Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po sto letech... 3. kapitola

06.08.2010 (15:15) • RenesmeClaireCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3636×

„Cože? Co jsi dělala v La Push? Můžou tam být vlkodlaci a tam tě nemůžeme chránit,“ hysterčila jsem.

„Jasně vlkodlaci jsou nebezpeční, proto jsi za Jacobem pořád utíkala, že?“ poznamenal Edward.

„To ale bylo-,“ začala jsem větu.

„Něco jiného,“ dokončil jí Edward.

„Klid! Vlkodlaci tam byli, jenže smlouva už dávno padla, když byla bitva s novorozenými a Carlisle ošetřoval Jacoba. Jsou tam asi čtyři vlkodlaci a jsou moc hodní a milí, mluvila jsem s alfa samcem jmenuje se Justin a nemají v plánu na nás nějak útočit, pokud my nezaútočíme a nesmíme lovit v jejich rezervaci, ale jinak tam chodit můžeme,“ řekla Nessie. Divila jsem se, jak je informovaná.

„Bude Samuel vlkodlakem?“ zajímal se Edward.

„Nejspíš jo,“ řekla Nessie.

„Samuel má bratry?“ zajímala jsem se.

„Jo jednoho, on už je vlk a jmenuje se Robert je docela milý, už se i otiskl i alfa samec ostatní zatím ne, myslím že to začalo už i u dalšího kluka, nechtěli o tom moc mluvit,“ řekla Nessie.

„Nessie? Zajímalo by mě jakto že Samuel nechodí do školy v rezervaci?“ Vrtalo mi to hlavou.

„Protože se mu škola v rezervaci nelíbí, a taky chodil s jednou holkou, bílou tváří, která chodila do školy tady ve Forks chtěl být s ní, ale ona s ním ne, rozešla se s ním, no a Samuel si už školu měnit nechtěl,“ vysvětlila Nessie.

„Páni, ty jsi ale informovaná,“ řekla jsem uznale.

„No jo, já a Samuel jsme si celou dobu povídali,“ usmívala se Nessie.

„Aha, a co ten alfa samec? Je to potomek Sama Uleye?“ zajímala jsem se.

„Jo, Sam Uley byl prostě alfa, potomci Justin a Robert se dohodli, že to tak zůstane,“ vysvětlila Nessie.

„Jo a když jsi stále byla se Samuelem, kdy sis stihla popovídat s vlky? On přece o nich neví, pro něho je to zatím tajemství.“

„Jo, Samuel musel pomoct svému otci s nějakou práci, tak jsem si povídala s vlky,“ vysvětlila Nessie.

„Dobře Nessie, běž se připravit do školy,“ pobídla jsem jí. Kývla a odešla, zůstali jsem s Edwardem sami.

„Lásko? Půjdeme si pustit další film?“ šeptal mi do ucha Edward. Přikývla jsem. Edward vybral nějaký starý film, který jsme dlouho neviděli.

Ráno nám Alice oznámila, že se do školy nejde, protože stejně budou dělat ve škole nějaké úpravy a stejně všechny studenty pošlou domů. To by ale nebyla Alice, aby nevymyslela nějaký plán.

„Ano, zítra je večírek!“ zvolala radostně Alice a vyběhla z domu, všichni víme, že jela nakupovat na ten večírek, který se má konat.

Alice přijela až odpoledne, auto měla plné tašek a všemožných krabic, vlastně dvě auta. Alice volala Jasperovi, aby přijel s tím největším autem, neměla už prostory na své tašky a krabice, a že jich je.

„Alice, co v tom proboha máš?“ nechápala Esmé.

„Věci,“ odpověděla a utíkala pro další krabice.

„Aha, věci, ale tolik?“ vrtěla hlavou Esmé.

„No, počkej, až uvidíš svoje šaty,“ mrkla na ní Alice.

„Co? Šaty? Já na to večírku přece nebudu,“ vrtěla hlavou Esmé.

„Ale budeš, tenhle večírek je seznamovací, lidé se s námi chtějí seznámit a to ze všema a ne jen s námi, co chodíme do školy,“ usmála se Alice.

„Dobře,“ kapitulovala Esmé.

Ráno Alice lítala jako hadr na holi, přes noc vytiskla snad třista pozvánek a ještě stihla vyzdobit dům, který byl jak jinak než velkolepý. Na schody Alice připevnila světýlka, místo středověkého lustru pověsila disko kouli, přichystala občerstvení pro celou školu, vyvěsila balonky, a ty nachystala pár židlí, zapojila techniku, abychom mohli pouštět hudbu, taky si připravila hromadu CD-ček, no jo Alicina párty musí být dokonalá.

„Alice, to je tak krásné,“ vzdychla jsem.

„No, měla jsem to už i lepší, ale počkej, až uvidíš svoje šaty,“ usmívala se.

„Dobře, určitě budou krásné. V kolik to začíná?“ ptala jsem se.

„No, ve čtyři ale hosti přijedou až o půl páté, a celý večírek bude stát za to,“ mrkla na mě.

„Fajn tak jdeme do školy?“ navrhla jsem. To jsem ani nemusela skoro všichni už byly ve škole až na mě Alici a Edwarda.

„Tak jedeme,“ řekl Edward, když jsme všichni seděli v jeho Astonu. Ke škole jsme dojeli mezi posledními.

„Ahoj, Bello, Edwarde,“ pozdravila nás Nessie.

„Ahojky Alice,“ kývla na Alice, dnes měla Nessie nějakou dobrou náladu.

„Na Nessie, tady máš pozvánky, dej je všem, co potkáš, tady máte vy.“ Rozdala všem kupku pozvánek. Všichni jen přikývli. Rozdala jsem je všem, co jsem potkala, někteří už pozvánku měli, někteří za mnou i přišli, jestli nemám náhodou ještě pár pozvánek.

„Ale můžete přijít i bez pozvánky, všichni jsou zvaní,“ usmála jsem se a potěšila jsem je tím víc...

Odpoledne když jsem přijela domů, Alice již byla v domě a oblékala Rosalie. Koupila jí bílé šaty, vypadaly trošku jako svatební, možná trochu jako pro bohyni, Rosalie skvěle padly. Rosalie byla úchvatná s make-upem co jí Alice vykouzlila, byla přímo neodolatelná, stejně tak i Nessie, která měla na sobě modré šaty. Dole se zatím scházeli hosté.

„Nessie, jsi tak krásná,“ vzdychla jsem.

„Ty taky Rose,“ usmála jsem se na ni.

„Děkuji, ty budeš taky no, co budeš, jsi krásná,“ pochlebovala mi Nessie.

„Ty jsou tvoje,“ řekla Alice a podala mi růžové šaty.

„Jsou krásné, Alice, děkuji,“ usmála jsem se.

„Tuhle kolekci jsem sháněla dost dlouho měly by být krásné,“ mrkla na nás.

„Překrásné,“ řekla Nessie.

„Díky Nessie, nevíte kde je Esmé, mám tady pro ní fialové šaty,“ ptala se Alice. Esmé asi zaslechla své jméno a přišla.

„Ano Alice?“ usmívala se Esmé.

„Obleč si prosím ty šaty a Rose ti učeše vlasy,“ poručila Alice.

„Dobře,“ přikývla a oblékla se. Mě už Rose učesala i Nessie, Alice si zatím skočila pro své zelené šaty, které byly fascinující.

„Tak jsme kompletní,“ vzdychla Alice.

„Nessie, zavolej prosím naše muže,“ poprosila jí Rose. Nessie šla a zavolala Edwarda, Emmetta, Jaspera a Carlislea. Muži nám nabídli své paže, všechny jsme se chytla toho svého, Nessie se chytla z druhé strany Edwarda, na druhé jsem byla já.

„Jste úchvatné,“ řekl Edward.

„Díky tatínku,“ řekla Nessie a Emmett se začal smát, jak směšně to zní, osmnáctiletá dívka říká sedmnáctiletému muži „tatínku“.

„Díky Edwarde,“ řekla jsem.  Když jsme scházeli schody všichni ztichli, někteří otevřeli pusu v údivu, koutkem oka jsem zahlédla Jacoba, jak civí na Nessie a hloupě se usmívá, nebo spíš zamilovaně. Když jsme došli doprostřed tanečního parketu, začala hrát hudba. Edward mě vyzval k tanci a pro Nessie si přišel Samuel. S Edwardem jsme tančili na samé zamilované písničky, a jako upíři jsme si nemuseli dělat pauzu.

„Bells? Myslíš, že bys mohla věnovat jeden tanec támhle tomu klukovi?“ ptal se Edward a přitom ukázal hlavou na jednoho kluka, který seděl na židličce jako pecka a díval se do prázdna.

„Proč?“ zeptala jsem se a trochu se zamračila.

„No víš, má takové myšlenky, že holka jako ty by se na něho nikdy ani nepodívala, natož s ním tančila, co kdybys mu trochu zvedla sebevědomí?“ mrkl na mě.

„No dobře, a ty můžeš vyzvat k tanci Ally, tu novou kamarádku Nessie,“ poradila jsem mu.

„Dobře, tak jdeme na to,“ usmál se a ztratil se v davu tančících párů.

„Ahoj,“ pozdravila jsem neznámého kluka.

„Já jsem Bella,“ řekla jsem a posadila se vedle něj.

„Ahoj, já jsem Daniel,“ usmál se na mě a já si všimla, že je docela hezký, nevím proč měl takové myšlenky, holky se o něj musí prát! Má modré oči, světlé hnědé vlasy a světlou pleť, jeho postava není nijak svalnatá, ale ani nijak hubená.

„Tak co, půjdeme si zatančit?“ navrhla jsem. Trochu se rozzářil a přikývl.

„Tak, vy jste tady nový?“ ptal se, když jsme tančily ploužák.

„No jo, já a moje rodina jsme se sem přistěhovaly z Aljašky,“ řekla jsem.

„Jak velká je tvoje rodina?“ zajímal se.

„No je nás devět, já, moji bratři Edward, Emmett a Jasper, moje sestry Renesmé, Rosalie a Alice, no a naši adoptivní rodiče Esmé a Carlisle,“ vyjmenovala jsem a přitom jsem na ně ukazovala, ať ví o koho jde.

„Aha, vy jste početná rodina, že?“ usmál se.

„No, docela jo,“ přiznala jsem.

„No, ale s tou Renesmé jsi si docela dost podobné, a jakto že máte všichni stejné oči, když jste adoptovaní?“ ptal se na ty otázky které jsem slyšela už tolikrát.

„No, Renesmé je moje pravá sestra, a to že máme všichni stejné oči to je proto, že nosíme všichni čočky, je to takový náš humor,“ vysvětlila jsem mu.

„A jakto, že jste tak bledí?“ ptal se dál na otázky které by mi pokládat neměl.

„Nesvití slunce,“ řekla jsem a trochu se zamračila.

„A jakto, že jsi tak studená, když je tady takové teplo?“ další otázka, kterou jsem nechtěla slyšet.

„Musím ti na to odpovídat?“ ptala jsem se.

„Ne nemusíš, jestli nechceš, jen by mě to zajímalo.“ Pokrčil rameny.

„Tak díky, Danieli,“ řekla jsem a vděčně jsem se usmála.

„Smím prosit?“ objevil se za námi Emmett.

„Jistě,“ řekla jsem, a dala jsem Emmovi ruce na ramena, Daniel se tiše vytratil, nejspíš si šel zase sednout na židli.

„Tak co Emme, líbí se ti dnešní holky?“ řekla jsem laškovně.

„Ale už to není, co to bývalo a moje Rosalinka je stejně nekrásnější,“ usmál se.

„A ty jsi hned po ní,“ ujistil mě.

„Aha, no tak díky,“ zasmála jsem se.

„Edward je dneska v jednom kole, že? Už tančil snad s deseti holkami, perou se o něho“ řekl, snad proto, aby mě nakrkl.

„Edward? Mě to ale nevadí, taky jsem tančila s Danielem,“ namítla jsem a snažila se zamaskovat svou žárlivost.

„No, tak to máme jednoho kluka,“ počítal na prstech.

„Já si to pak s ním vyřídím,“ slíbila jsem.

„Dobře a víš o koho je ještě zájem?“ ptal se.

„Ne o koho?“ zajímala jsem se.

„O mě,“ zasmál se hlasitě a já jsem se musela smát s ním.

„Ne, ale teď vážně, o Nessie je zájem, přišlo pro ní snad dvacet kluků, ale ona má oči jen pro Samuela,“ zasmál se zase až se po nás pár lidí otočilo.

„Dvacet? Vždyť večírek teprve začal,“ vytřeštila jsem oči.

„Jo, před hodinou,“ usmál se.

„Cože? To jsem tak dlouho tančila s Danielem?“ užasla jsem.

„Jo, a před tím ještě s Edwardem,“ řekl.

„No dobře, přiznávám, tančila jsem jen se dvěma, i když tady máme plný dům lidí,“ zamračila jsem se.

„Dobře, tak běž vyzvat k tanci Samuela, já si chci taky zatančit s mojí neteřinkou,“ mrk na mě.

„Dobře,“ přikývla jsem a šla ho vyzvat k tanci. Tančila jsem i s neznámými kluky jako byl Josh, Thomas, George… mohla bych pokračovat až do rána.  K Edwardovi jsem se dostala až nad ránem, když všichni opouštěli náš dům.

„Tak co lásko, jak se ti líbil večírek?“ ptala jsem se.

„No nic moc, když jsem s tebou moc netančil,“ mrkl na mě.

„Tančil jsi z jinými holkami,“ zamračila jsem se.

„Ano ,a ty s jinými kluky,“ našpulil pusu.

„Snad tady někdo na sebe nežárlí?“ smála se Nessie.

„Ale ne, to my se jen tak škádlíme,“ odpověděl Edward.

Dnes je sobota a Nessie šla po večírku spát a myslím, že ti ostatní lidé co tu byly taky ale, co mají dělat upíři, když nespí?

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po sto letech... 3. kapitola: