Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 35. kapitola

18.01.2012 (16:15) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 61× • zobrazeno 8980×

„Takže jsem byla tvoje milenka.“

Edward:

Díval jsem se do jejich skelných očí a snažil se pochopit, o čem to mluví. Jasně, že jsem jí rozuměl každé slovo, které řekla, ale ten význam mi unikal. Jak si něco takového může myslet?

„Ne,“ odpověděl jsem. Odvrátila ode mě pohled a zakroutila hlavou.

„Jasně,“ prohodila hořkým hlasem a jedna slza jí stekla po tváři dolů.

„Tak to není -“ snažil jsem se jí to rozmluvit.

„A jak to teda je?“ vyhrkla bolestně. Z jejího výrazu jsem jasně poznal, že tohle je jen řečnická otázka a odpověď ji nezajímá.

Tenkrát, když jsem Tanyu přistihl v naší ložnici s nějakým lidským mládětem, zařekl jsem se, že už o tom nikdy mluvit nebudu. A teď mi zřejmě nezbyde nic jiného. Ale jak jí to mám říct? Víš, Bello, celé to zasnoubení byla Tanyina dokonale nepromyšlená pomsta. A zatímco jsem jezdil na lov – na který jsme s Tanyou po tom, co jsem jí řekl pravdu o tom, kdo ji stvořil, už nikdy společně nejeli, protože mi neustále tvrdila, že nechce, aby ji její snoubenec, tedy já, viděl zabíjet – si to užívala s kdekým?!

Mám jí taky přiznat to, že jsem to celou tu dobu věděl, ale nikdy jsem Tanye nic neřekl?! Že jsem jako nějaký slušně vychovaný psisko, sklopil hlavu a dál pokorně snášel svůj trest?! A aby toho nebylo málo, tak že celá moje rodina o tom věděla a já je neustále přesvědčoval, že se to jednoho dne změní?!

Opravdu chce slyšet, že jsem byl tak dětinsky naivní?!

Že jsem Tanyu nechal, aby mě přesvědčila o tom, že jí to celé zasnoubení dlužím?! Že kdybych ji „nezabil“ prožila by šťastný lidský život?!

Ve skutečnosti jsem Tanyu zachránil před obrovskou potupou, která by ji v té době jistě čekala. A taky jsem ji zachránil před životem v černošském ghettu, kde by nepřežila ani jeden den, protože by ji jako dceru bohatých obchodníků donutili k sebevraždě…

To dítě bylo totiž dítětem otroka. I když v té době už byl třináctý dodatek součástí Ústavy skoro sedmdesát let. Jenže být afroameričanem ve třicátých letech nebyl žádný med. Lidé s jinou barvou pleti byli neustále napadáni a osočování z trestných činů, které nikdy nespáchali. Mít slušně placenou práci byl pro ně jen sen, protože ve skutečnosti byli zaměstnáváni jen na podřadných místech. To v těch lepších případech. V těch horších kvůli své barvě pleti nedostali práci vůbec… A jak by se asi zachovali bohatí běloši, kdyby zjistili, že se jejich jediná dcera „spustila“ s černochem? Kdyby zjistili, že to dítě bude míšenec?

Určitě by nechystali veselku a se svým novým zetěm by se nepoplácávali po zádech. Mnohem reálnější představa byla zajistit si jistou službičku od Ku-klux-klanu. A potom to celé obhájit tím, že jejich dcera byla znásilněna. To dítě by pak „vyřešili“ jediným způsobem…

Nebo možná ne. Možná by se Tanya postavila svým rodičů. Ale v tom případě by ji vyhodili na ulici. A jediná možnost, kam by mohla jít, bylo přece místo, kde žil otec jejího dítěte.

„Bello,“ povzdechl jsem si. „Já a Tanya jsme nikdy neměli to, co máme my dva.“ Její nechápavý pohled a přemýšlející výraz mě nutily pokračovat.

„Tys ode mě vždy chtěla jen mě.“ Přikývla.

„Ne moje peníze.“ Jakmile jsem to dořekl, přes její tvář proběhl stín zloby.

„Nikdy jsi ode mě nechtěla zarezervované tři restaurace, salón plný květin, romantické řečičky a zásnubní prsten od Tiffaniho, protože ten, co jsem ti chtěl dát, je údajně moc starý a nemoderní.“ Málem jsem hrdelně zavrčel, když jsem si vzpomněl na tu chvíli. Na to, kdy se mi Tanya vysmála do obličeje, když jsem před ní klečel s prstenem mé matky.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se vyplašeně.

„O mém životě s Tanyou,“ trpce jsem se zasmál. To nebyl život. Bylo to peklo. Které jen mojí chybou trvalo skoro šedesát let.

„To chceš říct, že s tebou byla jen kvůli penězům?“

„Ne tak docela,“ odpověděl jsem. „Ona nikdy nevěděla, co přesně chce. Na jednu stranu jsem tu byl já – osoba, kterou by si v lidském životě mohla přivést domů…“ Tohle bylo velmi těžké vysvětlit. Za prvé proto, že Bella nikdy nezažila společenské zvraty ve svých časech. Za druhé proto, že celý můj „vztah“ s Tanyou byl pro ostatní nepochopitelný. Já byl její stvořitel. Ona můj stvořenec. Byli jsme přátelé i milenci. Chtěli jsme být jistotou pro toho druhého a zároveň jsme si šli po krku a nenáviděli se.

„A na stranu druhou?“ Bella mě vytrhla z mého zamyšlení.

„A pak tu byly Kate a Irina. Obě dvě krásné, nezávislé a srovnané s tím, čím jsou. A Tanya s nimi žila.“ A taky chtěla být jako ony. Zkoušela to a pak se vracela ke mně s výčitkami. Jenže stačila menší hádka a už utíkala za nimi. A já čekal na její návrat…

„Moc tomu nerozumím,“ přiznala. Musel jsem se pousmát. Jak jsem řekl – to, co bylo mezi mnou a Tanyou, bylo nepochopitelné.

„Zkrátka, já a Tanya jsme měli komplikovaný vztah, který skončil ve chvíli, kdy jsem pro ni už byl jen důvod k nevěře.“

„Takže tě,“ nechtěla to slovo říct, ale nakonec to udělala, „podvedla jako první?“ Jako první, druhá, třetí… stá, dvoustá a možná i třístá.

„Přesně tak,“ souhlasil jsem. Nechtěl jsem Bellu zatěžovat nechutnými detaily, a tak jsem to dál nerozebíral. Avšak ještě jednu věc jsem jí vysvětlit musel. „Ale, Bello.“ Vzhlédla ke mně svýma nádhernýma očima, které se teď ztrácely v tom minimu informací, které jsem jí prozradil. „Tys nikdy nebyla moje odplata. To, že jsem tě potkal, je vlastně zázrak.“

Bella:

Nedokázala jsem ovládnout ten zvláštní pocit, který mě náhle přepadl. Nebyla to zvědavost, nebo touha dozvědět se víc. Protože z toho, co mi řekl a že toho bylo opravdu málo, jsem toho moc nepochytila. Bylo to spíš jako by mě osvítilo, jako bych propadla jistému poznání, kterému jsem svým způsobem dokázala rozumět. Edwardovo největším tajemstvím nebylo to, že je upír. Tohle – ten vztah s Tanyou – bylo to, co skrýval před celým světem. A hlavně sám před sebou.

Stále se na mě díval a čekal, co mu odpovím, nebo spíš jestli mu vůbec něco řeknu. Mě však zajímala jen jedna jediná věc.

„Takže ty a Tanya… Skončilo to?“ Úlevně se pousmál a přikývnul.

„A to zasnoubení je opravdu definitivně zrušené,“ ujišťovala jsem se. Opět přikývnul a podíval se na mou levou ruku. Radši jsem svoje prsty propletla s jeho. O něčem takovém jsem zatím nechtěla ani jen uvažovat.

„Za to se ti musím omluvit,“ promluvil s pohledem upřeným na naše dlaně. „Já jsem to zasnoubení považoval za zrušené. Myslel jsem, že to, že jsem si sbalil všechny svoje věci, opustil náš byt a odmítal s ní jakkoliv komunikovat, hovořilo jasně. Ale zřejmě to potřebovala slyšet na vlastní uši. Což se stalo opravdu až v to pondělí, kdy se nečekaně objevila.“ Nedívala jsem se na něj. Jeho prsty si pohrávaly s těmi mými a to mě rozptylovalo. Navíc, už jsem měla Tanyi plné zuby – která žena přijme manželství, ale odmítne prsten s tím, že se jí nelíbí? Navíc to udělala mému Edwardovi a já tak měla o důvod víc, proč ji nenávidět.

„Odpuštěno,“ pípla jsem a svým ukazováčkem objala ten jeho. Když jsem se na něj podívala, nevěřícně mě sledoval. Na okamžik jsem zrozpačitěla. Řekla jsem snad něco špatně? Jeho intenzivní, nic neříkající výraz mi taky moc nepomáhal. Díval se na mě tak… fascinovaně? Jako by právě spatřil zázrak.

Mlčel. Jeho odpovědí byla pomalu se zvedající ruka, která se postupně přibližovala k mé tváři. Nejistě jsem kmitala pohledem z ní na jeho obličej. Nemrkal, nemluvil a měla jsem pocit, že snad ani nedýchá. Jeho dotyk, lehký a ledový, mě jemně pohladil a polaskal; palcem mi objel váček pod pravým okem. Slastně jsem oči přivřela a vychutnávala si jeho blízkost, aniž bych pocítila příval paniky, nebo čehokoliv, co by mě nutilo se odtáhnout.

Jeho obličej se začal pomalu přibližovat k tomu mému. Věděla jsem, co chce udělat. A k mému překvapení jsem si přála, aby to udělal. A to co nejrychleji. Vždyť už to bylo tak dlouho.

A teď už neexistovaly žádné důvody, proč to odkládat. Netrpěla jsem žádnou stresovou poruchou a on už neměl žádné tajemství, kterého bych se měla obávat. Všechno bylo vyléčeno, prozrazeno a zahojeno.

Chladivé rty něžně přejely po těch mých. Pomalu a nejistě. A pak znovu. Ještě pomaleji a nejistěji. Neuvědomila jsem si, že mu neodpovídám. Byla jsem tak ohromená tím okamžikem, že jsem nechtěla udělat něco, co by tuto chvíli jakkoliv narušilo. Včetně toho, že se ze mě stala socha.

Palcem mi pomalu přejel po ztuhlé líci a donutil mě se tak vzpamatovat. Jeho chuť byla taková, jak jsem si ji pamatovala. Jeho spodní ret byl stále plnější než ten horní a jeho vůně byla pořád stejně omamující.

Volnou ruku jsem mu položila okolo krku, konečky prstů jsem ho vískala ve vlasech. Druhou rukou jsem ho navedla k mému pasu. Nestačilo mi jen líbání. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, aby mě objímal a držel. A jak se zdálo, nebyla jsem jediná, kdo po tomhle bytostně toužil.

Jeho jazyk pomalu vplul mezi mé pootevřené rty. Vůně i  chuť dračího ovoce zesílily stejně tak jako jeho objetí. Nerozmýšlela jsem se dvakrát, potřebovala jsem ho cítit všude. Aniž bych náš polibek přerušila, přisunula jsem se blíž k němu. Ale jeho tichý nápad byl mnohem lepší a mnou rozhodně vítaný; kamenné ruce mě vyzvedly a posadily na svého majitele. Natiskla jsem se k němu a tiše zasténala, když mě za boky přitiskl ke svému plnému klínu.

Marně jsem se snažila udýchat ten zápal vášně, který se mi velmi rychle vléval do žil. Cítila jsem Edwardovu touhu z každého pohybu i dotyku, ale nebylo to nic oproti tomu, jak se tyhle chtíče bouřily v mém těle. Jedna z těch tužeb na mě přímo křičela, že je to k nevydržení. Rukou jsem zajela pod Edwardovo triko a rychle ji tak umlčela.

„Jsi si tím jistá?“ zašeptal mi do kůže na krku a trošku se poodtáhl. Vážně se mě na to ptá?

„Nikdy jsem si nebyla jistější,“ zašeptala jsem a chtěla se opět vrátit k líbání, když mě něco zarazilo. Černé oči.

„A ty si seš jistej?“ Ne, že bych nebyla zklamaná, kdybychom toho museli nechat. Ale jestli si mám vybrat mezi tím být vypitá, nebo neuspokojená, tak si vyberu to druhý. Zmateně se uchechtl.

„Bello, vážně si myslíš, že to nechci?“ Tohle byla jen řečnická otázka. Jeho erekci jsem cítila jak přes látku jeho kalhot, tak i přes moje džíny.

„Já jen… tvoje oči.“ Obočí se mu zkrabatilo a pak se opět vracelo na svoje místo, zatímco se jeho zuby zarývaly do těch dokonalejch rtů. O chvilku později mi došlo, že se snaží neusmívat.

„Co -“ Nedal mi nejmenší šanci, abych svoji otázku dokončila. Jeho jazyk byl opět tam, kde jsem si ho přála mít a jeho ruce mě těsně objaly. Kdybych řekla, že jsem nebyla zmatená, nebyla by to pravda. Ale já mu věřila. A pokud ta žízeň pro něj byla snesitelná, tak ho rozhodně nebudu přemlouvat k tomu, aby přestal.

„Zčernají i při jiných chutích,“ zašeptal mi do rtů a pak se do nich opět vpil. Jeho ruce zajely pod moje tričko, které jsem najednou už na sobě neměla. Přes kůži mi proběhl lehký vánek a chvilku poté jsem se zády dotýkala chladných pokrývek. Postel, došlo mi v zápětí.

„To bylo rychlé,“ poznamenala jsem, když si vysvlékal svoje triko. Pokřiveně se usmál a vrátil se ke mně.

„Neboj, teď zpomalím,“ slíbil a políbil mě ve žlábku mezi prsy. Jeho ruka si hledala cestičku pod moji podprsenku a já se jen v duchu modlila, aby to zas tak moc nezpomaloval.

Jenže Edward svůj slib bral doslovně. Pomalu mě laskal, pomalu mě líbal a pomalu se mě dotýkal. Moje touha byla k nevydržení a taky jsem mu to dávala pořádně najevo. Stehny jsem silně objímala jeho boky. Ruce jsem mu zatínala do vlasů a svíjela se pod ním tak, abych se o něj mohla alespoň třít. Když ke mně vzhlédnul, viděla jsem na něm, že moc dobře ví, co mi způsobuje. Vypadal tak sebejistě a sebevědomě… Přesně tak, jak jsem milovala.

Aniž by rozpojil náš pohled, opatrně se nahnul k nejužšímu místu mé podprsenky. Otevřel svá ústa a mezi mými prsy tu krajku rozkousnul. Konce látky mi sjely po kůži na postel a Edward jejich trasu pečlivě sledoval. Nakonec tuto oblast prozkoumal i svými rty. Bylo to k nesnesení. Sledoval mě těma hladovýma očima a při tom si se mnou hrál. Hladil mě na bříšku a každým okamžikem svými prsty sjížděl níž k lemu mých kalhot.

Hořela jsem chtíčem a touhou něco udělat. Jeho pevná a široká ramena odolávala mým zvědavým dlaním, plně jsem si uvědomovala, že struktura jeho pokožky je jiná než ta moje. Tvrdá, hladká, neústupná.

„Edwarde,“ zaúpěla jsem, když jeho ruka i na potřetí ignorovala knoflík mých kalhot. Neodpověděl a dál si vedl svou. Prsty mi přejížděl od podbřišku k pupíku a odtud do strany na bok, pak přes žebra k ňadrům. Palcem a ukazováčkem dráždil jeden z mých ztvrdnutých vrcholků a ten druhý nasál mezi rty. Jeho chladný dech mi sklouzával po obnaženém hrudníku až ke krku.

Kolenem mě donutil více roztáhnout nohy a pak se ke mně těsně přitiskl. Jeho vypracované břicho se dotýkalo toho mého, naše zahalené klíny se o sebe vzájemně otíraly a z úst nám vycházely tiché steny.

Lem jeho kalhot jsem našla okamžitě. Musela jsem něco udělat, už toho bylo příliš a já chtěla být jeho. Ve všech směrech. Jenže jsem ty kalhoty nestihla stáhnout ani o centimetr a už se mé nenechavé ruce objevily ve studených poutech jeho prstů. Svíral je jemně, ale silně. S černým pohledem upřeným do mých očí mi každou ruku přemístil nad hlavu. Jemné polštáře se pod nimi prohnuly a tiše zašustily.

„Buď trpělivá,“ požádal mě šeptem. Chtěla jsem namítnout, že tohle je hranice mojí trpělivosti, ale jeho prosím, mi zamknulo ústa. Uvolnila jsem napětí svých rukou a sledovala temné nebe nad námi, jenž na nás shlíželo skrz skleněný strop.

Edwardovy rty mi přejížděly po krku a jeho ruce se konečně rozhodly vysvobodit mě z toho zbytku oblečení, co jsem měla na sobě. Obratně nás vysvlékl, při čemž ani na jeden jediný okamžik neodtrhl své rty od mé pokožky. Líbal mě na bříšku, v třísle, na stehně i koleni.

Když na mě nalehl, opět své prsty omotal okolo mých zápěstí. Očima tmavšíma, než byla dnešní noc, si mě zase fascinovaně prohlížel.

„Miluju tento tvůj výraz,“ šeptnul a sklonil se, aby mě políbil. Jazykem se probojoval do mých úst a nahým ledovým klínem se natiskl na ten můj horký. Jeho prsty uvolnily své sevření a vytáhly se o kousek výš, aby se propletly s těmi mými. Přesně do sebe zapadly. Jako klíče do zámku. Jeho palec. Můj palec. Jeho ukazováček. Můj ukazováček…

A pak nastalo ticho a zatmění, z kterého se mi příjemně zamotala hlava. Edward svůj sten utišil v mých rtech a já ten svůj v těch jeho. Spojil nás v jedno tělo…

Doufám, že všechny záhady jsou objasněny. Co se týče Tanyi a její minulosti - tohle byl úprvně první motiv, který mě napadl, když jsem se rozhodla udělat z Výtahové filozofie kapitolovku. Jen mi trochu trvalo, než jsem to zakomponovala do děje...

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 35. kapitola: