Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po sto letech... 9. kapitola

05.10.2010 (07:45) • RenesmeClaireCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1392×

Pohled Belly…

Alice a Jasper se odstěhovali do mého domu, ani jsem nevěděla, že ho opravili a jsem ráda. Jsem ráda, že Jasper s Alicí tam budou bydlet a taky že to Jasper nebude muset snášet. Vím, že se s Edwardem hádáme víc, než je zdrávo. Budu se snažit se s ním nehádat, přece jenom je to můj manžel a já ho miluji a on snad miluje mě a taky Renesmé.

Šla jsem si lehnout do naší ložnice. Na přehrávači jsem si pustila moji oblíbenou hudbu od Edwarda a relaxovala.

Asi po hodince mého relaxování někdo vešel do ložnice, v první chvíli jsem myslela, že je to Renesmé, ale pak mě do nosu uhodila lahodná vůně Edwarda. Oči jsem nechávala zavřené, Edward se blížil ke mně. Když byl u mě, sedl si na postel a políbil mě na kořen nosu. Prudce jsem otevřela oči, teď jsme byli těsně u sebe a hleděli si do medových očí. Edward se šibalsky usmál a políbil mě na ústa. Chvíli jsem ležela jen tak a nehýbala se, Edward stále na mě dorážel a líbal mě. Po chvíli jsem to nevydržela a začala mu polibky oplácet.

„Mrzí mě to,“ šeptla jsem.

„Miluji tě,“ řekl.

Strhla jsem Edwarda na sebe a začala ho líbat.

„Všechno v pořádku?“ ptal se mě.

„Až navěky,“ usmála jsem se. Konečně jsme se s Edwardem usmířili. Teď když se Alice s Jasperem odstěhovali, no, možná jim prospěje, bydlet chvíli sami a hlavně to prospěje Jasperovi.

„Bells? Vadilo by ti, mít za zetě Nahuela?“ zeptal se mě.

„Hm. Cože? Nessie a Nahuel? To bych si všimla.“ Zavrtěla jsem hlavou. Všimla bych si, kdyby Nahuel a Nessie byli spolu. Jenže Nessie Nahuelovu rodinu nenávidí, takže je nemožné, aby byla s ním.

„Ne, ne. Zatím spolu nejsou, ale Nahuel na ni takhle myslí, jako na svoji partnerku, a Nessie začíná taky uvažovat,“ řekl Edward.

„Aha. No, kdyby spolu byli, asi bych nic nenamítala.“

„No, já taky ne. Zatím spolu nejsou, nemusíme to nijak hrotit. No, a když už jsme u toho, Samuel se chystá Nessie navštívit,“ řekl Edward.

„Vážně? No, zatím to Nessie neřekneme. Kdy chce vlastně přijít?“ ptala jsem se.

„Asi o víkendu,“ řekl Edward.

„Uvidíme,“ hlesla jsem. Samuela jsem se docela obávala. Co když chce přijít jen, aby Nessie seřval? A co když se zase otiskne? A co když se otiskne do někoho ze sester Pattinsonových? To by asi Nessie ranilo, ale nic by s tím dělat nemohla. Zrovna začala moje nejoblíbenější písnička. Moje ukolébavka. Zavřela jsem oči a přitiskla se k Edwardovi. Slyšela jsem, jak se uchechtl a začal si písničku pobrukovat. Tohle nám vydrželo až do rána.

Slyšela jsem, jak Clarisa začala plakat, plakala stále a nikdo ji neuklidňoval.

„Copak tu nikdo není?“ ptala jsem se Edwarda.

„Asi jsou na lovu,“ řekl. Zvedla jsem se a šla za Clarie, vážně v domě nikdo nebyl. Otevřela jsem dveře do jejího pokoje, Clarie ležela v postýlce a plakala. To tu někdo nemohl zůstat? Nebo nám nemohli říct, že jdou pryč? Vzala jsem Clarie do rukou a začala jí kolébat. Asi bude mít hlad. Sešla jsem s ní dolů do kuchyně, kde jsem našla sunar a flaštičku. Edward přišel za mnou a jídlo jí připravil.

„Dnes pojedu za Alici,“ řekla jsem.

„Vážně? Chceš, abych jel s tebou?“ ptal se mě.

„A ty chceš?“

„Moc rád uvidím sestru a bratra,“ usmál se.

„Renesmé pojede asi taky,“ řekla jsem.

„Počkat. Teď mě napadlo, Renesmé je na lovu? Vždyť byla nedávno a byla nakažená,“ zamračil se Edward.

„Je s Carlislem, neboj se o ni,“ řekla jsem. Už jsou tady, slyšela jsem je, jak běží. Clarie už byla po jídle. Rosalie vtrhla do kuchyně, asi zjistila, že Clarie neleží ve své postýlce.

„Tady jsi, ty můj broučku? Teta a strejda tě nakrmili? Ti jsou hodní, že?“ usmívala se Rose. Emm přišel hned za ní.

„Adoptujte si taky,“ ušklíbl se.

„Nám stačí Renesmé,“ zasmál se Edward.

„Kde vůbec je?“ zajímala jsem se.

„Nevím, teď tady byla,“ řekl Emm.

„Nessie?!“ zavolala jsem.

„Šla se ještě projít!“ odpověděl mi Carlisle.

„Sama? Co když zase uloví pumu? Copak jí ta otrava nestačila?“ zlobila jsem se.

„Počkej. Slyším její myšlenky. Jde k Pattinsonovým,“ řekl Edward.

„Co?!“ vyjekla jsem.

„Neboj se, nejde tam zabít Elen,“ zasmál se Edward. On si z toho ještě dělá legraci? Nessie je přece nenávidí.

„Tak co tam dělá?“ ptala jsem se.

„Víš, jak jsem ti říkal o Nahuelovi a Nessie? Prostě ji to tam táhne,“ usmál se.

„Přece ho nenávidí,“ namítla jsem.

„Láska je silnější než nenávist,“ poznamenal Edward.

„Vrací se,“ řekl.

„Nejde tam?“

„Ne, rozhodla se, že tam nepůjde.“ Edward pokrčil rameny. Emmett a Rosalie nám moc nevěnovali pozornost, Clarisa zase začala fňukat, raději odešli do svojí ložnice.

„Jsem doma!“ řekla Renesmé. Konečně přišla domů.

„Jsme v kuchyni, Nessie!“ řekl Edward. Nessie přitančila do kuchyně s úsměvem na tváři.

„Ness? Pojedeš s námi dnes k Alici a Jasperovi?“ ptala jsem se jí.

„Jasně,“ souhlasila.

„Tak se běž převléct, vyrážíme za deset minut,“ pobídla jsem ji. Nessie zase odtančila s úsměvem na tváři. Vážně by mě zajímalo, co způsobilo to, že má tak dobrou náladu.

„Miluju tě,“ usmála jsem se na Edwarda.

„Jsi můj život,“ oplatil mi.

„Myslíš, že bude Alice ráda?“ ptala jsem se.

„Určitě,“ kývl. Renesmé přišla za námi do kuchyně a my mohli vyrazit. Nasedli jsme do mého jaguára a vyjeli jsme.

„Šlápni na to, tati,“ pobízela Edwarda Nessie. Edward se zasmál a sešlápl plyn, u Alice jsme byly skoro hned.

„No konečně, myslela jsem, že v tom autě strávím mládí.“ Protočila oči Ness.

„Ale, prosím tě,“ zasmál se Edward. Z domu vyšla Alice, usmívala se jako měsíček na hnoji.

„To byste nevěřili, kdo nás přijel navštívit,“ usmála se.

„Kdo přijel?“ zajímala se Ness.

„Asi vás to moc nepotěší, ale myslím si…“

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po sto letech... 9. kapitola: