Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Playboy - Kapitola 11. Laurenin ořech

Jacob od Katky

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Playboy - Kapitola 11. Laurenin ořechLaurenin ořech je kapitola nározně ukazující, že není vše tak, jak se zdá... hledejte slova mezi řádky. Enjoy! Barchetta

23.11.2009 (07:00) • Barchetta • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5233×

Playboy - Kapitola 11. Laurenin ořech


... ale já se teď soustředila pouze na Jakeovy rty, které se přibližovaly k těm mým. Pomalu zkracoval vzdálenost mezi námi. V žaludku mě šimralo. Částečně nervozita, částečně vzrušení, částečně pocit, že...

„Jakeu ne.“ Zamumlala jsem do ticha, ale on mě ignoroval a přitáhl k sobě, aby mě natvrdo políbil. Bylo to takové, řekla bych, opojné, ale ne dost. Škubla jsem hlavou silně do strany a on to pochopil. Pustil mě a odsunul se ode mě natolik, kolik mu schody dovolovaly.

„Promiň.“ Šeptl cosi, co měla být omluva, ale víc než cokoliv jiného se mu v hlase zračilo zklamání.

„Ty promiň.“ Řekla jsem mu stejně tiše na oplátku. Bylo to hloupé. Seděli jsme tam jak dvě trubky a ve vzduchu se vznášelo napjaté ticho.

„Myslel jsem... to je jedno.“ Vypadne z Jakea a mně je to všechno hrozně líto.

„Mrzí mě to. Líbíš se mi Jakeu, vážně líbíš. Jenže... Já... ani nevím proč, ale vím, že nemůžu.“

Skoro se mi chce brečet, ale úspěšně to skrývám.

„To je jednoduché, Bello.“ Zamračí se kysele: „Neměl jsem to přání prozrazovat! Hvězdy se na tebe pak naštvou a udělají pravý opak, to neznáš?“ A povytáhne koutky.

Tohle mě pobaví. „Jakeu!“ usměju se na něj něžně a jsem ráda, že už to rozdýchal.

„Asi půjdu!“ Koukne na mě sice s úsměvem, ale nemůže skrýt, že tohle mu ublížilo.

Postaví se a ještě chvíli na mě kouká. „Ať si ti splní alespoň tvoje přání Bello!“ řekne docela upřímně a ve stejném duchu pokračuje: „I když je to podle mě stejně totální idiot.“

„Jakeu, tak to... “ přeruším ho.

„Nic neříkej, Bello.“ Zastaví mě. „Stejně by to nebyla pravda.“ Mrkne na mě.

„Měj se.“ Mávne mi a otočí se na odchod.

„Měj se, Jakeu.“ Zašeptám do ticha a koukám za ním, jak jeho postava mizí ve tmě. „Stejně by to nebyla pravda.“  Opakuju si v duchu. A ona... by skutečně nebyla.

Vím, co mi problesklo hlavou. Jediné slovo. Nic víc. Jedno jméno, ke kterému mě to táhne.

„Mike Newton“

 

 

 

 

(Ne, dělám si srandu, samozřejmě „Edward“)

 

A otočím se, abych znovu vyhopsala schody a zamířila ke Carlislovu pokoji, kde by měl být on, mého srdce šampión. Nehodlám mu spadnout k nohám dávajíc mu nehynoucí lásku, ale... když si člověk něco naplno uvědomí, má potřebu to částečně vyventilovat. Zašimrá mě to v břiše a já beru schody po dvou, ačkoli na mě padá pěkná nervozita. Před dveřmi se zarazím těsně předtím, než zaťukám s rukou ve vzduchu. Co mu vlastně hodlám říct? Trochu nedomyšlené... Spadne mi přitom na zem z vlasů sponka a tak se sehnu na čtyři, abych ji našla. V tom se otevřou dveře, kde stojí Carlisle a pěkně se zašklebí: „Tak ty toho šmírováni nenecháš a nenecháš! Nejdřív Edwarda zpod stolu a teď mě klíčovou dírkou.“

„Nepšemýšlej nad tím, čo tady dělá ta lama! Škyt!“ zabručí Jasper z místnosti.

A já se pomalu zvednu, abych začala zase vyšvětlovat: "To není tak... “

„ ...tak jak si myslím.“ Dokončí Carlisle a mně se udělá blbě od žaludku.

„Šla jsem za Edwardem.“ Kníknu do země a Carlisle vypadá, že je mu najednou líto, že na mě tak vyjel.

„Edward tu není, před chvílí odešel.“ Řekne už docela smířlivě.

„Neviděla jsem ho.“ Znejistím a Carlisle pokrčí rameny: „Edward není zrovna slon v porcelánu.“

A já poděkuju a zhopsám schody, abych si to namířila rovnou k Edwardově chatce, kde ho konečně zastihnu. Vidím ho z dálky, vychází zrovna ven a šíleně mu to sluší. Nevím, jak to dělá, ale den ode dne je větší kocour.

„Edwarde!“ Zavolám na něj a vykrojím úsměv do pořádného půlměsíce. Navzdory jeho jinak bezchybnému sluchu mě zřejmě neslyšel. Nevadí... Rozběhnu se za ním, což jsem neměla dělat, protože se samozřejmě přerazím o vyčnívající kořen stromu. Auuuu...

A Edward jde dál.

Stěží se dostanu na nohy a začínám uvažovat jestli to nenechám na ráno. Moje snaha vyjádřit těch pár pocitů náklonnosti přinesla víc problémů, než užitku a to mám mít klid na lůžku. Vzpomenu si na toho ubohého veverušáka z Doby Ledové, který se celý film snažil dostat k ořechu a vždycky jej namísto toho, něco rozmáčklo. Já jsem veverka a Edward můj ořech. V hrůze se otřepu. Začínám mít pocit, že kdybych se rozhodla někdy někoho požádat o ruku, způsobilo by to minimálně výbuch nejbližší elektrárny. Možná Emmett s tou Lady Katastrofou nebyl tak mimo mísu...

Po menším váhání se rozhodnu za ním přeci jen ještě jít. Chuť to udělat je silnější než já a tak opatrně... velmi opatrně... vydám směrem, kterým mířil. Stojí na verandě u Mika, kde se ještě pořád pije. Když přijdu blíž, svaly na těle mi ztuhnou, srdce vyskáče do pořádných obrátek a krev v mozku začne vřít. Dojde mi, že tam nestojí sám. Drží kolem ramen Lauren a to je rána pod pás, kterou bych nečekala.

Koukám na Lauren, jak bacil do lékárny a oči mi sami vyskakují z důlku a Edward se otočí, aby se mi naprosto bez zájmu podíval do očí. Chvíli na mě tak mžourá a pak mrazivě podotkne: „Co chceš?“

Jakkoliv to bylo mrazivé, spíš mě to opaří a já nejsem schopná slova.

„Já... já jsem... myslela... šla jsem ti říct, že... “ a už nemůžu, hlas se mi zlomí, do očí se mi nahrnou slzy a nějak to nejde držet. Když mi jedna steče po tváři, mám na chvíli, na malou chvíli pocit, jakoby jeho výraz změkl zpátky do Edwarda, jakým byl odpoledne.

A pak se začne smát. Prostě smát.

Všichni se po mně otočí a protože se směje jejich polobůh, smějí se s ním a především Lauren s Edwardem velmi, VELMI výsměšně a on pak řekne něco, co mě v tu chvíli, ubohou veverku, rozdupe nadobro.

Můj – vlastně ne můj – Laurenin ořech se smíchem pronese: „Snad sis nemyslela, že ty a já..??? Ty ses vážně zbláznila.“


Kapitola 10. Non-štop

Kapitola 12. V moci Jessicina pantoflu

Shrnutí povídek od Barchetty

Autor: Barchetta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 11. Laurenin ořech:

 1
1. Irmicka1
30.05.2012 [17:05]

Irmicka1Ed se chová opravdu jako kretén ale to v téhle povidce k němu patří Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře