Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - Epilog

Máme tu závěr. Vzpomínky, Chicago a jedny podpatky...

03.03.2012 (17:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 79× • zobrazeno 10164×

Epilog:

 

„Lásko, za hodinu tam máme být,“ Edward klepal na dveře koupelny a snažil se mě popohnat. Marně. Opět jsem zírala na svůj odraz v zrcadle a snažila se zhluboka dýchat. Ta nevolnost byla otravná. Už skoro týden mě každé ráno ta potvora nervozita přepadla a nenechala mě odpočinout. Tedy dokud se toho neujal Edward a nedal jí co proto. Což bylo na tomhle týdnu to jediné dobré. Moje rozptylování, abych na tu mrchu proradnou co nejrychleji zapomněla, se pro Edwarda stalo prioritou a já si tak plnými doušky užívala vztahu „na psí knížku“. A důvod onoho mého neklidu?

Promoce.

To samo o sobě nezní tak hrozně. Ne, když nejste ten, kdo má za celý ročník pronést pár slov k profesorům a spolu studentům. Byla jsem jednohlasně zvolena studentským výborem za mluvčího. Takže jsem se už skoro sedm dní nervovala s tím, abych se cestou k tomu řečnickému stolku nesesypala. Ale copak to šlo? Každý ode mě očekával, že pronesu nějakou šíleně dojemnou řeč a to nesmím zapomenout na ta hrozná oslovení pedagogických pracovníků. Vaše Magnificence, Honorabilis, Spectabilis…

„Bello, jsi v pořádku?“ Vůbec nejsem v pořádku!

„Jo,“ zašeptala jsem a znovu se hluboka nadechla. Na jeho upíří sluch jsem si zvykla opravdu rychle. Je to příjemné nemuset křičet pokaždé, když si zapomenu osušku na háčku dveří, zatímco trčím celá mokrá ve vaně. Jenže teď bych nedokázala zakřičet, ani kdybych chtěla. Hrdlo jsem měla stažené a žaludek mi dával jasně najevo, že jestli se co nejrychleji nenajím, tak něco vrhnu.

„Ty vážně neumíš lhát,“ oznámil mi a s úsměvem vešel dovnitř. Jakmile mě spatřil, koutky mu okamžitě spadly dolů. Stála jsem tam ještě v županu, neumytá a neučesaná. On už byl oblečený v té drahé košili, co mu Alice sehnala na nějaké přehlídce, a ve společenských kalhotách od Armaniho.

„Já…“ Nedořekla jsem to, protože jsem vlastně ani nevěděla, co chci říct. Že jsem totálně vyděšená? Nebo že se mi ruce klepou tak moc, že se zřejmě ani nedokážu obléct? Edward ihned ke mně přiskočil a přitáhl si mě k sobě.

„Budeš kouzelná,“ utěšoval mě. „Všichni si z tebe sednou na zadek.“

„To určitě,“ odvětila jsem potichu. Původně to měla být sarkastická poznámka, ale díky mým ustrašeným hlasivkám z toho vzešlo něco jako zasýpání.

Edwardova ruka se náhle ocitla na mé tváři. Sledoval mě se zamyšleným výrazem a pak se ke mně začal sklánět. Jeho stisk kolem mého pasu zesílil, a tím si mě přitiskl blíž k sobě. Věděla jsem, o co se pokouší a už jsem se na to těšila. Moje tělo se samo od sebe zachvělo pod příslibem nadcházejících okamžiků totální slasti a extáze.

Rozptylování šlo Edwardovi opravdu na jedničku. Při jakémkoliv příznaku paniky mě pevně držel, hladově líbal a žádostivě laskal. Donutil moje hormony převzít vládu nad mým tělem a můj mozek poslal na dovolenku do hodně vzdálených míst. Kolikrát jsem si potom připadala jak po lobotomii.

Jeho dlaň sjela po mé tváři na krk. Odhrnul lem županu, aby se mě mohl svojí ledovou pokožkou dotýkat na té mé horké, prsty mi zajel do vlasů a donutil mě zaklonit hlavu. Jeho obličej byl bolestně blízko a ledový dech se mi opíral do rtů. Chyběl jen kousíček, abych ochutnala nebe…

„Dobře, přiznávám – takhle je fakt neoslníš.“ Prsty mi prohrábl to vrabčí hnízdo a rádoby nevinně se zasmál mému nevěřícnému výrazu. Ono jako nic nebude?!

„Bello, tento týden jsme prakticky proleželi v posteli. Fakt se divím, že ještě můžeš normálně chodit. Navíc, tam máme za chvíli být, tak buď hodná holka a běž se připravit,“ mluvil na mě jak na dítě.

„Říkáš to, jako by ti ta postel vadila,“ zamručela jsem a otočila se zpátky k umyvadlu. Mohla jsem tušit, že mě v tom nechá vymáchat.

„Naopak,“ odpověděl a odhrnul mi vlasy na levé rameno. „Bylo to velmi příjemné,“ šeptal mi do kůže na krku.

„Ale?“ zeptala jsem se, abych zabránila jeho odtažení.

„Ale už se nemůžu dočkat, až budeme na ostrově a ty se přestaneš v mezičasech nervovat.“ S posledním slovem se přese mě natáhl ke skříňce, aby ji otevřel. Měl pravdu – taky jsem se nemohla dočkat, až se zbavím toho svíravého pocitu a třesoucích se rukou. Nesmím zapomenout na nevolnost a kroutící se žaludek. Jo, na ostrově mi bude fajn. Vlastně už za pár hodin mi bude dobře. A Esméin ostrov bude jen třešinkou na dortu. Moje poslední lidské prázdniny…

S povzdechem jsem se odtáhla a svázala si vlasy do culíku. V bílém kelímku stály dva kartáčky; můj červený (používaný dvakrát denně) a Edwardův zelený (nikdy netknutý). Vedle nich se povalovala zubní pasta, která tak zabrala místo fialového platíčka mých pilulek. Nevím, proč jsem  měla neustále ve zvyku očekávat, že tam ty prášky budou. Možná proto, protože to byl do nedávna můj každodenní rituál – nejdřív pilulka, pak dentální hygiena.

Jenže Edwardova slova – jsem spolehlivější než kondom a střílím do tmy – mě sice nejprve naprosto vykolejila, ale pak, když mi vysvětlil, jak to s upíry je, mě přesvědčila, že se nemusím chránit před pohlavními chorobami a nechtěným těhotenstvím.

Nechápala jsem, jak může o něčem takovém jako je neplodnost vůbec vtipkovat. Spíš jsem čekala, že ho to bude trápit jako kteréhokoliv jiného muže. Ale Edward mi svůj postoj objasnil prakticky okamžitě.

„Je to daň za nesmrtelnost,“ řekl s pohozením ramen. „Věděl jsem, do čeho jdu, když mě Carlisle proměnil.“

A tak jsem se vykašlala na svůj velmi rozumný postoj k tématu bezpečný sex a pilulky hodila do koše. Stejně je jako upírka nebudu potřebovat. Zachvěla jsem se, když jsem si uvědomila, že za pár měsíců podstoupím proměnu. Ne, že bych se snad netěšila na věčnost po Edwardově boku, ale ta třídenní agόnie mě děsila mnohem víc, než ta zatracená promoce. Jenže, co to je třicet šest hodin absolutní bolesti ve srovnání s tím, co přijde potom?

To rozhodnutí, jestli se stanu nesmrtelnou, nebylo nijak unáhlené. Měla jsem na to tolik času, kolik jsem potřebovala. Edward mě do ničeho netlačil. Bydleli jsme spolu čtyři roky a užívali si jeden druhého. A já si najednou uvědomila, že lidský život je zkrátka moc krátký na to, abych se ho nabažila. Spíš jsem se obávala, že se ho nikdy nenabažím do sytosti. A to jsem mu taky řekla, když mě vzal na mé třiadvacáté narozeniny do Chicaga.

Jeho rodné město mě naprosto okouzlilo. Domov mafie a lidského Edwarda Cullena. Celý víkend jsme se procházeli po chicagských ulicích a Edward mi vyprávěl o tom, v kterých místech se narodil, kde vyrůstal a kde ho Carlisle proměnil. Provedl mě tak celým svým životem; nezapomněl u toho používat i pro mě zastaralé výrazy, kterými mě neustále rozesmíval, a gentlemanská gesta, kterými mě občas přiváděl do rozpaků. Držel deštník, když začalo pršet, otevíral mi dveře, abych mohla vstoupit jako první do hotelu nebo obchodu. Naopak do restaurace vstupoval jako první on.

„Nesměj se, Bello,“ říkal s úsměvem. „Co kdyby se tam náhodou prali a hodili židli do vstupních dveří.“

Nebo.

„Nahoru jdeš jako první ty a dolů zase já,“ vysvětloval mi etiketu při chození v páru do a ze schodů.

„A to jako proč?“

„To kdybys náhodou upadla. Při cestě dolů, bys spadla na mě a já bych měl dost času ti pomoct zase na nohy. A při cestě vzhůru-“

„Mi budeš zírat na zadek,“ přerušila jsem ho a on se rozesmál.

„Vidíš? Taky se na to těšíš.“ Probrala jsem se ze svých vzpomínek a nervόzně šlehla pohledem po Edwardovi. Stále jsme byli v koupelně a já ještě nebyla ani umytá. Můj poloúsměv si vysvětlil jako reakci na jeho poznámku.

„Ty, já a ostrov,“ zašeptal mi svádivě do ucha, zatímco mi před obličejem zašermoval kartáčkem s pastou. Poslušně jsem otevřela pusu a ten nástroj si od něj převzala.

„Přinesu ti oblečení,“ oznámil mi a zmizel v ložnici. S hlasitým povzdechem, kterým jsem potřebovala zahnat nový příval paniky z vystoupení před mnoha lidmi, jsem si konečně začala drhnout zuby. V myšlenkách jsem se opět vrátila do Chicaga.

Seděla jsem na té obrovské posteli v hotelovém pokoji a čekala, až Edward přijde ze sprchy. Byla už hluboká noc, ale já bez něj nedokázala usnout. Musela jsem cítit jeho chladné tělo přitisknuté na mém, jeho ruku, obmotanou kolem mého pasu a jeho obličej ukrytý v mých vlasech. Těžká závislost, tak by zněla moje diagnόza.

Když se otevřely dveře a ven se vyvalila pára, zatajil se mi dech. Znala jsem Edwardovo tělo dokonale. Každý jeho sval jsem vlastníma rukama přejela snad milionkrát, žádný záhyb se nevyhnul mým zvědavým prstům… Ale teď, když tam přede mnou stál jen v té osušce, omotané kolem beder, a ručníkem, kterým si sušil vlasy, jsem nedokázala říct ne naší do té doby možné věčnosti. Kolik let mi zbývalo? Maximálně šedesát? Tak málo?

„Proměníš mě?“ zeptala jsem se a nikdy si svým rozhodnutím nebyla jistější.  

Tyhle okamžiky, kdy jsme se nejen smáli, ale i vážně diskutovali a domlouvali se na kompromisech, mě utvrdily v tom, že zkrátka nechci umřít. Ale taky jsem nechtěla o svoje lidství přijít tak rychle. Tak jsem to neustále oddalovala.

Za prvé proto, protože jsem se chtěla přiblížit Edwardově šestadvacítce (ono být proměněná v jednadvaceti, je docela svazující, protože v té lidské hře, které snad budu jednoho dne schopná, nechci hrát jen studentku). V pětadvaceti přeci jen působím důvěryhodněji, takže sehnat práci by neměl být problém. A kdyby mě role zaměstnané ženy nudila, můžu si pro zpestření skočit na univerzitu do doktoranského programu… 

Dalším důvodem bylo to, že jsem chtěla dokončit vysokou školu a rozloučit se s Jessicou, Mikem a Mikeym juniorem. Ti se po menší svatbě, kterou Mike zorganizoval pro Jess jako překvapení, odstěhovali na předměstí do krásného domku s laťkovým plotem.

Pak tu ještě byla ta věc s vlkodlaky a dohodou. Cullenovi mi dali jasně najevo, že jsem pro ně důležitější já než smír s Quileuty a že i když se jim bude po zdejším prostředí stýskat, nebude to nic v porovnání s tím, kdybych zůstala člověkem a jednoho dne zemřela. Moje ztráta by je zasáhla rozhodně víc.

Když už je řeč o ztrátách, byl tu někdo, koho jsem velmi postrádala a kvůli komu jsem se trápila. Jacob. Od toho osudného večera, kdy přišel k Charliemu na večeři, jsem ho už neviděla. Nebral mi telefon, neodpovídal na vzkazy ani na dopisy. Bolelo mě to. Znali jsme se prakticky od dětství. Na First beach jsme spolu trávili každé léto. V La Pushských lesích jsme si hráli na schovku a stavěli si bunkry. Byli jsme jako sourozenci. Spojovalo nás nejen přátelství, ale i to, že jsme oba v dětství přišli o svou mámu.

Jenže teď už jsme nebyli děti. Byli jsme dospělí a díky mému rozhodnutí, kdy jsem se chtěla stát mýtickou bytostí, jsem se z nás chystala udělat přirozené nepřátele. Říká se, že mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. Za pár měsíců poznám tíhu tohoto přísloví na vlastní kůži. Ale tak jako Jacob má svoji smečku, která se o něj postará, tak já mám Edwarda a ostatní Cullenovy. Proto jsem téměř po dvou letech svou snahu o navázání kontaktu s Jakem vzdala.

A nakonec tu byl poslední a nejbolestnější důvod, kvůli kterému jsem stále patřila mezi smrtelníky. Táta. Nedokázala jsem se s ním rozloučit. Nevěděla jsem, co mu mám říct. To sbohem znělo až moc definitivně. Navíc jsem neměla ponětí, jak bych mu vysvětlila své zmizení a to, že ho minimálně rok nebudu moct navštívit.

Ještěže se do toho zapojil Jasper. Jeho zkušenosti s taktizováním a strategiemi byly velmi nápomocné. Na promoci všem, včetně Charlieho, oznámíme, že jsme se s Edwardem rozhodli nějakou dobu cestovat po Evropě. A tak mi zajistíme alibi potřebné k překonání mého novorozeného období. Ve skutečnosti však odjedeme do severní Kanady a tam ze mě uděláme upírku…

„Hotovo?“ Edwardův odraz  se objevil v zrcadle společně s mými šaty. Němě jsem přikývla a sledovala, jak pověsil to ramínko na háček. Ne, tohle vážně nedám…

„Bello,“ zaskučel moje jméno a přitiskl si mě ke své hrudi. Věděla jsem, co způsobilo změnu jeho hlasu. To zběsilé bušení mého srdce jsem snad slyšela i já. Stačilo mi si představit tu obrovskou univerzitní aulu, přeplněnou mými spolužáky, jejich příbuznými, našimi profesory, lokální televizí a šla jsme do mdlob. Proč si nevybrali někoho jiného? Nebo proč já kráva neřekla ne?

„Řekni mi, čeho se bojíš,“ zeptal se a třel mi paže od ramen k loktům. On to fakt neví, nebo si ze mě dělá šoufky?!

„Ne, myslím to vážně,“ přitvrdil, „co přesně ti nahání takovou hrůzu?“ odpověděl na můj vytřeštěný výraz.

„No… je toho víc,“ začala jsem. Edward přikývnul a čekal, co povím dál. Já se naopak snažila vymyslet ty důvody, proč jsem tak vynervovaná. Ten opravdový a jediný skutečný jsem si mínila nechat pro sebe.

„Bojím se, že ten proslov bude strašněj.“ První důvod – výmluva.

„Nebude. Pracovali jsme na něm tři dny a objektivně můžu říct, že je to pěkný proslov. Dál?“

„Co když nebude fungovat mikrofon?“

„Pod pultem je druhý, náhradní,“ odporoval.

„Co když budu mít okno?“ Protočil oči nad tím chabým argumentem.

„Tak se podíváš na ten papír, který si položíš před sebe.“ Dobře, nic jiného mě nenapadlo. Tak jsem jen sklonila hlavu a rezignovaně si povzdechla. Prosím, ať se mi nesměje.

„Co když upadnu?“ zašeptala jsem a čekala na jeho odezvu. Já vím, že to byla totální kravina, ale to jste neviděli ty boty, co mi Alice přikázala vzít si na sebe. Pata mi bude viset ve dvaceticentimetrovým vzduchu na milimetrově tenké jehle. K tomu jsem přičetla délku univerzitních hábitů a celé jsem to znásobila svou neohrabaností. Jo, stoprocentně zakopnu a políbím podium. Nesmím zapomenout na to, že určitě vezmu někoho s sebou. Třeba Jeho Magnificenci?   

Když jsem se odvážila podívat do zrcadla, Edward stál pořád za mnou. Kousal se do rtu a snažil se nesmát.

„Nesměj se!“ zaprskala jsem a strhla ramínko s šaty k sobě. Jako by mě neslyšel, propuknul v ohromný smích. Naštvaně jsem odkráčela do ložnice, nezapomněla jsem fláknout dveřmi. No, rána se neozvala - Edward je zastavil dřív, než jsem je stihla zdemolovat.

„Bello, no tak,“ snažil se si mě usmířit, zatímco jsem se oblékala. Ne, nepodlehnu mu. Otočila jsem hlavu jiným směrem a soukala se do modrého hedvábí. Nevím, co to do mě vjelo, ale prostě jsem mu nemínila tak snadno odpustit. On nebude muset přejít po tom podiu v těch škrpálech, které by se daly nazvat smrtonosnou zbraní. A už vůbec se neztrapní před plným sálem!

„Miláčku,“ začal jemně a pokusil se mě přitáhnout k sobě. Ucukla jsem. Sakra, co to se mnou je?!

„Bello,“ povzdychl si smutně. Cítila jsem slzy, jak se mi tlačí do očí. Proboha, proč se chovám, jak hysterka?!

„Lásko,“ objal mě, když zaslechnul můj první tichý vzlyk. „Víš, že Alici nemusíš poslouchat,“ promlouval ke mně konejšivým hlasem. „Klidně si vezmi ty tenisky,“ ukázal do rohu místnosti, kde se povalovaly moje kecky.

„Vážně s-si j-je můžu vzít?“ zeptala jsem se. Svými prsty mě donutil k němu vzhlédnout, horké kapky se mi stále valily z očí.

„Samozřejmě,“ odpověděl a starostlivě mě sledoval. Jo, Edwarde, asi jsem se pomátla, protože fakt nevím, proč se chovám tak, jak se chovám.

„Tak jo,“ vydechla jsem úlevně a šla si pro svoje botky. Vážně jsem se musela někde uhodit do hlavy. Ještě před deseti vteřinama jsem si mohla oči vyplakat a teď jsem měla chuť skákat dva metry vysoko. Porazila jsem Alici, cha – chá!!!

„Nachystám ti snídani. Co by sis dala?“ Edward byl ještě z mého emočního zkratu celý vyvalený. Normálně se mě totiž neptá, na co mám chuť; prostě něco připraví. No, já hodlala jeho nabídky stoprocentně využít, protože jsem přesně věděla, pro jaké jídlo bych byla v tu chvíli schopna i vraždit.

„Rozhodně míchaný vajíčka.“  

 

A je to! Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Lidičkové, takže ještě naposledy moc děkuji za komentáře, které jste zanechali pod minulou kapitolou a které, doufám, zanecháte i pod tímto epilogem.

Snad se někdy setkáme u nějaké mé jiné povídky...

A statistika na závěr - tato povídka má celkem 86 240 slov a táhne se přes 198 stran formátu A4.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - Epilog:

Je to vážně skvělá povídka. Občas jsem mela i chuť brečet s Bells. Škoda, že jsi nenapsala pokračování. Rozhodně bych si ho přečetla. No, ještě jednou gratuluji ke skvěle povídce. :)

Teeda,198 stran,to uz je jak kniha :-) rozhodne to byla krasna povidka,dobre se cetla,nasmala jsem se u ni i smutnila a take rozplyvala nad romantickymi castmi....krasne pises ;) jdu juknout na nejakou tvou dalsi povidku

nádhera

Úžasná poviedka

Dočteno a moc jsem si to užila. Některé hlášky mě hodně dostaly a za celou povídku moc a moc děkuji!

jasné že Bella je tehotná...to mi dočlo okamžite.. keď jej bolo tak zle stále..to nebolo z tej promócie ale tehotenstvo super poviedka..možno si ju za nejaký čas prečítam zas

krásná povídka přečetla jsem ji jedním dechem ale ten konec jsi nechala takoví otevřený klidně bys mohla ještě něco napsat pokud to necháš tak kat je to určitě taky krásný a můžeme si domýšlet sami

Opat suhlasim s AliceCullen2, prosim pokracuj. Mam taky pocit ze je aj Bells tehotna, tie vajicka :).. Je to super na a mohla by si pokracovat :( prosiiim <3.. Urcite nieosm jedina kto by to chcel a radost by si spravila rozhjpdne vela ludom :3 ^^ BUDEM CAKAT, DUFAT <3 si super <3 genialne :3 naposledy, prosim.. <3 kazdy den ti tu budem pisat pre mna za mna ked budem moct a nebudem mimo domu lebonvazne je skoda takehoto konca, hocijakeho konca <3 privitala by som tzv. nekonecny pribeh :)) je to najlepsie co som kedy citala <3 :33

teraz mi došlo že ty si spojila všetky štiri šasti dala dohromady. Namiesto Jamesa bola Tania. Jackob bol v poslednej kapitole - tej tvojej poviedky - a mal nabech na vlkolaka. Vlastne on ho mal hneď v tretej alevo štvrtej keď Bella prišla do Forks. Tanya a Edward sa postarali o Belline zlomené srdce. Trojka sa premenila na časť keď Jessica zistila že je tehotna.(ale keby to bola Bella tak by sa to tak zkomplikovalo) a Epilog je tiež štvorka Ostrov Esme. Mne to došlo až teraz. 4lovek si to neuvedomi no až potom mu to dojde. Kto vie či si si to uvedomila ty INOMA Neviem či si to hcela chcela naschval alebo len som si to splietla. No neviem hlavne by som chcela aby si pokračovala lebo nebudem môcť spať. čo sa tyka celého pribehu je to všetko perfektné To je pre teba

Moooc pěkné.

Takže otevřený konec domysli si čtenáři sám. Paráda tohle se mi líbí
Když celou povídku zhodnotím, musím říct že se mi líbila od začátku do konce!!! Super, právem si zaslouží být v síni slávy!!!
Děkuji ti za pěkné čtení!!!

Wow, ten otevřený závěr byl dokonalý!!! Je jasné jak to je a myslím, že se s tou proměnou až tak spěchat nebude. Ještě se chci omluvit, že jsem jaksi nekomentovala, ale prostě nebyl čas. Musím to dohonit u všech... A každopádně a bez jakýchkoliv debat! Ty jsi prostě jedna z úžasných spisovatelek na tomhle webu a... prostě je to tak!!! Píšeš dokonale! Nádherný epilog!
Škoda jen, že už je konec...

Tak teď jsi mě teda dostala! Já celou dobu čekala, kdy to teda jako praskne, a už od toho prvního odstavce jsem se blahosklonně usmívala a říkala si - JO! Já to vím, já to vím, Bella je těhotná! - a tys to tam pak ani jediným slůvkem nezmínila! A on už je konec! Za to máš teda můj obdiv, snad ještě nikdy jsem nečetla takovýto byť i jen trochu podobný konec, s stále se opakujícím námětem a přitom ani jednou jasněji nevyřčeným! A to jsem teda vážně nečekala, takže klobou dolů, toto bylo opravdu skvěle provedený!
I tato poslední kapitola byla naprosto úžasná. Fantasticky jsi zapojila vzpomínky, které nám lecos objasňovaly, do přítomnosti. A to se mi na tom líbilo - nebyly to nijak nucené přechody, prostě to krásně plynulo.
Těch posledních pár odstavců s Bellinou náladičkou bylo perfektně zpracovaných... A kvůli podpatkům...
Tahle povídka byla naprosto kouzelná. Úžasná od začátku do samého konce, plná vtipu, záhad, napětí. Nic jí nechybělo, navíc se nádherně čte. Inom, vytvořila jsi jedno dokonalé dílko, (u něhož je vážně škoda, že už skončilo... ) na které budu ráda vzpomínat.
Děkuju, že jsem si mohla asistenta přečíst...

úžasná,chytlavá povídka,přečetla jsem ji jedním dechem trošičku mi vrtá hlavou - ta zmínka o míchaných vajíčcích je tady úplně náhodou?

jak já nesnáším louční....a říct sbohem této povídce je sakra těžké... Byla to nádhera, každou kapitolu jsem četla jedním dechem. Ani se mi nechce věřit, že už je konec

I když nám nenaservírovala konec se vším všudy, tak díky těm jemným náznakům jsi nám nechala dost prostoru pro představivost, co se dělo dál.
Byla to úžasná povídka, na každý díl jsem se neskutečně těšila. Díky za to, že jsem si ji mohla přečíst .

nechce napsat nějakej poepilogovej dílek???? nebo aspoň druhou sérii???? prosímmmmmmmmmm

jako super, ale ten konec je nedotaženej a otevřenej

nadhera ikdyz ten konec ale co to uz je na nas co si domyslime ze. pokracovani by ale bylo fajn. jinak super povidka

Ten konec byl úžasnej... Nikdy jsem takovej dokončeno-nedokončenej nečetla ani nevím, co to brebentim.
Jednoduše řečeno je konec. A já mám takovou radost a zároveň se mi to tak příčí.
Tahle povídka měla svoje světlý i stiný stránky a abych řekla pravdu, někdy jsem vůbec neměla chuť si další kapitolu přečíst, ale pak mě to tak nabudilo, že jsem se do ní s chutí pustila znovu.
Už nevím, co bych tak víc řekla než...
Děkuju

byl to naprosto famózní konec, který přesně seděl k celé téhle povídce. děkuju, za neskutečný zážitek bylo to úžasné.

Úžasná povídka, píšeš opravdu skvěle, na jednu stranu je mi líto, že to nebude pokračovat, ale na druhou je fakt, že v nejlepším se má přestat.

nádherný koniec ale som zvedavá ako to celé dopadlo
úžasná poviedka, škoda že už končí ale teším sa na tvoju ďalšiu tvorbu

Nádherná kapitolka a nádherný epilog!!! Je to jedna z nejkrásnějších povídek, jakou jsem kdy četla

tak jsem tuto povídku přečetla jedním dechem. moc moc se mi líbila. Mohlo by být pokračování?!

tak jsem tuto povídku přečetla jedním dechem. moc moc se mi líbila. Mohlo by být pokračování?!

skvělá povídka! bude se mi po ní stýskat!

Míchaná vajíčka??? , že by ...
Moc ti děkuji, za tuto překrásnou, dojemnou, napínavou, romantickou a dech beroucí povídku. Bude mi chybět a tak doufám, že se tu brzy setkám s dalším tvým VELEDÍLEM, budu se těšit

Nádherný epilog nádherné povídky. Ten otevřený konec byl vážně sjvělý. Je mi moc líto, že povídka už skončila, ale co se dà dělat... Nezbýbá než číst další tvé povídky...

Zajímalo by mě jak vše nakonec dopadne ! :) ale super, úžasná povídka !!

Je mi líto že už je konec ,ale nadruhou stranu kdyby to ještě pokračovalo nebylo by to ono. Vážně skvělá povédka.

Krásná povídka s ještě krásnějším koncem. Opravdu nádhera. Bude se mi po ní stýskat. Ale už teď se moc těším na tvé nové povídky, které si určitě přečtu.

Moc povedená povídka se super koncem. Máš u mě extra uznání za fruko ve 33.kapitole! Ale takových skvělých momentů bylo v Tvé povídce bezpočet a ten závěr - Bella a vajíčka - no, tak to není co řešit, to je asi první otevřený konec, který člověku nedává na výběr. Perfektní!!

Nádhera!! Dočetla jsem to jedním dechem

naprosto jedinečný konec této povídky. Každý si může domyslet jak to bude dál. Opravdu skvělé a nemám k tomu slov.

Páni, bude se mi stýskat... Byla to opravdu skvělá povídka

boží konec!

Nevím, jak to vydržím, bez téhle naprosto překrásné povídky... Ten konec byl moc hezký, pěkně otevřený, i když víme, že to dobře dopadne... Ty tenisky a Edwardovo přemlouvání mě úplně dojaly...
Nádhera! Moc tleskám!!

nádhera , moc se mi tahle povídka líbila a škoda že už skončila

Už konec?!? Skvělá povídka, moc se ti povedla. Jsem ráda za to, že jsem mohla být s ní a povzbuzovat tě ve psaní. Tvoje povídky zbožňuju a tahle je naprosto bezkonkurenčně božská. Užila jsem si to moc. Krásný příběh.

Kenc ach jo. Možná je těhotná možná nezvládne projev?! Tolik otázek a žádné odpovědi. Alespoň si je mohu domyslet: Nádhera díky moc

NAozaj krásny epilog......
Ako celá táto poviedka

Wow! Dokonalé zakončenie najúžasnejšej poviedky. Som smutná, že sa skončila, pretože to bola moja úplne najobľúbenejšia poviedka na tejto stránke.
Veľakrát som sa na nej zasmiala, vďaka jej vtipným situáciám. Páčilo sa mi to ale aj vtedy, keď to zrovna nebolo také "sladké."
Takže Inomka, toto bola najúžasnejšia, najdokonalejšia a najkrajšia poviedka a určite ňou pre mňa aj zostane. Už teraz ti môžem sľúbiť, že si ju ešte určite niekoľkokrát rada prečítam.
Ďakujem, že si ju napísala a mne tak vždy zlepšila náladu. Takže ešte raz ďakujem

Nádherná celá povídka...doufám že brzo napíšeš něco nového

ach, Ino, nebude jednoduché zvyknúť si, že to končí, ono mi to fakt bude chýbať, ´ch jo
ale bolo to príjemné dobrodružstvo
tak hup do niečoho nového

ach, Ino, nebude jednoduché zvyknúť si, že to končí, ono mi to fakt bude chýbať, ´ch jo
ale bolo to príjemné dobrodružstvo

To je škoda!!!
Je to nádherná povvídka!!!

Bolo mi cťou a potešením prečítať si túto poviedku .
Záver v jemných náznakoch ohľadom prípadného Bellinho tehotenstva bolo dokonale úžasný

děkujeééém

Do hajzlu. Konec. To je prostě neuvěřitelný. Ještě pár měsíců a byl by to rok, co s touhle povídkou žijeme pod jednou střechou. Povídka, se kterou jsem od prvního slova. Náš vztah by občas pekelně složitý, ale pak mě přestala nechávat čekat a my se zase zasnoubili.
Na začátku tu byla nejistá studentka s děsnou a příliš zvědavou spolubydlící. Na konci je nejistá studentka s dokonalým spolubydlícím, pro kterého položí život. Nádherná změna.
Bylo tu tajemství jejich vztahu, které mě trápilo u každé kapitoly a čekala jsem, kdy se to provalí. Ty jsi to ale tak elegantně a čistě vyřešila, že líp to snad už ani nebylo možné. Krásně sis pohrála s Edwardovým čtením myšlenek děkana aspol.
Pak tu bylo několika kapitolové trápení s Tanyou, po které povídka zcela vyměnila fasádu, protože jsem s Bellou vážně trpěla. Ale ty jsi zase měla tak dokonalou promyšlenou zápletku, že jsem se ani nestihla zaobírat tim, jak si to vlastně celé vymyslela, protože bych to stejně nedokázala pochopit - jo, tvuj spisovatelskej talent mi nejde na rozum. Je prostě úžasnej. Tanya byla závěrem nehorázná kráva a přesto, že ztratila dítě, bylo její chování neodpustitelný. V tomhle příběhu byla vážně zkurveně protivná.
No a Bellino období, kdy se vzpamatovávala z hlavně u svýho spánku bylo pro mě nejtěžší. Strašně jsem soucítila s Edwardem a bylo mi toho mýho krasavce líto.
No a pak tu byly ty jiskřivý okamžiky, který ti prostě jdou na jedničku. Nezapomenutelnej sex na katedře, kterej si pořád dost živě vybavuju.
Ale dost nostalgie. Vraťme se k tomuhle naprosto geniálnímu epilogu. Takovej originál se jen tak nevidí. Bože, ty její vzpomínky na Chicago mě vzaly asi nejvíc. To bylo tak krásný. Btw. to s tou restaurací - okamžitě jsem si vybavila příklad s židlí a za pár řádků bum - je tam židle. Bella a proslov... No, ja myslim, že by to nebylo jako v těch americkejch filmech, kdy se ústřední postava podívá na tátu, kterej na ni kejvne a ona to pak všechno odříká tak dokonale, že se z toho někteří rozbrečí a všichni stávají a tleskají. Tohle je prostě Bella:D Stačí, že má Edwarda, nemusí mít ještě dokonalý proslovy. Svině...
Když jsem četla řádky se střílením do tmy, bylo mi to jasné a zoufale jsem spustila ruce podél těla... Říkala jsem si: Bože, další epilog s těhotenstvím... Chacha:D Jenže to jsem to ještě nedočetla do konce a ono na mě vyskočí to prostě famózní zakončení Bože, já ti řikám, že takhle originální epilog tu má jeden člověk z padesati. To jsi překonala i sama sebe.
Takže, Inom, já ti tleskám. Absolutní nádhera.
Buď sbohem, Asistente, náš věrný příteli, idole a průvodce.

to už je konec příjde mi, jako bych teprve nedávno četla první kapitolu njn u příjemných věci utíká člověku čas rychleji budu se těšit na tvoji následující tvorbu protože bude stopro skvělá, jako všechno od tebe nevim proč, ale připadám si teď strašně nostalgicky div, že mi není do pláče prostě tahle povídka mi zpříjemnila nejeden den a bude teď strašně těžké rozloučit se s ní jinak k dnešní kapitolce - úplně jsem si dokázala představit Bellu, jak je nervozní a jak bojuje za své tenisky docela by mě zajímalo, jak se na to bude tvářit Alice, ale to si budu muset už domyslet ve své vlastní fantazii

Wáááááááááááááááááááá, ten koniec bolo úplne dokonalý! Niečo také som naozaj nečakala. Navyše si to tam vsunula tak zaujímavo a nenápadne, že kvôli tomu koncu padnem na kolená ešte asi dvestokrát. Ale nie len ten koniec bol dokonalý, celá táto kapitola bola úžasná! Úplne. Spomienky, prítomnosť, spomienky, Edward, Edward... Chjoo, no nádhera! Dokelu, vlastne nie len koniec a táto kapitola, ale celá poviedka bola od začiatku až do samého konca úplne báječná! Bolo mi naozaj veľkou cťou byť jednou z čitateľov, vážne. Ďakujem Ti.

Dokonalé. Nemám slov. Originálny epilóg, podobný som na týchto stránkach ešte nevidela. Naozaj sa ti veľmi podaril a páčil sa mi v podstate neurčitý koniec. Belline hormóny a to s vajíčkami, no je dosť možné, že predsa len bábo bude, ale taktiež nie. V podstate si vyhovela každému. Skvele si to vymyslela.

Ááááá... bude se mi stýskat po šarmantním panu asistentovi a studentce Belle, ale co dělat? Nastal čas jít o dům dál, takže se moc těším na další povídky Jinak parádně zakončeno ... opravdu to vypadá, že si zadělali na Renesme
Jedním slovem... úžasné!

néééééééééé, to nevypadá jako úplnej konec co takhle ještě aspoň bonus, hm? ten by tam rozhodně šel - ta její podivná náladovost ... že by Edward nestřílel až tak naslepo? skvělá povídka

Já chválím moc a moc. Toto je jediná povídka, kterou se mi podařilo chytit od vydání jednorázovky, která byla fakt vtipná, přes slíbení pokračování a vyčkávání postupně každého dílu až do konce Opravdu pěkná povídka
Už se moc těšim na Velké holky nepláčou - jen na tom nesnášim to čekání na další kapitoly
Přeju mnoho dalších krásných povídek

je skoda ze to uz skoncilo myslim ze by bylo MOC dobre pokracko

Skvělá povídka! Nemůžu uvěřit, že už je konec. Její jméno budu v pravém sloupci hledat ještě pěkně dlouho.
Takový napůl volný konec je perfektní! Kdyby bylo všechno perfektně a podrobně naplánovaný, už by to ztratilo to kouzlo. A zbytečně tam tlačit něco, co tam prostě nejde, je blbost. Takhle je to perfektní.
198 A4? To už je skoro na pořádnou knížku. Už teď se těším na nějakou další tvou povídku, protože tohle byla, je a bude jedna z mých nejoblíbenějších povídek, které s jistotou můžu spočítat na prstech jedné ruky.

Úžasné!

Uff, mám nějaký těžký balvan na srdci. Konec? Tak nějak naivně jsem si myslela, že Asistent nikdy neskončí. Povídka byla bezkonkurenční od samého začátku. Po přečtení povídky "Řekni chci tě" jsem jasně věděla, že si další tvou tvorbu musím přečíst. A to samé si říkám teď. Tvé psaní nemá chybu a já tě obdivuju, že jsi zvládla napsat tak skvělou povídku, starat se o děti a uspokojovat manžela + jako bonus, dostat se do Síně slávy. Tímhle ses totiž u mě dostala do Top 10 nejlepšých autorů na tomto webu.
Epilog byl tak nějak zvláštně useknutý, ale asi si všichni domyslíme, jak to dopadlo. Mm, pokud se nepletu, tak Bella otěhotněla. Proslov zvládla díky teniskám na jedničku a s Edwardem žije šťastně do konce svého nesmrtelného života. I když to tak chvílema nevypadalo, povídka skončila HE. Lepší konec jsem si nemohla představit ani přát.
86 240 slov? Gratuluju k tak hojnému počtu slov. Jsem si jistá, že se k povídce ještě někdy vrátím. Byla bych blázen, kdybych tvou povídku nechala ležet "v šuplíku".
Doufám, že někdy budu, alespoň z části, psát tak dobře jako ty. Byla pro mě čest tvou povídku číst a komentovat.

Doufám že uvažiješ(te) o pokračování.
Povídka i věrní čtenáři by si ho zasloužili.

BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO BRAVO

naozaj skvelá kapitolka...
úžasná poviedka...
a nádherný koniec...
gratulujem k úspešnému ukončeniu...

Paráda!! Dokonalé!!!

ten konec je dokonalý... a díky za skvělou povídku.

renesmee

Ta poslední věta mi vehnala úsměv na tvář. Dokonalé zakončení povídky.

Celá povídka byla moc pěkná ! Děkuji Ti za ni !

A je nádherná... Vážně jsem si tuto povídku zamilovala. Pořád jsem čekala na další díly a vždycky (tedy doufám) i komentovala. Je smutné, že už je konec, ale je to hezky ukončené, už by to bylo moc nucené, kdybys pokračovala. Určitě si tuhle povídku časem přečtu znovu...

Přidat komentář:

Nick:

Text: