Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod hladinou - 15. kapitola

21.04.2012 (19:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 49× • zobrazeno 7315×

Bella jednoho rána vyslovila zvláštní žádost, která zarazila všechny v domě, a nikdo netušil, co jí na to říct. Všechno totiž začal Emmett – jak podivuhodné…

„Hej rup!“ zařval za rohem, když šla Bella do kuchyně a vyhodil na ni celý kbelík mořské vody. Do minuty se Bella plácala jako ryba na suchu na dřevěné podlaze. Mrskala ocasem a propichovala modrýma očima Emmetta, co se popadal za břicho.

„Vytři to!“ štěkla Esmé, když přilítla do svojí kuchyně, která byla pod vodou. Zvedl jsem Bellu z podlahy a odnesl do koupelny, kam jsem ji položil do vany, aby uschla.

„Musím koupit fén,“ zapsal jsem si do paměti, když jsem ji sušil ručníkem.

„To je ta věc, co fouká horký vzduch?“ zeptala se Bella, která nehybně ležela a sledovala moje počínání.

„Přesně tak,“ přitakal jsem a ona zamyšleně našpulila rty.

„Tvoje sestry žádný nemají?“

„Nemají a já ti ukážu proč.“ Vzal jsem sprchovou hadici a zlil si vlasy od kořínků po konečky. „Dávej pozor,“ přikázal jsem jí a postavil se doprostřed koupelny. Tam jsem začal hlavou máchat a třást nejvyšší rychlostí, že ze mě byla jen rozmazaná a nepostřehnutelná čmouha. Po chvíli, kdy jsem pokropil vodou všechny stěny, zrcadlo a Bellu, jsem přestal a vlasy měl bez jediné kapky jako předtím.

„To chci taky umět,“ zaprosila a já jí dál utíral každý kousek kůže a šupiny ručníkem.

„Ale zase máš tu nejkrásnější kůži na světě,“ šeptl jsem a slíbal jí vodu paže.

„Rty mám tady,“ řekla a poklepala si na svá jahodová ústa.

„Tady?“ zeptal jsem se a zajel ústy mezi její prsa.

„Tam klidně taky,“ vydechla a opřela se i hlavou o stěnu vany. Emmett šel nahoru s tím, že tohle přeruší, protože on sám v noci sušil. Rose s ním nekomunikovala a jen naštvaně vrčela. Měli tichou domácnost. Navíc se včera sbalila a odešla utěšovat Tanyu. Šel bych sám, ale nejspíš jsem ten poslední, koho chce teď Tanya vidět.

„Vy dva zvrhlíci,“ ozvalo se ode dveří a Bella na něj vystrčila prostředníček.

„Kde ses to zase naučila?! Emmette!“

„Suš,“ přikázal a já zopakoval Bellino gesto.

„No, vy jste páreček k pohledání,“ poznamenal a sedl si na kraj vany. Já udělal Belle na hlavě turban, aby nasákl vodu z jejích vlasů. „Měl by sis pospíšit, Edíku. Píšeš z literatury,“ upozornil mě Emmett a poklepal si na hodinky.

„Jistě, pane profesore,“ utrousil jsem. Stále jsem mu neodpustil, že mi šlohnul místo profesora na místní střední škole. Vlastně mu to neodpustil nikdo, ale už jsme to nekomentovali. Na příští čtyři roky budeme muset zatnout zuby.

„Chtěla bych to vidět,“ zamumlala Bella.

„Co?“ zeptal jsem se a kmitnul k ní očima.

„No, Emmetta… Já bych chtěla jít do školy.“ Podíval jsem se na Emmetta, který netušil, co na to říct. A ani já ne.

Bylo by to perfektní, ale taky by to mohla být pořádná katastrofa.

„To mohla,“ přiznal jsem a Bella mě plácla přes stehno.

„Nesnáším, když tohle děláte!“ zasyčela. „Bavte se laskavě nahlas. Nebo si budu myslet, že mě pomlouváte,“ dodala s hrozbou.

„To bychom si nikdy nedovolili,“ prohlásil Emmett.

Jo, byla by to katastrofa. Znáš ji. V nejhorším případě někoho rozmašíruje na kaši… Museli bychom ji pořádně hlídat.

Měl jsem dvě možnosti a obě byly sebevražedné. První byla, že Belle řeknu, že to nepřichází v úvahu. Nejspíš pak zavládne tichá domácnost a Bella mi po nějakém čase uplave. Druhá je trochu méně drastická ke mně, zatímco ke studentům už tak shovívavá není. Ale co mi je do lidských studentů? Nekrmím se na nich, tak tohle přežijí…

„Dobře,“ rozhodl jsem a Bella radostně mávla ocasem. Tedy, doufám, že tohle přežijí.

Započala akce s krycím názvem Škola. Jasper dodal Belliny doklady, které si Bella s vážným zaujetím prohlížela. Chtěla se druhým jménem jmenovat Glorie, no, to jsem okamžitě zavrhnul. Nakonec to vyšlo na Bellu Marii Cullenovou. Chtěl jsem původní verzi jména Bella, a to Isabella. No, to zase nelíbilo Belle a i když jsem ji velmi přesvědčivě přemlouval, Isa si tam připsat nenechala.

Ale neuvěřitelně mě těšilo, když nosila mé příjmení. I když jsem si uvědomil, že jsem jí ho původně chtěl do dokladů zapsat za jiných okolností. Jenže já se ani ještě nepřiznal – tedy, nevyznal. Takže bych možná mohl přestat myslet na svatbu.

„Bello, na nikoho nevrč a nikoho nezraň,“ opakoval jsem znovu a znovu, ale musím brát v potaz, že jí všechno musím říct několikrát, aby to mělo nějaký efekt.

„A co když budu mít důvod?“

„Ne, Bello! Žádný důvod není. Prostě není,“ řekl jsem a čekal na nějakou další otázku – v nejlepším případě tu samou. Ale nic. Mlčela a přikyvovala.

„Už klid, Edwarde. To zvládneme. Podívej se tady na rozparovače,“ nadhodil Emmett a ukázal do okýnka žlutého Porsche, kde se mračil Jasper, zatímco Alice mě vyzývala k závodu.

„Sklapni,“ zasyčel Jasper na Emmetta, který se nalepil na okno, aby si z něj dál utahoval.

„Emmette, chceš prorazit okno Astona tím svým kamenným rypákem?“ zavrčel jsem a sáhnul dozadu, abych ho za límec košile odtáhnul od dveří. Bella se smála a já přemýšlel, že bych z toho ještě možná mohl vycouvat.

„Ahoj u školy!“ zamumlala si Alice vesele pod nos a vystartovala z cesty jako raketa.

„Na co čekáš?“ okřikli mě Emmett a Bella naráz bojovně. Sešlápl jsem plyn až k podlaze a následoval Alici.

„Myslíš, že tohle vyhraješ, kanárku?“ zasmál jsem se a srovnával skóre. Kam se na mého černého miláčka hrabe to kuře?

„Jdi se vycpat, pohřebáku!“ zasyčela, když jsem jel přímo vedle ní v protisměru.

„Předjeď ji nebo se srazíme s tím kamionem. Ne, že by mi to vadilo, ale tohle je tvé auto,“ poznamenal Emmett, když slyšel velká kola, jak válcují silnici nedaleko od nás.

„Jaký kamion?“ zeptala se Bella zmateně.

„Ten, který za pár vteřin vyjede ze zatáčky,“ řekl jsem a už se blížil ke dvoustovce.

„Edwarde, teď bys neměl bourat. Máš v autě Bellu,“ řekla Alice a pošklebovala se mi. Jistě, kdybych naboural, tak je Aston na kaši a Bella taky. Samozřejmě Bella je důležitější, ale Astona taky třeba zmínit jako vedlejší škodu.

„Nenech se oblbnout!“ radil mi Emmett a skandoval. Jistě, ten si ani pomalu nevšimne, že nás přejel kamion, tak proč by nefandil.

„Edwarde? Já ho vidím,“ ohlásila mi Bella a já to šlehnul před Alici v poslední chvíli. Trochu jsem vypadl z rytmu, protože na silnici byl v některých místech černý led, ale srovnal jsem to zase zpátky, zatímco kamion hlasitě troubil.

„Debil jeden debilní! Hlavně, že má takovou káru!“ nadával řidič a já se zubil na Alici ve zpětném zrcátku. Ta na mě mířila rozhněvaně malou pěstičkou.

„Luxusní závod,“ řekla Bella a vytáhla mobil. „To bylo jako v Rychle a zběsile,“ šeptla a ukázala mi displej svého telefonu, který byl doplněn o něco, co se mi moc nezdálo.

„Bello, proč máš na tapetě Vina Diesela?“ přecedil jsem skrz zuby, když na mě vykouknul ten blbeček bez trička a vlasů.

„No, protože je sexy.“

Nemá takové svaly jako já… Emmett a Rosalie se hledali, až se našli.

„A proto na něj musím koukat pokaždé, když zapneš mobil?“ zeptal jsem se rozčíleně. Měl jsem chuť ten mobil vzít, udělat si výlet a omlátit mu ho o tu jeho lysou hlavu.

„Proč tak vrčíš?“

„Já nevrčím!“

„Ale ano! Zrovna teď vrčíš!“ Pokoušel jsem se uklidnit svoji rozvibrovanou hruď a myslet na pěkné věci.

„Hele, jsme tady!“ ohlásil Emmett a Bella mě tím pádem vypustila ze svého programu, kde měla rozepsané, komu bude věnovat svoji pozornost.

„To je škola?“ zeptala se se zvláštní něžností v hlase. No, většina studentů by to asi řekla jinak.

„Omluvte mě. Musím do sborovny,“ řekl Emmett a vyskočil z auta. Závistivě jsem se za ním podíval.

Alice zaparkovala vedle nás a Bella obezřetně vyčkávala, dokud neprojde mezi auty.

„Do školy chceš jít, ale mojí sestry se bojíš,“ zamumlal jsem a ona se na mě zamračila.

„Vždyť jsem ji dneska ráno pozdravila a taky jsem ji nechala, aby mi přinesla oblečení až do pokoje! A to jsem tam byla sama!“ dodala a já uznale pokýval hlavou. Ono to půjde… Nevěřím tomu, že si ji nakonec Alice neomotá kolem svých malých, skřetích prstíků.

„Jsi dokonalá,“ zašeptal jsem s úsměvem a přitáhl si ji ke rtům.

„Ale nelíbí se ti ta tapeta,“ podotkla pravdivě.

„Ne, nelíbí,“ přiznal jsem tvrdě.

„Co s tím?“ zeptala se škádlivě.

„Dáš si tam fotku štěňátka?“ Pak jsem si vzpomněl na ty metamorfy z Forks. „Anebo radši kytky?“ Zavrtěla hlavou.

„Proč si tam budu dávat fotku kytky, když mám tebe?“ chtěla vědět. Samolibě jsem se usmál, a když jsem se podíval na studenty procházející kolem, co zírali okouzleně na Bellu, věděl jsem, že dneska mi ten samolibý úsměv z tváře jen tak nezmizí.

Ty vole, tak tohle bude jízda…

To je kočička…

Anebo možná ne.

„Proč na tebe ty holky tak civí?“ zeptala se Bella nebezpečným tónem – pro ty dívky.

„Nevím,“ zalhal jsem. Popravdě řečeno si mě představovaly nahého ve své posteli. Přemýšlely, jak mám co velké a jestli je ta holka vedle mě jen moje sestra.

„Ale víš! Čteš myšlenky!“

„Fajn, myslí na to, že se nepřichystaly na písemku z trigonometrie,“ vymyslel jsem si a Bella se na mě nevěřícně podívala. „Chtěla jsi chodit do školy, tak pojď,“ přerušil jsem ji v jejím rozjímání o mých lžích.

Otevřela si přes mou nechuť dveře sama a já ji hned chytil majetnicky za pas a přitáhl si ji těsně k sobě. Tvář jsem jí zabořil do vlasů a jemně ji políbil – označkoval si ji před všemi těmi kretény, co právě teď slintali nad mojí přítelkyní a láskou mé existence.

„Ahoj,“ zařval na ni nějaký klouček a já ho probodl černýma očima. Veselý, laškovný úsměv mu zmizel z tváře a shrbil se. Teď se tak budu muset tvářit pořád, dokud všechny nevycvičím. Na Alici a Rose to taky zkoušeli a na Rose ještě pořád, protože ta si to nechává líbit, jelikož je na Emmetta stále naštvaná, a když má hrát jeho sestru, tak mu přece není nic do toho, kdo s ní zrovna flirtuje.

Za to na Alici se už skoro nikdo ani nepodíval, když Jasper nasadil svůj vražedný pohled.

To nebude problém. Už tak se nás lidi bojí, a to jsem se ani nezačal snažit.

„Proč mě zdraví, když mě nezná?“ zeptala se Bella zmateně. Ty myšlenky mě ubíjely. Nejradši bych je všechny vykastroval.

Vyučování proběhlo až podivuhodně klidně. Čekal jsem všechno možné, ale Bella byla lidmi zřejmě fascinovaná. Zaujatě si prohlížela jejich pohyby, gesta a reakce. Vlastně i mně přišli zvláštní, když jsem mezi ně po skončení novorozeneckého období mohl.

„Musím říct, že mě příjemně překvapuješ,“ zašeptal jsem jí do ucha, když jsme stáli frontu v jídelně a rytmicky ji hladil na kříži.

„Jak to?“ chtěla vědět, celá vykulená.

„No, celý den jen zkoumáš všechno kolem. Na nikoho jsi ani jednou nevystartovala…“

„Slíbila jsem ti, že budu hodná,“ podotkla vážně. Pokýval jsem hlavou a znechuceně se podíval na výběr lidského jídla.

„Proč musíme předstírat, že jíme, když nejíme?“ zeptala se tiše a pozorovala to se stejným nevraživým výrazem jako já.

„Divadlo se vším všudy,“ vysvětlil jsem a nandal ty nevábně vyhlížející kusy bláta na tác.

Panebože, on je tak sexy. To není ani možné… A ty velký ramena… Já pro něj budu vraždit!

„Na co čumíš?“ zavrčela Bella na blonďatou studentku jménem Allison, co si mě se zájmem prohlížela, když si brala salát.

„Já… Já na nic nečumím,“ odsekla a probodla Bellu očima.

„Tak pokračuj v cestě!“ štěkla a já jí silně stiskl ruku. Podíval jsem se jí do očí, které začínaly od krajů svítit ledově modrou. Rychle jsem ji chytil za hlavu a přivinul si ji na hruď, a tak jí schoval obličej.

„Je jen podrážděná. Nové prostředí,“ vysvětlil jsem Allison s neodolatelným úsměvem – podle jejích myšlenek, které si zrovna snažila posbírat.

„Ty víš, jak se jmenuji?“ zeptala se s takovým nadšením, jako kdybych ji žádal o ruku.

„Ano. Máme spolu francouzštinu.“

„Aha,“ hlesla.

„Pusť mě!“ vrčela mi Bella do prsou a snažila se mě mlátit malými pěstičkami do břicha.

„Když dovolíš,“ šeptl jsem sametově a prošel kolem očarované Allison a táhl Bellu pryč.

„Pusť, upíre!“ zopakovala zuřivě.

„Uklidni se, rybo!“

„Krvesaji!“

„Nemo!“

„Bude hádka,“ zahlásil nadšeně Emmett, když se těšil z našeho neštěstí. Posadil jsem Bellu na židli a zatlačil jí na ramena, aby nevyběhla Allison po krku. Příště nebudu říkat hop, dokud nepřeskočím.

„Ta holka na tebe čuměla!“ vyčetla mi Bella a ukázala na ni.

„Na nás čumí každý. Jsme upíři,“ zamumlal Emmett a přemýšlel, že by si dneska mohli s Bellou zahrát ragby.

„Nelíbí se mi to,“ postěžovala si.

„Miláčku, kdybych měl řvát na každého, kdo na tebe dneska zíral, tak nedělám nic jiného,“ odvětil jsem a smířlivě se jí podíval do očí, které zase nabraly čokoládovou barvu.

„Tak řvi. Mně to nevadí. Já si svoje území ohlídám,“ vysvětlila poučně s vážným výrazem a začala se hrabat v pizze.

Jistě, že jí to nevadí. Co jí taky vadí? Tanya. A podprsenka, ale to jí zazlívat nebudu.

Doma jsem se zahrabal v knihách o mořských pannách, když venku hrála Bella ragby s jejími levobočky, protože jsem stále o Beliných hranicích a schopnostech nevěděl dost. Samozřejmě, ve finále se jako vždycky lišila skutečnost od mýtů, ale zajímalo mě to.

Alice se přidala k jejich hrám a já tak viděl přes Jasperovy a Emmettovy oči další malý krůček k tomu, aby se zbořily ty zdi tvořené instinkty.

Bella viděla ve tmě dobře, protože se musela orientovat v noci v temném oceánu, ale zřejmě se to nerovnalo perfektnímu nočnímu vidění upírů, kteří v životě tmu neviděli, a tak to večer zabalili. Bella přišla celá od bláta a promočená díky sněhu od hlavy až k patě, a tak se zavřela sama v koupelně.

Když z ní vyšla, byl jsem plně zaujat knihou před sebou, a to konkrétně jednou stranou.

„Co tam máš?“ zeptala se a položila si bradu na moje rameno.

„Já… Mám tady… Píše se tam, že když se mořská panna zamiluje, roztluče se jí srdce,“ odpověděl jsem napjatě a otočil se na ni. Dalo mi velkou práci, abych nezkřivil zklamaně obličej, protože její hruď byla stejně tichá, jako vždycky.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pod hladinou - 15. kapitola: