Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Peligro de Voltera - 2. kapitola - Zkouška

14.04.2010 (14:30) • AnCarlie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 937×

První díl

2. kapitola – Zkouška

Už jsem si zvykla, že tohle toužení nikdy nepovolí, ale teď, když je Renesme pryč, je ještě těžší z postele vylézt. Můj štít nepolevil celou noc a ani teď nepolevoval. Edward věděl naprosto všechno, co mi mihlo za celou noc v hlavě. Kdyby dneska nebyla poslední schůzka kvůli Renesméině svatbě, asi by jsme v posteli ještě zůstali. Ale byl už čas, tak jsem se neochotně vymanila z Edwardova obětí a postavila se na nohy. Edward ještě ležel v posteli, vypadal jako můj osobní bůh všeho, na co jen pomyslím…

„Úúúúú,“ zaskučela jsem.

„Děje se něco?“ Hned byl na nohou a vyděšeně se na mě podíval.

„Ale nic, nechce se mi nikam jít,“ řekla jsem a pohrávala si s prsty na jeho ruce.

„Nemusíš.“ Pohladil mě tou rukou po tváři a poťouchle se usmál.

„Edwarde, když budeš podkopávat moje rozhodnutí, tak se nikam nedostaneme!“ pohrozila jsem mu a pomalu jsem odcházela do šatny - zapovězená část domu, vstup jen na vlastní nebezpečí -. V šatně na stolečku ležela úhledně složená kupka oblečení. Jak jsem k ní přicházela, zjistila jsem, co to je. Byla to tmavě-modrá blůzka, bílá sukně a sandálky, samozřejmě, že na podpatku. Vzala jsem si věci a zamířila do koupelny. Dneska si naposled zkouším šaty na Renesméinu svatbu. Když jsem se osprchovala, učesala a namalovala, tak jsem vyšla z koupelny. Edward už byl nachystaný.

„Vypadáš úžasně,“ pochválil mě a usmál se mým pokřiveným úsměvem.

„Ty taky.“ Přejela jsem ho pohledem odshora dolů a zase nazpět, došla jsem k závěru, že by byl sexy i kdyby si vzal na sebe pytel od brambor.

„Můžeme?“ zeptal se a podával mi ruku.

„Jistě, nesmíme přijít pozdě, protože kdybychom tady zůstali, tak by to Alice viděla a myslím, že by nebyla sama, kdo by si pro nás přišel.“ Zatvářila jsem se, že to myslím vášně, ale potom jsem propukla ve smích. Při pomyšlení, že by sem přišel Emmett zrovna kdybychom něco dělali, jsem se musela otřást. Stačily mi ty jeho narážky. Rozběhli jsme se a běželi jsme ruku v ruce až k řece, tam jsem se Edwarda pustila a pořádně se rozběhla. Celá natěšená jsem se rozběhla proti vodě, ale nepovedlo se, tak jsem ani neudělala krok a už jsem byla po pás ve vodě.To spustilo hurónský smích Emmetta a ostatních. Když Edward doskočil, tak se na mě podíval a začal se taky smát, já jsem pomalu vylézala z vody a mručela si pod vousy.

„Sakra! Ale vždyť mi to na rybníčku šlo a teď mám mokré oblečení. Grrrr!“

Jediný, kdo se nesmál byla Alice, ta nadávala stejně jako já, ale v tom smyslu, že mi bude muset koupit skafandr. Došla jsem k Edwardovi a sundala si ty pitomé sandálky, asi mi narušily moji rovnováhu. Vymačkala jsem si vodu z vlasů a Edward se zase začal smát. Začala jsem se prohlížet a zjistila jsem, že pod tou mokrou,bílou sukní jdou vidět moje ohnivě rudé tanga a že jsem si zvládla nějakým způsobem zvládla vyškubat všechny knoflíky u halenky, takže ani taky červená podprsenka nezůstala skryta. Když se Edward přestal smát, tak vypadal, že se snaží na mě nedívat, po chvíli mi došlo proč. Asi nevypadám tak směšně v tom prádélku, teda aspoň pro něj… Edward se vydal k domu a já vedle něj skákala jako nějáká laňka, div mu od pusy neodkapávala slina, jak tak vedle mě šel. Když jsme došli ke dveřím, hned mě čapla Alice a odtáhla mě s Nessie do její šatny.

„Tak a teď mi pomůžeš,“ řekla s úsměvem celá natěšená. Její šatna vypadala jako kdyby zabírala půlku prvního patra a ta bílá barva můj pocit ještě umocňovala. Najednou mě napadlo, kde má svého oddaného přítele.

„Alice, kde je Jasper?“ zeptala jsem se.

„Odjel s Carlisle a Esme pro pár věcí.“ Nevěnovala mi při odpovědi moc pozornost, protože právě vytahovala naše šaty. Byly přímo božské, ale neubránila jsem se malému otřesení. Zezdola jsem uslyšela zaskučení, nejsem jediná koho to nebaví. Neochotně jsem si oblékla svoje šaty, ale nebyl to tak hrozný pocit, byly krémové do půl lýtek. Nessiiny šaty byly dlouhé s vlečkou a bez ramínek, s krajkovým živůtkem, když si je oblékla vypadala božsky.

„Nessii, vypadáš skvěle,“ pochválila jsem ji.

„Dík, mami,“ odpověděla a celá se rozzářila, že jsem se už s tím faktem smířila.

Renesme už přestala tak často používat svůj dar, protože ve škole musela mluvit. Nessii chodila do každé třídy jenom chvilku, protože hodně rostla, ale teď už neroste skoro vůbec, takže může v klidu odmaturovat. Jacob kvůli ní přestal chodit do školy v rezervaci a začal chodit do školy tady, až spolu odmaturují pojedou na vysokou jako muž a žena.

Alice kolem nás začala skákat a upravovat ty nejdrobnější chybičky. Když skončila, tak jsem její šaty začala upravovat já, byly stejné jako jsem měla já, ale o pár čísel menší. Ze zdola jsem uslyšela žuchnutí… a další žuchnutí, ale tohle bylo žuchnutí něčeho většího. Možná, že zase prohodili Jacoba oknem, to by jim bylo podobné. Po chvíli jsem uslyšela příjezd auta, Carlisleův mercedes. Ten zvuk bych poznala všude.

Zítra si většina z nás bude muset zajet zalovit, pojedeme někam daleko, třeba v Kanadě se přemnožili medvědi. Komické je pozorovat, jak loví Emmett. Když jsme byli na návštěvě u Zafriny v Brazílii, tak se Emmett rozhodnul, že si uloví anakondu. Kdybyste viděli jak vypadal. Nejdříve ji nemohl najít, potom se nemohl rozhodnout jak ji ulovit, no a když se rozhodnul normálně skočit do vody za ní, tak se s ní pral snad hodinu. Z vody se vrátil nenajezený, nemohl najít, kde má anakonda tepnu a prý že šupiny chutnají hrozně, dále přišel celý mokrý a potrhaný. Kraťasy co měl, měl na zadku skoro celé roztrhnuté a navíc se srazily, takže si asi dokážete představit jak v těch kraťasech vypadal, na jeho tričku byl žluto-hnědý flek, to se asi na něj ta anakonda vy**la. Tričko si musel sundat a jediný, kdo měl s sebou náhradní tričko, byla Alice. Takže Emmett letěl první třídou ve sražených, roztrhnutých kraťasech ze kterých mu šly vidět trenky a v tílku od Alice –barva růžová, značka Prada- . Všichni se mohli potrhat smíchy.

I teď jsem se musela usmát. „Čemu se směješ?“ zeptaly se najednou.

„Ále, vzpomněla jsem si na Emmettovo vystoupení v Brazílii.“ To jsme propukly ve smích všechny. Až jsme se uklidnily, Alice s námi procházela plán svatby, znova. Když byla Alice v nejlepším, tak se k nám připojila Rose.

„Kluci už mají taky hotové oblečení, takže bych ocenila, kdybyste mi pomohly s schováním věcí.“ Plynule se otočila a pokynula nám abychom šly s ní. Dole skoro všichni sledovali zápas, jenom Esme uklízela papírky, co tam nechal Jake, Edward seděl u klavíru a skládal. Podle toho, jak seděli na pohovce a jak povzbuzovali se dalo poznat, komu fandí.

„Bello!“ zavolala ne mě Alice z jídelny. Zajímalo by mě, co po mě chce, zase. Rychlým krokem jsem se přesunula do jídelny, než Alice začne vyvádět, kde jsem.

„Potřebuju si ještě s tebou probrat svatbu,“ řekla vážným hlasem. Co?! Už zase?! To jsme probíraly snad stokrát!

„Dobře,“ přitakala jsem neochotně a posadila se pohodlně na židli, připravená na mučení.

„Takže, svatba bude stejně jako obřad venku. Musíš mi pomoct přidělat ty světélka na stromy a bla bla bla bla…“ začala vážně ve svém výkladu, ale já ji přestala poslouchat už na začátku. Začala jsem přemýšlet o Jacobovi a Renesme. Určitě budou později plánovat dítě, zajímalo by mě jestli to bude vlkodlak nebo poloupír. Ale nejvíc mě děsil fakt, že budu babička. 18ti letá babička.Brr.

Vrátila jsem se zpět k Alici a zase začala poslouchat. „…a potom odjedou taxíkem na letiště a odtud na svatební cestu do Asie.“ Tak dokončila proslov, který jsem zdatně ignorovala.

„Jasně, už mě pustíš?“ udělala jsem psí oči a pak jsem se zatvářila kysele.

„No, tak už padej,“ řekla a naznačila “huš, huš“. Vyskočila jsem a odběhla za Edwardem.

Naše oči už byly skoro černé a já si chtěla pořádně zalovit. Jak jsem obcházela pohovku, na které se hádali Jacob s Emmettem, který tým je lepší, tak mě napadlo, že by jsme mohli vzít i Emmetta a Rose. Rose vypadala, že potřebuje odtud vypadnout a Emmett neodmítne nabídku lovu a taky si potřebuje vybít energii, protože pokud se nezklidní, bude další, kdo rozbije televizi.

Došla jsem k Edwardovi a posadila se vedle něj na stoličku a začala do jeho skladby přidávat kudrlinky o oktávu výš. Když jsme skončili tak jsem se zeptala. „Nepojedeme zítra na lov? Mohli by jsme vzít i Emmetta a Rose.“

Zakřenil se. „Jo, dobře.“

„Tak já to řeknu Emmettovi.“ Vlepila jsem mu pusu a odběhla za Emmettem.

„Emmette! Emmette!“ zakřičela jsem do toho hluku, co vydával střídavě on a Jacob. „Co je?“ zeptal se Emmett naštvaně, když konečně nastala přestávka. „Nejeli byste, ty a Rose, zítra s námi na lov?“ Konečně se na mě otočil, aby mi odpověděl. „Jo, asi jo. Co tam bude k jídlu?“ V koutku úst se mu začala oběvovat slina. „No, v Kanadě se přemnožili medvědi.“ Pozorovala jsem jeho reakci a dočkala se, slintal skoro po celé pohovce.

„Tak to stoprocentně jedeme. Že jo Rose!“ Otočil se, vyčkávajíc na Rose.

„Jasně, nemůžu si nechat ujít jak tě Bella zbije, jak plánovala.“ Usmála se a potom odešla do garáže opravovat svoje BMW, ale BMW už nepotřebovalo opravit, tak se pustila do Mercedesu. Měla bych zajet za Charliem, než začne opravovat i Volvo, potom by se asi nedalo jezdit normální rychlostí. Zašla jsem říct Edwardovi, že pojedu za Charliem a odešla jsem do garáže. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli pojedu Volvem nebo Ferrari. Došla jsem k závěru,že Volvo bude nenápadnější, ale pomalejší.

Vzala jsem si klíčky od auta a nastartovala. Na dálnici bylo málo aut, tak jsem to rozjela. Bylo to skvělé, ale běhání je lepší. Za pár minut jsem dojela do Forks a zpomalila na povolenou rychlost. Byla příšerná nuda, plést se mezi auty, vysloužila jsem si pár zatroubení a zvednutých prostředníčků, že bych si z nich postavila vilu.

Když jsem dojížděla před dům, praštila mě do nosu vůně pečené ryby. Všem ostatním by to asi vonělo, ale mě bylo na zvracení. Když jsem zastavila, uslyšela jsem cvaknutí televize a uviděla jsem vybíhajícího Charlieho.

„Bello!“ Běžel ke mně a obejmul mě. Při té příležitosti si udělal modřinu.

„Ahoj tati.“ Usmála jsem se. Pomalu, velice pomalu jsem se nadechla. Sakra, nesmím tak hladovět. Vymanila jsem se mu z objetí, abych se nadechla a vyčistila si hlavu. „Nepůjdeme dovnitř?“ Ukázala jsem prstem k nebi, začínalo pršet . Konečně jsem si na pálení zvykla. „Jasně,“ odpověděl rychle Charlie.

Odcházeli jsme do domu a Charlie málem skákal, jak byl šťastný.

„Ahoj Bello.“ Usmála se na mě Sue v zástěře.

„Budeš s námi obědvat?“ zeptala se mě s úsměvem.

„Ne, díky.“ Zdvořile jsem se usmála a dodala „Voní to dobře.“

„Přišla si přímo, když jsem ti chtěl volat,“ přiznal se Charlie a pokynul mi, abych šla do obýváku. Tam jsme se posadili na pohovku a Charlie se zatvářil ztrápeně, tuhle tvář jsem znala, dělal ji, když ho čekalo něco nepříjemného.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se úzkostně.

„No… Víš…Echm… Máma volala.“ Úzkostně se na mě podíval, jak budu reagovat. „No a co? Stalo se něco?“ Byla jsem čím dál tím zmatenější.

„No… Ona… Ona se rozhodla, že přijede.“ Vypadlo z něj. Pozoroval mě a čekal, jak budu reagovat. „Cože? Kdy? Proč? Jak to?“ Vychrlila jsem ze sebe tolik otázek, že jsem nevěděla, ani co mluvím. „Klid Bells, přijede v sobotu, protože si myslí, že nás už dlouho neviděla.“ Poplácal mě po rameni ve snaze mě uklidnit. „Snažil jsem se jí to vymluvit, ale znáš jí.“ Pozoroval můj výraz, ale pak to vzdal. „Já vím, bude to zkouška pro ni i pro nás, ale nějak to zvládneme.“ Povzbudivě se na mě usmál.

Když jsem se probrala z šoku, tak jsem se zvedala k odchodu. „Už jdeš?“ zeptal se Charlie smutně. „Jo, musím mluvit s Edwardem. Pa tati, pa Sue!“ Naprosto bez výrazu jsem se zvedla a odcházela. Neslyšela jsem jak mi odpověděli, protože jsem už vyšla z domu a běžela k autu.

Kašlala jsem na rychlostní předpisy a vysokou rychlostí jsem se vyřítila z Forks. Musela jsem jet snad 200, protože když jsem zastavila smykem před vchodem, tak jsem všechno ohodila štěrkem včetně Rose, která byla před garáží.

Co nejrychleji jsem doběhla do domu, sledovaná očima zbytku rodiny. Doběhla jsem k pianu a tam jsem se zastavila. „Máma přijede,“ vyhrkla jsem najednou do Edwardovy skladby. Ten se na mě zděšeně podíval a špatně dohrál svou novou skladbu. „Cože?“ Vytřeštil oči a přitáhnul si mě ochranitelsky k sobě do objetí. Nebyla jsem schopna zformulovat větu, tak jsem kolem sebe rozprostřela štít a myslela na rozhovor s Charliem. Edward přečetl moje myšlenky a zamračil se. „Jak je to možné?!“ Stáhla jsem svůj štít.

„Co budeme dělat?“ Podívala jsem se mu do očí a potom zjistila, že se kolem nás utvořil kroužek. „Mohl byste nás zasvětit do rozhovoru?“ Zeptal se naštvaně Emmett.

„Přijede René, Bella mluvila s Charliem, přijede tuto sobotu,“ odpověděl mu za mě Edward, já jsem nebyla schopna slova, zase. Z pěti stran se ozvalo „Cože?!“. Jenom Alice to věděla dřív než oni. Emmett měl jako vždy dobrou náladu. „Týjo!“ zavýsknul. Carlisle s rodinou odešli do jeho pracovny řešit, co uděláme. Jenom já a Emmett jsme zůstali v obýváku.

„No, aspoň bude trochu vzrůšo. Zítra lov, pozítří svatba a v sobotu přijede René. Skvělé! Doufám, že tě budeme muset aspoň trochu krotit." Zakřenil se na mě a mrknul. Já jsem mu odpověděla zavrčením. Emmett se jenom zasmál a řekl, že taková milá, malá kočička se nesmí zlobit.

Kdybych neucítila Edwardovy ruce na ramenou, tak přísahám, že bych ho zabila.

Zjistila jsem, že jsem nakrčená ke skoku, tak jsem se narovnala. „Miláčku, Emmetta můžeš zabít i zítra a to se pobavíme všichni.“ Cítila jsem jak se usmál a pohladil mě po tváři. Emmett propukl v hlasitý řehot. Dalo mi spoustu práce udržet se na místě, ale moje myšlenky jsem nezastavila. Napadalo mě snad milion věcí jak zabít Emmetta, nebo ho aspoň zmrzačit. Tak například najdu balvan odvleču Emmetta, shodím na něj balvan, sednu si na balvan a zničí mu jeho krásný Jeep před očima. Potom by se mi musel ještě omluvit. Nebo bych mu mohla utrhnout ruce a nasadit mu je naopak, nebo mu utrhnu něco pro něj ještě důležitějšího.

Slyšela jsem běh a potom Nessii vstoupila do dveří. Podle toho, že byla silně cítit krví, byla asi na lovu s Jakem. „Děje se něco?“ Pozorovala střídavě mě a zbytek rodiny. Musela jsem jí říct pravdu, stejně by jí to Emmett řekl.

„Nessii, víš, v sobotu přijede babička."

MOJE SHRNUTÍ

Autor: AnCarlie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Peligro de Voltera - 2. kapitola - Zkouška: