Přináším vám menší ochutnávku navrhované povídky Pekelnice.
Příběh se točí kolem Alice a Jaspera.
Jejich sňatek byl domluvený. Jaké je jejich manželství, které není založené na lásce? Dozvíte se tady. Očekejte romantiku, humor, trochu toho dráždění a nebezpečí. Takže, začneme se svatbou, co říkáte?
Přeji pěkné čtení a prosím o komentáře, zda má smysl pokračovat.:)
24.06.2010 (19:30) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 6144×
Mary Alice Brandon
„Mary Alice Brandon, berete si za svého právoplatného manžela Jaspera Whitlocka?“ zeptal se mě farář.
Tak a je to tady. Můj nový život začíná. Podívala jsem se na svého budoucího manžela. Je tak krásný, ale copak krása stačí k šťastnému životu a lásce? Pochybuju.
„Alice?" zeptal se znova.
„Ano, beru,“ odpověděla jsem mu. Slzy jsem měla na krajíčku. Ne, Alice, nesmíš mu ukázat svoji slabost. Vždyť si tě jen bere kvůli dluhu, který tvůj otec nemůže splatit, protože je na mizině.
„Jaspere Whitlocku, berete si za svou právoplatnou manželku Mary Alice Brandon?“ zeptal se teď farář Jaspera. Ať řekne ne, ať řekne ne. Prosím. Prosím. Prosím. Prosím.
„Ano, beru,“ odpověděl. Tak a jsem v háji.
Nasadili jsme si prstýnky. Ani jednou jsem na něj za tu dobu nepohlédla. Když se schylovalo k polibku, zvedl mi obličej a dlouze se mi díval do očí. Chytl mě kolem pasu a políbil. Spíš to byla taková lehká pusa. Byla jsem za to vděčná. Přec je tady hodně lidí.
Po svatbě probíhala oslava, nebo bych měla spíš říct otrava. Neustále jsem musela být v jeho přítomnosti. Vůbec na mě nemluvil. Spíš jako by ho to otravovalo, trávit se mnou čas. Jen se nemysli hochu, ani pro mě to není zábava.
„A teď, dámy a pánové, tanec novomanželů.“ Bože! Doufám, že nezakopnu a neudělám si ostudu. I když na tom už nezáleží.
Došli jsme do prostřed parketu a Jasper se mi uklonil. Hudba se rozezněla sálem. Chytl mě jednou rukou kolem pasu a druhou mě vzal za mou. Začali jsme tančit. Všichni se na nás dívali. Jak trapné.
„Netvař se tak kysele. Dívají se na nás,“ zašeptal mi do ucha můj manžel.
„Vážně? Nevšimla jsem si. Jak se teda tvářím?“ zeptala jsem se tak trochu nakvašeně.
„Jako malá holka, která si sedne na ježka,“ uchechtl se.
„Tak to máš pravdu, cítím se tak.“ Udělala jsem na něj kyselý obličej.
„Ty myslíš, že jsem to chtěl?“ zeptal se mě a koukal naprosto nechápajícím pohledem, trochu rozzuřeným.
„A nechtěl? To snad není pravda. Tak proč si tady teď hraju na šťastnou manželku? Pro srandu králíkům? Jupí!“ zaradovala jsem se s přehnanou falešností.
„Byl jsem donucený, tak jako ty. Buď té lásky a snaž se to pro teď vydržet, ano? Až bude po téhle maškaře, půjdeme každý svojí cestou.“ Rozuměla jsem dobře?
„Co? O čem to mluvíš? Jak svojí cestou?“ zeptala jsem se s nepředstíraným překvapením.
„Dobře. Zítra odjedeme na moje panství jako ti nejšťastnější manželé, aby nám to všichni sežrali. Bla. Bla. Bla. Ty si najdeš nějakého milence, já milenku a budeme opravdu šťastný,“ vysvětlil mi svůj geniální plán. Upadl chlapec na hlavu?
„Zalil sis mozek whisky nebo co? Jak já najdu milence a ty milenku? Nechci žádného milence. Najdi si ho sám, demente.“ Normálně jsem nic neviděla. Byla jsem tak rozzuřená, že mi vyhrkly slzy do očí.
„Mohla by ses trochu utišit a nebrečet? Ještě si budou myslet, že ti tu ubližuju,“ šeptl mi rozzuřeně.
„Ne to teda nemohla!“ šeptem jsem na něj křikla. „Já jsem totiž člověk, který má city, na rozdíl od tebe."
„No to mi chybělo," pronesl ironicky. Idiot. Idiot. Idiot.
„Však ty mně taky!" Neví, kde se to ve mně vzalo, ale myšlenkou na to, že se vdávám, abych si pak našla milence, mě naprosto rozhodila. To si jako myslí, že bych ho nechala běhat za nějakou šuknou? Prosím tě, Alice, nechovej se jak žárlivá hysterka.
„Všichni se na nás dívají. Probereme to ještě později, dobře?“ Podíval se na mě s autoritou.
„Dobře,“ souhlasila jsem.
Copak skutečně žárlím? To je blbost! Vždyť ho sotva znám a to, co jsem o něm slyšela, se mi vůbec nelíbí. Zhýralec, opilec a pěkný sukničkář. Je to pravda nebo jenom pomluvy?
„Tak to bude hodně zajímavý manželství,“ zamumlal si pro sebe. Asi si myslel, že ho neslyším. Slyšela jsem.
„Máš pravdu, Jaspere. To rozhodně zajímavý bude." Rýpnout jsem si prostě musela. Ať si chlapec moc nemyslí.
Vím, je to zatím jenom takový krátký prolog, ale nedá mi se vás nezeptat, jak se vám to líbilo?
Má smysl pokračovat?
Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pekelnice prolog:
Bonnie, jestli máš na mysli další kapitolu, odkaz je tu www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/pekelnice-1-kapitola/
Pokud jsem to ale blbě pochopila a tys myslela 2. řadu povídky, tak tu přidávat (po dlouhém rozhodování) nebudu.
HÉÉÉÉJ!!! NO KDE JE TO POKRAČOVÁNÍ NO JAKO HONEM HONEM UŽ TO ČTU SNAD PO PÁTY
Už ji čtu podruhé
Jdu na další
Na zatím poslední deň na PC nic lepšího jak Pekelnica není
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!