Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 6. kapitola

13.07.2011 (16:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 77× • zobrazeno 10334×

Když jsem se ráno probudila, musela jsem se štípnout, abych se přesvědčila, že se mi to jen nezdálo. Opravdu jsem se sešla s Edwardem Cullenem. Ba dokonce jsem se s ním líbala a dala mu najevo svůj zájem. Bože, Bello, co to s tebou provedl? Nikdy před tím jsi s nikým neflirtovala, ale teď jsi zjistila, jaká to byla chyba, že? Na poprvé ti to šlo docela dobře - sbalila jsi ho… nebo on sbalil tebe? To je jedno.

Byl to krásný večer, který bohužel strašně rychle utekl. A to jsme si schválně objednávali další pití, abychom mohli co nejvíc zdržovat. Edward si myslel, jak je nenápadný, když se vymlouval na to, že káva strašně dehydratuje, a proto bude muset vypít alespoň tři lahve minerálky. Jenže se prozradil tím, že se té vody ani nedotknul. A já? Tolik čaje jsem v životě nevypila, takže nemohlo být divu, že když jsme dojeli ke mně domů a loučili se před bytem, musela jsem to utnout, jinak bych se počůrala.

S blaženým úsměvem na tváři jsem se protáhla na posteli a vstala. Páni, tohle bylo snad poprvé, co jsem na vejšce, a nemusela se do toho nutit. Naopak jsem se do školy těšila jako už dlouho ne. Jenomže slunečno nemůže být pořád. To jsem zjistila, jakmile jsem vylezla ze svého pokoje a chtěla se dostat do koupelny. Opět ji okupoval Mike. Kupodivu jsem se zdržela hlasitých komentářů a výhružek – pokud do pěti minut nevylezeš, vypiju všechno mlíko a nenechám ti ani kapku. Dokonce jsem ani nebouchala na dveře. Jen jsem se posadila na gauč a zírala do zdi. Člověk si ani neuvědomuje, jak jsou ty stěny krásné – bílé, chladné, tvrdé…

„Bello, jsi v pořádku?“ Jessica stála vedle mě a dívala se na mě jako na blázna. Kde se tu vzala?

„Jo, Jess, jsem naprosto v pohodě,“ uklidňovala jsem ji. Zřejmě mi to neuvěřila. Povytáhla obočí a sedla si vedle mě.

„Vidím, že rande dopadlo dobře,“ vypustila a opět mě sjela tím svým skenem. Bello, zatloukat, zatloukat, zatloukat!

„To nebylo rande.“ Bylo to něco víc. Mnohem víc. Pod pojmem rande si většinou představím kino, večeři v nějakém bistru a trapné fráze o tom, jak ten film byl úžasný. Vrcholem všeho je rozpačitá pusa přede dveřmi. Ale to, co jsem včera zažila, nemá konkurenci.

„Říkej tomu, jak chceš – rande, schůzka, dostaveníčko.“ Výrazně gestikulovala rukou. „Ale podstata toho bývá stejná,“ vítězoslavně se usmívala.

„Řekni mi, kdo je to?“ škemrala a snažila se mě obměkčit pohledem alá jsem ztracené štěňátko a hledám nového páníčka.

„Nikdo důležitý.“ Lež jako věž.

„Kecáš, Bello,“ prokoukla mě. „Ale pokud mi lžeš, tak jen z toho důvodu, že ho znám,“ zašvitořila. Pohodila jsem rameny a rychle se odebrala do kuchyně. Přesně tak, Jess. Znáš ho, a to je taky důvod, proč se nikdy nedozvíš, kdo to je.

„Dáš si kafe?“ změnila jsem téma. Moje kamarádka přikývla a šla za mnou.

„Thomas?“ vypálila jméno kluka, který se mnou sedí při labácích. Radši jsem mlčela. Ať si Jess udělá závěr sama.

„Ne, Thomas ne,“ sama si odpověděla a zakroutila hlavou.

„Proč by to nemohl být Tom?“ zeptala jsem se a snažila se působit tak, aby si Jess myslela, že se trefila hned napoprvé.

„Za prvé proto, že se na nikoho jiného kromě Holly nedívá. Za druhé proto, že chceš, abych si myslela, že on je ten tvůj pán tajemný, a za třetí, protože jsi při vyslovení jeho jména neměla ten připitomělý výraz, jako když jsi tuhle zírala do zdi,“ mávla k té krásné stěně. Radši jsem se otočila a zalila kafe. Jessice jsem podala jejího ranního turka s mlíkem v proužkovaném hrnečku a sama jsem si usrkla svého instantu bez dalších přísad.

„Už to mám,“ vykřikla vítězoslavně. Doufám, že na to nepřišla. Se strachem vepsaným v obličeji jsem se na ni podívala.

„No tak, Bells, nemusíš se bát,“ uklidňovala mě. „Jeff je fajn,“ potutelně se usmála.

„Ty…“ vykřikla jsem napůl naštvaně napůl úlevně.

„Co? Na tom přece nic není, že se ti líbí takové vyžle,“ popichovala mě a málem bych jí na tu past skočila. Ale mě, Jess, na tohle nedostaneš! Nebudu se nijak obhajovat, ani vyjadřovat.

„Chápu, že některé holky považují za nejvíc sexy část mužského těla mozek. A Jeff je moooc inteligentní. Jen, a teď se, prosím, neuraž, ale když tě obejme, neodřeš se o ty jeho vystouplý žebra?“ ptala se a vyloženě se u toho bavila. Jen jsem zakroutila hlavou a odešla do koupelny, kterou se Mike rozhodl konečně opustit.

xxx

„Luke?“ Jess vytasila asi padesátý jméno někoho, koho jsem snad v životě neviděla, nebo jsem si na to nepamatovala. Ale jakmile má kamarádka uviděla můj výraz, povzdechla si a opět začala namáhat ten svůj mozeček.

„Patrick?“ zeptala se a už z jednoho pohledu na ni mi bylo jasné, že tomu sama nevěří. Posadily jsme se do lavice a čekaly na příchod profesora Harrisona. Filozofie. Tohle byla jediná přednáška, kterou jsme měly s Jessicou společnou. Její studium politologie totiž muselo být doplněno nějakým dalším oborem a na právech to podle Jessicy stojí za pěkný kulový. Moc učení, moc případů, vraždy, trestanci, hrozný hábity… prostě žádný mejdan.

Přednášející si rychle upoutal naši pozornost a po jednoduchém dobrý den, začal přednášet o německém idealismu. Pečlivě jsem si zapisovala poznámky a snažila se soustředit pouze na profesora. Bohužel moje myšlenky se neustále vracely k včerejšímu večeru, takže jsem z výkladu zaznamenala snad každou pátou větu.

Už když jsem přijela do školy, nutila jsem se moc nerozhlížet a nehledat jeho auto. Nesmíme v nikom vzbudit sebemenší podezření. Proto jsem byla ráda, že Jess si nenechala ujít příležitost a hned se ke mně připojila, aby mohla pokračovat ve svém výslechu. Ale i přesto jsem se po chodbách, kterými jsme procházely, dívala všemi směry a doufala, že ho na kratinký okamžik zahlédnu. Ale bohužel, ten nahoře jakoby si na mě zasednul. Jak jsem byla šťastná po ránu, tak jsem teď byla čím dál tím víc mrzutější.

„Bože, to je zadek.“ Jessica mě svojí poznámkou vytrhla z mé soukromé agonie. Následovala jsem její pohled a mým očím bylo dovoleno vidět toho, koho jsem chtěla vidět už od rána. Dobře, tak sis na mě nezasednul, no, prohodila jsem k tomu nahoře a musela se držet, abych na sobě nedala nic znát. Radši jsem sklopila hlavu a kousala se do rtu, protože od šťastného zajíknutí jsem neměla daleko.

„Bello, jak jsi mohla tohohle boha odmítnout?“ Podívala jsem se na Jess, která svým pohledem vypalovala do Edwardova pozadí díru. Ani jsem si nevšimla, že vešel do přednáškového sálu a přerušil tak výklad. Bylo jasné, že Jessica na mou odpověď nečeká, protože pokračovala dál.

„Vidíš ten tvar? Úplně na tebe křičí – pojď si šáhnout,“ švitořila a pohledem se ho dotýkala.

„Určitě musí posilovat, protože takový skvost, ti nenaroste jen tak,“ šeptala a div u toho neslintala. Její slova mě donutila se začervenat, ale i přesto mi vadilo to, jak se na Edwarda dívala takhle chtivě.

„Jess, nemáš náhodou Mikea?“ špitla jsem. Konečně odtrhla pohled od mého, tedy Edwardova zadku a podívala se na mě.

„To ale neznamená, že se nemůžu podívat na to, jak si vede trh,“ rázně mi vysvětlovala. Když uviděla můj zmatený výraz, povzdechla si. O jakém trhu to mluví? Tady nejsme na nákupu.

„Chlapi se dají přirovnat k cenným papírům na burze,“ zatímco pokračovala, já sledovala Edwarda při rozhovoru s profesorem Harrisonem. „Dělí se do tří kategorií. Ti, co jsou v té první, jsou jako směnky. Dostaneš pouze to, co ti můžou dát. Žádný zisk navrch.“

„Ti druzí jsou jako obligace. Takových kluků je většina. Získáš je, když budeš chtít a projevíš nějakou snahu. A riziko, že bys na nich prodělala je stejné jako možnost, že na nich vyděláš. Prostě, když se vezmete, tak spolu zůstanete napořád, nebo se rozvedete. Sem patří i Mike.“

„A pak tu jsou akcie. Když budeš mít štěstí, tak se z tebe stane multimilionářka, ale když se to posere, tak padneš na dno a horkotěžko se z něj dostaneš. A sem patří právě Edward Cullen. Ta, která ho uloví, bude muset mít fakt dobrého anděla strážného, aby, kdyby ji náhodou opustil, nechtěla spáchat sebevraždu.“ Skončila zrovna ve chvíli, kdy skončil i Edwardův rozhovor s přednášejícím.

Chvilku jsem zpracovávala nově nabyté vědomosti, ale netrvalo to moc dlouho, protože když Edward procházel okolo nás, otočil se mým směrem a s pokřiveným úsměvem na mě mrknul. Srdce se mi rozbušilo tak, že málem dalo mému tělu mávačku a krev se mi přesunula do tváří. Pohltilo mě absolutní štěstí, které překazilo zavzdychání všech holek, které seděly v okruhu tří metrů ode mě. Klid, Bello, utěšovala jsem se v duchu. Edward byl včera večer s tebou a ne s těma pipinama.

Strašně, strašně moc děkuji za hlasy v Nejpovídce. Vůbec jsem s tím nepočítala. Ale nebudu lhát, že mi to neudělalo radost. :-)

Příště bude ještě trocha toho cukrování, scházení se a Jessičino vyzvídání...

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 6. kapitola: