Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pláč II.

28.09.2010 (16:45) • SiReeN • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 4201×

Důvod k pláči...

Můj život se změnil. Už jsem nebyl jen Edward, byl jsem „zanedlouho ženatý“ Edward. Už jsem se nemohl dočkat. Hlavně svatební noci. Dokonce jsem si koupil jednu z nejprodávanějších knih na trhu, Potěšení na mé straně, abych vše, co se v ní píše, mohl uvést do praxe. Čeká nás velmi vášnivá noc. Tedy, celé naše manželství bude vášnivé. O to už se postarám.

U Beatrice jsem se zdržel až do té doby, než byl čas jet do školy. Tam jsem se neochotně připojil k Belle a spolu jsme se vydali do učebny biologie. Ach, jak já ten předmět nenávidím! Kdyby ho nebylo, nikdy bych se s Bellou nedal dohromady a nemusel bych teď přemýšlet nad tím, jak se jí zbavit.

Zrovna jsem vzpomínal na dnešní noc, na to, jak byla Bea šťastná, že se s ní ožením, že jsem ji neopustil, když v tom se mé ruky dotklo něco studeného. Ruka. Přesněji řečeno, Bellina ruka. Stočil jsem k ní pohled a chvíli se díval do její tváře, ze které se v posledních dnech vytrácela barva. Její koutky byly v tiché prosbě mírně zdvižené. Díky mému chladnému výrazu se ty rty, které jsem kdysi považoval za nejsladší na světě, zklamaně zkroutily do smutného úsměvu. Nešetrně jsem vyprostil svou ruku z její a zahleděl se k tabuli. Profesor zrovna chystal projektor. Promítání? Super. Alespoň budu mít čas na vzpomínání.

Když mě chytila za ruku podruhé, upřel jsem na ni naštvaný pohled. V jejích očích se mihl strach. Odvrátila se ode mě a já se odsunul co nejdále od ní. Jedno mě ale překvapilo. V očích se jí i po téměř měsíci nevšímavosti a hrubého chování zračila oddanost a láska. Na chvíli mi blesklo myslí, jak moc jí ubližuji a ona si to zatím nezaslouží. Ve chvíli, kdy jsem se k ní chtěl otočit, omluvit se jí a požádat ji o odpuštění, se mi v mysli vybavila jedna dávná vzpomínka. Tehdy jsem se v únoru vrátil do Forks, abych se alespoň zdálky podíval, jak se jí vede, našel jsem ji v objetí Jacoba Blacka. Ten moment se mi silně vryl do paměti. Nikdy mě ten obraz nepřestane pronásledovat. A hlavně poté, co jsem se přesvědčil, že jejich vztah nejspíš nebyl tak nevinný, jak se mi snažila namluvit. Marně jsem hledal krev na prostěradle, ale nebyla tam. A mně došlo, že mě celou dobu vodila za nos…

Uběhlo několik dní od chvíle, kdy jsem naposledy viděl Beu. Alice jako by byla posedlá představou, že pokud Beatrice několik dní neuvidím, přestanu se o ni zajímat a nechám ji. Každý den vymyslela nějaký program, při kterém jsem prostě nemohl chybět. A samozřejmě nemohla chybět ani Bella. Myslela si, že Bellina přítomnost mi pomůžu rychleji se vzpamatovat z pobláznění k Bee. Ale to se pletla. To odloučení jako by mi prospělo, náhle jsem si uvědomil, jak moc mi na Bee záleží. Vyhovovala mi nejen v posteli, ale i jako partnerka pro život. Tolerantní, chápající duše, ne nějaká žárlivá chudinka. Mohu s klidem v duši říct, že těch pár desítek let po jejím boku nebude ztráta času…

„No tak, Edwarde, to bys mi neudělal,“ promlouvala mi do duše Alice. „A pojede i Bella,“ dodala vítězně a v očích jí zajiskřilo. Ovšem mně to jako výhra nepřišlo.

„Ne, nikam nepojedu a už vůbec ne nakupovat… Cože to vlastně tak nutně potřebuješ?“

„Mrkev ne,“ odsekla ta malá potvora nabroušeně a pak se mě pokusila znovu nalákat: „Pojedeme nakupovat i nějaké spodní prádlo. Modré například…“ Nedoufala snad, že tohle mě naláká?

„A?“

„Co a? Podprsenky, Edwarde, p-o-d-p-r-s-e-n-k-y! Ty jedeme kupovat! A ty jedeš taky,“ netrpělivě odsekávala každé slovo má, kdysi nejdražší, sestra. Teď bych spíš řekl má nejotravnější sestra.

„Já vím, co je to spodní prádlo a kupodivu i vím, co je to podprsenka. A pokud mě paměť neklame, zrovna tento kousek spodního prádla by byl v mém šatníku poněkud… přebytečný. Tudíž nechápu, proč bych měl jet s vámi. Prostě se smiř s tím, že nikam nejedu. Už mám nějaký vlastní program, takže…“

V očích se jí mihla bolest, ale jen na krátký okamžik, hned ji totiž vystřídal hněv.

„Jedeš za tou ku… hm, jakže se to jmenuje? Brigitte? Nebo snad Birgit? Ne, už vím, Bettsy, to je ono…“

„Beatrice,“ procedil jsem naštvaně mezi zuby. „A vyprošuji si, aby jsi o ní takhle mluvila. Doporučoval bych ti, aby sis její jméno zapamatovala, protože ať chceš nebo ne, je to moje snoubenka a zanedlouho tvá švagrová.“

„Nikdy!“ zvolala naštvaně a vyběhla schody. Tam se otočila a řekla: „Ať se ti to líbí nebo ne, moje švagrová je Bella a na tom se nikdy nic nezmění,“ s tím se otočila a nezapomněla za sebou prásknout dveřmi od pokoje.

Ani jsem nestačil vytáhnout klíče a už se na mě vrhlo něco červeného - Bea. Obtočila mi ruce kolem krku, přitiskla se ke mně a věnovala mi na přivítanou sérii vášnivých polibků.

„Chyběl si mi,“ dodala v povinné kyslíkové pauze a stulila se mi na hrudi. Pohladil jsem ji po jejích nádherných, černých vlasech a zamumlal něco jako: „Ty mně víc.“ Chvíli jsem ji svíral v objetí, pak jsem ji od sebe o kousek odtáhl a prohlédl si ji od hlavy až k patě. Přiléhavý červený svetřík jí opravdu slušel, stejně jako kožená minisukně černé barvy.

„Mám to ale sexy manželku,“ zasmál jsem se a znovu si ji přitisknul k sobě. Zvedla hlavu a rozzářenýma očima se vpila do mých.

„Už jsi přemýšlel nad datumem?“

„Ano. Nejlepší bude, když se vezmeme co nejdřív. Nejlépe ještě tento měsíc. Co bys řekla 25. listopadu?“

„To by bylo úžasné! Jsi skvělý, nejúžasnější… Můj a jen můj. Já se budu vdávat!“ rozesmála se.

„Ano. A já se budu ženit. A vezmu si tu nejúžasnější, nejkrásnější a nejvášnivější ženu na světě. A teď bych chtěl tu sexy osůbku poprosit, aby si vzala kabát a doprovodila mě na oběd.“

Po obědě jsme se jen tak procházeli po městě. Pro místní lidi jsme museli být hotová senzace, v tak malém městě se tak nádherný pár asi nevidí moc často, což potvrzovaly četné obdivné pohledy. Ovšem ta stará paní, která se pohoršovala nad naším „nestoudným“ chováním, si to zřejmě nemyslela.

Nejdřív jsme se prošli do parku, kde jsme se uchýlili k jedné lavičce obklopené samými keři, kam nebylo moc vidět, poté jsme se vydali na průzkum města. Pokaždé, když se Beatrice nadchla pro nějakou věc ve výloze, ať už to byl náhrdelník, lodičky nebo sukně, pousmál jsem se nad její radostí ze života a neváhal jsem jí koupit vše, co si přála. Stejně se zanedlouho stane mojí manželkou a co je mé, bude i její. Včetně velkého množství peněz.

Když jsme vycházeli ze zlatnictví, kde jsme se dívali na snubní prstýnky, ucítil jsem povědomou vůni - Alice. A kde je Alice, tam je i Bella. Možná… Možná kdyby nás spolu s Beou viděla, dovtípila by se a dala by mi pokoj, uvažoval jsem. A rozhodl jsem se to zkusit. Navštívili jsme snad všechny obchody v té ulici, kromě toho, ve kterém byla moje sestra s mou „vězeňskou koulí“. Když už začínala být zima a my se dohodli, že se pojedeme k Bee zahřát, poznal jsem, že má snaha nebyla marná. Ruku v ruce jsme se vydali k parkovišti, když mě dostihla Alicina myšlenka: Ten hajzl! Neřád! Bezcharakterní idiot! Jak jen může! Zvlášť když Bella… Jak jí tohle může dělat? Tohle ji zničí… Výborně. Teď už mi zbývá jenom doufat, že nás viděla i Bella.

Viděla. Přesvědčil jsem se o tom hned, co jsem přijel domů. Což bylo skoro za svítání, tudíž jsem se divil, že na mě čeká dole v hale. Seděla v křesle a odhodlaně se dívala na dveře. Když jsem vstoupil, vyskočila, jako by ji někdo píchl špendlíkem, založila si ruce na hrudi a čekala, až k ní dojdu. Nikam jsem nespěchal, pomalu jsem si sundal bundu a zul boty, než jsem k ní konečně přišel. Abych pravdu řekl, docela mě překvapilo, že na mě čeká. Myslel jsem, že už konečně pochopila, že je konec, myslel jsem, že pojede rovnou do vlčí náruče, aby ji mohl ten její úžasný přítel ukonejšit. Ale ona ne. Jela k nám a podle kruhů, které měla pod očima, jsem poznal, že celou dobu čekala, až přijdu. A já jsem přišel. To, co bude následovat, pro ni hezké nebude, ale já se od ní konečně odprostím. S myšlenkou na brzkou svobodu jsem došel až k ní a nevinným hlasem jsem se zeptal: „Čekáš na mě?“

Tváří se jí mihla zloba, poté nejistota. Pak na chvíli zavřela oči, jako by se o něčem přesvědčovala a když je znovu otevřela, kypělo z nich odhodlání.

„Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byl?“ V posteli s jednou obzvláště sexy a vášnivou Francouzkou.

„Ehm… Nejdřív jsem se trošku projel, pak jsem si skočil na lov a teď jsem tady,“ řekl jsem a připojil zářivý úsměv. Ten ji popudil.

„Dobře. Zeptám se jinak. S kým si byl?!“ Se svou snoubenkou, má drahá budoucí expřítelkyně.

„S kým? No… Nejdřív sám, pak jsem potkal jednu svou starou známou, tak jsem se s ní naobědval, doprovodil ji domů, vypili jsme spolu kafe, zahráli si šachy, no však to znáš…“ odpověděl jsem s důrazem na posledních pár slov. Ona to moc dobře znala. Ale pochybuji o tom, že Jacob umí hrát šachy.

„Aha. Takže ta vyzývavá černovláska, co se na tebe div nevrhla na chodníku, je jen stará známá?! Potom bych teda chtěla vidět, jak by se k tobě chovala, kdyby byla víc než jen známá!!!“

„Ty mi snad nevěříš?!“ zvýšil jsem hrozivě hlas a vrhl po ní temný pohled. Už mě začínala opravdu štvát, to i Jessica by to pochopila dříve!

„Důvěra, to je základ každého vztahu! Žárlivost, ta vztahy ničí! Měla by ses nad sebou zamyslet, Bello. Já nejsem tvůj majetek. Nemůžeš chtít, abych se nestýkal se svými přáteli! Pokud mi nedůvěřuješ, nemá cenu udržovat při životě něco, co nemá cenu…“

Čím dál víc jsem zvedal hlas, po poslední větě jsem se otočil a nehledíc na slzy, které se jí rozutekly po tvářích a ignorujíc její prosby, ať neodcházím, jsem popadl bundu, obul si boty a vyběhl z domu. Zastavil jsem se na schodech a naposledy jsem se po ní ohlédl. Sedla si na zem, schoulila se do klubíčka a hlavu si položila na kolena. Slzy se jí koulely po tvářích a zastavovaly se až o látku jejích kalhot. Chvíli jsem se na ni díval a pak jsem se rozběhl pryč.

Vybavil jsem si naše společné chvíle. A pak to, co se stalo před chvílí.

Ne, Bello. Tvé slzy jsou teď bezpředmětné. Zatím. Zanedlouho už nebudou. Nebude to dlouho trvat a já se s tebou rozejdu. A to teprve bude důvod k pláči…

Kapitolu bych chtěla věnovat dvěma lidem, Neyimiss a lovely.

Neyimiss, díky moje drahá inspirace...

lovely, díky za podporu, bez tebe by ta kapitola vážně nebyla...

Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pláč II. :