Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Playboy - Kapitola 6. Těší mě, Bello

10.11.2009 (18:00) • Barchetta • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3939×

Playboy - Kapitola 6. Těší mě, Bello!

Přiběhnu celá brunátná do naší chatky a rozrazím dveře. Vlasy mám stále mokré a chlupy na těle naježené jak štětiny na rejžáku.

„Neptejte se!“ štěknu na úvod na Jess a Angelu a sednu si na postel.

Obě na mě šokovaně zírají, seděly na gauči a četly si nahlas nějakou pasáž z knížky.

„Co to čtete?“ zkusím zahrát situaci do autu, což ve chvíli, kdy mi Jess odpoví, můj stav ještě zhorší.

„Tu knížku, cos ji měla půjčenou a nelíbila se ti. Ta situace tam na tom molu je naprosto úžasná... Jak ji políbí a... „

Přeruším ji tím, že bouchnu dveřmi a odporoučím se na verandu. To už je na mě moc... Venku je zima, ale je mi tam lépe, než riskovat, že budu neoprávněně protivná na Ang s Jessicou.

„Měla by ses víc obléct. Je chladno!“ ozve se postava postávající v šeru. Příjde blíž a já v něm poznám toho kluka, co sekal dřevo.

„To říká ten pravý!“ usměju se na něj. Sice už má na sobě jakési tenké třičko, ale vzhledem k okolní teplotě je to pořád málo. Pokrčí s úsměvem rameny a zeptá se: „Můžu si přisednout?“

Jeho společnost mi vůbec nevadí. Naopak. Vyvolává ve mně zvláštní klid a navíc... páni. Takhle zblízka je ještě hezčí. Jakkoliv jsem naštvaná, vzadu v hlavě se mi vyrojí myšlenka, že na Edwarda stejně nemá, ale zadupu ji do země.

„Jasně!“ usměju se na něj, jak nejlépe dovedu.

„Vím, že mi do toho nic není, ale tvůj kluk je idiot!“ řekne, jen co dosedne. Zrudnu. Je mi jasné, koho má na mysli.

„On není můj kluk!“ uvedu mýlku na pravou míru a nevózně poklepu prsty o zápraží.

„A máš pravdu, nic ti do toho není!“ podotknu možná až přespříliš protivně, takže toho vzápětí lituju.

„Omlouvám se,“ usměje se na mě a já až se zastydím se, jak jsem na něj byla zlá. Ani jsem nechtěla, jen mi to tak ujelo.

„Nemyslela jsem to tak... jen jsem dnes poněkud, rozčarovaná,“ omlouvám se mu a vysvětluji mou situaci, která ale ve skutečnosti už vlastně nějaký ten den trvá.

„Chápu. Taky se mi to stává!“ hodí po mně krásný povzbudivý pohled. "Každej máme někdy den blbec," dodá a já si říkám, že s tím srovnáním s Edwardem jsem ho možná trochu podcenila. Navíc... tenhle kluk je fakt sympaťák, narozdíl od někoho. Pak se poškrábe na hlavě.

„No vlastně bych tu neměl sedět, čeká na mě strejda a mám mu jít tady ještě s něčím pomoct, ale doufám, že ten rozhovor někdy rozvedeme!“ mrkně na mě, zvedne se k odchodu a já mu věnuji krásný úsměv: "Moc ráda!"

Zaslouží si ho, narozdíl od někoho. Když už je skoro pryč, nakonec se ještě zastaví a zdálky zavolá: „Ani jsem se nezeptal na tvé jméno!“

„Bella!“ zavolám na něj.

„Jake! Těší mě Bello!“ odpoví, naposled mi věnuje pohled na jeho zuby a odklusá pryč.

„Mě taky!“ zamumlu spíš pro sebe a jdu do chatky, abych se omluvila Jessice s Angelou a šla téměř spokojená spát.

Ráno se probudím a moje nálada je opět na bodu mrazu, když někdo zaťuká na dveře a já zjistím, že je to Edward s mým už skoro suchým ošacením.

Nenechám ho říct ani bů a oblečení mu vytrhnu prudce z ruky, něco přitom spadlo, ale mně je to fuk, švihnu s hromádkou vztekle na postel a on zaťuká znovu. Je dotěrnej jak moucha CeCe. Jdu otevřít a po cestě nacvičuji zničující pohled.

„Do háje co sem furt lez...!“ nedořeknu, protože mi dojde, co mi vypadlo, když jsem mu oblečení vytrhla. Edward se na mě mračí a točí na prstě s mým spodním prádlem a já mám dost. Je mi jasné, že první co s těmi prokletými kalhotkami udělám, bude to, že je rozstříhám na malé kousíčky a hodím do krbu. Už mi toho natropily až nad hlavu. Vyškubnu mu je až nitě zapraskají. Chci prásknout dveřmi, ale Edward zúží oči a uraženě mi věnuje pěkně studenou sprchu.

„Když máš zpět své hadry, můžu si vzít moje oblečení?“

„Hodím ti ho po snídani do okna. Poletí první třídou!“ odseknu naštvaně a přirazím mu dveře před nosem. Frajerovi... Vytočeně si prohlížím, co mám vlastně na sobě. Všechno samozřejmě značkové, exkluzivní a především... dozajista pekelně drahé. Dostanu skvělý nápad a na snídani vyrazím s holkama oblečená přesně tak, jak jsem. Máme k jídlu rohlíky buď s marmeládou nebo s míchanými vajíčky. Vezmu si obojí a hledám v místnosti Edwarda. Sedí na konci jídelny a drobí pečivo a... kouká po mně. Jako ostatně všichni, protože v tomhle oblečku navzdory drahé značce zaručeně nevypadám jako Paris Hilton. Spíš jak naprostý trotl. Snažím se tímhle faktem příliš nezaobírat a zakousnu se do rohlíku. Marmeláda se mi rozpatle kolem pusy. Teď přišla má chvíle.

Usměju se ironicky  na Edwarda a velmi významně si začnu koutky úst utírat namísto do ubrousku do jeho trička. Vykulí na mě oči a já pokračuji. Naberu lžičku míchaných vajíček a... vyklopím ji na sebe. Edwardovi spadne čelist, jak vajíčka přistanou na velkém nápisu „Calvin Klein“. Dělám, že to chci očistit, ale ve skutečnosti je rozpatlu ještě víc.

Když na sebe do třetice vyliju kakao, usadí se na mu na obličeji výraz á la John Travolta, kterému někdo vzal pomádu.

„Jejej... jsem to ale nešika!“ rozhodím nevinně rukama a usměju se jako andílek. Na závěr svého vystoupení se zvednu se od stolu a s obličejem čínského boha srandy si to mažu pryč. Nakonec mi to nedá a tak se ještě mezi dveřmi zastavím a otočím: „Děkuji za oblečení, Edwarde. Za chvíli ho budeš mít vrácené i s úroky!“ Rádoby spiklenecky na něj mrknu a se smíchem odtamtud co nejrychleji zmizím, než mu z očí začnou střílet blesky.

Kapitola 5. Cink, cink! *** Kapitola 7. Můj brácha má príma bráchu.

Shrnutí povídek od Barchetty

Autor: Barchetta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 6. Těší mě, Bello: