Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 11. kapitola

02.08.2011 (09:45) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 74× • zobrazeno 9895×

Jessica:

Jak mi to jen mohla udělat? Proč mi to neřekla? Jak dlouho že jsme kamarádky? Od jeslí. Tak proč mi to prostě neprozradila. Vždyť ví, že bych jí nic nevyčítala. Neodpustila bych si sice nějakou tu poznámku a velké varování, ale rozhodně bych ji nesoudila. Tak proč mi neřekla, že ten pan tajemný je Edward Cullen? Nikdy jsme před sebou neměly žádné tajemství. Vím o ní všechno a ona zase ví všechno o mně. I to, jak jsem ve třeťáku podvedla Mikea s Tylerem. Vlastně jí vděčím za to, že jsme s Mikem pořád spolu. Podržela mě ve chvíli, kdy jsem to potřebovala a neodsoudila mě jako nějakou děvku. Což by si o mně kdokoliv, kdo do té situace neviděl, mohl klidně myslet…

„Jess?“ zamumlal mi Mike do kůže na krku.

„Hm?“ Odtáhl se, aby mi viděl do obličeje. Nevypadal nadšeně.

„Už deset minut se tě snažím vzrušit a ty nic,“ řekl docela vyčítavě.

„Promiň.“ Co jiného v takové situaci říct?

„Podívej.“ Pohlédl mi do očí. „Jestli si furt lámeš hlavu s tím, co koupíme mojí mámě k narozkám, tak to nech plavat. Nějakej obchoďák bude určitě otevřenej,“ snažil se mě uklidnit. Do prdele, na to jsem ani nepomyslela. Skvělý, další věc, která mi nedá spát. Nestačí, že mě moje skoro tchýně nesnáší, ale ještě jí musíme koupit nějakej supr dárek, aby to na té oslavě nevypadalo blbě.

„Hm,“ zafuněla jsem a uhnula pohledem.

„Ale tohle není to, co tě celou tu dobu zaměstnávalo, že?“ prokoukl mě. To je jeden z důvodů, proč ho tak moc miluju. Sice mě kolikrát štve, že místo toho, aby se věnoval mně, se radši dívá na basket, ale pořád to je můj Mike.

„Máš pravdu,“ přikývla jsem a posadila se.

„Bella?“ zeptal se a opřel se o zeď. Rezignovaně jsem si povzdechla a sklopila pohled.

„Tak běž za ní a usmiřte se,“ zašeptal a pohladil mě po ruce.

„Cože?“ Já mám jít za ní? Tak to teda ne. To ona by měla přijít, ne?

„Jo. Slyšelas. Podívej, vím, že se tě dotklo, že ti to neřekla, ale, prosím, usmiřte se. Fakt nesnáším, když nám kdokoliv nabourává sexuální život,“ zakňučel a políbil mě na hřbet ruky. Nemohla jsem mu říct, že důvodem, proč se teď tak často neoddáváme naším hrátkám, je ten, že prostě nemám chuť.

„Ale…“

„Žádný ale. Chápu, že si myslíš, že když přijdeš ty za ní, tak to budeš brát jako svoji prohru. Ale musíš uznat, že důvod, proč ti to neřekla, je naprosto pádnej a vážnej. Zkus se vžít do její situace, hm?“ ponoukal mě a svými rty mi oždiboval kůži na zápěstí.

„Navíc se zachováš naprosto dospěle a víš, jak se to říká – moudřejší ustoupí.“ Kul železo, dokud bylo žhavé. Nechtěla jsem si to přiznat, ale měl pravdu. Navíc bych to z Belly mohla konečně všechno vytáhnout. Moje zvědavost je fakt strašná… ale nemůžu si pomoct.

„Tak fajn.“ Mike se rozzářil jako sluníčko a přisál se na má ústa.

„A jakmile to spolu vyřešíte, tak by ses mi mohla ukázat v tom červeným prádýlku, co sis koupila na Floridě,“ zamumlal mi své přání do rtů.

Bella ve svém pokoji nebyla, tak jsem se vydala do obýváku, když jsem zahlédla světlo vycházející z koupelny. Stála před zrcadlem ve fialových sametových šatech a bojovala s make-upem. Tahle holka že je moje kamarádka? Aspoň tohle už mohla pochopit. Nenanáší se ze stran do středu, ale ze středu na kraj. Ach jo. Krom toho, že se zachovám dospěle, tak jí ještě zachráním před tím, než ze sebe udělá totální strašidlo.

„Ukaž, prosím tě.“ Vešla jsem do koupelny a vzala jí nanášecí houbičku z ruky.

„Dík,“ vydala ze sebe zaraženě. Fakt jsem ji asi překvapila.

„Jdete ven?“ zeptala jsem se nevinně a zaměřila se na její nos.

„Jo. Edward mě pozval na rande,“ vysoukala ze sebe. Hlas se jí podivně třásl.

„Kam půjdete?“ Ještě čelo a bude hotovo.

„Do kina a pak na večeři.“ Přikývla jsem. Hm, pravý americký rande…

„My jedeme do Forks. Mikeova matka má narozeniny,“ nastínila jsem jí náš víkendový plán.

„Asi máš radost, co?“ Kousala se do rtu, aby se nezačala smát.

„Strašnou,“ povzdechla jsem si, když jsem si vybavila ten ksicht a upištěnej hlásek té staré krávy.

„Neboj, to zvládneš. Hlavně se nenech vyprovokovat,“ radila mi.

„Já vím, ale když na mě vyrukuje s tím, abych přinesla ubrousky, šálečky, talířky…“ Při vyjmenovávání toho kuchyňského nádobíčka jsem vykulovala oči. Bella se usmívala. „Tak odtud prostě odejdu,“ pronesla jsem vážně.

„Jess, to by byla chyba. Nesmíš jí dát najevo, že ti to vadí. Nejlepší obrana je útok. Tvař se mile a než ta oslava začne, běž jí pomoct. Pak nepozorovaně vyhoď ty odporný slunečnice, co mají vždycky v hale, a když se tě bude ptát, jestli jsi je neviděla, tak jí řekni, že jsi je vyhodila, že byly celý zvadlý a hosté by si toho určitě všimli, takže vlastně by ti měla být vděčná, protože jsi ji tak zachránila před pomluvami, které by ji určitě neminuly.“ Přesně z tohoto důvodu jsme kamarádky. Pomáháme si navzájem. Já jí s make-upem, Bella mně s tchýní.

„Asi máš pravdu,“ přiznala jsem. Bella přikývla a natáhla se pro lesk.

„Půjdu za Mikem. A ty s Edwardem se bavte,“ ukončila jsem zdařilou usmiřovací misi. Nikdy jsme si nepotrpěly na slovíčka jako promiň a omlouvám se. Zkrátka jsme to vždycky přešly a za čas, kdy jsme se spolu opily u vína, jsme si to všechno vyříkaly.

„Taky se bavte,“ odvětila a dál studovala svůj odraz v zrcadle. Štrádovala jsem si to do pokoje, když se ozvalo zaklepání. Rychleji, než stačila Bella něco říct, jsem utíkala ke dveřím. Otevřela jsem je a tam stál on. Edward Cullen v celé své kráse. Bože, zblízka vypadá ještě líp než z dálky.

„Ahoj, přijel jsem pro Bellu,“ řekl tím svým podmanivým hlasem.

„Já vím,“ odpověděla jsem. Pravý americký rande… taky jsme s Mikem na něm párkrát byli. Nutno říct, že jsme do toho kina nikdy nedojeli…

„Ahoj.“ Bella stála za mnou s tím přiblblým úsměvem, kterým jednou omamovala naši zeď v obýváku. Koukla jsem na Edwarda. Taky měl ten přiblblej úsměv. On ji fakt miluje!!!

„Ahoj,“ odpověděl a dál ji hypnotizoval pohledem. Bella si hraně odkašlala, aby mi naznačila, že mám vypadnout. Ale to ne. Tohle nedovolím.

„Bello, měla by sis vzít kabát. Venku je zima,“ poradila jsem jí a trochu se bavila nad jejím nesouhlasným výrazem. Mrkla jsem na ni a čekala, dokud nebude z dosahu. Sice ji miluje, ale to neznamená, že jí jednou neublíží. Pořád spadá mezi akcie…

„Takže…“ Otočila jsem se k němu. „Jaký je tvůj plán?“ vybafla jsem na něj.

„Kino a večeře.“ Jo, jasně. To ti tak žeru.

„Podívej, Edwarde, nebudeme si na nic hrát. Jsem ráda, že je Bella šťastná, ale upozorňuju tě, že jestli jí někdy ublížíš, udělám ti ze života peklo. Znám typy jako seš ty a ty holky, kterým věnovali svou pozornost, nikdy nedopadly dobře…“

„Ale…“

„Nepřerušuj mě,“ ukázala jsem na něj prstem. „Takže pokud Belle ukápne kvůli tvé maličkosti byť jen jediná slza, osobně se postarám o to, že poletíš ze školy.“ Můj pohled mi oplácel. Nevím, co hledal, ale byla jsem si tím, co jsem řekla, na sto procent jistá. Drby mají vlastní sílu a kdyby se dostaly k uším někoho, jako je například rektor univerzity, je jasné, že by Edward Cullen letěl, ani by nestihl mrknout těma svýma krásnýma řasama.

„Můžeme?“ Bella přilítla celá udýchaná. Spravila jsem svůj výraz na přátelský a ustoupila ze dveří. Edward přikývl a chystal se k odchodu. Bella ho následovala.

„Jo a Bell…“ Počkala jsem, dokud se na mě nepodívala. „Až se s Mikem vrátíme byla bych ráda, kdyby nás sousedi nezabíjeli pohledem,“ mrkla jsem na ni a ona celá zčervenala. Teatrálně jsem jí zamávala a s úsměvem zavřela dveře.

Bella:

Tohle mi ta potvora udělala schválně. I když je pravda, že make-upu rozumí. Byla jsem docela překvapená, když za mnou přišla do koupelny. Ale jsem ráda, že se to mezi námi spravilo. Už teď mi je ale blbě, když si vzpomenu na naše usmiřovací večírky. Víno. Ble, ale je to jediný pití, který jsem ochotná do sebe hodit. Jess jednou vytáhla flašku rumu. To, co se dělo potom, se vůbec nehodí popisovat. No nic, holt mi bude zase špatně.

„Moc ti to sluší,“ Edward mi sklonil poklonu, jakmile se za mou vydařenou kamarádkou zavřely dveře.

„Děkuju. Tobě taky.“ Pokřiveně se usmál a nabídl mi rámě. Nemohla jsem si nevšimnout, že mě ještě nepolíbil. Stále mě sledoval s mírným úsměvem a vedl mě k výtahu. Otevřel dveře a nechal mě projít první. Gentleman jako vždy. Čekala jsem, kdy něco řekne, nebo udělá, ale on jen pohledem propaloval dveře toho stísněného prostoru.

„Takže kam jedeme nejdřív?“ zeptala jsem se rozechvěle. To ticho mezi námi bylo dost hustý a rozpačitý. Tohle se nám už dlouho nestalo.

„Do kina.“ Podíval se na mě tím hřejivým pohledem. Začala jsem se v něm utápět. Nedalo mi to a naklonila jsem se blíž k němu. Následoval mě a mě opět zahalila ta jeho nádherně opojná vůně. Už jsem cítila jeho dech na své tváři a nemohla se dočkat okamžiku, až jeho rty spočinou na těch mých.

„Nezlob. Má to být naše první rande. Líbání je na programu až na jeho konci,“ zašeptal mi do ucha a odtáhl se. Cože? A to to mám jako vydržet? Nesouhlasně jsem zakňučela. Edwardův úsměv se rozšířil.

„Proč?“ zeptala jsem jako malé dítě.

„Protože pak mám jistotu, že se na mě vrhneš,“ vysvětlil mi se šibalským úsměvem.

xxx

Edwardova snaha o iluzi našeho prvního rande, byla na zabití. Nesnažil se mě ani políbit, ani se mě dotknout. Samozřejmě pokud nepočítám nabídnuté rámě a dlaň, když mi pomáhal o dvacet minut později vystoupit z auta. Doufala jsem, že třeba po cestě trošku pookřeje a jako vždy proplete naše prsty, ale ani to se nekonalo. Tak jsem se osmělila ho zase pozlobit a chytila jeho ruku, která skoro celou cestu ležela na řadící páce. Jenomže jeho reakce byla na zbláznění. Jemně tu moji uchopil a přemístil ji zpátky na mé stehno. Opět tak, aby se mě vůbec nedotkl. Sakra, to mám snad lepru, nebo co?! Když jsem se na něj nevěřícně podívala, měl co dělat, aby nevybouchl smíchy. Tak jsem si naštvaně zkřížila ruce na prsou a koukala z okna. Nezapomněla jsem si při tom zabrblat pod nos v domnění, že mě přes klavírní hudbu vycházející z rádia neuslyší, ale když se vedle mě ozvalo uchichtuní, názor jsem změnila. On má snad supersluch, nebo vážně nevím, čemu jinému by se smál.

Kino, do kterého jsme měli zamířeno, nepatřilo k těm moderním bijákům, ve kterých hrají samé komerční věci a nejnovější filmy. Vystoupili jsme před jedním z těch malých starých kin, ve kterých hrávali léty ověřenou klasiku. Ta atmosféra historické budovy kina má své nezaměnitelné kouzlo. Stropní oblouky, mohutné sloupy a žádné barevné plakáty a milion reklam než začne film. Samozřejmě tu byly i nevýhody jako například žádný popcorn, ani cola a už vůbec ne pohodlné sedačky.

S Edwardem jsem se usadili na dřevěných křeslech, z kterých vás po dvaceti minutách začne bolet zadek. Ale když jsem se podívala na mého pana asistenta a jeho zlatý pohled, představa bolavého zadku už nebyla tak nesnesitelná. S ním bych šla třeba i na kraj světa ve dvaceticentimetrových podpatcích…

„Doufám, že nemáš nic proti Casablance. Nic lepšího nedávají,“ zašeptal mi do ucha, když světla v sále potemněla. Jeho blízkost byla až moc… blízko.

„Ne. Casablanca je fajn,“ vydechla jsem, když se ode mě k mému překvapení neodtáhl. Jemně se usmál a dlaní mě pohladil po tváři. To čekal na to, až bude tma?

„Jsi strašně krásná,“ šeptnul a políbil mě na rty. Začala úvodní znělka.

„A ty zlobivý,“ nemohla jsem si to odpustit. S potutelným úsměvem se mírně odtáhl a nebezpečně se mu blýsklo v očích.

„To, jak umím být zlobivý, ti předvedu až teď,“ tiše odvětil a opřel se do křesla. Opět jsem měla v obličeji nevěřícný výraz. Takže on si může porušovat pravidla prvního rande, kdy se mu zachce, a já ne?! Tak to tedy v žádném případě. Taky jsem se opřela a sledovala příběh milostného trojúhelníku v dobách druhé světové války. Jenomže, ať jsem se snažila sebevíc, soustředit jsem se dokázala jen na toho, kdo seděl vedle mě a kdo ve chvíli, kdy Rick vzpomíná na Paříž, ve které prožil románek s Ilsou, položil svou ruku na opěradlo dlaní vzhůru. Naprosto jasné gesto. Ne, ne a ne. Svou ruku mu nedám. Zůstaň ležet, ty potvoro! Ne, nepřibližuj se k němu! Nedotýkej se ho… Pozdě.

Bohužel z filmu jsem neměla vůbec nic. Pořád jsem pokukovala po mém příteli a tajně doufala, že ta nabídnutá ruka byla jen začátek. Jenže jsem se šeredně spletla. Nejen, že se ke mně neotočil, ale taky se na mě nepodíval. O pohlazení a obejmutí jsem si mohla nechat leda tak zdát.

Tak jsem vzala věci do svých rukou a prsty jsem mu do dlaně začala kreslit neviditelné obrázky. Nic, žádná reakce. Tak jinak. Místo obrázků jsem zkusila písmenka. M. I. L. U. J. I. T. Ě.

Když jsem k němu vzhlédla, na tváři se mu usadil vítězoslávný úsměv. Ale po chvilce opět koukal před sebe a na moje vyznání nijak nereagoval. Trochu, ne dost, mě to urazilo. Stáhla jsem svoji ruku k sobě a taky se věnovala filmu. Prej pravý americký rande… Zatím to vypadalo na nejhorší schůzku, jakou jsem kdy zažila.

„Nezlob se na mě,“ jeho tichý prosebný hlas se ozval u mého ucha. Ne, neotočím se. Zoufale si povzdechl.

„Chtěl jsem ti to jen vynahradit. O první  klasický rande jsem tě ochudil,“ něžně mi vysvětloval. Na chvilku jsem zaváhala. Ne, tohle bylo ještě málo. Musíš se víc snažit.

„Miluji tě,“ vydechl a jeho rty se přisály na můj krk. Dobře, tohle si nechám líbit. Hlavu jsem trochu naklonila, abych mu udělala více místa. Na okamžik jsem se lekla, že toho nechá, když jsem mu tak lehce podlehla, ale naštěstí se jen svými ústy přemístil k mému ušnímu lalůčku a začal ho jemně sát. Jeho dlaň zabloudila na mé stehno a po chvilce se dobývala pod okraj mých šatů. Tomu vzrušenému zachvění jsem nedokázala zabránit. A jeho rtům, které se přes moji čelist, dostaly až k těm mým, jsem nedokázala neodpovídat. Hladil mě a laskal pod tou teplou látkou, kterou jsem v tu chvíli znenáviděla, protože mi najednou bylo až moc horko. A když se zřejmě nedopatřením dotkl lemu mých kalhotek, myslela jsem, že shořím. Měním názor – zřejmě to nebude tak špatný rande.

Moc, moc, moc děkuji za komenty u předchozí kapitoly. Bohužel se mi do této nevešlo celý rande, takže jsem nucena ho přepůlit. Příště se tedy můžete těšit na pokračování. Prozradím, že místo cukrování se ti dva rozpustí jako karamel...

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 11. kapitola: