Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po sto letech... 1. kapitola

Přináším první kapitolu mého prvního příběhu o Cullenových. Jedná se o děj po Rozbřesku, Cullenovi se vrací po sto letech do Forks. Myslí si, že je nikdo nezná, že bude vše v pořádku, ale hned první den Nessie potká ve škole člověka, který jí pekelně zamotá hlavu, zná je ten člověk? Kdo to vůbec je? To vše se dozvíte ...

„Úžasný,“ rozplývala jsem se, a taky jsem je objala.

„To jsme rádi, že se vám líbí,“ usmála se Esmé.

„Jak by se nám nemohlo líbit něco, co jsi navrhovala ty, maminko!“ křikl Emmett.

„Díky, Emme, je tady ještě něco, zítra jdete všichni do školy, Carlisle vás už zapsal,“ usmála se.

„Škola?“ zhrozila se Nessie.

„Ano, Nessie, musíte chodit do školy,“ řekl Carlisle.

„Já se těším,“ zamumlala si.

„To je fajn,“ dloubl do ní Edward.

„Takže budete chodit na tu školu co minule, je to dobrá škola,“ řekla Esmé.

„Už se všichni těšíme, viď Nessie?“ usmál se Jasper.

„Jo!“ vrhla na něj ošklivý obličej, ale při Jasperově moci se hned uklidnila.

„Fajn, tak se běžte zabydlet,“ pobídla nás Esmé. Já s Edwardem jsme si zašli do auta pro naše CDéčka a až do večera jsme poslouchali Debbussyho.

Ráno jsem musela Nessie dvakrát budit, než konečně vylezla z postele.

„Renesmé Carlie Cullenová, vylez okamžitě z té postele!“ zařval Edward. Nessie ho samozřejmě hned poslechla.

„Už jdu!“ zabručela a hrabala se ve své šatně, kde Alice přes noc stihla nanosit hromady oblečení.

„To jsem rád,“ houkl na ni Edward. Já a Emmett jsme šli do garáže, kde stály prozatím tři auta. Aston Martin, Mercedes Benz, Porsche Turbo 911. No, tyhle auta už nebudou aktuální, tak jako před sto lety, ale dá se s nimi vyjet na ulici.

„Beru Astona!“ vykřikl Emmett.

„No, víš, Emme, musíme jet do školy společně, takže bereme Astona skoro všichni teda já, ty, Edward a Rosalie. Alice, Jasper a Nessie můžou jet Porschem,“ navrhovala jsem.

„Dobře,“ přikývl.

„Můžeme vyrazit!“ zvolala Alice, která se objevila za námi společně s Nessie, Rose, Edwardem a Jasperem. Já a Edward jsme si vlezli do Astona, Rose a Emmett se rozhodli jet s námi, Nessie nejspíš ještě naštvaná, že musí do školy, se uvelebila na zadním sedadle Porsche. Edward řídil bravurně, raději jel pomalu, aby na nás nepoutal pozornost.

Ve škole jsme zamířili ke kancelářím, abychom si mohli rozvrhnout rozvrh. Edward se snažil, ať máme co nejvíc společných hodin, nebo aspoň s Nessie. Emmett si dal skoro stejný, jako měla Rosalie, a Jasper s Alici se snažili, ať mají aspoň jednu hodinu s každým z rodiny.

„Tak, Nessie, první hodinu máš s námi,“ oznámil jí Edward.

„Fakt?“ pookřála.

„Ano,“ ujistil jí.

„Tak jdeme,“ strkala do nás. A to se jí do školy nechtělo, pomyslela jsem si.  Nemohla jsem si nevšimnou těch pohledů, co na nás vrhali naši spolužáci. Edward se uchechtl.

„Copak?“ ptala jsem se.

„Nemáš představu, na co všechno myslí,“ usmíval se.

„Na co?“ zajímala jsem se.

„No, na tebe mají taky zálusk, ale když vidí, že tě držím za ruku, tak si domyslí, že jsme spolu, ale Nessie se nedrží za ruku nikoho, dělají si na ní zálusk,“ usmíval se dál.

„Nessie?“ užasla jsem.

„Nedokážu si představit, že by si Nessie někoho přivedla domů a třeba by byl později jedním z nás.“ Zakroutila jsem hlavou.

„Nebude to tak zlé, Nessie nepomyslela ještě na kluka, který by se jí tady líbil,“ usmál se. Konečně jsme se dostali ke třídě, já a Edward jsme si sedli do lavice, a Nessie si sedla k nějaké holce, byla to malá křehká blondýnka. Učitel vešel vzápětí. Tahle škola nebyla úplně stejná, vlastně jsem ji vůbec nepoznávala. Na každé lavici byl přidělaný malý notebook, lavice byly pohodlné, učitel měl za sebou velké promítací plátno.

„Zdravím vás, studenti, vidím, že máme nové studenty, takže by se nám mohly představit,“ řekl učitel a ukázal na Nessie.

„Já se jmenuji Renesmé Cullenová a mám šest sourozenců, kteří jsou taky studenty téhle školy,“ řekla a přidala ten svůj úsměv, kterým si vždy všechny získá, zabralo to i na učitele.

„Tak dál,“ pobídl učitel a ukázal na mě.

„Já jsem Isabella Cullenová a s mou rodinou jsme se sem přistěhovali z Aljašky,“ řekla jsem.

„Fajn a vy pane?“ Ukázal na Edwarda.

„Já jsem Edward Cullen a myslím, že moje sestry řekly asi tak vše, co byste měli o nás vědět,“ řekl Edward a posadil se. Učitel přikývl a dál si nás nevšímal, jen nám poradil, ať sledujeme látku. My jsme ji sledovat nepotřebovali, všechno už známe, do školy chodíme jen se setrvačností, a aby Esmé měla radost.

Když zazvonilo, šli jsme za ostatníma. Všichni vyprávěli, že se tahle škola hodně změnila, že je to hodně jiné.  Všem se ale líbili notebooky ve stolech, a komu taky ne? Nessie vyprávěla o své nové kamarádce, která se jmenuje Ally a je moc milá a hodná. A že ji pozvala k nám domů. Byla jsem ráda, nechci, aby lidé, když zaslechnou příjmení Cullenovi, řekli, že jsme ti nepřístupní, nekamarádští. Další hodinu mám s Emmettem, Nessi má hodinu s Edwardem a Alici, Rosalie a Jasper mají spolu.

„Tak co, sestřičko, líbí se ti naše školička?“ dloubl do mě.

„Ale jo hezká,“ usmála jsem se.

„Sedneme si tam,“ ukázal Emmett, až na zadní lavici, kde na nás nebude moc vidět.

„Ať mužem kecat,“ vysvětlil mi.

„Fajn,“ přikývla jsem a zasmála jsem se, až se po mě pár lidí otočilo. Zase jsme se s Emmem museli představit.

„Já jsem Emmett Cullen a to je moje sestra Bella,“ řekl Emm.

„No, já jsem Isabella Cullenová, s naší rodinou jsme se sem přistěhovali s Aljašky,“ usmála jsem se.

„Fajn, sourozenci Cullenovi, sledujte látku a pak se za mnou stavte pro učebnice,“ poradil nám učitel, Emmett jen přikývl.

„Bello, myslíš, že bych taky mohl pozvat své lidské kamarády, tak jako Nessie?“ ptal se Emmett.

„Cože? Proč bys k nám vodil kamarády?“ nechápala jsem.

„No jen tak, abych si s nimi mohl povídat,“ usmál se.

„No raději ne,“ usmála jsem se na něho.

„Proč ne?“ řekl až příliš nahlas.

„Sourozenci Cullenovi nám snad chtějí něco říct?“ ptal se učitel.

„Ne, pane učiteli, jen jsme s mojí sestrou debatovaly o látce,“ vysvětlil Emmett.

„Fajn.“ Mávl rukou učitel.  Raději jsem se s Emmem už nebavila, nestojím o problémy. Zbytek dne proběhl v klidu, měla jsem hodinu ještě s Rose a Edwardem, pak ještě s Alicí. Po vyučování na mě čekal jen Edward s Emmettem.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je a Edwarda jsem políbila.

„Kde je Nessie?“ptala jsem se.

„No víš, raději počkej až domů,“ poradil mi Edward.

„Co se stalo Nessie?“ vyjekla jsem.

„Ale nic jenom… no však uvidíš,“ chlácholil mě Edward.

„Vezmi mě rychle domů!“ poručila jsem a sedla jsem si do auta.  U domu jsem vyskočila z auta a rychle běžela za Nessie.

Autor: RenesmeClaireCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po sto letech... 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: