Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Playboy - Kapitola 1. Já ale nejdu za tebou

07.11.2009 (19:30) • Barchetta • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6280×

Playboy - Kapitola 1. Já ale nejdu za tebou!

Jeden člověk za druhým se míjí v jídelně. V pravidelných intervalech k pultu pro jídlo a ke stolu. Prodrbat včerejší rande a naplánovat zítřejší. Je to téměř stejné jako „u nás“ a přitom se tu cítím uplně jinak. Forks zkrátka není Phoenix. Ach jo.

„Bello!“ vyruší mě z myšlenek upovídaná Jessica - moje nová kamarádka. (dá – li se to tak po třech dnech mého působení tady říct)

„Jsi jak ve snu!" vyčte mi. „Doufám, že se dnes objeví. Taky bych chtěla jezdit kempovat, kdykoliv je pěkně,“ povzdechne si a zasní se.

A jo... oni. Vím přesně, o kom je řeč. Jen co jsem se seznámila s Jess, musela jsem souběžně poznat všechny školní drby. Tedy především jeden z nich. Historky o bandě 3 školních frajerů, kteří se tu ale zatím od mého nástupu neukázali. Vybavím si přepomádované blbečky z Phoenixu a navzdory mému původnímu nezájmu jsem na ně v rámci osobního pobavení docela zvědavá. Prej extra-třída... ha ha ha.

A jako na zavolanou se rozrazí dveře jídelny... my o vlku.

Jessica zakvičí, jako by si cucla helia: „Bello! To jsou oni! Tak se dívej, co to znamená, když se řekne -Pan někdo-," začne se rozplývat a já konečně zvednu hlavu, abych čuměla jak puk. 

U vchodu stojí tři frajírci a rozhlíží se kolem sebe. Navzdory všeobecným znakům je na nich oproti moulům z Phoenixu na první pohled něco podstatně jiného. Tihle si svými sebevědomými výrazy na frajery nehrají, oni jimi prostě jsou a tvoří tak přesně skupinu kluků, kterým se pokud možno vyhýbám.

Všichni ve značkovém, s dokonalými účesy a především, těmi nejdokonalejšími obličeji, jaké jsem kdy viděla.

„Čau holky!“ rozhlídne se kolem jeden z nich, blonďák v bílém tílku a džínách a naprosto sebejistě zamíří k jedné z mých spolužaček, aby ji obejmul a políbil na krk.

„Moc krásnej krček. Rád tě vidím kočko!“ mrkne na ni. „Moc, moc krásnej krček...“ dodá jakýmsi zvláštním temným tónem a odvede si ji s rukou na jejím pozadí k jídelnímu pultu, aby jim vybral něco k jídlu. Holka je z toho evidentně puf a celá září štěstím. Asi bych taky nevěděla, jak se k takovému klukovi chovat. Otočím se k Jessice, ale ta upřeně pozoruje dvojici.

„Jess?“ štouchnu do ní, ale ona je jak zhypnotizovaná: „Už měsíc spolu chodí. Představ si to. Nikdy s nikým nechodil. Říká se, že mu ještě nedala. To by to vysvětlovalo... Tss. Podívej se na ni, jak se k němu vtírá.“ 

„Ehm." Zamručím, protože netuším, co na to říct.

„Který z nich to vlastně je?“ zeptám se ze slušnosti. Už jsem o nich slyšela víc než dost, ale jména si k tvářím přiřadit neumím.

„Jasper. Jasper Whitlock.“ Jessica se při vyslovení toho jména rozplývá tak, že každou chvíli čekám, jestli se mi nerozteče před očima. Vůbec bych se nedivila.

„Aha,“ odvětím a mlčím. Asi jí to nějak zvlášť nevadí, protože pokračuje dál.

„No, jak už jsem ti říkala. Emmett a Edward Cullenovi a jejich bratranec Jasper Whitlock. Jeho rodiče prý už umřeli nebo co, tak žije u Cullenů. Jasper je ten sladkej blonďák, ale to už ti asi došlo. Hi hi. Tak dál... Emm je ten nejvypracovanější,“ ukáže  Jess nenápadně k jejich stolu a já si prohlédnu kluka, který by z fleku mohl točit další díl terminátora.

„Whou... kluci tady z něj musí mít respekt,“ zaseknu se při pohledu na jeho muskulaturu.

„To jo,“ směje se Jess a pokračuje: „Respekt mají ovšem ze všech tří. Nikdo si k nim nic nedovolí! Svým způsobem nahanánějí strach, nemyslíš?“

Nemyslím. Právě mi totiž zrak spočinul na posledním členovi téhle trojice. Černé sluneční brýle, černá kožená bunda, bílá košile a džíny jako jeho bratr, měděné hnědé vlasy v perfektním účesu. Něco vyprávěl a smál se tak božským smíchem, že mi došla slova.

„Bello?“ zamává mi Jessica dlaní před obličejem, abych se probrala.

„A jééé!" rozřehtá se Jess, "chápu. To je Edward. Kdyby se slovo sexsymbol mohlo zhmotnit, byl by to tenhle kluk... No ale je z nich taky největší sukničkář. Jestli myslet na někoho z nich je průser, u něj je to hotová pohroma. Věř mi, každé zůstanou jen oči pro pláč." Poučí mě mateřsky Jess a já se konečně proberu se z té hypnózy nebo co to bylo a začnu myslet normálně.

„Neboj Jess, typy jako on mě neberou.“ Prohlásím a kupodivu to myslím to vážně. Na takové frajírky je hezké se dívat, ale člověk si je nesmí pustit k tělu. Vím, co mluvím. Ach jo. Vzpomenu si na svou první lásku a musím se smát, jak jsem byla blbá. V něčem jim byl hrozně podobný. Ale v čem? Ano. Ta bledá pleť... U Edwarda krásně vynikne díky černé barvě jeho bundy.

„Přistěhovali se z Aljašky před dvěma roky, proto jsou tak bílí...“ odpoví, jakoby mi četla myšlenky.

„Občas lituju, že jsem se tam taky nenarodila, když na ně tak koukám,“ zasměje se té představě a najednou ztuhne. Vypne prsa a nahodí „supersexy“ úsměv. Jasper Whitlock se rozloučil se svojí holkou, která stále ještě sedí u stolu s jeho dvěma bratranci a jde vysypat tác plný jídla. Prochází přímo vedle Jess a mrkne na ni!

„Viděla jsi to Bello?“ šeptá mi přespříliš nadšeně a přespříliš okatě do ucha.

„Víš, nikomu to neříkej, ale... párkrát jsme si vyrazili. Je fakt skvělej."

„Jess!“ vyděsím se. „Neříkala jsi, že tihle tři jsou průser?“

„Já vím, ale... myslím, že by mě mohl mít vážně rád,“ zasní se a já fakt nevím, co na tenhle výrok odvětit, abych se u toho nemusela ťukat do spánku.

Přiblíží se konec polední pauzy a jídelna se začně pomalu vylidňovat. I ti tři frajeři k Jessičině smůle prásknou do bot a tak se obě zvedneme, abychom zamířily na biologii, která nám za necelých 5 minut začíná. Jess ji díkybohu také má, takže se nemusím bát, že budu bloudit sem a tam, abych našla učebnu. Kromě faktu, že jsem extrémně neohrabaná jsem mimojiné pěknej zmatkař a už se vidím, jak hledám biologii na druhém konci areálu skrz to, že obrátím mapku školy vzhůru nohama.

Jen co ale vyjdeme z budovy, Jessica za nás obě změní plány. Venku před jídelnou stojí pár kluků včetně naší slavné trojky a o něčem vtipkují.

„Hey... kam tak pospícháte? Šak ona ta škola nikam neuteče!“ zahuláká Jasper, „pojďte sem na chvilku!“ zalaškuje a znovu na Jess koketně mrkne.

„Jess, já si nemyslím, že je to...“ pokusím se oponovat, ale skončím v půli věty, protože Jessica beze slova a bez jakékoliv konzultace s moji osobou poslechne a mně nezbývá než ji následovat, protože bez ní jsem tu úplně ztracená.

„Ahoj!“ usmějí se na nás.

„Ahoj!“ pípne načepýřená Jessica a úsměv křečovitě oplatí.

„Čau,“ vydechnu bez zájmu a kouknu demonstativně na hodinky.

„Jess... ta hodina zač... “ Zkouším to, ale opět větu nedokončím, protože Jessica si zapálí cigaretu a začne se afektovaně vybavovat s Jasperem. Fouká na něj kolečka a on s ní laškuje a propichuje je.

„Ty nekouříš?“ zeptá se mě jeden z nich.

Otočím se po hlase a najdu jeho majitele. Je to ten s měděnými vlasy. Edward. Údajně nejhorší z nejhorších děvkařů široko daleko. Moc se na to nezdá... spíš celkem milej kluk.

„Ne...“ odpovím a nervózně se usměji. Opírá se zády o zeď, nohu přes nohu, ruce založené na hrudi.

„Nikdy, nic... ?“ culí se na mě.

„Ne,“ zopakuji a přestávám chápat, o co mu jde. Jeho úžasný bratr Emmett mě přimrazí k zemi, když mě chytne kolem ramen a doplní jej: „On si totiž tady brácha docela potrpí na orál a podle toho, jak na tebe kočko kouká... nevím, nevím, ale podle mě má s tebou do budoucna plány!“  Proboha! Zrudnu jako rajče a Edward se rozřehtá na celé kolo.

„Kreténi...“ zahučím srabsky spíš do země než k nim a rychle se sbírám s posledním zbytkem sebevědomí k odchodu: „Jessico já jdu, s těmahla blbounama tu mládí trávit nehodlám. Navíc za chvíli nám začíná hodina.“

„Jo jo. Zatím,“ odbyde mě. Super. Když už jsem skoro pryč, naposledy se otočím a vidím je, jak si plácnou.

„Vypadala, že jí vypadnou oči z důlku, ale docela koc, co říkáš?!“ směje se Emmett a řve tak, že to nejde přeslechnout.

„Nic moc... průměr,“ odvětí Edward stejně nahlas jako jeho „super“ bráška a oba se znovu rozřehtají na plné kolo a Jessica s Jasperem s nimi. Skvělé!

Vytáhnu z tašky papír s rozvrhem a mapkou a poníženě se snažím najít cestu na další hodinu.

Ach jo... zeptat se Jessicy kde to teda je mezi ně teď teda zaručeně nepůjdu. No tak, Bello - hecuju se. Seš v pohodě, to najdeš! Nejsi úplně vymatlaná...

Po deseti minutách bloudění a nadávek sama sobě do největších nemehel, jaké tohle lidstvo poznalo, se vzdávám. Sedám si na schody, ke kterým jsem dobloudila s tím, že na biologii se zkrátka už dnes nedostanu. Vzápětí zaslechnu jakési ženské hlasy, opět si stoupnu a pozpátku couvám po schodech. Fakt teď nehodlám žádnejm učitelkám vysvětlovat, co tu dělám, nebo že do učebny netrefím ani s mapou.

Že to byla chyba, mi dojde záhy. Nohy se mi zamotají ani nevím jak se rozplácnu. Au. Když zvednu hlavu, naskytne se mi ten nejhorší pohled, jaký si dnes dovedu představit. Edward a Emmett Cullenovi stojí nade mnou a svíjejí se smíchy jak dvě žížaly. Zúžím oči. Je čas jet rybařit.

„Koukej na to Emme. Nejdřív se jí nelíbím a teď mi pro změnu padá k nohám. To jsou mi věci,“ prohodí Edward k bratrovi a oba jen prohloubí svůj smích.

„No nic brácha," přeruší Emm jejich zábavu, "musím na hodinu, tak si to tu vy dva užijte,“ poplácá ten hromotluk svého bratra a vypaří se. Edward na mě čumí jak Tom na Jerryho a škube mu střídavě jeden a druhej koutek úst. Asi mu to nedá, protože se sehne a začne se tvářit, že mě hodlá sbírat ze země.

„Nesahej na mě!“ vyjedu na něj. Kupodivu mě na chvíli poslechne. Všechno mě sice bolí, ale tomu troubovi další vtipnou storku k dobru dávat nebudu. On si ale pokoj nedá.

„Jsi v pořádku?“ zvedne mi prsty bradu a dlouze a zkoumavě se mi podívá do očí. Už nemá brýle jako v jídelně a venku. Jeho medově zlaté neuvěřitelně krásné oči teď hledí do těch mých a ten blbeček má tak zákeřně hypnotizující pohled, že mu takhle držím skoro čtvrt minuty. A pak mi to dojde, protože si opět všimnu, jak se tím skvěle baví a ... jednu mu vrazím.

"Auuuuuuu!!!" zakvičím jak prase na porážce. Moje ruka celá mravenčí, ale s jeho tváří to ani nehnulo. Prodává snad Horst Fuchst i posilovací stroj na obličejové svalstvo?

„Ježiši jsi v pořádku?“ Nás školní Playboy se tváří vážně vystrašeně namísto toho, aby se mi opět vysmíval. Najednou se nějak moc stará, chlapeček. Dělám, že nic, i když ta bolest je šílená.

„Hmpft! Co je ti po tom", sebevědomě vyštěknu a vezmu si svých pár švestek, abych přespříliš rázně vyrazila pryč.

„Učebna biologie je na druhou stranu!“ houkne na mě pobaveně a když se otočím, zjistím, že mává mým rozvrhem. Zamířím k němu a vztekle mu ho vytrhnu.

„Díky,“ zabručím nevděčně a jdu směrem, který ukázal. On jde ale pořád za mnou. Proč to dělá?! Mám ho dost a tak se s rukama v bok otočím: „Můžeš mi říct, proč za mnou lezeš? Nemám zájem, jasný...?“

Místo aby se urazil, tváří se vesele: „Kdo říká, že já ano? Nejdu za tebou!“

„A za kým teda, nikoho jinýho tady nevidím!“ odseknu. Mě tou svou výřečností nedostane.

„Za panem Bannerem.“

„To má být kdo jako?“ odpovím zmateně.

„To je ten chlápek, co nás OBA učí biologii a co bude vážně naštvanej, pokud tu budeme ještě chvíli stát a propírat tvé city ke mně.“ Ukáže řadu dokonalých bílých zubů a já jsem v tu ránu – dnes už minimálně potřetí a opět kvůli němu – rudá jako rak.

Jak já tě nesnáším Edwarde Cullene!

Kapitola 2. Na co myslíš, Isabello?

Shrnutí povídek od Barchetty

Autor: Barchetta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 1. Já ale nejdu za tebou: