Ano, já vím. Hrozně dlouho mi to trvalo. Omlouvám se. Sice mě to neomlouvá, ale měla jsem ve škole shon kvůli vysvědčení, které je mi celkem na nic. Teď už snad budu přidávat kapitoly rychleji. DPaliasEdí mi opět hrozně moc pomohl a já se zase omlouvám. Tak si užijte tu kraťoučkou kapitolu.
08.02.2010 (19:45) • ElizabethBella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2807×
5. kapitola
„Bello, já …“ začal Edward, ale já ho zarazila.
„Nechci nic slyšet. Měl jsi osmnáct let.“ A rázně jsem odkráčela na terasu, kde bylo podezřelé ticho. Všichni účastníci oslavy stáli naproti dveřím s otevřenými ústy.
„To jste si to sakra, neuměli spočítat?“ a opět jsem utekla. Tentokrát do ložnice. Jsem zbabělec. Jak jinak.
Uvědomila jsem si, že moje děti vlastně nevědí, kdo je jejich otec. Neřekla jsem jim jeho jméno. Vybavila se mi vzpomínka.
Šťastná rodinka seděla venku a pořádala piknik. ŠŤASTNÁ? Možná jen pro veřejnost. Dva dospělí lidé věděli, že NE. Obávali se chvíle, která právě nastala.
„Mami, kde je náš táta? My víme jen o strejdovi Jacobovi. Chci znát příběh o mém otci. A proč se nám dějí takové zvláštní věci? Proč si vždy večer šeptáte se strejdou, nebo když přijede strejda Seth, nesmíme být u Vás?“ zeptala se malá holčička své maminky. A její sourozenci hned souhlasně přikyvovali. Žena si povzdechla a s úsměvem se nejdřív podívala na tmavého muže a poté na svou dceru.
„Renesmee, ty jsi chytrá po tatínkovi, víš. Váš otec byl velmi hodný ´člověk´. Milovala jsem ho jako miluji vás. Byl to jediný muž mého života.“ A začala vypravovat příběh, který byl již dlouhých 7 let skrytý pod jejím srdcem.
„Vašeho tatínka jsem potkala ve Forks. Tehdy jsem ještě bydlela s dědou Charliem. Byl to můj první den v nové škole. Při obědě jsem ho viděla poprvé spolu s jeho rodinou. Byl kouzelný a byly do něj zamilované snad všechny dívky ze školy. Postupně jsem ho začala poznávat a zjistila jsem jeho tajemství. Vím, že vám to bude připadat jako pohádka, ale váš otec je… upír. Ne, nedělám si legraci Christophere, opravdu. Ovšem, on nebyl takový upír, jaké znáte z filmů, třeba z Draculy. Nevím, jak bych vám to vysvětlila, zkrátka byl hodný. Zamilovala jsem se do něho. A stále ho miluji.“ Tmavovlasá žena dovyprávěla svůj příběh. Dětem, jak už to bývá, to ale nestačilo. Malý hoch, který se divil už předtím, se zeptal.
“Tak proč tady není s námi. Stalo se mezi Vámi něco, maminko?“
„Ne, Chrisi, nestalo. Víš, já vlastně ani nevím, proč nejsme spolu. Jediným rozumným vysvětlením je, že se o mě tvůj táta bál. Byla jsem takový magnet na průšvihy, asi jako vy tři.“ Usmála se a pohladila chlapce po rozčepýřených vlasech.
„A proč se o tebe bál? Chtěla bych slyšet celý příběh. A jsem si jistá, že Ness s Chrisem taky.“ Ozvala se nejmenší, zatím tichá holčička.
„Vážně, Alison? Nejsem si jistá, že by vás bavil. Jste ještě moc malí a…“ nedopověděla, protože její přítel jí skočil do řeči (pozn.aut. nevychovanec jeden).
„Bells, stejně jim to budeš muset jednou říct. Jsou už dost staří na to, aby to pochopili.“
Žena se zamračila a pravila: „Ty máš být na mojí straně. Ale budiž, řeknu vám celý příběh.
Jeho jméno vám však neprozradím, necháme ho tajemství, co vy na to?
Táta a já jsme se po odhalení tajemství sbližovali. Během pár dní jsme spolu chodili. Bála jsem se, když mě pozval na návštěvu za svou rodinou, se kterou žil. Nebála jsem se však toho, že budu v domě plném upírů, ale toho, že mě neschválí. Moje obavy byly zbytečné. Rodina mě přijala s naprostým klidem a já je měla ráda. Pořád mám. Jednou při bouřce šli hrát basketbal. Já, jako divák a rozhodčí, jsem šla také. Byla to ale chyba. Hru totiž slyšeli upíři. Jeden z nich, stopař, mě chtěl… no řekneme, to co dělají upíři. Váš otec ale byl proti. Zachránil mě. A potom znovu a znovu. Já totiž pořád přitahovala problémy. A potom po svatební cestě, kde jste mimochodem vznikli vy, mě opustil. Čekám už 7 let, jestli se neobjeví. A pořád nic.“
„A kdyby se vrátil odpustila bys mu?“ zeptal se malý andílek s autíčkem v ruce.
„Ano.“
Vzpomínka odešla stejně tak rychle jako přišla. Věděla jsem, že až odejdou upíři, čeká mě dost velké vysvětlení. Přeci to jenom nejsou už děti.
***
Zanechte prosím nějaký ten komentář. A ještě jednou se omlouvám, že to tak trvalo. :-(
Autor: ElizabethBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Po 18 letech - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!