný, kdo mě může vytrhnout z mé nejistoty je Alice. Vždyť uměla předvídat budoucnost.

„Asi bych se měla jít také převléknout". Stále jsem měla na sobě staré tričko a tepláky, které jsem na sebe hodila včera večer. V tomhle by nebylo asi nejlepší se před Alicí ukazovat. Vždy měla narážky na můj šatník.

Vrazila jsem do naší obrovské šatny a ani moc nepřemýšlela co si oblékám. Myšlenkami jsem byla úplně mimo. Hodila jsem na sebe nějaké vzorované šaty a svetr. Nessí to trvalo o poznání déle. To ona byla ta, která se vyžívala v Alicině nakupovací mánii. Nevím po kom tohle zdědila, ale po mě rozhodně ne! Alice má konečně tu lidskou barbí, která je ochotna nosit její módní výstřelky. A popravdě myslím, že ani Nessí to nebylo proti srsti.

„Už jsi hotová?" zakřičela jsem směrem k jejímu pokoji.

„Ano. Můžeme vyrazit!" Vždy mi její krása brala dech. Měla oblečené krásné karamelové šaty ozdobenou broží, kterou ji darovala Esme. Ve vlasech měla jemnou čelenku s kamínky. Vypadala prostě skvěle. Jak jinak.

Vydali jsme se rychlou chůzí směrem k velkému domu. Vzala jsem Nessí do náruče a utíkala jsem svým bleskovým tempem. Nikdy jsem se nepřestávala divit svoji rychlosti. Ani jsem se nenadála a už jsme stály u schodů do domu. Dneska bylo obzvláště chladno. Viděla jsem jak se malá třese, tak jsem si ji přitiskla víc k tělu. Začala se třást ještě víc.

„Promiň."skoro jsem zavrčela. Často jsem zapomínala, že moje kůže nikdy nebude taková jako předtím. Teď byla chladná a pevná, takže nebyl žádný způsob jak bych mohla nějak Nessí pomoc od její třesavky.

„Na. Tu máš." Rozepnula jsem si svetr a přehodila ji přes ramena. Já jsem jej ve skutečnosti nepotřebovala. Kráčeli jsem po schodech a já viděla přes skleněnou zeď, jak všichni Cullenovi sedí v obýváku. Tedy skoro všichni.

„Ahoj!" zakřičela Ness a rozběhla se k Rosalii. Právě ona byla ta, kterou měla ze zbytku mé rodiny nejradši. Trávili spolu hodně času už od jejího narození. Od té noci, kdy mi Rosálie vyprávěla svůj příběh, mi bylo jasné co k malé cítí. Byla něco jako její dcera. Ta, kterou vždy chtěla. Ta, kterou nikdy nemohla mít.

Když jsem se rozhlédla po místnosti, viděla jsem na jejich tvářích strach. Ale před čím? Nedokázala jsem odhadnout. Bylo tu snad něco, co mi tají?

„Tak fajn. Co se děje?" řekla jsem naštvaně. A popravdě jsem i byla. Náhle jsem cítila tvrdé paže, které se ovinuly kolem mého pasu.

„Nic, čím by ses měla rozrušovat." Tak dost. Kdy už mě konečně začnou brát jako plnohodnotného člena své rodiny?

„Edwarde!"skoro jsem zakřičela „Chci to vědět. Teď hned."

„Měla by to .." Naráz se ozval, krásný, jemný hlas. Ladnými pohyby se plynule spustila po schodech. Uvědomila jsem si, že právě ona tu chyběla. Alice. Vždy krásná a oslňující.

Silnými pohyby jsem se vymanila z jeho obětí. Nemusela jsem ani příliš bojovat.

„Řekne mi konečně někdo, oč tu běží?" V tu ránu se Rose s Renesmee zvedli.

„Pojď Nessí, půjdeme si hrát s panenkami." Cítila jsem v sobě úzkost. To nebylo dobře. Když se Alice ujistila, že Renesmee je z našeho dosahu spustila:

„V okolí Phoenixu řádí nějaký vrah. Je to hodně podobné tomu co se dělo před lety v Seattlu. Zatím nevíme přesně kdo za tím stojí, ale neměli bychom pokoušet trpělivost Volturiových."

Mou mysl zahalil zvláštní pocit. Něco mezi strachem, bolestí a zmatkem. Vždyť ve Phoenixi bydlela má matka. Chtělo se mi omdlít. Mírně jsem se zakymácela. Nevím jak to bylo možné. Vždyť už nejsem ten křehký člověk, kterého kde co zmůže.

Edward mě rychle chytil. „Jsi v pořádku?"

„Ano!" odfrkla jsem. Stále jsem na něj byla naštvaná. Usmál se mým úsměvem, ale ihned jeho tvář zase zkameněla. Hlavou se mi honilo tolik otázek.

„Je možné že by třeba..." nedokázala jsem vyslovit její jméno. Při myšlence na to, že by se znovu objevila a chtěla ublížit mně, nebo nedej bože někomu z mých blízkých, se mi sevřel žaludek

„Ne" odpověděl Edward. „Victoria to není. To ti můžu zaručit. O tu jsem se tehdy postaral." Zdálo se mi to jako včera, když Edward zápasil s Viktorii. A co potom Seth? Vlk, který si velmi obratně poradil s jedním z novorozených upírů.Stále budu mít v hlavě obraz, jak části jejich těl létaly všude kolem. Zase jsem se slabě otřásla.

„A ani nikdo z její skupiny!"

„Tak kdo potom?"

„To nevíme." Náhle se ozval Carlisle. On byl vždy hlavou rodiny. Byl nejchytřejší a nejmoudřejší. Vždy jsem ho obdivovala. Nikdy mi nešlo do hlavy, že dokáže pracovat jako doktor. Mě se při pomyšlení na tu spoustu lidské krve rozpálilo hrdlo.

„Měli bychom to jít prozkoumat. Neměli by jsme nic nechávat náhodě." Ozval se Emmet. Dneska byl obzvláště potichu. Vždy to byl on, kdo si mě neustále dobíral. Ale dneska nic. Že by se snad i můj velký brácha bál? Nemožné.

„Jdu s vámi!" Okamžitě jsem ze sebe vyhrkla. Věděla jsem, co si o tom bude Edward myslet, proto jsem se na něj radši ani nedívala. Už jsem nebyla ten obyčejný zranitelný člověk, kterému musí být stále někdo z nich za zadkem. Teď jsem byla stejná jako oni. Stejně neporazitelná a nedotknutelná. Plus navíc se zvláštní schopností.

„Nepřipadá v úvahu!" odporoval Edward.

„Edwarde. Už nejsem ta lidská holka, kterou musíš ochraňovat. Teď jsem jednou z vás. A navíc ve Phoenixi bydlí má matka. Nemůžu dopustit aby se jí něco stalo."

„Nepřipadá v úvahu. A už jsem řekl.Víš moc dobře, že se jí nic nestane."

„Ne! Neřekl! Můj život. Moje rozhodnutí." Viděla jsem jak se na mě Edward dívá. V jeho pohledu byla nějaká nepopsatelná emoce. Jakoby snad zášť a opovržení nad mým jednáním.

Chvíli bylo ticho.

„Myslím že bys mohla jít."ozval se Carlisle.

Viděla jsem jak Edward na něj vrhl pohled, který by vážně dokázal zabíjet. V tu chvíli jsem věřila, že kdyby to nebyl jeho „otec", tak by se na něj vrhl.

„Ne! A už jsem rozhodl!" To ve mně rozdmýchalo všechnu zlobu.

„Laskavě se mnou nejednej jako s nějakou věcí, která ti patří. Já jsem dospělá a můžu si dělat co chci. Jasné?"

„Někdy to tak nevypadá. Pomyslela jsi vůbec na Renesmee, co by s ní bylo?"

„Ten den nebo dva by zvládla být s Rose."Netušila jsem, jak mi ta slova mohla vyjít z úst. Vždyť jsem si nikdy nedokázala představit ani minutu bez ní. Ale tohle byla nouzová situace. Plus tu byl i Jakob, který by za Nesii nasadil klidně i svůj vlastní život.

„Tak jsem to nemyslel!"

„A jak teda?" Konečně mi to došlo.

„Co by s ní bylo kdyby se ti něco stalo!" Náhle se mu zlomil hlas. Cítila jsem ten strach o mě, který šel z jeho slov.Víc než představu, že by se něco mohlo stát mně jsem nedokázala snést představu, že by se mohlo něco stát mé matce. Vůbec jsme se spolu nevídali. Naposled jsme se viděli na naší svatbě, ale i to už bylo hrozně dávno. Pouze jsme si psali e-maily a volali. Ani si nedokázal představit jak mi chybí ta její ztřeštěnost a spontánnost a v neposlední řadě i její láska.

„Tak dobře." Na moment jsem v Edwardových očích viděla záblesk vítězství.

„Dobře, nebudu s vámi stopovat, ale aspoň se chci postarat o svou matku."

„Jak to myslíš?" zeptal se s podezřívavostí Edward.

„Vezmu s sebou Renesmee a pojedeme ji navštívit. Stejně jsem to chtěla už dávno udělat. Má snad právo poznat svou vnučku, né?"

Autor: ifka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokračování - 2.kapitola: Vnučka: