Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 20. kapitola

14.09.2011 (08:15) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 70× • zobrazeno 9232×

Směsice těch květinových vůní se vznášela všude kolem nás. To aroma bylo opojné stejně jako celá tahle romantická atmosféra. Všude stály ve skleněných vázách květy všech možných barev a tvarů. Na parapetech hořely bílé svíčky na křišťálových podstavcích. Těšila jsem se z té nervozity, která mě příjemně rozechvívala. Tušila jsem, co se bude dít. Edward byl už několik dní neklidný a stále mě pozoroval, ať jsem dělala cokoliv. A když jsem ho přistihla a optala se, co se děje, řekl, že nic. A teď stál naproti mně a sledoval mě tím uhrančivým pohledem. V jeho tváři jsem zahlédla odhodlání, které po chvilce nahradilo váhání.

„Edwarde,” prolomila jsem to ticho. Musel vědět, že odpovím ano. S nikým jiným jsem nebyla šťastnější. Nikoho jiného jsem nemilovala tolik jako jeho. Odkašlal si a přešel ke mně. Vzal mé dlaně do svých a zadíval se na ně. Byl napnutý.

„Bello,” začal a pohlédl do mých očí. „Nikdy jsem nepotkal někoho, jako jsi ty. Miluji tě a nedokážu si představit svůj život bez tebe. A proto se tě ptám – vezmeš si mě?” Pomalu přede mě poklekával, při čemž jednou rukou vytáhnul z náprsní kapsy temně modrou sametovou krabičku, kterou jedním pohybem otevřel. Ten prsten byl… nádherný. Tenký stříbrný kroužek s třpytivým diamantem o velikosti Texasu. Nikdy jsem neviděla nic elegantnějšího a okázalejšího. Věděla jsem, co odpovím. A nemusel by mi kvůli tomu dávat takovýto prsten. Stačila by pampeliška, kterou by roztrhnul vertikálně podél stonku a uvázal mi ji na prsteníček.

„Ano,” řekla jsem rozhodným hlasem. Široce se usmál a vyhoupnul se na nohy. Políbil mě. Hladově a radostně. Z krabičky vytáhl prstýnek a pomalu mi ho nasadil. Ten kámen házel odlesky na všechny strany.

„Říkala jsem ti, že bude souhlasit.” Ve dveřích stála drobná blondýnka s milým úsměvem na rtech.

„Tanyo.” Edward ji očividně rád viděl. Pustil mě a přešel k ní. Objal ji a… vášnivě políbil. Co to?!

„Já jsem Tanya. Edwardova snoubenka, jako ty,” objasnila mi a došla ke mně. Objala mě a políbila na jednu a potom i na druhou tvář. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda. S úsměvem přikývnul.

„Termín svatby nechám na vás, dámy.” Obdařil nás dalším ze svých oslňujících úsměvů. Já se zmohla jen na slabé ne.

„Bello, uvidíš, bude to skvělé. Budeme mít sice stejné šaty i závoj, ale jinak to bude dokonalé.” Tanya mě táhla ke stolku, na kterém ležely časopisy s nevěstami na titulce. „Spodní prádlo můžeme mít naštěstí každá jiné. Navíc se musíme domluvit kvůli svatební noci. Chceš být první nebo druhá?” špitala jednu věc přes druhou.

„Ne,” řekla jsem hlasitěji. Motala se mi hlava. Manželství ve třech?! A jemu to nevadí?! Jí to nevadí?!

„Bello, klid. My dvě se uvidíme pouze na svatbě, líbánkách a o svátcích. Jinak s tebou bude Edward v liché týdny a se mnou v sudé,” snažila se mě uchlácholit.

„Ne!” vykřikla jsem. „Tohle ne. Vždyť říkal, že… Ne! Já… Ne!” křičela jsem.

„Bello!” Tanya mě silně uchopila za ramena a zatřásla se mnou.

„Ne!”

„Bello! No tak, Bello! Probuď se!” Stále mnou třásla a zoufale na mě volala. A pak vše zmizelo. Nade mnou stála Jessica. A držela mě za ramena.

„Jess,” vydechla jsem úlevně a posadila se. Byla jsem v obýváku na gauči.

„Jsi v pořádku?” optala se mě se značnými obavami.

„Nejsem,” přiznala jsem. Ty fialový šaty jsem celý propotila.

„Zase Edward?” Chvíli trvalo, než jsem odpověděla. Musela jsem zkontrolovat svůj prsteníček. Naštěstí jsem na ani na jednom neměla žádný prsten. Oddychla jsem si.

„Ještě pořád,” odpověděla jsem.

„Bello.” Posadila se vedle mě. „Neměla bys, já nevím, třeba zajít k nějakému terapeutovi?” navrhla. Obyčejně bych se snad na ni utrhla a začala křičet, že nejsem žádný blázen. Ale tentokrát jsem i já pochybovala o svém duševním zdraví. Ale povídat o tom, co se mi stalo, někomu cizímu?

„Promyslím to,” slíbila jsem jí.

„Nemůžu teď pro tebe něco udělat?” zeptala se mě a nahodila ten štěněčí pohled. Chtěla mi pomoct. A já tu pomoc opravdu už potřebovala.

„Přiveď mě na jiné myšlenky.”

xxx

„To snad není možný! Chápeš to?! Ty šaty mají jen o půl metru víc látky na břiše a stojí skoro dvakrát tolik jak ty pro netěhotné. Na čem všem chtějí ještě vydělávat? To si neuvědomují, že někdo, kdo čeká mimino, ty prachy určitě netiskne?! Už jenom oblečení pro ty mrňousky stojí skoro stejně jako oblečení pro dospělé a k tomu…” Jessica lamentovala a lamentovala.

Procházely jsme se po nákupním středisku a hledaly nějaký obchůdek s „přijatelnými” cenami. Jenže těžko najdeme něco, co by Jess uspokojilo, když každý ten hadřík má na sobě nášivku se značkou obchodu. Nebavilo mě to. Ale svůj účel to splnilo. Při prohlížení dupaček, bodýček, ponožek a overalků jsem ho dokázala vytěsnit z hlavy. Na jednu chvíli, kdy moje kamarádka potřebovala spočítat svoji potencionální útratu, jsem na něj dokázala nemyslet vůbec.

„Bello, pojď!” Jessica mě prudce smýkla doprava. Stály jsme ve dveřích obchodu se spodním prádlem. Už jsem se chtěla zeptat, co tady budeme dělat, ale Jess mě předběhla.

„Musím si koupit nový prádlo. To starý mi už je těsný. Navíc potřebuju nějakej přírodní materiál. To, co mám doma, mi je nepříjemný,” vysvětlila mi a táhla mě k  nějakým regálům. No jo, těhotenství s sebou přináší hormonální změny a spolu s nimi přichází další problémy. Například nesnášenlivost dosud používaných krémů, sprchových gelů, šamponů a dokonce i oděvních materiálů.

A tak jsem tam jen stála a sledovala Jess, jak si vybírá prádlo. Sem tam mi něco ukázala a já jí to vždy odsouhlasila. Vždyť ho přece bude nosit ona a ne já.

„Bello?” Za mnou se ozval ohromený hlas. Ale ne. Proč?! Proč nemůžu mít chvilku klid?! Pomalu jsem se otáčela a… nespletla jsem se. Stála tam. Opět perfektně oblečená, nalíčená a usměvavá.

„Ahoj, Tanyo,” pozdravila jsem ji a čekala, co z ní vypadne. Už jsem toho měla vážně plné zuby.

„Co tady děláš?” zeptala se a přešla ke mně i s krajkovým kompletem na ramínku. Co asi tak můžu dělat v nákupním centru?! Blondýna…

„Moje kamarádka shání spodní prádlo, tak jsem šla s ní,” odpověděla jsem a natočila se k Jess, která zrovna přišla. V rukách držela bavlněné kalhotky a podprsenku s lycrou. Ten kontrast mezi tím, co měla vybrané Tanya a co Jessica, byl očividný.

„Sháníte něco na sportování?” Tanya chtěla být zdvořilá. Ne! Ona byla zdvořilá! To jenom já v ní chci vidět potvoru, která mi (ne)ukradla Edwarda! Jess se uchechtla.

„Jsem těhotná a to, co mám doma, mě kouše,” vysvětlila jí moje kamarádka.

„Aha.” Tanya chápavě přikývla.

„Mimochodem, jsem Jessica,” představila se a natáhla k ní ruku. Já jsem rozhodně neměla v plánu je představovat. Co když mi Tanya vezme i Jess? Sakra, jsem paranoidní!

„Tanya,” Cullenova snoubenka jí gesto opětovala. A pak nastala ta chvíle, kdy jsem měla něco říct já.

„Jess, neměla by sis to zkusit, než to koupíš?” otočila jsem se ke své kamarádce. V žádném případě jsem neměla zájem o jakýkoliv rozhovor. Jessica souhlasila a hnala se ke zkušebním kabinkám. Pak jsem se otočila na Tanyu. Zřejmě pochopila, že nemám o nic zájem.

„Taky bych si to měla zkusit,” zapolemizovala a vlezla do vedlejší kabinky. Já ihned vtrhla k Jessice.

„Co to…” Přikryla jsem jí pusu rukou.

„Jdeme!” rozkázala jsem šeptem.

„Proč?” tiše zakňourala.

„Tanya je Edwardova snoubenka,” vysvětlila jsem jí a Jessice vypadly oči na zem.

„Cože?” naznačila němě rty. Rázně jsem přikývla. Na chvilku se zadívala kamsi za mě a pak mi pošeptala do ucha.

„Ona o tobě a Edwardovi neví, že?” Zakroutila jsem hlavou. „A nebylo by proto lepší ji poznat?” navrhla. Nechápavě jsem se na ni podívala. Jí snad šibe, nebo co?!

„Kdyby ses o nich dozvěděla víc, třeba by ti to pomohlo,” objasnila mi. Cože?!

xxx

Ty kožené sedačky by za normálních okolností byly opravdu příjemné a pohodlné. Ale teď jsem se cítila, jako bych seděla na malých střípcích, které mě při každém pohybu trochu řízly. Z původně zdvořilého rozhovoru se díky Jess stala vášnivá diskuze na téma miminka, postýlky, plínky a mateřský mléko.

Nakonec to dopadlo tak, že kvůli nějakým designerským časopisům, jejichž názvy jsem v životě neslyšela, sedím v autě Edwardovy snoubenky a společně s Jess jedeme k nim domů, aby si moje kamarádka mohla z těch čásáků vzít nějakou inspiraci na dětský pokojíček a k tomu si rovnou odnesla jakési slevové kupony na nábytek.

Byla jsem naštvaná. Ta předlouhá fáze mého smutnění, sebelítosti a snahy nemyslet pozvolna přešla do fáze pochopit, co mezi sebou ti dva mají, a všemi možnými způsoby znenávidět osobu Edwarda Cullena. Šlo to těžko. Hlavně proto, že v jakémkoliv mém snu, nebo spíš noční můře, vystupoval jako naprostý hajzl a idiot. Jenže pak, když došlo na konfrontaci snů s realitou, jak jsem poznala Edwarda já, musela jsem uznat, že takhle by se on ve skutečnosti nezachoval. A proto jsem ho milovala snad ještě víc. Jessica měla pravdu – měla bych si nechat odborně pomoct.

Zastavily jsme v podzemních garážích jednoho z těch luxusních domů na Belltownu. Tušila jsem, že Edward nemá s penězi moc velký problém, ale že si mohl dovolit takové bydlení, to mě zaskočilo. Vystoupily jsme a přešly k výtahům. Jessica samým překvapením nedokázala zavřít pusu. Zastavily jsme až úplně nahoře.

Ten byt byl… úžasný. Všechno bylo lazeno v odstínech černé a šedé. Ale nepůsobilo to moc tmavě. Naopak. Bylo to vzdušné, hlavně díky velkým francouzským oknům a použitým materiálům. Kámen a sklo. Na první pohled se jednalo o čistě pánský byt. Kuchyňský kout byl od obývací části oddělen barovým pultem. Před jedním z oken stálo černé piáno, od nějž musel být nádherný výhled na celý Seattle. Všude bylo minimum nábytku, nebo to spíš tak na oko vypadalo, protože ten prostor byl obrovský. V levém okně se zrcadlilo schodiště. Když jsem se podívala za sebe, zjistila jsem, že vede do druhého patra.

„Jestli chcete, provedu vás,” nabídla nám Tanya. Nestihla jsem s díky odmítnout. Připadalo mi, že jsem někde, kde nemám právo být. Měla jsem zůstat v autě. Takhle to bude ještě horší. Mé sny se stanou skutečnější. Tady jsem měla přece bydlet já a ne ona.

„Bello, pojď.” Jessica stála v půli schodiště a čekala na mě. Zamračila jsem se a zakroutila hlavou. Na tohle jsem neměla. Nemůžu se přece promenádovat po jeho bytě, jakoby to bylo muzeum. Jessica sešla ke mně.

„Vím, že to bolí, ale když to zvládneš, třeba tě to už pustí,” zašeptala a táhla mě za ruku ke schodům.

Druhé patro nebylo přepažené na jednotlivé místnosti. Jakmile jsme vystoupaly schody, ocitly jsme se v ložnici. Byla slazena v podobném stylu jako přízemí. Ta obrovská postel s nebesy přitahovala můj pohled jako magnet. Levá strana byla rozestlaná.

„Omlouvám se,” vyhrkla Tanya a letěla k té posteli. „Edward sice vypadá jako bůh, ale v těchto věcech je jako každý jiný chlap.” Začala stlát to saténové povlečení. Takže Edward spává na levé straně… já na pravé… Ne! Dost! Opět jsem se nutila nemyslet. A hlavně si nepředstavovat to, co na té posteli obvykle dělají. A proč si Tanya kupovala to krajkové prádlo… Sakra! Stop! Tohle nemůžu zvládnout.

Jessica zachytila můj skelný pohled. Já se mezitím uvnitř sebe hroutila. Proč ta hradba, kterou mi pomáhala stavět má zloba a bolest, se najednou rozpadla? Ještě před pěti minutami jsem si byla jistá, že to nějak zvládnu. A teď jsem byla zase na začátku.

„Tanyo, mohla bys mi, prosím, půjčit ty časopisy? Začínám být unavená a ještě se musíme s Bellou dostat zpátky do nákupního centra pro auto.” Jessica se mi snažila pomoct. Marně. Rozbrečela jsem se jako malá holka a utekla. Zastavila jsem se až o dva bloky dál, kde mě málem srazilo auto na přechodě.

Já vím. Už ji mám přestat trápit. Slibuju, že ještě maximálně dvě takové kapitolky a Edward s Bellou budou spolu. Příště ale ještě proběhne Jessica, Tanya, rozčílený Edward a zničená Bella.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 20. kapitola: