Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 17. kapitola

Žádný slzy, spousta vzpomínek a bílý tulipán...

30.08.2011 (11:15) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 85× • zobrazeno 10315×

Bella:

 

Hladil mě a líbal na krku. Jeho dech mi sklouzával po kůži a způsoboval příjemné chvění. Vzpínala jsem se pod ním a všemi doteky a polibky mu dávala najevo, jak moc ho chci. Prsty mi zabořil do vlasů a odtáhl se ode mě. Díval se mi do očí.

„Miluju tě,” zašeptal a opět dorážel na mé rty. Příjemně se mi motala hlava. Končil mi dech a slyšela jsem bušení vlastního srdce. Buch… buch… klap… buch… klap… Tohle je divný…

„Edwarde!?” Tanya stála ve dveřích se zděšeným výrazem. Není to tak, jak to vypadá, by znělo směšně, protože to bylo přesně tak, jak to vypadalo. V očích se jí zaleskly slzy. Brada se jí chvěla, jak zadržovala pláč. Svlékla prsten a hodila ho po nás. Pak utekla. Klap… klap… klap… prásk.

Probudila jsem se a zírala do bílého stropu. Krev mi tepala ve spáncích a pyžamo jsem měla celé propocené. Tohle byl jeden z těch mírnějších snů. Naštěstí.

Od pravého rohu až k oknu se táhla malá prasklina. Jak dlouho už tam je? Všimla jsem si jí vůbec někdy? Všiml si jí on? Ne. Stop. Nebudu přemýšlet. Nechci myslet… Nemysli, nemysli, nemysli!

Takže si myslíš, že když si oblečeš krátkou sukni a blůzu s výstřihem, tak projdeš?

Ne. Žádné myšlenky a ani vzpomínky. Zkrátka uplynulý měsíc se nikdy nestal. Nikdy jsem ho nepotkala a nikdy jsem s ním nemluvila.

Tys dělala zkoušku u Edwarda Cullena a on tě potom pozval na kafe?

A dost. Takhle to nejde. Takhle se z toho nikdy nedostanu. Já chci, aby to přestalo. Aby on přestal…

Jsi nádherná.

Miluji tě.

Dneska to jsou přesně čtyři týdny, co se známe.

Nevěděl jsem, které máš nejradši.

Jsi moje všechno.

Bílý strop. Prasklina. Okno. Den. Ráno. Měla bych vstát. Posadila jsem se a spustila nohy z postele. Soustředit se jen na to, co zrovna musím udělat, mi šlo docela dobře. Vždyť to už takhle praktikuju jak dlouho. Čtyři dny? Ustlat postel. Vyvětrat. Jít do koupelny. Převléct se. Uvařit kafe.

Sejdeme se ráno u kafince?

„Bello, co tady nacvičuješ?“ Jessica stála u stolu a nevěřícně zírala na dřez. Když jsem se podívala tam, kam ona, zjistila jsem, že mi ruku smáčí voda, která přetékala z rychlovarné konvice. Proč ji mám v ruce?

Šel jsem nám koupit snídani. Miluji tě a nepanikař. Za chvilku jsem tady. E.

„Bello?” Jessica stála vedle mě a brala mi konvici z ruky. Proč to dělá? Chci si jen uvařit kávu…

„Bello, pusť ji!” nakázala mi a druhou rukou z ní sundávala moje prsty. Kdy vypnula vodu?

„Chci kafe,” vysvětlila jsem jí a znovu se po ní natáhla. Jessica zareagovala včas, abych se jí ani nedotkla.

„Dobře, ale nejdřív ji utřu. Je celá mokrá a mohla by zkratovat,” odpověděla a prošla kolem mě.

„Už sis zapnula telefon?” zeptala se a utěrkou napravovala to, co jsem způsobila.

Uz ted mi chybis. Miluji te.

„Bello, na něco jsem se tě ptala,” upozornila mě a vytáhla hrnek, do kterého nasypala kávu.

„No…” Jak zněla ta otázka?

„Takže ne. Koukej si ho zapnout. Charlie mi psal SMSku, jestli o tobě něco nevím,” nadhodila. Panebože! Charlie! Jak jsem mohla být tak hloupá – nechat vypnutý telefon.

„Hned ho zapnu, Jess. A kdy ti táta psal?”

„Včera. A předevčírem se mě na tebe ptal profesor Heigl.” Jessica zalila mou kávu a postavila ji přede mě.

„Bello,” začala smířlivě. „Už je to skoro týden a ty…”

„Nechci o tom mluvit. Jsem v pohodě, jasný?!” Vzala jsem si kafe a odešla do pokoje. Žádný vzpomínky. Žádný myšlenky. Žádný slzy. Nic!

 

Mobil ležel tam, kde jsem ho před pěti dny nechala. Na nočním stolku. Šla jsem k němu jako k atomové bombě. Moc dobře jsem věděla, co se stane, až ho zapnu. Ale jsem na to připravená? Bude to… hodně bolet?

Ruce se mi třásly tak moc, že mi málem vypadl na zem. Ztěžka jsem dosedla na postel a zmáčkla tlačítko, které by ho mělo přivést k životu. Displej se rozsvítil a naskočilo logo operátora. Píp. Píp. Píp… Číslo u počtu přijatých zpráv a nepřijatých hovorů se neustále zvyšovalo. Tím se také zvyšovala šance, že se udusím ve vlastním těle. Každé pípnutí mi svíralo hrudník víc a víc. Nakonec, když mobil utichnul, jsem se konečně dokázala nadechnout. Počet zpráv třicet šest. Počet nepřijatých hovorů dvacet jedna. Další hluboký nádech a tlačítko OK. Ať to mám co nejrychleji za sebou.

Edward

Edward

Edward…

Ani jednu ze zpráv jsem si nepřečetla. Najela jsem na protokol hovorů.

Edward

Táta

Edward…

Najela jsem na druhé jméno a zmáčkla zelený telefon. Zazvonilo to dvakrát.

„Bello.” Táta zněl úlevně.

„Ahoj, tati,” odpověděla jsem a čekala, co bude dál.

„Proč jsi měla vypnutej telefon? Sháním tě už tři dny.” Teď už zněl vyčítavě.

„Já… nemohla jsem najít nabíječku,” lhala jsem. A to dost špatně, protože mi ihned zčervenaly tváře.

„Bello, ty jsi nemohla najít nabíječku?” Nevěřil mi. A nebylo to, proto, protože je policajt a lež pozná na míle daleko. Znal mě a věděl, že já vždycky vím, kam si co dám.

„Tati, já…” Ne. Nemůžu mu říct, že jsem se zapletla s asistentem profesora, který, jak se ukázalo, má snoubenku. Tohle by táta nepochopil. Manželství, byť i jen jeho příslib, je pro něj něco úctyhodného a neochvějného. Něco, co spojí dva lidi takovou silou, kterou nikdo nemůže zpochybnit. Ani jeho dcera. Partnerů můžeme mít mnoho, ale jen ten, koho si vezmeme, se stane součástí našeho života navždy.

„Bello, jsi tam?”

„Ano. Já… jen toho mám teď hodně ve škole. To víš, ten projekt a učení,” zkusila jsem polopravdy. Ve škole jsem byla naposledy v pondělí. Od té doby mě tam nikdo neviděl.

„Dobře, holčičko. Tak já už půjdu. Moc to s tím učením nepřeháněj. A zase se mi ozvi.”

„Jasně. Ahoj.”

„Ahoj.” Zavěsil.

 

Jakmile jsem odložila mobil na jeho místo, ozval se zvonek. Moc dobře jsem věděla, kdo to je. Od toho osudného dne chodil pravidelně. Ráno a večer.

Otevřela jsem dveře a pozdravila toho kluka, který vždy řekl tu stejnou větu.

„Zásilka pro slečnu Swanovou.” Koukala jsem na kytici bílých tulipánů, k níž byla červenou stuhou připevněná bílá obálka. Zavrtěla jsem hlavou.

„Opět ji nepřijmete?” optal se ten kluk. Další zakroucení mé hlavy následované jeho povzdechem. Zřejmě jsem mu přidělávala práci.

„Tak mi to tu podepište.” Podal mi formulář o nepřevzetí a navrácení. S nashledanou odešel. Nechci žádné kytky. Nechci žádnou jeho připomínku. Stačí ta, kterou mám uloženou v tom starém výtisku. Strana 46, jednání 2, scéna 6.

 

…takové smršti lásky hrozí ztroskotáním, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku…

 

V chodbě jsem narazila na Jessicu. Vycházela z koupelny a byla bílá jako stěna. Opět si prožila jeden z těch nepříjemných příznaků těhotenství – ranní nevolnost. Nikdy bych to neřekla nahlas, ale záviděla jsem jí. Záviděla jsem jí to, že nedodělá vysokou, i když se s tím nechce smířit a plánuje během mateřské přestoupit alespoň na kombinovanou formu studia. Záviděla jsem jí Mikea, který si už teď našel druhou brigádu jako noční hlídač, aby je uživil. Záviděla jsem jí, když se Mike vrátil odkudkoliv a políbil ji na tvář a pak na bříško, kterému zašeptal – tatínek je doma.

Tohle všechno, co jsem neměla, jsem mít chtěla. Chtěla jsem to jednou mít s ním…

„Doufám, že ty knížky nelžou a druhej trimestr už bude v pohodě,” zabručela a pohladila si břicho.

„Neboj. Bude,” chlácholila jsem ji a opět zakusila příchuť závisti.

„Jo a Bello, měla bys zavolat Heiglovi,” oznámila mi. Ano, ten projekt…

„Hm,” přikývla jsem a protáhla se kolem ní. Štvalo mě, že jsem taková. Že místo toho, abych jí to přála, tak jí v duchu kritizuju za cokoli, co řekne na účet toho mrňouska. Nebo když si stěžuje, že Mikea vidí tak strašně málo. Kolikrát mám sto chutí jí říct, ať si váží toho, co má… Ale nakonec jen mlčím a utíkám. Být na někoho naštvaná je totiž mnohem jednodušší. A hlavně míň bolestivý. I přesto se ale někdy utěšuju nereálnýma představama o tom, co se mnou bude za pět deset let. Budu vdaná? Budu chtít mít někoho jiného, než byl on? Dokážu milovat někoho jiného než jeho?

Chmurné myšlenky zahnal telefon. Opět zvonil a dožadoval se mé pozornosti. Na displeji blikalo jeho jméno.

Edward.

Sakra, proč?! Proč je všude, když ho nechci? Nemůžu ho chtít. Má Tanyu a má si ji brát. Tak proč mi volá? Proč mi posílá kytky? Chce tak snad ulevit svému svědomí? Má mě teď za chudinku, která se může pomalu z toho všeho zbláznit?

Zelené tlačítko.

„Nech mě být. Nevolej a nic mi neposílej. Nechci o tobě nic vědět. Dělej, jako bych nikdy neexistovala,” křičela jsem do telefonu a pak zavěsila.

Ihned jsem našla Heiglovo číslo a vytočila ho. Pomalu jsem se zklidňovala a vymýšlela omluvu pro profesora. Nakonec jsem využila svého vzlyky změněného hlasu. Nemoc je přece dobrá výmluva. A profesor ji akceptoval. Popřál mi brzké uzdravení a s tím, že v pondělí se koná schůzka studentů, kteří se zapojili do projektu, se rozloučil. Telefon jsem ihned vypnula. Budu ho zapínat jen v noci, abych věděla, jestli mi náhodou nevolal Charlie.

Bohužel jsem si uvědomila jednu skutečnost – v pondělí ho uvidím…

 

Moc vám děkuji za komentíky u předchozí kapči. Tahle dnešní byla ještě taková trápící, ale ta příští... Bude tam hodně Edwarda.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 17. kapitola:

Ah, klasický nedostatek situace. Na jednu stranu se jí nedivím, ale na druhou... Copak v ní není ani malý červíček, že by to mohlo všecno být jinak? Nu, nic letím dál

takove smršti lásky hrozi stroskotáni ... tu vetu poznam je z knihy. Prečítala som ich všetky asi sto krát a poznám každú jednu vetu ktorá sa tam objavila a inak Irina je krava Edward Bellu miluje a tak to bude navždy. Ani nadherna upirka Tanya nemá proti čistej láske. Medzy Bellou a Edwardom je puto ktoré sa nepretrhne ja verím ,že fénix v podobe ich lásky znova vstane z popola

Do kelu! O chvíľu sa mi vybije baterka na notebooku, tak nejdem ani načínať ďalšiu kapitolu... Ale teším sa na zajtra, snáď budem mať trochu času na čítanie.

No jo, musí to být těžký, když první takového Boha získáte, ale ještě horší, když ho ztratíte. Já vím, já vím. Není to sranda. Já kdybych ztratila někoho takovýho, vážně nevím, co bych dělala. Vzájemných rozchodů se svýma dvěma ex totiž nijak extra moc nelituju.
Kapitola byla ale jako vždycky úžasně napsaná.

Chudák malá... Musí se na pondělí pořádně připravit. Já vím, jak moc jí to bolí, ale co vážně nesnáším je, když kluk vidí, jak kvůli němu holka trpí. Bella by mu měla přejet rozkrok parním válcem

Ať už si to vyříkají, to se nedá vydržet.

Chudinka Bella... Je mi jí opravdu líto, a ani ten pablb Edward ji nenechá na pokoji. Když mu ten telefon na konci vzala, spokojeně jsem si téměř mlaskla, jak se mi její vyřídilka líbila. Zaslouží si to! Jo a ještě jednou... Tanya? FUJ! Pryč s ní! Ať už Bella pádí do školy, chci vědět, jak se to mezi nimi bude dál odvíjet... No Edward si rozhodně nenechá nic ujít...

skvelé

Doufám, že to Edward urovná a nebude taková svině jako ted Jinak jako vždy moc krásně napsané

Já vím, že je to asi hnusný, když se Bella takhle trápí, ale mě se tahle kapitola strašně moc líbí
Už se těším, jak to bude pokračovat a doufám, že mu neodpustí jen tak
Super

, už se nemůžu dočkat další kapitolky

Už se těším na další dílek. Snad to bude už ve škole, kde se setkají a budou muset spolu mluvit o tom projektu. Husté by bylo, kdyby kvůli tomu projektu museli spolupracovat a tam Bellu musela nuceně trávit čas s Edwardem a on se jí pořád snažil vysvětlit jak to je s tím zasnoubením.
No, uvidíme jak to teda je a bylo.

no skvelé ako vždy ale naozaj by som ocenila Edwardom pohlad

krása

v skratke mi lezie na nervy... myslim Bellu

Njn, my ty chlapy prostě nenecháme, aby nám to vysvětlili. A když to uděláme, tak jim pak stejně nevěříme.
Jsem ráda, že Mike se na Jess nevykašlal a že se z něj stane tatínek. Moc povedené.

chudák Bella a chudák Ed...

moc krásná kapitolka!
už se těším na další!

Hm, co bych měla napsat... Napsané to bylo bravurně, nádherně jsi popsala ty pocity, myšlenky, které ji pronásledují. Jen, snažila jsem se vžít do Belliny situace. Přijde mi to trochu jako zkratové jednání, že bez nějakého vysvětlení z Edwardovi strany, ho hodila přes palubu. Chápu její rozčarován, co si z té situace vyvodila, ale nedala prostor druhé strané... Prostě mě to nutí nad tím přemýšlet, jak by to bylo v reálu

Jóóó, příští bude Eda, Eda, Eda

Koukám na obrazovku a přemýšlím co napsat. Na jednu stranu se mi líbí, jak Bella Edwardovi vzdoruje a snaží se ho vymazat ze své mysli, života. Takhle to dělá většina lidí.
Na druhou stranu chci, aby byla s Edwardem. Ale nemyslím si že by to šlo. Ani si nemyslím, že to Bella tak lehce udělá. Přeci podvedl obě dvě. Nenamáhal se to nějak řešit. Tedy aspoň to tak vypadá. Zajímalo by mě, co je teď s Tanyou. Jestli jí všechno řekl a ona odjela. Sbohem a šáteček. Nebo si představuje, že si jí nechá na víkendy a Bellu bude mít přes týden?!
Už se nemůžu dočkat další kapitoly. Musím přemýšlet, co se stane v pondělí až se potkaj. Jak to Belle všechno vysvětlí...

Hodně Edwarda? Že by jí po tý "shůzce projektářů" někam unesl a snažil se jí všechno vysvětlit??

Taktiež sa strašne moc teším na najbližšiu kapču. Neviem sa dočkať. Krásna kapitola. Aj keď... Je mi ľúto Belly. Dúfam, že čoskoro bude všetko opäť OK.

moc se těším na další díl!

pekne, aj ked stale nechapem, preco si to ale vobec nenechala vysvetlit...
uz sa moc tesim na pokracovanie

skvělá kapitolka

juchúúú bude veľa Edwarda dúfam že si konečne šetko vysvetlia
kapitolka bola úžasná ako vždy

Snad se brzo vzpamatuje nebo jí to Edward vysvětlí???

Jsem zvědavá, jak to bude celý zvládat. Snad by mu mohla dát šanci na vysvětlení, ale dost hodně si to celý zavařil. Každopádně se těším na další díl

Suprovní.

Páni. Je to všechno tak dokonale napsané, procítěné, že se do toho pokaždé vžiju tak, až se pak na konci musím několik vteřin uklidňovat a znovu si začít uvědomovat realitu.
Hrozně se mi líbí, že tohle není jedna z těch povídek, kde se v jednom odstavci Bella na Edwarda naštve a v druhém už mu zase skáče kolem krku, protože si okamžitě uvědomí, jak ho strašně miluje a jak láska odpouští všechno a bla bla blá. Ale tady, jak se pomalu prokousává tím vším "odvykáním", nebo jak to nazvat, snaží se nevzpomínat a stejně se jí to nedaří, nežije, ale doslova jen přežívá, tomu říkám opravdový příběh.
Už se nemůžu dočkat další kapitoly a snad už i toho jejich schůzkového pondělí. Jsem zvědavá, jak se bude chovat Edward.

Jsem asi hodně morbidní, ale líbí se mi to víc, než předchozí šíleně sladký kapitolky Možná to bude tou špatnou náladou... Každopádně pokračuj, moc krásně píšeš

Dokonalosť sama! Už sa teším!!

Moc pěkný díl ! Děkuji

Skvelá kapitola! Už sa neviem dočkať ďalšej.

rachlo dalsiu....prosiiiim

Edward by měl dostat šanci to Belle vysvětlit. Sice nevím, jak chce vysvětlovat fakt, že má snoubenku.

Doufám, že se v pondělí nesesype až ho uvidí. A taky doufám, že si to všechno nechá vysvětlit :)

rýcho ďalšiu! už aj! :D

teda pěkná kapitolka, krásně jsi tam popsala její pocity a zdá se mi to, nebo to s Edwardem a Tanyou není tak horký? Proč by se pořád snažil ji zastihnout a přemluvit aby s ním mluvila? No nechám se překvapit

já brečím za bellu.... bylo táááák nádherně pospaně a krásné... moc jsem těším na další...

Dokonale napísaná kapitola .
Bellina bolesť sa dala precítiť ako kobey som bola na jej mieste ja .
Som zvedavá čo vymslíš s Edwardom

áhhh...

to bolo veeeelmi smutne... som zvedava co pre nas chystas dalej

uz aby to bylo aby se sesli a vsechno si vysvetlili je to mucivy a pekne rychle dalsi

nádherná kapitola.
slzy sú zväčša najväčším prejavom bolesti - bella neplače, ale je v tom až po uši, topí sa vo vlastnej bolesti. to ako si kombinovala jej bolesť s jej spomienkami a ich spoločnými zážitkami nemalo chybu. to už nehovorím o tom, ako sa mi páči jess a jej staranie, či Ed a to, ako jej píše, volá, posiela tulipány je fakt sladký... som zvedavá, ako prebehne ich stretnutie, ako jej to vysvetlí, čo urobí. čo za tým viezne? kto je tu ten zlý - tanya alebo edward? teším sa na pokračko, prosím, dlho nenapínaj...

No, kdyby Edovi na ní vůbec nezáleželo, vyykašlal by se na ní úplně. Z jeho projevů ale soudím, že v tom je něco víc a ona by mu měla dát šanci, aby jí to mohl vysvětlit. Pořád si sice myslím, že je to pitomec, ale nikdy se k ní nechoval špatně a sám jí navrhl aby k němu šla bydlet - což by asi neříkal, kdyby to nemyslel váženě... Snad se vše brzy vysvětlí!

Úžasná kapitola! Len chudák Bella. Na jednej strane ju chápem, že ho nechce vidieť lebo ju oklamal, ale na druhej strane je to trubka Ja by som bola hotová už len z tých kvetov Mohla by si to nechať vysvetliť. Nič nemusí byť také, ako sa na prvý pohľad zdá
Teším sa na ďalšiu kapitolu!

Sice jsem doufala, že si v tomhle díle už společně popovídají, ale toto je taky dobré, ne, je to fantastické.

Moc se těším na další kapitlu, jelikož jsem se do téhle povídky asi vážně zamilovala!

Bella je tak nehorázná trubka, až to není ani možné! Stejně si to bude muset jednou nechat vysvětlit, a takto si jenom přidělává trápení! I když ji na druhou stranu chápu, chápu, že jí ublížil a ona na něho chce teďka zapomenout, ale to se jí stejně nepodaří... (Jsou si prostě souzeni )
Ale Edward je tak zlatý... Jak se jí snaží dovolat, jak jí píše, a hlavně, jak jí posílá každé ráno a večer ty tulipány... Ale jsem opravdu zvědavá, jak jí to vysvětlí, co za tím stojí...
Bellinu bolest jsi popsala neskutečně, i přesto, že nebrečí, tak se v tom topí, jak jenom může... A Jess je skvělá, líbí se mi, jak se o Bells "stará".
Nádherné, a na tu další kapitolu už se nehorázně, ale vážně nehorázně těším!!!

Chudák Bella, to byla pořádně bolavá dávka!!! Doufám, že je to všechno nedorozumění a Bella by měla Edwarda vyslechnout, jenže... Jenže - v tom to všechno vězí. Jsem zvědavá, co bude na pondělní schůzce ve škole a vůbec, co se vlastně stalo. Těším se.

Zase moc povedená kapitola!

Hihi me to zacina pripadat jako telenovela, ona ho nechce ale miluje ho, on ji lze, lhal a chce ji. Boze nikdy jsem nekoukala na serialy typu milagros, esmeralda, tak jde cas ale tohle me opravdu bavi ;-)

Moc pěkný

Bomba!
moc se těším na pondělí a s ním i a další kapitolu.

ach jo at si to necha konečně vysvětlit je tak tvrdohlava doufam že edward bellu někam ve škole vezme a vysvětli a at jsou zas spolu bo mě z toho jebne a jinač moooc pěkneee

Bobek Bella, že mi žesnký si je alespoň občas nevyslechneme... Ne furt, ale sem tam někoho, aby člověk alespoň věděl, co se stalo...

téda... Éda je pěkně neodbytnej, ale všechny ty kytky a zprávy a volání... no, já bych tak tvrdohlavá asi nebyla

Jeje, i když Bellu chápu, mohla by si to nechat vysvětlit, i když... já bych si to taky nenechala vysvětlit...

Trápící netrápící kapitola úžasná jako vždy... těším se na pokračování... jak to všechno Edward vysvětlí a hlavně jak bude probíhat jejich setkání v pondělí no prostě jsem napjatá jako struna...

Takže vyhlídka další trápení... Je mi Belly líto - je statečná, jen doufám, že že sobě i Edwardovi přidělává starosti zbytečně. Že by se našlo zdůvodnění, které by obstálo i před Bellou. Moc se těším na pokračování.

Doufám, že se to brzy urovná.

Tedáá! Ta je tvrdohlavá. Nemůže si to nechat vysvětlit? Teda, jasně, co já vím? Třeba nic k vysvětlování není a on se chce jen omluvit a odpolut se západem slunce někam do hajzlu i s tou krávou. Vrrrrrr Chudák kytky, nikdo je nechce Už se těšim na příští kapitolu a jako doufám, že Edík bude zase na naší straně, tedy Belliné. Stejně ten kluk by si mohl brát koho chce a zabíjet koho chce a já budu stát na jeho straně, jako většina komunity:D Kapitola to byla super, takovejch slov o bolesti a vzpomínání a vůbec mě to nenudilo. Naopak. Takhle povídka má prostě spád a šmrnc stejně jako tvoje ostatní. No, teď jen doufám, že tu brzy najdem další. My to musíme vědět, co se stalo!!!

Chudák Bella, vůbec se jí nedivím, že ej z toho tak špatná. Jsem zvědavá, jak tohle bude pokračovat.

Uáááááááááááááá, teším sa na pokračovanie!

krásný dílek

Přidat komentář:

Nick:

Text: