Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Plamen v srdci - 5. Kapitola

10.10.2009 (15:45) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 980×

5. Kapitola – Nejlepší obrana je útok

Bible praví, abychom milovali jak svoje sousedy, tak i nepřátele. Pravděpodobně proto, že zpravidla jsou to jedni a tíž lidé.

G. K. Chesterton

Tahle škola, tohle lidé a hlavně celý tenhle den byla jedna velká pohroma. Jen by mě zajímalo, koho to napadlo se sem přestěhovat. Už od první hodiny občanské výchovy byla škola nesnesitelná. Colin Wilton mě propaloval pohledem a tvářil se jako bůh pomsty, který vás má v plánu zničit. Upálit na hranici nebo něco podobného. On by toho byl schopen.

Já mu jeho pohledy neoplácela. Byla jsem slušně vychovaná dívka z dobré společnosti, která si nevšímala lidí jeho typu. Nebo alespoň jsem se o to snažila. Jeho pohledy jakoby mě pálili na kůži a ne a ne se jich zbavit.

Až na angličtině mě čekalo vysvobození v podobě rozjařené Elleny štěbetající o přehlídce ve vedlejším městě. Gucci by měl předvést novou kolekci a dle jejích slov na ní nesmí žádná správná žena chybět. Já nadšeně souhlasila a tyk jsme se domluvili, že pak společně i s mámou, Vivian a Charlotte taky vyrazíme a samozřejmě si i něco koupíme.

Naši obvykle nedokončenou debatu zase přerušilo zvonění. I když jsme si balili věci a šli jsme po chodbě k dalším učebnám neustále jsme štěbetali a mluvili jedna přes druhou. Občas jsme se zasmáli a občas jsme se překřikovali nebo si odporovali. Prostě jsme debatovali jako každé kamarádky na téhle škole.

Rozdělili jsme se, až před učebnou matematiky kde jsem mela další hodinu. Byla jsem cela nažhaven až doběla. No víc už to snad ani neslo. Takhle otrávená a naštvaná jsem vážně už dlouho nebyla a to jen kvůli Colinovi. Ale on se vážně nedal vystát.

A mou každoroční soutěž o nejlepší a nejhorší hodinu vyhrává… Chvilka napětí… takže nejlepší hodina jak jinak než angličtina a nejhorší… jak neočekávané… matematika! Waw letošní výsledky mě opravdu skoro překvapili. Hádejte, kdo se zasloužil o výsledky! Ano byl to Colin Wilton. Asi nejnenáviděnější osoba v mém okolí.

Tak nad tímhle tím jsem přemýšlela celou hodinu matematiky zatím, co se moji spolužáci učili. No a Colin si mě měřil nevraživým pohledem… takže klasika. Už mě to začínalo štvát. Porad mě pozoroval jako krysu v teráriu. Nasupeně jsem se na něj otočila.

„Co je? Mam snad dvě hlavy?“ vyštěkla jsem na něj.

„Ne… jen všimla sis někdy, že seš děsně sexy?“ tak tímhle mě opravdu vykolejil. Cítila jsem, jak mi spadla dolů brada, a oči se mi vyvalily z důlků

„C-c-co?“ dostala jsem ze sebe namáhavě.

„Jsi děsně sexy, když se červenáš.“pošeptal mi a špičkami prstu přejel po mé zarudle tváři. Kdybychom neseděli v úplně poslední lavici, jistě by si toho někdo všiml a zastavil ho. Ale nikdo tady nebyl a já ho nezastavila. Nemohla jsem a ani nechtěla. Jeho dotek způsobil nepopsatelný výbuch pocitu v mém nitru. Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep a mělce dýchám. Nemohla jsem si pomoct a moje ruka instinktivně vystřelila k jeho dlani na mé tváři. Ani nevím co se to se mnou dělo. Prostě jsem měla potřebu se ho dotknout polaskat a dokonce i políbit. Ani nevím, jak mě napadl ten polibek, ale prostě to tak bylo.

Z jeho pohledu a doteku mě vysvobodilo až naléhavé zazvonění na přestávku. Byla jsem do toho pocitu tak zabraná až jsem sebou cukla, jak jsem se lekla. Vyskočila jsem ze židle, sesbírala všechny své věci a utekla pryč. Co nejdál od něj. Co nejdál od těch pocitu které se mi líbili ale zároveň i nelíbili. Já se jich bála. Bála jsem se, co by mi mohli přinést. Jestli štěstí nebo zklamáni. V mém případě je totiž častější to zklamání.

Běžela jsem po chodbě na další hodinu španělštiny. Do učebny jsem dorazila s abnormálním předstihem. Zapadla jsem do lavice a jen čekala, kdy dorazí Jonathan. Bylo pět minut po zvonění a Jonathan konečně dorazil. Jeho krátké vlasy byli rozčepýřené a na košili mel jeden rozepnuty knoflíček navíc než ráno. Ihned mi bylo jasné, co se tady děje.

„Tak jaké to bylo?“ zeptala jsem ho ihned po tom, co dosedl na židli vedle mě.

„O čem to mluvíš?“ zeptal se naoko nechápavě. Protočila jsem oči. Proč si každý hned myslí, že mluvím o sexu?

„No určitě jste se líbali podle toho, jak vypadáš a podle toho jak páchneš tak to byl kumbál pro uklizečky. Ty si tedy romantik ti povím.“ Škádlila jsem ho. Jonathan zčervenal a odvrátil ode mne hlavu. Ihned okolo sebe začal čichat a upravoval si vlasy. Nakonec si zapnul i onen neposlušný knoflíček.

„Už jsi perfektní.“pošeptal jsem mu. V hodině už jsem ho nemohla škádlit, protože nás učitel rozsadil do skupin po čtyřech a já nebyla s Jonathanem v jedné a té samé. Celou hodinu jsme vypracovávali projekty na téma zemi světa, které jsme si vylosovali. Skoro celí náš projekt jsem udělala sama. Ale nevadilo mi to. Já španělštinu zbožňuju.

Až zazvonění mě přinutilo přestat popisovat velkou plochu papíru souměrně velkým písmem . Všichni se jako na povel zvedly a odevzdali své plakáty učiteli. Ten se s námi rozloučil s tím, že projekt dokončíme následující hodinu.

Šla jsem po chodbě v doprovodu Amandy a Jonathana. Drželi se za ruce a vrhali na sebe zamilované pohledy. Byli tak rozkošní!  Mě ale až tak moc nezajímali. Musel a jsem porad přemýšlet nad hodinou matematiky. Nad jeho dotekem. Který pálil a mrazil zároveň. Nemohla jsem zapomenout na ten pocit v břiše a onu nervozitu. Byl to ten nejkrásnější a nejděsivější pocit zároveň.

Do jídelny jsme došly mezi posledními, ale měli jsme si kam sednout. Náš stul už byl zabraný Ellenou a Brandonem a dneska výjimečně u něj sedel i Colin. Cítila jsem, jak se mi zrychlil tep jen při pohledu na něj. Jak jsem si někdy mohla z něj utahovat a nazvat ho gayem? On je tak… musím to říct. Je sexy a mužný. Neuvěřitelně svůdný. Je ztělesněním mužského ideálu.

Dorazili jsme konečně k našemu stolu a všechny sborově pozdravili. Posedali si a na mě jak jinak zbylo místo vedle Colina. Sedla jsem si na židli a snažil se ho ignorovat, ale pak mě něco napadlo. Jeho časté narážky na mou osobu už mě začali vážně nudit a tak jsem položila mou dlaň na jeho stehno. V ten moment strhnul, šlehl po mě vyjeveným pohledem.

„Děje se něco?“zeptala jsem se ho nevině, jelikož se zastavil uprostřed věty.

„Nic… všechno je v absolutním pořádku.“odpověděl mi s úsměvem a pokračoval ve své řeči směrem k našim spolusedícím. A jelikož jsem mrška, svou dlaň jsem začala sunout výš a výš až jsem byla skoro u jeho rozkroku mě zastavil. Chytil mou dlaň a proplet naše prsty. Pořád dokola je proplétal a rozplétal. Občas mi přejel špičkami prstu po dlani.

Cely zbytek oběda jsme se takhle dráždili. Nepozorovaně jsme se pod stolem dotýkali, ale neprohodili jsme mezi sebou ani jediné slovo. Vzájemně jsme se dotýkali. Bořili jsme hranice, i když byli vysoké. Nebyli jsme ani přátelé ani jsme spolu nechodili. Byli jsme známí. Známí kteří po sobě navzájem touží. Teda alespoň já jsem po něm toužila a to nevýslovně. Chtěla jsem ho mít blízko sebe a dotýkat se ho.

„Měli bychom už vyrazit.“ Vyrušil mě hlas mého bratra. Ihned jak jsme ho zaslechla stáhla jsem svou ruku z Colinovy, jakoby snad hořela nebo byla jedovatá. Beze slova jsem vstala a zamířila na hodinu fyziky. Sama jsem kráčela po téměř prázdných chodbách institutu a snažila jsem se přestat myslet na jeho jemnou, chladnou a tvrdou pokožku, která mě přiváděla k šílenství. Snažila jsem se zapomenout na jeho lehké dotyky. Jemně jako prach z motýlích křídel, který mě činil nerozvážnou a roztržitou. On mě měnil celou. On měnil mou podstatu.

Fyzika byla i celkem zábavná až na to že mně pořád otravovala Charlotte. V jiný den a jiný čas bych byla nadšená, že se mám s kým pobavit, ale dneska jsem potřebovala čas na to přemýšlet nad Colinem. A ona mi porad něco dokola mumlala u ucha a všechny holky na škole pomlouvala a pak zase komentovala všechny kluky. Kdo je in a kdo je out. Připadala mi až moc vysazená na některé lidi. Neměla jsem ji ráda. Byla příliš povrchní a s takovými lidmi jsem si nikdy moc nerozuměla.

Osvobozující zvuk zvonku přišel na můj vkus až moc pozdě. Byl tak žádaný, a přesto na sebe nechal čekat tak dlouhou chvíli. Myslela jsem už, že se proti mně spikli, aby prodloužili mé trápení. Ale pak už konečně skončila tahle úděsná hodina plná mučení a já div neutíkala, až se mi za patami prášilo.

Měli jsme sice tělocvik, který zrovna nemusím ale i tak. Čím jsem byla dál od Charlotte, jsem si připadala líp. Okolo ní jakoby se vznášela temná aura, která vás zasáhne a nepustí, dokud nejste z jejího dosahu. Což je určitě alespoň dvě stě metrů. Přinejmenším.

V šatně jsem se převlekla do zbrusu nových šortek, které měli mimochodem patřit mému bratrovy, ale mamka neotipovala velikost tak mam nové šortky do tělocviku. Ale byli moc hezké. Od Fox. Fakt hezky a k tomu jsem si ještě vzala nátělník a do vlasu si vpletla stuhu, aby mi nezavazeli. Až jsem byla hotova počkala jsem ještě na Amandu a pak jsme vyrazili na hodinu.

Dneska jsme zase trénovali přihrávky na volejbal. Dneska jsem byla obzvlášť šikovná a trefila jsem se do nohy, od které se to následně odrazilo a trefilo mě to ještě do hlavy. Ani nevím, jak se mi to takhle všechno podařilo, ale bylo to dobry. Takhle jsem se snažila až do konce hodiny. Jakmile nás profesor propustil, rozutíkala jsme se do šaten a tam se ihned svlekla z úboru. Už jsem se těšila na to, co jsem měla celý den ve škole. Sice jsme vypadala jako námořník, ale to bylo vedlejší.

S Amandou jsme společně šli na parkoviště a já se jí vyptávala na vztah s Jonathanem. Ona mi vyprávěla o tom, jak ho zatáhla do kumbálu na smetáky a tam se celou přestávku líbali. Takže jsem před tím nebyla moc daleko od pravdy. Popisovala mi taky to jejich neuvěřitelně romantické rande onehdy. Na všechno jsem ji přikyvovala a občas jsem i zasněně vzdychla. Někdy jsem se snažila a přidala i slova typu: To ti závidím nebo Ty se máš. No a víc ani nepotřebovala. Těch pár krátkých minut prokecala jako nic. Když už jsme byli na parkovišti a ona uviděla Jonathana, ihned se začala usmívat.

Byla jsem velice taktní a tak jsem nasedla do auta a nechala jim je, aby se rozloučili. Když Jonathan konečně nasedl do auta po dlouhém a vášnivém polibku, culila jsem se na něj jako sluníčko. Šlápla jsem na plynový pedál a vystřelila jsem z parkoviště jako raketa.

Doma bylo nepřirozené ticho a klid. To znamenalo, že naši vyrazili na “lov“. Tak u toho nemusíme být.  Ihned jsem zapadla do pokoje. Pustila jsem si hifi věž a zaposlouchala se do prvních tonu Mozartovy symfonie. Tise jsem si ji pobrukovala a zároveň s tím si ještě chystala věci na zítra do školy. Tančila jsem po pokoji od poličky k poličce. A to doslova. Chodila jsme tanečními kroky waltzu a poskakovala si zase na foxtrot. Úžasně jsem se tak bavila, až do večera kdy jsem musela jít vařit Jonathanovy večeři.

Ale ani v kuchyni mě neopustila dobra nálada a jí se tak točila mezi lednici, sporákem a pultem za kterým nedočkavě poposedal Jonathan. Postavila jsem před něj talířek plny sýrových raviol a posadila jsem se naproti němu. Až Jonathan dojedl, oznámil mi, že se půjde proběhnout. Za pár minut poté klaply vchodové dveře a já v našem velkém domě osaměla.

Vyšla jsem do druhého patra do mého pokoje. Převlékla jsem se do pyžama a zachumlal se pod peřinu. Zavřela jsme oči a snažila jsme se uvolnit a soustředit. Přicházeli ke mně útržkovité a nesourodné vize. Každá o něčem jiném. Až pak…

„Proč to říkáš?“ šeptala ke mne  osoba přes rameno.

„Proč mi ubližuješ? Proč? Proč mám otázky a ty nemáš odpovědi! Ty jediná bys je měla mít a nemáš ani jednu. Anebo máš a nechceš mi odpovědět!“ šeptal a slyšela jsme, jak z jeho hlasu přímo čiší bolest. Přistoupila jsem blíž a objala jsem ho pažemi zezadu okolo břicha. Chytil mé ruce a schoval je ve svých obrovských dlaních.

Políbila jsem ho na studený krk a do kůže jsem mu zašeptal odpověď na všechny vyřčené i nevyřčené otázky…

„Budoucnost je mi známá ale nelibí se mne ani za nehet. Ty se nesmíš zatěžovat mými problémy. Ty musíš žít a byt šťastny. Já tě musím udělat šťastným a ne tě trápit.“ Ještě jednou jsme ho políbila na chladivou pokožku jeho šije a pak ho k sobě točila čelem.

Colin mě propaloval žádostivým pohledem. Jeho ruce se položili na má ramena a odtud sjížděli níž až k mým bokům. Hebký samet mé noční košile mu klouzal pod prsty a přilnul tak ještě víc k mé kůži. Dlaně se mu samovolně zastavili na mých bocích. Jemně stiskl látku a táhl ji směrem nahoru…

Otevřela jsem zasněně oči. Tak tohle byla tedy vize! Ještě teď jsem cítila jeho ruce na mých bocích. Ještě teď jsem cítila chladivou pokožku pod svými rty. Tak teď určitě už neusnu.

≤≥

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Plamen v srdci - 5. Kapitola: