Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po sto letech... 2. kapitola

26.07.2010 (15:45) • RenesmeClaireCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1539×

„Nessie!“ vyjekla jsem. Nessie seděla na pohovce a dívala se do prázdna, měla prázdný výraz, vůbec nereagovala na můj hlas.

„Nessie, co je s tebou?“ ptala jsem se a posadila jsem se vedle ní.

„Nessie!“ zatřásla jsem s ní, když mi neodpovídala.

„Bello, viděla ho,“ oznámila mi Alice.

„Koho?“ nechápala jsem.

„Jacoba!“ vykřikla Nessie.

„Co?“ Byla jsem jako by mě někdo praštil přes hlavu.

„No, Jacoba, ani ne tak jako jeho vnuka Jacoba Blacka,“ mluvila Alice.

„Jmenuje se Samuel, Nessie,“ opravil jí Edward.

„Vnuka?“ Stále jsem nechápala.

„No víš, když jsme odjeli, Jacob si našel ženu Kaylu a sní měl dva syny, Lukase a  Josepha no a Samuel je syn Lukase,“ vysvětlila Alice. Jacob si teda našel ženu, i když Nessie miloval a otiskl se, muselo být pro něj moc těžké být s jinou ženou, ale my jsme Jacoba vzít sebou nemohli, protože Caius neuznával příměří s vlky, mohl by je zabít. Před sto lety jsme odjeli narychlo, Nessie se z toho nemohla dostat víc jak dvacet let a Jacob nejspíš taky ne když si našel ženu.

„Aha, a Nessie mluvila s vnukem?“ ptala jsem se a přitom jsem hladila Nessie po ruce.

„Jo, mluvila jsem s ním,“ řekla Nessie.

„Myslíte, že je vlk?“ ptal se Jasper.

„Nevidím ho,“ zabručela Alice.

„Je úplně stejný jako můj Jacob,“ vzlykala Nessie.

„Měli bychom mu to říct? V každém případě Jacob je už po smrti a co když mají doma fotografie?“ uvažovala Alice.

„Jestli je vlk, musí o nás vědět a jestli se vlkem stane, stejně se o nás dozví,“ řekl Edward.

„Jo a bude nás nenávidět,“ řekla Nessie.

„Nessie, ale my tomu nezabráníme, tak to prostě chodí, jestli se stane vlkem, určitě tě potom nebude nenávidět,“ utěšovala ji Alice.

„Zase ho ztratím,“ hlesla Nessie.

„Neztratíš,“ ujistil jí Edward a políbil jí do vlasů.

„Jdu si zalovit,“ řekla jsem a odcházela jsem z domu.

„Jdu taky,“ ozval se Edward.

Ráno jsem se oblékla a chtěla jsem jít vzbudit Nessie a kupodivu už byla vzhůru, byla u sebe v pokoji a malovala se, aby byla pro Samuela hezká, děsím se toho, že nebude ve škole, že zrovna probíhá jeho přeměna.

„Tak rodinko, vyrážíme“ pobídl nás Edward. V garáži už nestál jen Aston Martin, Mercedes a Porsche. Bylo tam přesně osm aut, takže Carlisle koupil pět nových aut?

„Já si beru Jeppa!“ zvolal Emmett.

„Emme, ty jsi přece chtěl Astona,“ připomněla jsem mu.

„Jo, ale už ho nechci,“ namítl.

„Já si ho vezmu,“ řekl Edward.

„Já si beru svoje Porsche,“ řekla Alice.

„No, tak já si vezmu Devona,“ řekla Rose.

„Je to těžké, jsou tak úžasné, ale myslím, že si vyberu Infinity,“ rozhodl se Jasper. Fajn, tím se nám výběr trochu zúžil.

„Já si beru tohle,“ ukázala Nessie na auto, které mělo tuning.

„Vážně?“ zeptala jsem se jí.

„Ano, je úžasné,“ usmívala se.

„No fajn, já si teda vezmu Jaguára,“ řekla jsem. Carlisle měl Mercedes Benz a Esmé, na tu zbyl Volkswagen, který by se jí určitě líbil.

„No tak můžeme vyrazit!“ zvolal Emmett.

„Chceš jet se mnou lásko?“ zeptal se mě Edward.

„Ale ne, chci vyzkoušet svoje nové autíčko,“ poklepala jsem hrdě na Jaguára.

„Dobře,“ pousmál se a nasedl do svého auta a odjel. Na silnici jsme se všichni předháněli, poutali jsme hodně pozornosti, ale nám to bylo jedno, dostali jsme auta a to sice není pro nás moc velká událost, ale i tak chceme zjistit, co všechno umí. Ke škole dojel jako první Emmett, pak Jasper, za ním Nessie, Edward, Alice, já a Rose. Nemohli mi ujít ty pohledy, které se upíraly na našich šest aut, nikomu z nás nemohlo ujít ani to, jak kluci pískají a obdivují naše auta. I když v téhle době má snad každý svoje auto, ale Cullenovi jsou stále na špičce i po sto letech, asi bych si na to už konečně měla zvyknout. Všichni jsme kráčeli ke škole, nevšímala jsem si ostatních tváří, dívala jsem se jen na Edwarda.

„To je on,“ šeptl mi Edward do ucha.

„Kdo?“ nechápala jsem.

„Samuel Black,“ vysvětlil.

„Aha“ řekla jsem. Otočila jsem hlavu a podívala jsem se na kluka, který měl krátké černé vlasy, tmavé oči, rudohnědou pleť, a na sobě měl džíny a mikinu. Bylo neuvěřitelné, jak je podobný Jacobovi, byl téměř stejný, ale neparný rozdíl tu byl. Byl možná o něco menší, nebo měl o odstín světlejší pleť, bylo v něm něco z Jacoba Blacka a asi taky něco z té neznáme Kayly nebo jeho matky, opravdu nevím.

„Ahoj Renesmé!“ volal na Nessie Jacob.

„Ahoj, Samueli,“ pozdravila ho.

„Dovol mi představit ti mou rodinu,“ usmála se.

„Tohle jsou mí bratři Edward, Emmett a Jasper a tady mé sestry Alice, Bella a Rosalie,“ ukazovala na nás postupně a Samuel na nás jen kýval. Nesmrděl jako vlkodlak, teda smrděl, ale spíš jen tak lehce jako by se jen s vlky stýkal ale sám jím nebyl.

Ahoj,“ pozdravil nás všechny Samuel.

„Takže uvidíme se na hodině,“ usmívala se na nás Nessie.

„Jdeme?“ pobídla Samuela Nessie. To by mě zajímalo, kam jdou.

První hodinu jsem měla s Edwardem. Sedli jsme si zase dozadu, učitel na nás pořádně neviděl, takže jsme ani nemuseli sledovat látku. Dnešní den uběhl docela rychle. Nessie jsme skoro celý den neviděli, potkali jsme se jen na společných hodinách, pořád někde lítala se Samuelem. Že by se zase zamilovala?

„Jdeš na oběd?“ ptal se mě Edward.

„Dnes ne.“ Chtěla jsem být co nejdřív doma, a povídat si s Nessie.

„Fajn, tak já taky ne,“ usmál se na mě. Šli jsme ruku v ruce k našim autům. Nessie byla ještě ve škole, asi šla na oběd se Samuelem, Alice a Jasper už taky byly nejspíš doma nebo na nákupech a Rosalie s Emmem mají nejspíš odpolední vyučování a zítra pojedou domů dřív.  Doma jsme si s Edwardem pustili film a čekaly na Nessie.

„Zítra musí jít Nessie na lov,“ řekla jsem Edwardovi.

„Ano, měla by jít, Emmett s Rosalie taky nebyly určitě se k ní přidají a Carlisle s Esmé taky,“ kývl.

„Ahoj mami, tati.“ Přiběhla k nám a objala nás tak jako to dělala vždy, když něco chtěla nebo když jí bylo smutno.

„Tak copak, Nessie?“ ptal se Edward.

„Ale nic, copak nemůžu obejmout své rodiče?“ usmála se nevinně.

„Ale můžeš,“ řekl Edward a obě si nás přitiskl k hrudi.

„Kde jsi vůbec dneska byla?“ zajímala jsem se.

„V La Push,“ odpověděla.

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po sto letech... 2. kapitola: