Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Peklo s vlkem - 30. kapitola - Epilog?

07.09.2011 (10:00) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1958×

30. kapitola - Epilog?

Asi tak po šestnácti letech

„Baf! Kdopak mi to tady loupá perníček!“ vybafla Bella a pozadí jejího syna, který měl hlavu a skoro celou horní polovinu těla ponořenou v lednici, sebou trhlo. Leknutím se narovnal tak prudce, až hlavou nabral horní okraj chladničky a zbytek šlehačkového dortíku, který držel v ruce, sebou pleskl o zem.

„Fuj, teda,“ otřásl se, když zjistil, kdo to je. „Ty máš ale nápady. Hrozně jsem se lekl, že je to zase Tina. Někdy mi připadá, že nejsi starší než ona.“

„To ty taky ne, ó ty velebný kmete! Nezůstáváš jí nic dlužný. A náhodou, Christina už taky není takové děcko, za jaké ji považuješ. Už je z ní mladá dáma, vždyť jí brzo bude šestnáct.“

„Ale rozum má jako šestiletá,“ opáčil Tony nedůvěřivě. „S tou svojí kamarádkou odvedle vyvádějí pěkná alotria. Za ty dva roky, co tu bydlíme, snad nebyl v okolí malér, ve kterém by neměly prsty. A všechno jim projde.“

„No bodejť by ne, hezkým holkám obvykle stačí se jen usmát a mají každý trest v kapse,“ usmála se Bella. „A je pravda, že na lumpárny mají talent, ale zrovna ty nejsi ten, kdo by jim to mohl vytýkat. Jen si vzpomeň, co ses všechno navyváděl ještě nedávno s Emmettem a vlastně i Jakem… ona má Tina být po kom, když je její táta tak praštěný.“

„No dejme tomu, že Tina je po Jakeovi… a po kom je teda Sally? Ta holka je pekelná. Skoro mám někdy chuť se jí podívat mezi ty kudrny na hlavě, jestli tam nemá schované rohy. Od té doby, co se kamarádí s naší Christinou, nemám chvíli klidu. Včera mi ty dvě zašily rukávy u saka, a když jsem si chtěl zavázat boty, zjistil jsem, že místo tkaniček v nich mám takové ty cukrářské  žužu nitě.“

Bella se zatvářila soucitně, přestože když viděla Tonyho žalobníčkovský výraz, měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Ale Tony si jí nevšímal a jak byl rozjetý, pokračoval dál.

„Minulý týden mi pustily do pokoje batalión cvrčků. Trvalo mi tři dny, než jsem je našel a vystrnadil, a ještě i teď mám pocit, že mi tam každou chvíli něco cvrká. Předevčírem jsem na plovárně až ve sprše nahý zjistil, že mám v tašce místo svých plavek holčičí tanga, a přál bych ti slyšet ten řehot ostatních kluků. A vzpomeň si, jak dlouho mi trvalo, než jsem z hlavy dostal ten fialový přeliv, co mi minulý měsíc někdo záhadně vyměnil za šampón,“ žaloval.

„Vždyť ti to docela slušelo,“ namítla Bella a zdusila výbuch smíchu, když viděla, jak se její syn zatvářil. Zadívala se na něj a přemýšlela, jestli vážně nepoznal, proč to všechno Tina dělá. Vyrůstala vedle Tonyho skoro jako jeho sestra, ale teď je jí patnáct pryč a zdá se, že co se škádlívá... Skoro přes noc se z hubené mrňavé holky najednou vylíhla ženská přímo výstavní. Minulý týden přistihla Jakea, jak se na svou dceru zamyšleně kouká, a pak si něco tajně špitali s Agnes. Bella by ráda věděla, co. Bude se muset zeptat.

„A vzaly si na paškál i moje kamarády,“ pokračoval Tony a znechuceně se mračil. „Každý z nich do jednoho se stal terčem soustředěných útoků. Už k nám žádný nechce ani strčit nos. Víš, jak nám říkají? Dům u dvou příšer!“

Bella se málem zlomila v pase, jak se vší silou snažila potlačit smích. Kdyby tak ti Tonyho spolužáci věděli, že v tomhle domě jsou příšery úplně všichni obyvatelé!

„Na takové kamarády se vykašli, když je odradí dvě holky,“ utěšovala ho. „A navíc… hele, do toho domku na konci ulice se minulý týden někdo přistěhoval. Jela jsem ráno kolem a zdravil mě kluk tak ve tvých letech. Možná budeš mít kamaráda v sousedství.“

„Jestli si z něj ty dvě kráčmery taky neudělají pohyblivý terč,“ bručel Tony a marně se snažil zachránit šlehačkový dortík z podlahy. Nakonec ho naštvaně shrábl a hodil do koše. Bezradně se rozhlížel, kam si utřít ruku od šlehačky, a nakonec jen pokrčil rameny a začal ji olizovat. Bella se zašklebila, ale pak v duchu mávla rukou. Žloutenku dostat nemůže, ne?

„Tony,“ začala pak opatrně, „zkus se přestat dívat na Tinu jako na malou holku. Je to už slečna a možná jí to vadí, proto ti dělá ty naschvály. Kdybys mě na uvítanou cvrnknul do nosu a řekl „Ahoj, prcku,“ to by v patnácti naštvalo i mě, zlato.“

„Myslíš?“ zadíval se na ni Tony. „A to jí mám začít vykat a říkat slečno? Vždyť by si myslela, že jsem se zbláznil, a ještě by se mi vysmála! Vždyť jsme jí ještě nedávno měnili plíny!“

Bella vykulila oči a málem se rozesmála. V duchu napočítala do deseti a pak si zhluboka povzdechla. Tonymu bylo sice taky osmnáct už skoro před rokem a do téhle velikosti dorostl už asi tak před jedenácti lety, jenže nějak měla pocit, že se mu tehdy s růstem zastavil i rozum.

„Prosím tě, každému přece v dětství měnili plíny. Tobě taky,“ připomněla mu dobu nedávno minulou. „A nepřipomínám ti to při každé příležitosti! Chovej se k ní jako k dospělé a když nebudeš pokaždé vyskakovat jako čertík z krabičky, ono to ty holky přestane bavit.“

„A to si mám nechat všechno líbit?“ opáčil Tony a zavrtěl hlavou. „Promiň, ale nějak jsem si nevšiml, že mám nad hlavou svatozář.“

„Prosím tě, radši jdi spát, když si nedáš říct,“ unaveně ukončila rozhovor Bella.

„Ještě potřebuju doplnit cukr, abych vyrovnal to leknutí,“ ušklíbl se Tony a znovu se zadíval do lednice.

Bella se raději otočila a pomalu vyšla do patra. Když vešla do ložnice, Edward, který seděl u okna v křesle a četl knížku, vzhlédl.

„Stalo se něco?“

„Ani ne,“ povzdechla si. „Jen mě trochu trápí Tony. Je to hodný kluk, každá máma by na něj byla pyšná, ale jako by zatím nedospěl. Chová se jako dítě, je tvrdohlavý a paličatý a nedá si poradit a občas je...“

„Na zabití?“ usmál se Edward, odložil knížku a otevřel náruč. Bella se mu schoulila na klín, položila si mu hlavu na rameno a nechala se obejmout. „Jo,“ přisvědčila unaveně.

„On se časem umoudří,“ utěšoval ji Edward a rukou jí shrnul vlasy, které ho šimraly na krku, za ucho.

„Ale kdy?“ zoufala si Bella.

„Asi už docela brzy,“ řekl Edward tajemně, sklonil hlavu a přejel Belle rty jemnou kůži pod uchem. Ale Bella se tentokrát nerozechvěla vzrušením jako jindy. Prudce zvedla hlavu, aby mu viděla do očí.

„Ty něco víš!“ uhodila na něj. „Co víš? Na někoho myslí? Líbí se mu nějaké děvče?“

„Líbí, jenže si to ještě ani sám neuvědomil,“ smál se Edward Belliným vykuleným očím. Bella se nechápavě zamračila, ale vypadalo to, že Edward jí už nic dalšího neprozradí. Přiložil jí prst na pusu a když se přesto nadechovala k další otázce, vyměnil prst za rty, aby ji umlčel. Čímž uspěl.

***

Za pár dní by mohl být náhodný pozorovatel svědkem zajímavé scénky.

Štíhlá vytáhlá tmavovlasá dívka pečlivě umístila poslední připínáček do boty, postavené v zádveří, postavila se a oprášila si kolena. A vzápětí nadskočila skoro metr vysoko, když zaslechla za zády tlumené odkašlání.

„Tak zase ty připínáčky vyndej, Tino,“ prohlásil nevzrušeně Jake, který se se založenýma rukama opíral o futro dveří.

„Jaké připínáčky?“ vykulila na něj až moc nevinné oči jeho dcera.

Jake se jen ironicky usmál, došel k botě, sehnul se a otočil ji. Vypadlo jich pět. „Tyhle,“ objasnil.

„Kde se tam vzaly?“ divila se Christina, až se jí skoro dělaly bubliny u očí.

„Odsud,“ hrábl jí Jake do kapsy a vytáhl prázdnou krabičku. „Seber je. A z té druhé boty taky.“ Počkal, až zrudlá Tina vykoná povel, a pak mu tvář zjihla.

„Takhle ho stejně nepřinutíš, aby tě bral na vědomí,“ řekl soucitně. „Nehledě na to, že je to poloupír a připínáčky na něj neplatí. Jen by je sešlápl a ani by si jich nevšiml.“

„Kruci,“ zaskřípala zuby Tina. „Máš pravdu. Ale já nechci, aby mě bral na vědomí!“ došlo jí najednou, co to její táta řekl.

„Ne? Tak proč mu to všechno děláš?“

„Protože mě štve! Protože mě má pořád za malou holku! Protože je to osel! Protože...“

„... se ti líbí,“ skočil jí do řeči Jake.

„Jo! Vlastně ne, ani náhodou,“ polekaně si skousla ret Christina.

„Holčičko,“ změkl Jakeovi hlas, „já to vím a máma taky. Ale jdeš na to špatně. Takhle Tonyho jen utvrzuješ v tom, že jsi ještě malá holka. Chce to trochu důstojnosti.“  I když možná, že to zase není tak špatné, pomyslel si Jake. Holce teprve bude šestnáct, kam spěchat? Nessie sice tvrdila, že ona se do něj taky zamilovala v šestnácti, jenže to bylo jiné. Nebydleli spolu ve stejném domě a vlastně ani ve stejném městě a vůbec, příležitost dělá zloděje. Jemu náhodou náramně vyhovovalo, že Tony Tinu jako ženu nevnímá. A kdyby se to změnilo – no, Jake si umínil, že ze své dcery pro jistotu nespustí zrak.

Když konečně odešel, Tina se přemýšlivě zadívala na boty a pak na krabičku připínáčků. Chvíli se mračila, ale pak její čelo rozjasnil náhlý nápad. Zmizela v kuchyni a za chvilku se objevila zpátky. V ruce třímala skleničku medu.

Po nějaké době se seshora ozvaly chlapecké hlasy a po schodišti začal sestupovat Tony s nějakým neznámým klukem. Docela hezkým, zhodnotila to Tina, schovaná v kuchyni a opatrně vykukující jen škvírou v pootevřených dveřích. Tmavé vlasy i oči, sympatická tvář… a vypadal stejně starý jako Tony.

„Jsem rád, že ses sem přistěhoval,“ říkal zrovna Tony, „Bydlí tu sice i moje nevlastní sestřenice, ale s holkama se toho moc podnikat nedá.“

„Vážně?“ podivil se host. „Já bych řekl, že se možná docela pleteš,“ usmál se.

„Ale prosím tě,“ mávl rukou Tony, „vždyť jí ještě není ani šestnáct. Je to pískle. A navíc mě nesnáší – pořád mi provádí samé naschvály. Poslední dobou si připadám jako oběť všech živelných pohrom, jaké jen mohou existovat.“

Kluci došli k zádveří a ten nový se začal rozhlížet po botách.

„Támhle,“ ukázal Tony a dodal, „já ti říkal, ať se nezouváš. Co tě to vůbec napadlo?“

„Máte tu tak nablýskanou podlahu, že by bylo škoda ji zašlapat,“ pokrčil rameny Sam a Tině se leknutím rozšířily oči, když viděla, jak se obouvá do těch medem zalepených bot. Ony nebyly Tonyho? Prokristapána!  Čekala, že host spustí křik, jak by to určitě udělal Tony, ale ani nemrkl. Sice se na chvilku zarazil, ale srdnatě si je zavázal, rozloučil se a vyrazil domů.

Tina počkala, až Tony zmizí zase nahoře, jako lasička vyběhla taky po schodech nahoru do svého pokoje a vytočila Sallyino číslo.

„Ahoj, to jsem já... Nebudeš věřit, co jsem právě teď viděla! Tony tu měl na návštěvě nějakého kluka...“

„Vážně? A hezkého?“

„Cože? Jo, hezkého... tmavé vlasy, tmavé oči, vysoký, štíhlý... počkej, nech mě to dopovědět, jo?“

„On se k vám ještě někdo taky nebojí? Myslela jsem, že už jsme všechny zastrašily,“ kuckala se smíchy Sally. „Kdo to byl?“

„Jak mám vědět, kdo to byl? Nikdy dřív jsem ho neviděla. Tak chceš vědět, co se stalo, nebo ti mám sestavit jeho podrobný popis?“ mračila se Tina do sluchátka.

„Jo, jasně, povídej. Co jsi provedla?“

„No... dala jsem mu do bot med. Myslela jsem, že jsou to Tonyho, napadlo by tě, že se návštěva bude zouvat? A já ani nevěděla, že tu někdo je!“ Tina chvilku poslouchala, jak Sally udiveně vypískla a zasypala ji otázkami, a pak vyprskla.

„Představ si, ani nemrkl! Fakt! Zavázal si boty a vykráčel jakoby nic ven! Kdyby se naštval a řekl to, mohl mi to pěkně zavařit. Ten kluk je buď úplně blbej, nebo je to anděl!“

Sally na druhém konci vykulila oči a nevěřícně zamrkala. „Toho „anděla" musím vidět. Vážně ho neznáš? Vzpomínej!“

„Ne, vážně nevím, kdo to je. Tony mu říkal Same. Ale víš co? Brzy budu mít oslavu narozenin. Zkusím nějak navést Tonyho, aby ho pozval taky, jo? Stejně to bude zase párty pro půl města, znáš Alici. Pak si ho omrkneš. Ještě to naplánujeme zítra ve škole, ahoj.“

Tina ukončila hovor, mobil hodila na toaletní stolek a zadívala se do zrcadla. Táta říkal víc důstojnosti... a aby se nechovala jako malá holka. No, možná by to zvládla. A kdyby se trochu přito... přišmrncla... a líp oblíkla... Kriticky na sebe vykulila hnědé oči a popotáhla si vytahané tričko. Pořád vypadá jako vyžle. Ale zeptá se Alice a možná i Rose. Jo, Rose bude ta pravá. Ta vypadá jako dáma, i když zrovna gruntuje.

***

Několik následujících dní měl Tony pocit, že se snad přestěhoval on nebo Tina. Už byl tak zvyklý se neustále ohlížet, protřepávat oblečení, jestli v něm nemá nějakou past, vykukovat opatrně ze dveří dřív, než z nich vyjde, a nahlížet za rohy, že když ho pořád nepotkávala žádná pohroma, nevěřil vlastním smyslům. A paradoxně se cítil ještě ohroženější než dřív. Jako by to bylo jen ticho před bouří... ale bouře možná bude málo. Po takovém dlouhém tichu ho určitě čeká nejmíň hurikán. Nebo tornádo. Nebo tsunami. Pohyboval se po domě jako po minovém poli a jen čekal, ze které strany přiletí další úder. A Tininým stydlivým úsměvům nevěřil ani za mák.

„Večer bude ta oslava, nezapomněl jsi?“ vypísklo mu něco těsně za zády a Tony nadskočil.

„Alice! Co mě děsíš? Takhle na mě vybafnout, málem jsem z toho měl smrt!“ promnul si ucho Tony.

„Poloupíři jsou skoro nesmrtelní,“ prohlásila věcně Alice. „Tak nezapomněl jsi?“

„Třeba budu výjimka, s takovou rodinou,“ bručel polohlasem Tony a nahlas dodal, „nezapomněl jsem. Copak se to dá?“ rozhlédl se významně po domě, celém vyzdobeném girlandami a balónky.

„Nemůžu si být jistá, když tě pořádně nevidím,“ poukázala Alice mrzutě na handicap ve svých vizích věcí budoucích, kterým ve vztahu k Tonymu trpěla.

„No jo, vlastně,“ uvědomil si Tony starou známou věc. „Tak to asi ani nevíš, že jsem pozval ještě někoho...“

„Jestli myslíš Sama, tak to vím. Edenovi samozřejmě pozvánku dostali, jako naši sousedi. I když noví,“ spokojeně konstatovala Alice. „Paní Edenová je bezvadná ženská, vychovávala Sama skoro celý život sama a řekla bych, že se jí to vážně povedlo na jedničku. A Carlisle si ji taky nemůže vynachválit – pracuje u něj jako zdravotní sestra, je tam teprve čtrnáct dní a už ji mají všichni rádi.“

„Jo, Samuel je taky bezva,“ souhlasil Tony. „Připadá mi, jako bych ho už dávno znal...“ Zamířil ke dveřím a po cestě ještě zaslechl Alicin hlas: „Tony, a měl bys koupit kytku!“

Kytici? Tomu kuřeti? Kaktus by mohl stačit, odfrkl v duchu, ale pak usoudil, že narozeniny jsou narozeniny, a že by se mohl vytáhnout. Jen ať ta jezinka kouká!

Nevěděl proč, ale nějak na ty narozeniny nemohl přestat celý den myslet. Šestnáct... Od rodiny dostane auto. Řidičák si udělala nedávno a jak si vzpomínal, levou zadní. Edward se už nemohl dočkat, až bude moct koupit další sporťák, a ona ho bude umět ocenit. Po tátovi má zálibu v motorech, vrtala se v nich s ním už jako malá, a na lesních cestách řídila jako profík už dávno. Kde jsou ty časy? Kam se poděla ta senzační kamarádka, co s ním lezla po stromech, závodila v plavání v řece a nezkazila žádnou legraci? Proč se tak změnila? Nebo se změnil on? Přece se to jejich kamarádství nemohlo jen tak ztratit. Rozhodl se, že by měl možná změnit svůj přístup. Možná měla Bella pravdu. Možná by měl uzavřít příměří a dnešek se k tomu báječně hodil. Možná by jí taky měl dát nějaký dárek...

Když večer dorazil domů, v ruce kytici orchidejí a v kapse krabičku z klenotnictví, nebyl si jistý, jestli udělal dobře. Co když se mu vysměje?

Dům byl už plný lidí, všude tácy s pohoštěním a skleničky se šampaňským, a všichni čekali, až se vynoří oslavenkyně, aby sfoukla svíčky na obrovském dortu uprostřed haly.

„Ahoj, Same,“ přivítal se se svým novým kamarádem, „to jsem rád, že jsi přišel. Dobrý den, já jsem Anthony Cullen,“ představil se tmavovlasé paní, která se Samem stále vedle schodiště do patra.

„Anna Edenová. Sam mi už o tobě vyprávěl,“ usmála se na něj Samuelova matka. „Jsem moc ráda, že si tak brzy a tak blízko našel kamaráda.“

„Já taky,“ konstatoval Tony. „Moji kamarádi se díky té živelné pohromě, která si říká moje sestřenice, k nám bojí. Vždycky se stali terčem jejích nejapných vtípků a nějak to neustáli.“

„Aha,“ rozesmála se paní Edenová, a podívala se na náhle rozpačitého Sama. Maličko zavrtěl hlavou, jako by ji prosil... ne, nevyprávěj o tom, jak jsem měl před týdnem ponožky od medu!

„Ale kde vězí?“ lámal si hlavu Tony. „Vždyť svíčky jí takhle dohoří až dolů a nejspíš pak vzplane celý dort!“

„Děvčata v tomhle věku obvykle potřebují na strojení trochu času,“ mínila paní Edenová.

„Trochu? Jindy jí to tak netrvá. Oblečená bývá za pět minut. Kam to zíráš?“ všiml si Tony, že je Sam nějak nemluvný a dívá se někam přes jeho rameno.

„Nezírám, prohlížím si hosty,“ zapíral Sam. „Nevíš, kdo to je?“ ukázal pohledem na černovlasou kudrnatou krasavici na druhém konci místnosti. Na tu dálku nemohl poznat, že ta dívka zase pokukuje po něm, a v duchu začíná souhlasit s tím andělem, za kterého ho označila Tina.

„Radši se neptej,“ zašklebil se Tony, když zjistil, kdo Sama zaujal. „Sally DeTartarosová, druhá půlka toho pekelného komanda. Nevím, která je horší, jestli Tina nebo ona.“

„Je moc hezká,“ zrudnul Sam. „Určitě nemůže být tak strašná, jak říkáš.“

„Ještě horší, věř mi,“ trval na svém Tony a pak strnul. Na schodišti se konečně objevila Christina... a teď zíral zase on.

V ohlušujícím pískotu a tleskání, které vítalo dnešní oslavenkyni, jen stěží zaslechl Samův nevěřícný hlas. „Neříkal jsi, že je to ještě pískle?“

Díval se na to zjevení, jako by ho viděl poprvé v životě, a nevěřil svým očím. Hnědé bohaté zvlněné vlasy až do pasu, hluboké oči, tmavé jak hořká čokoláda, plné růžové rty... a ta postava! Propánakrále, kde vzala takovou postavu? V těch tričkách a starých flanelových košilích si nikdy nevšiml, jak útlý má pas, a to co bylo nad ním, mu bralo dech. A ty nohy, dlouhé a štíhlé a nádherné... kde jsou ty modřiny a rozbitá kolena?

Sestoupila ze schodiště, sfoukla svíčky a s úsměvem přijímala gratulace. Nessie a Jake, kteří stáli u ní, odebírali a ukládali dárky, aby měla volné ruce. Skoro se k ní bál a než se odhodlal, zavalili ji ostatní gratulanti. Když se k ní konečně prodral davem, podívala se na něj zpod řas a usmála se. Ohromeně přijala kytici orchidejí a tázavě se podívala na tu malou krabičku.

„Jen taková drobnost,“ zrozpačitěl Tony, když ji otevřela a ukázal se zlatý přívěsek ve tvaru malé větvičky. „Olivová ratolest. Vypadá to, že jsi zakopala válečnou sekeru... takže já taky.“

„Děkuju,“ začervenala se a pak k němu zvedla odhodlaně tvář. „Ke gratulaci patří i pusa, ne?“ nastavila mu odvážně rty a Tony k nim zaraženě na chvilku přitiskl své. Připadal si najednou jako nahý v trní a když uslyšel, že si Jake vedle Tiny významně odkašlal, honem ucukl a nervózně se rozhlédl. „Už ti gratuloval Sam? Seznámila ses s ním?“

Přikývla a uchichtla se. „Támhle je,“ ukázala bradou na Sama, který stál opodál se Sally a zaníceně se s ní bavil, jako by se znali už od počátku věků. „Vypadá to, že si padli do oka,“ zasmála se a mrkla na něj. Tony vypadal, že bude naléhavě potřebovat resuscitaci. Nejdřív ho omráčila ona... a teď ještě tohle!

Naproti nim se o zeď opíral Edward a zády k sobě objímal v náruči Bellu. „Vidíš?“ zašeptal jí do ucha. „Co jsem ti říkal?“

„Christina a Tony?“ nevěřícně se optala Bella. „Vždyť se nesnášeli!“

„Možná. Ale my víme, že proti síle otisku se nikdo neubrání, že?“

„Otisk?“ nechápavě se mračila Bella. „Jaký otisk? Vždyť jediný vlkodlak široko daleko je tu Jake a ten přece... Aháááááá!“ vyjasnilo se jí najednou náhlým osvícením čelo. Tak proto to Nessiino a Jakeovo tajemné špitání!

„Ale pst, ani muk. Na tohle musejí přijít sami. Oba,“ usmál se pro sebe. „Zatím si to ještě ani neuvědomují. A ještě něco... Tina už na lumpárny nebude mít parťačku. Zdá se, že ta taky našla lepší zábavu,“ ukázal Belle tu druhou dvojici, zabranou do rozhovoru tak, že ani nevnímala okolí.

Bella se uvolnila a spokojeně se uvelebila Edwardovi v náručí.

„Takže je vlastně všecko v pořádku,“ usoudila spokojeně.

***

Nahoře u nebeské brány se dolů rozzářeně dívali svatý Petr a Valentýn a vřele s Bellou souhlasili. Pak otočili zraky k sobě, mrkli na sebe a oba zvedli palce ve známém gestu Pata a Mata.

„A je to!“

KONEC

Předchozí *** Shrnutí

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Peklo s vlkem - 30. kapitola - Epilog?: