Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počátky krutosti 3. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Volturiovi postupují stále dál do Rumunska, Vladimir ví, že je to jeho konec. V této nebo v příští kapitole konečně vyjde najevo, kdo je Sirýnin bratr, tak se těšte.

21.07.2015 (21:00) • slecnaVolturiova • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1070×

I svým oslabeným čichem jsem cítila kouř, něco se tu pálilo. Zajímalo by mě co, nebo spíš kdo tu hořel, ale nevonělo to hezky.

„Volturiovi útočí na hrad. My se odtud dostaneme, Sir! Dostaneš se odtud!” vykřikl nadšeně Will. Tak ráda bych mu odpověděla, ale nenašla jsem v sobě sílu. Záchrana života si vybírá svou daň na mně. Neměla jsem sílu ani zvednout ruku, byla jsem v tomto stavu už nějakou chvíli, za několik minut by to mělo přestat. V takových chvílích jsem proklínala to, co jsem, kdybych se alespoň mohla vyspat, abych svou sílu nabrala rychleji!

 

...

 

Nevím, jak dlouho to trvalo... pár hodin? Několik? Den? Opravdu nevím. Ale pomalu jsem se zotavovala z oživování Willa, měla jsem zpět svou původní sílu... Ano, tu díky žízni téměř nulovou... ne, nemám zpět svou sílu z dob, kdy jsem měla krve dostatek, což už bude nějaký ten pátek.

Ze všech kovových stěn jsem cítila horko, ne žár. Někde muselo hořet a to někde zatraceně blízko. Odněkud z dálky jsem slyšela kroky, zvuky boje a praskání ohně. Cítila jsem uvnitř své hlavy všechny ty upíry, kterým trhali končetiny. Jedna z nejhorších nevýhod mého daru, cítila jsem všechny, co byli v mé blízkosti a potřebovali mou pomoc, potřebovali můj dar, abych je uzdravila. Z všech těch hlasů v mé hlavě jsem rozpoznala pár známých rumunských, ani ve snu by mě nenapadlo jim pomáhat! Jen ať si to vyžerou! Alespoň vědí, jaké to je!

Náhle boj utichl a znovu se ozvaly kroky, nenazvala bych to klidným pochodem, spíš pobíhání, pak vrzání dveří od vězení.

Slabě jsem cítila Vladimira. Co tu proboha chce?! Vždyť napadli jeho milované Rumunsko, neměl by se starat, hmm... já nevím... aby přežil?

„Otevřte to!” rozkázal Vladimir a jeho poskoci ho pochopitelně poslechli. Hned jak se dveře otevřely, jsem se rozhlédla po přítomných. Vypadali... pomláceně? Jejich oblečení bylo potrhané, zjevně venku zuřil boj.

„Zvedni se!” přikázal mi Vladimir, když viděl, že jsem se k ničemu neměla, chytl mě za paži a zvedl mě sám. Vyvedl mě ven z cely.

Zatímco mě odváděl ven z vězení, jsem za sebou slyšela Willa křičet něco na způsob, aby mě ten hajzl koukal pustit, ale přirozeně ho neposlechl.

Vedl mě dlouhými chodbami jejich hradu až ke dveřím, které jsem zatraceně dobře znala... byl to jeho pokoj, byla jsem tam jen párkrát, většinou mu tam uklidit a jednou kvůli jeho osobnímu uspokojení, ale díky bohu ho vyrušil jeden z jeho poskoků.

Strčil mě dovnitř a zabouchl za sebou.

„Co po mně chceš?” zeptala jsem se ho. Ano byla jsem z toho nervózní, ne, nepodařilo se mi to zakrýt... zase!

„Víš, od té doby, cos tu byla naposled... víš, žes byla první, kdo se mi téměř úspěšně bránil? Můžeš na sebe být hrdá!” Ani nevím proč, ale tahle jeho slova mi nějak dodala odvahu.

„Pokud chceš nakopnout znovu, jsem ti plně k službám!” pronesla jsem tvrdě.

„Ten den jsem si přísahal, že i kdyby to mělo být to poslední co udělám, budeš moje!” Budeš moje má víc významů, ale mně naprosto přesně docházel tenhle.

Hned v příští chvíli stál u mě a prohlížel si mě, jeho pohled se nedal snést, měla jsem chuť mu ty zkoumavé oči vyškrábat! Chytl mě za pas a hodil na postel, v mžiku byl u mě, klekl mi na nohy a držel mi ruce nad hlavou. Vší silou jsem se snažila ho setřást, ale nešlo to. Skláněl se ke mně, ale jen pár centimetrů od mého obličeje se zastavil, odněkud se ozvala příšerná rána, za kterou jsem teď ale děkovala Bohu. Stačila mi chvilička jeho nepozornosti, stačilo mi zpod něj vytáhnout nohu a všechen svůj vztek, který se ve mě tolik let hromadil, dát do jednoho silného kopance.

Vladimir ode mě odletěl tak na metr, to nebylo moc, ale snad to bude stačit. Bylo to, jako bych se vrátila do doby před pár dny, když se o tohle pokusil poprvé, až na to že teď jsem nestihla udělat ani krok a ucítila jsem jeho nohu na svých zádech, když do mě kopnul, až jsem s bolestným výkřikem spadla na zem. Chtěla jsem se zvednou, ale zkopl mě zpět.

„Tak naivní... nikdy nepřestaneš, co? Nikdy nepochopíš, že odtud není úniku,” pronesl sladce. Chytl mě za vlasy a zvedl mou hlavu, abych se na něj musela dívat.

„Pokud odtud opravdu není úniku... v tom případě jsi dávno mrtvý! Ti italští útočí! Ti, kterých se tolik bojíš, tě zabijí!” procedila jsem se sladkým úsměvem skrz zuby. Vladimir děsivě zavrčel a pak mi dal facku. Vložl do toho veškerou svou sílu a taky to bylo poznat. Vykřikla jsem, abych tak dala průchod bolesti, kterou mi jeho ruka způsobila. A pak další bolest, ale tentokrát v noze. Příšerná, nepopsatelná bolest, podívala jsem se na svou nohu, která byla na dva kusy. Ten hajzl mi urval kus nohy! Vzala jsem do ruky svou u kolene odtrženou nohu a nasadila ji zpět. Chvíli jsem se soustředila a pak ji konečně pustila. Byla srostlá, jediná známka toho, že byla odtržená, byla malá stříbrná prasklina.

„Vidím, že dokážeš léčit i sama sebe, to se ti teď bude velice hodit!” zavrčel a vyšel směrem ke mně. Chytl mě za vlasy, já vyjekla a on mě opřel o zeď. To, jak mě surově držel za vlasy, neskutečně bolelo, sice ne tak, jako když mi urhl nohu, ale stejně.

„Teď mě dobře poslouchej! Pokud se ještě o něco pokusíš tak –” Jeho výhrůžky pronesené u mého ucha, které se společně s mým tělem třáslo, ale někdo ho přerušil, do místnosti náhle někdo vrazil, toho upíra jsem neznala, nikdy jsem ho tu neviděla, musel patřit k těm italským.

Okamžitě se vrhl na Vladimira, Vladimir mu stačil uhnou a po celou dobu jejich boje se jen bránil a uhýbal, pokud vím, ani jednou se nepokusil zaútočit, zato pár ran schytal. Využil chvilkové nepozornosti nově příchozího, podrazil mu nohy a pak zmizel, Vladimir jednoduše zbaběle utekl uprostřed boje. Ten upír, který se snažil zabít Vladimira, se nerozhodl ho pronásledovat, ale šel mým směrem a klekl si ke mně na zem.

„Jsi v pohodě? Hej! Vnímej, sakra!” Trochu se mnou zatřásl a já se díky tomu vrátila zpět do reality.

„Jsem v poho.” Jediné, na co jsem se zmohla.

„Skvěle.” Vzal mě za ruku a pomohl mi vstát, poté mě chytl jednou rukou za pas a přidržoval mě, abych při chůzi neupadla.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: slecnaVolturiova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počátky krutosti 3. kapitola:

 1
1. BabčaS.
21.07.2015 [21:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře