Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod hladinou - 13. kapitola

15.04.2012 (08:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 62× • zobrazeno 7700×

Šel jsem pomalu po schodech nahoru a přemýšlel o svém slibu Belle. Můžu třikrát hádat, co bude chtít dělat. Začínal jsem mít silné podezření, že její neunavitelnost se rovná té mé, což v závěru znamená, že je nekonečná. Celkem lákavé vyhlídky…

Ale tohle je dům upírů, a to se rovná třem slovům – uši, oči a čich. A momentálně se mi nejméně hodil ten dokonalý sluch. I když nevydáme ani hlásku, doprovázejí to – pro nás slyšitelné – i jiné zvukové kulisy. Já jsem byl zvyklý poslouchat je celé století, a když jsme přibrali do party ještě Emmetta, Alici a Jaspera, bylo to utrpení. Ještě k tomu, když vidím jejich očima, co právě dělají. Jaká výhoda, když máte prostornou mysl a ony se tam jejich myšlenky bez problémů naskládaly jedna vedle druhé a ani neutlačovaly moje vlastní. Jak milé.

Tak tohle chci slyšet…

Užijte si to…

„Víte,“ začal jsem k Emmettovi a Jasperovi před dveřmi, „vím, že vám to dost často neříkám,“ nadhodil jsem udici a oba se jí chytili, protože si nejspíš mysleli, že jim vyznám bratrskou lásku. „Nenávidím vás,“ uzavřel jsem to a otevřel dveře.

Přesně, jak jsem si myslel. Bella ležela na posteli, kterou jsem sem duchapřítomně dal, a komíhala nohama nad pelestí.

„No, sláva,“ vypískla a vyskočila z postele a vrhla se mi kolem krku. Blaženě jsem ji sevřel ve svých rukách a přitiskl jí tvář do vlasů, když mě takhle uvítala. „Příště se tak nezdržuj, stříbro,“ vyčetla mi a já stáhnul zmateně obočí, když mě pojmenovala po kovu, který se vyznačuje nejlepší elektrickou a tepelnou vodivostí.

„Jaké stříbro?“ zeptal jsem se a ona se odtáhla s tím výrazem, že to je přece jasné.

„No, když já jsem zlato, tak ty jsi stříbro,“ konstatovala logicky a všichni v domě se mohli potrhat smíchy. Ani Carlisle se nenechal zahanbit a uznával, že Bella se s tím nemazlí, a že pokud budeme mít vážně vztah, budu držen pěkně zkrátka jako všichni Cullenovi mužského pohlaví. No, to je skvělé. Jsem rád, že na mě myslí.

Bella mi přeběhla rukou po rozkroku, který byl v tu ránu připravený k akci. Už jsem to bral jako její přirozenost. Prostě to teď chtěla a na co se bude ještě s něčím zdržovat. Nechápala rozpaky a neznala žádné hranice. A já za to byl teď vážně, ale vážně vděčný. Vlastně to byla jedna z vlastností, co mě na ní tak uchvátila.

„Slíbil jsi, že budeme dělat, co budu chtít,“ zahrála mi na nervy a otřela se rty o můj lalůček.

„Slíbil,“ souhlasil jsem a sjel jí rukama po stehnech.

„A víš, co chci dělat?“ zeptala se a já jí zvrátil hlavu dozadu, abych prozkoumal jazykem její hrdlo.

„Myslím, že vím,“ zašeptal jsem jí do pokožky, a když jsem si ji už plánoval vysadit na klín, zvrátila mi hlavu dozadu zase ona a odtáhla mě od sebe.

„No, tak jdeme,“ přikázala a tahala mě za ruku z pokoje.

„Kam? Jako do přírody?“ vybafl jsem zmateně a přidržel si kalhoty, protože mi už padaly dolů, když jsem si je stačil rozepnout.

„Tam je taky televize?“

„Jaká televize?“

„No, tak kde budeme na ten Titanic koukat?“ Psovi byla nabídnuta kost, a když už se mu sbíhaly sliny a těšil se, jak si pochutná, byla mu vyrvána se smíchem ze zubů.

„Titanic? To nemyslíš vážně, že ne?“ dostal jsem ze sebe a propaloval jí očima výstřih, ze kterého už měla být rozhalená expozice jen pro mé oči.

„Řekl si, že budeme dělat, co budu chtít!“ obvinila mě pravdivě. Jenže já jsem právem spoléhal na to, že bude chtít pokračovat v tom, co poslední dny děláme pořád. Nemůže mi dát obrovskou dávku perfektního uspokojení, a pak to nemilosrdně utnout. Feťáci to bez nové dávky taky dlouho nevydrží. Je to nemožné. Edwarde, já ti gratuluju. Stal ses závislý na sexu. Před týdnem by sis ťukal na čelo, a teď myslíš jen na jedno… To všechno způsobila moje malá mořská víla.

„Jdeme, jdeme,“ zpívala si Bella a já šel rezignovaně za ní a přitom si prohlížel její malý zadeček, který se vrtěl, když poskakovala po chodbě do obýváku. To mi někdo dělá naschvál… A proč vůbec musíme koukat na ten film, na který jsem začínal být díky Belle alergický, v obýváku, když mám v pokoji televizi jako kráva? No, jistě. Přece se k nám musí přidat i ti dva idioti, co všude tvrdí, že jsou se mnou příbuzní.

„Máš po kozách, co?“ chechtal se Emmett a Bella k němu střelila očima.

„Jaké kozy?“

„Nevšímej si ho,“ nařídil jsem a zhroutil se na pohovku. Tolik k mým představám večera stráveného s Bellou.

„Takže, jste připraveni na Rose a Jacka?“ zašveholil Emmett a už to hledal.

„Nemel a dělej,“ štěkla po něm Bella a on vypláznul jazyk. Konečně – pro něj a všechny kromě mě – našel ten titul v seznamu a já si dal hlavu do dlaní. Za co, proboha? No, jsem upír – nelidská zrůda, co na začátku své nesmrtelné kariéry zabila stovky lidí. Měl bych se přestat tak hloupě ptát.

Když se Leo nalodil, a pak poprvé spatřil Kate Winslet, Bella mě chytila za ruku a položila mi hlavu na rameno. Neodolal jsem samolibému úšklebku, když jsem měl nadpozemsky krásnou mořskou pannu přitisknutou na těle a vyzývavě se podíval na Emmetta, aby mrkal na věc, chlapec. Zakřenil se a já se rozhodl pyšně zahýbat obočím i na Jaspera. Ten zdvihnul palec a uznale pokýval hlavou.

Když přišla scéna, kdy Rose leží Jackovi modelem, Emmett upozornil Bellu, že umí dobře malovat, a že ji taky klidně namaluje. Na to Bella zareagovala s velkým nadšením, ale to jsem okamžitě zarazil se zuřivým vrčením a s tím, že Bella může stát modelem jen mně, když bude nahá. Ale nakonec se to samozřejmě obrátilo proti mně a musel jsem té své potvůrce slíbit, že mě může namalovat nahého.

„Vidíš, Edwarde? Jack sexuje už jen s Rose! A miluje ji! Žádnou jinou!“ prskala zlostně Bella a pleskla mě nahněvaně přes stehno. Ty její nálady byly jako počasí… Byla náladovější než ženy, co očekávají své dny. Ne, byla náladovější než upíři, a to už je co říct.

„Ale já…“

„Jo, Edíku, jsi pěknej hajzl,“ poznamenal Emmett a Jasper mu hned přispěchal na pomoc.

„Ano, proč sexuješ s Bellou, když miluješ jinou?“

„Ty víš, koho miluje, Jazzi?“

„Myslím, že ano.“

„Vážně?“

„Hmm. Bydlí na Aljašce, pěkný výstřih, dlouhé nohy…“

„Skoro jako popis Tanyi,“ plácnul Emmett se smíchem a otočil se zpět k televizi. Vůbec si neuvědomil, co tímhle spustí.

„Kdo je Tanya?“ vystřelila Bella a probodla mě očima.

„Tanya? Tanya je… kamarádka,“ řekl jsem a zaváhal jen proto, že jsem nevěděl, jestli Bella nezačne nadávat, když jí řeknu, že sestřenice, protože upíři přece nemají sestřenice, takže v závěru by došla k tomu, že jí lžu.

„Kamarádka? Kdyby tě tak slyšela,“ přemýšlel Jasper a já zkroutil obličej do trpící grimasy, když přiléval olej do ohně.

„Ty s ní něco máš? Ty mě převádíš?“ vyštěkla moje Bella a já zavrtěl rozhodně hlavou.

„Podvádíš. A ne, nic s ní nemám.“

„Ale máš! Jaspere, má s ní něco?“ zeptala se a poprvé oslovila Jaspera jménem, který z toho trochu změknul, protože se jako třetí pyšnil tím, že se ho Bella nebála, a oslovovala ho jménem.

„Ona by ráda,“ hlesl Emmett nepřítomně. „Ježiš, ne jemu zima asi není!“ nadával, když Rose šeptala, jaká jí je zima, zatímco Jack se asi podle něj opaloval na pláži na Bahamách a mazal se tunami krému, aby se nespálil, protože slunce tak pražilo…

„Kde Tanya bydlí? Musím si s ní promluvit,“ rozhodla se Bella a vstala z pohovky. Stáhnul jsem si ji zpátky do klína a zavrčel na ni. Zavrčela nazpět a zuby se jí prodloužily. „Pusť mě! Jdu tu děvku najít!“

„Emmette, podívej se, cos udělal s jejím slovníkem!“ zasyčel jsem na svého bratra a bojoval se zmítající se Bellou v mém náručí. Zůstával jsem něžný, protože jsem nezapomínal, že v rukách držím skvost.

„Já s ním nic neudělal! Kromě toho bys ji měl pustit. Třeba by se pak už Tanya o nic nepokoušela a ty bys měl pokoj... Určitě by se o nic nepokoušela, kdybys vypustil rybku z akvária,“ dodal a poukázal tím na rozzuřenou Bellu a v mysli ji přirovnával ke Krakenovi ve stříbrném podání.

„Jaspere,“ požádal jsem svého bratra, aby ji uklidnil. Zkusil to, no, míjelo se to účinkem.

„Její náladu cítím, ale prostě ji nedokážu ovlivnit,“ vysvětlil zachmuřeně a já spoutal Belle zápěstí kamennými želízky k sobě.

„Bello, víš, jak jsi mi říkala, že nemůžu jen tak někoho zabít?“ zabroukal jsem jemně a ona rezignovaně přikývla. „Tak ty zase nemůžeš jen tak někoho titulovat jako děvku. Zvlášť bych ti byl vděčný, aby tak nebyla nazývaná moje sestřenice. Používej to slovo s rozvahou.“

„Ale ona tě chce a ty už jsi můj,“ šeptla sklíčeně.

„Ale nechce,“ odporoval jsem tiše a pohladil ji po tváři.

„Ale chce,“ ozvali se mí bratři dvojhlasně. Udělal jsem ten výraz, který naznačuje – tak vám pěkně děkuju.

Starší verze Rose už házela diamant do oceánu a Bella přemýšlivě špulila rty. Otřel jsem o ně svými, protože mě tím nevědomky provokovala, a ona se vžila do polibku naplno.

O čtvrt hodiny později jsem stál ve svém pokoji – nahý. Bella ze mě doslova servala oblečení a já jí musel sehnat od Carlislea jeho hračky k malování. Založil jsem si nerudně ruce na prsou a postavil se k oknu, když si sedla na postel se skicou a tužkou, aby přenesla moji postavu a tvář na papír.

„Špatná pozice. A můžeš se tvářit víc nadšeně?“ zamumlala si pod nos, když už si tam něco zakreslovala. Byl jsem přesvědčený, že nakreslí kruh - hlavu, trup jako čáru a z toho vycházející čtyři končetiny ještě s pátou mezi nohama. Ale nevadilo mi to. Nakreslila to moje Bella, a tak to pro mě bude Mona Lisa. I když - to zní divně, když bych tam měl být já. Bella pořád sjížděla očima po mojí postavě dolů, no, držela se a vážně tam něco dlouhou dobu čárala. Vypadala dokonale i u téhle činnosti a já se mohl několik hodin rozplývat nad jejím soustředěným obličejem. Po technické stránce jsem byl modelem snů, protože jsem se za ty čtyři hodiny nepohnul ani o nanometr. Naprosto jsem zamrznul a nechal tím tak proudit svoji přirozenost.

Vtom jsem zaslechnul myšlenky Esmé, která se vracela z dražby v Kanadě, a tak jsem rychle odstoupil od okna, aby mě má matka hned při příjezdu domů nezahlédla tak, jak mě pánbůh stvořil – tedy, jak mě stvořil Carlisle.

„Už to mám!“ zahlásila nadšeně Bella a já se na ni usmál. Esmé si zrovna prohlížela Volvo na šrot, stejně jako předtím Carlisle, takže jsem se během sekundy obléknul a v druhé běžel do garáže, abych to vysvětlil.

„Mami, já a Bella,“ začal jsem identicky jako včera.

„Ty a Bella?“

„Já a Bella," souhlasil jsem. „Měli jsme rande a trochu se to vymklo kontrole,“ vysvětlil jsem a zaklepal na rozmačkanou kapotu.

„Rande? Můj syn měl rande?“ zeptala se a oči jí zasvítily. Bella scházela po schodech dolů a netrvalo dlouho a stála vedle mě. Jenže to jsem netušil, že si s sebou bere i svůj výtvor.

„Tvoje matka,“ hlesla a nedůvěřivě si Esmé měřila. No, pak natáhla ruku se skicou před sebe a tam jsem byl já. Ale vypadalo to trochu jinak, než jsem si představoval, protože tohle bylo jako moje černobílá fotka se všemi detaily a proporcemi.

„Podívejte. Edward mi stál modelem jako Rose Jackovi,“ nahlásila jí a zatřepala jí mojí přesnou, nahou podobiznou před obličejem. „Ovšem Rose ležela,“ podotkla a já vymrštil ruku, abych jí ten papír sebral. Esmé se rozpačitě usmívala a podívala se taktně jinam, když jsem se svojí přítelkyní pral o její profesionální dílo.

„Bello, neukazuj to, prosím, každému na potkání,“ přecedil jsem.

„Tobě se to nelíbí?“

„To jsem neřekl.“

„Myslíš, že neumím kreslit?“

„To jsem taky neřekl!“

„Ale myslíš si to!“

Vážně ji miluju – tak, jak to dokáže jen upír, ale teď bych jí nejradši nechal narůst ocas, a pak jí ho narval do úst… To asi začínám poznávat i jiné stránky vztahu dvou mýtických bytostí.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pod hladinou - 13. kapitola: