Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po životě 6. kapitola

07.05.2018 (10:00) • ChantalleBooker • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1006×

                  KAPITOLA ŠESTÁ

Znechuceně jsem si otřel bradu, po níž mi stékala její krev. Ležela na zemi, nehybná, mrtvolně bledá a pro jednou krásná. Udivené oči vypadaly, jako by mě stále sledovaly, ale její srdce bylo tiché a její mysl stejně tak. Nedokázal jsem cítit vinu za to, že se to stalo. Chtěl jsem to udělat. Od první chvíle, kdy jsem ji uviděl, jsem netoužil po ničem jiném, než po její krvi. Bylo mi ale líto, že jsem porušil slib. Slib, který jsem dal lidem, kteří mi doslova zachránili život. Slib, který jsem dal sám sobě.

Jenže tak, jako v tuhle chvíli, jsem se ještě necítil. Cítil jsem, jak lidská krev dělá to, co má. Dělala ze mě upíra, pravého upíra. Tu krvelačnou, ale silnou příšeru. Tělo jsem důkladně uklidil. Nikdy ji nikdo nenajde. Nikdy nikdo nenajde spojitost mezi její smrti a rodinou doktora Cullena. Nikdy mě nikdo neobviní z její smrti. Nikdo nevěděl, že je se mnou. Nikdo ji se mnou neviděl mluvit. Tělo Jessicy Stanleyové tady bude hnít navždy. 

A já? Já odejdu. Znovu se budu učit sebeovládání, ale sám. A až si budu jistý, že jsem připraven, pak se vrátím domů. Budu muset trénovat kouzla, budu muset trénovat přenášení. Budu toho muset zvládnout hodně, ale doufal jsem, že to stihnu dřív, než můj otec opustí tento svět. Musel jsem myslet na to, že on nesmrtelný není. 

Z POHLEDU AMOSE DYGORIHO

„Profesore, jsem vám velice zavázán, že mi chcete s hledáním mého syna pomoci. Ovšem nechtěl bych, abyste si myslel, že je v mém zájmu, okrádat vás o drahocenný čas. Je mi známo, že toho máte nad hlavu,” drmolil jsem a pak si uvědomil, že je to neslušné. Navíc jsem ani nepozdravil. Musel jsem rychle něco dodat, aby to nevypadalo, že mě nic jiného nezajímá… Na druhou stranu, kdo by mi mohl mít za zlé, že je to jediné, co mě zajímá? „Omlouvám se, je to ode mě nevychované. U Merlinových fousů, vždyť já tu mluvím jen o sobě. Jak se má mladý Potter? Je na tom lépe? Když se vrátil z toho hřbitova, vypadal, jako by neměl daleko k šílenství.” Tohle bylo velmi netaktní, uvědomil jsem si pozdě. Brumbál se na mě však skrz půlměsíčkové brýle shovívavě usmíval.

„Pan Potter nese celou situaci velmi špatně,” začal a úsměv se mu vytratil. „Má pocit, že události onoho večera jsou jeho vina, že snad mohl udělat víc, než udělal. Že se měl pokusit tělo vašeho syna odnést sebou. Je to hloupost. Všichni jsme čekali, že se Lord Voldemort vrátí, ale nikdo nemohl tušit, že to nastane zrovna v takovou chvíli. Ačkoliv události na letošním mistrovství Famfrpálu nám měly něco napovědět.” Povzdechl si, vypadal velmi vyčerpaně. 

„A navíc ten nehorázný podraz Bartyho Skrka mladšího.” Čekal jsem na nějakou reakci, ale nedostavila se. Byl na něj žalostný pohled. Albus Brumbál nejvyšší divotvorec, největší kouzelník 19. a 20. století, objevitel dvanácti způsobů využití dračí krve a nositel Merlinova řádu první třídy. Ten velký muž vypadal, jako by měl snad na mále. Bylo poznat, že stejně jako Harry Potter, i on si vyčítá události onoho večera na hřbitově. Já byl skálopevně přesvědčen o tom, že nemají k výčitkám důvod. Můj syn stále někde žije a já byl rozhodnut ho najít. Nebude to lehké, ale věděl jsem, že i on bude hledat mě. S Albusem nebyla řeč, byl zábran do vlastních úvah a tam jsem se poroučel. 

Věděl jsem, že on i mladý Potter jsou přesvědčeni o tom, že ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se vrátil. Já tomu věřit nechtěl. Doba byla už tak dost zlá - alespoň pro mě - nechtěl jsem myslet na to, že by to mohla být ještě horší. Samozřejmě jsem někde v hloubi duše věděl, že to pravda je, ale jak už to tak bývá, člověk před nepříjemnou pravdou zavírá oči tak dlouho, než mu je sama pravda neotevře. Jak bych ale mohl po Cedrikovi pátrat, kdybych věřil tomu, že ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, na něj seslal smrtící kletbu? A jeho tělo by se určitě našlo. Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se nikdy neobtěžoval s tím, aby jeho oběti nikdo nenašel. Kdyby nebyly důkazy o jeho činech, jak by z něj pak mohl mít někdo strach? Následoval neklidný týden. Spolu s pár dalšími lidmi jsme se snažili přijít na to, kde by Cedrik mohl být, ale veškerá snaha o jeho nalezení vyšla vniveč. Dny utíkaly a můj syn byl stále k nenalezení, začal jsem ztrácet víru, ale to neznamenalo, že bych to snad vzdával. Naopak jsem se do hledání vrhl s větší vervou.

Tu noc jsem znovu nemohl spát a tak jsem koukal z okna do tiché noci a nechával si zbaběle kanout slzy, když mě vyrušilo náhle zaklepání na okno. Byla to naše rodinná sova. Něco mi nesla. Hned na první pohled mi došlo, že vzkaz je od Albuse Brumbála. Psal, že zítra v poledne se vydáme na další pátrací akci. Nebylo na tom nic zvláštního, ale mě napadl plán, který by měl vyjít. Vzal jsem kus pergamenu a brkem na něj naškrábal dvě slova. ”Přijď domů.” Vzkaz jsem připevnil sově k noze a poslal ji do noci hledat mého syna.

Autor: ChantalleBooker, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po životě 6. kapitola: