V dnešním díle se Bella odstěhuje k Madelaine a zdá se, že je na stopě babiččina střeženého tajemství. Chtěla jsem, aby každý poznal, že stařenka není tak úplně typická jako její vrstevnice. Snad se pobavíte nebo si jen užijete. Přeji pěkné čtení.
28.01.2010 (13:30) • Paike • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 749×
2. kapitola - Bylinky
Náklaďáček nadskakoval po kamenité cestě. Stromy tu byly hustší a zpěv ptáků hlasitější. Vše nasvědčovalo, že za chvíli projedu vysokým vřesem a oslepí mě nebývalá krása zastrčené kamenné chaloupky.
Na prahu domu stála starší dáma v dlouhých květovaných šatech. Její bílé vlasy sčesané do podivného drdůlku, mi vždy připomínaly na výstavu načesaného pudla. Na rameni jí seděl opelichaný a zašedlý papoušek. Kolem nohou se jí proplétaly dvě stejné kočky.
„Izzie, zlatíčko! Věděla jsem, že přijedeš.“ Zavolala na mě hlasitě, jak se snažila překřičet zvuk mého naprázdno běžícího auta. Madelaine, jak se tato stařenka jmenovala, nikdy nebrala ohled na to, že mi všichni říkají Bello. Ona se musela vždy odlišovat, ona byla odlišná.
„Izzie, je tu. Izzie!“ zaskřehotal starý pták ztěžka a vzlétl. Každý sebemenší pohyb ho očividně namáhal. Vystoupila jsem a Madelaine ke mě klopýtavě přiběhla, když běhala, člověk se bál o její zdraví. Lidem v jejím věku by měli běh soudně zakázat.
„Dobrý den,“ pozdravila jsem ji vychovaně, nemusela přeci hned ze začátku vědět, že nejsem tak uctivá, jak působím. Objala mě, to bylo neočekávané gesto. Tělesný kontakt jsem nikdy nevyhledávala.
Natáhla se pro mou tašku na korbu náklaďáku.
„Vy víte, proč tu jsem?“ zeptala jsem se překvapeně. Ta dáma byla vážně zvláštní ale vidění do budoucnosti bylo i na mě moc silná káva.
„Jistě, drahoušku. Chceš se sem přestěhovat a já říkám skvělý nápad!“ Měla až překvapivě dobrou náladu, že by ji tak rozveselil můj příjezd?
Svižným krokem se vydala ke vstupním dveřím. Byla docela vitální, to jsem musela uznat. Klopýtala jsem po kamenech za ní a jejím zvířecími spolubydlícími.
„Vy jste viděla, že přijedu?“ odhodlala jsem se zeptat, když zastavila, aby zalila na toto roční období naprosto nevadnoucí muškáty.
„Kdepak, zrak nemám tak dobrý, jako před léty. Bylinky mi napověděly.“ Zářivě se usmála. Zůstala jsem zkoprněle stát na prahu. Bylinky? Věděla jsem, že je Madelaine trochu zvláštní ale že by jí tolik let žití jen se zvířaty a bylinkami, naprosto vymylo mozek?
„Izzie, kde jsi? Chci ti ukázat pokoj pro hosty.“ Houkla na mě Madelaine z menší místnůstky na chodbě plné podivně vonících sušených trav, bylinek a kvítí.
Pokoj byl celkem malý ale útulný. Skoro celou plochu pokoje zabrala postel s teplou barevnou přikrývkou na povrchu. Okno halil do příjemného šera ručně šitý závěs. V rohu pokoje stála vysoká, úzká skříň. Trochu mě zarazil nápis napsaný lihovým fixem na dveře skříně.
Nevystrkujte končetiny za jízdy z okna, tučným písmem napsaná věta. Viděli jste ji odkudkoli v pokoji. Nechtěla jsem takovou ohavnost z provozního řádu vlakového vagonu, vidět kdykoli se probudím. Plánovala jsem jakým obrazem tento nápad přelepím.
„Nedáš si čaj? Bylinkový, sama jsem je sušila.“ Přerušila mé snění Madelaine s květovaným hrnečkem v ruce. Vůně vycházející z šálku byla téměř neodolatelná ale stačila jsem si vzpomenout na Madelaininu větu. ,Kdepak, zrak nemám tak dobrý, jako před léty. Bylinky mi napověděly.‘ Netoužila jsem, aby ke mně promlouvaly bylinky.
„Nemám chuť, děkuji.“ Ohradila jsem se rychle, aby mi nestihla nabídnout ještě bylinkový koláč.
„Jak myslíš,“ pokrčila stařenka rameny a lokla si čaje. „Připravuješ se o úžasný nový svět, kde jsou jen neobjevené věci.“
Zaskočila mě. Po vypití bylinkového čaje se jí zjevuje nový svět, nedělají něco podobného drogy? Nevidí se po nich svět přes růžové brýle? Že by tahle babička vařila vlastní lysohlávky, nebo je alespoň distribuovala?
Upřeně jsem se jí podívala do obličeje. Měla podivně zasněný úsměv a oči upřené do prázdna. Neměla jsem zkušenost, jak vypadají narkomani po tom, co si „šlehnou“.
„Co jste do toho čaje přidala?“ Zajímala jsem se, přála jsem si, abych mohla tenhle nápad vyloučit.
„Vlastně nasbírané bylinky.“
„A nejsou jedovatý?“ Vyjekla jsem překvapeně. Ještě, aby se mi tu otrávila. V kurzech první pomoci jsem nikdy nevynikala. Při pohledu na krev jsem omdlévala a člověku místo pomoci většinou ublížila.
„Vím co sbírám, děvenko. Jen po nich má člověk mého věku řidší stoli -“ Rychle jsem ji přerušila, nerada bych slyšela o zažívání lidí v důchodovém věku.
„Myslím, že i přesto si čaj nedám.“ Zabouchla jsem jí dveře před obličejem. Sjela jsem po dveřích na zem. Byla jsem vyčerpaná. Vyčerpaná dnešním dnem plným zvratů a očekávání zítřejší školy mi nijak odpočinek neusnadňovalo.
Autor: Paike (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pavučina nedorozumění - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!