Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 1. kapitola

15.06.2011 (18:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 109× • zobrazeno 18863×

„Tak si vytáhni index,“ pobídl mě a přešel ke dveřím, které odemknul. Šokovaně jsem na něj hleděla. „Máš áčko,“ potutelně se usmíval. Já jsem však stále nedokázala reagovat. „Ale pokud mě chceš přemlouvat kvůli náhradnímu termínu, tak směle do toho.“

Ještě chvíli jsem na něho zírala jak tele na nová vrata, ale po chvilce mi jeho slova začala dávat význam a já se donutila zavřít pusu.

„No… myslím, že se smířím s tím áčkem,“ přikyvovala jsem si a připadala si jako nějaký idiot.

„Jak chceš.“ Stále se na mě křenil a já nedokázala nezrudnout. Abych alespoň nějak skryla tu krev ve tvářích, začala jsem se přehrabovat v kabelce a hledala svůj studentský průkaz. Když jsem ho našla, podala jsem mu ho a raději za ním ani nešla dovnitř. Za chviličku byl zpátky.

„Tak co? Jdeme?“ zeptal se a vrátil mi index. Opět jsem nerozuměla. Kam chce ksakru jít? Povytáhl jedno obočí. „Nebo máš ještě nějakou zkoušku?“

„Ne, nemám,“ odpověděla jsem a rozešla se. V tu chvíli mi to došlo. Asi tu byl taky jenom proto, aby mě vyzkoušel. Mlčky jsem šla dva kroky za ním, a když zamířil k výtahu, zastavila jsem se. Jakoby vycítil, že ho už nenásleduji, se na mě otočil.

„Radši půjdu po schodech,“ vysvětlila jsem mu své chování. Opravdu bych byla nerada, kdyby se ten výtah opět zasekl a my zůstali viset v tom malém prostoru. Do teď mě hnala dopředu moje zlost, ale teď bych vlastně nevěděla, jak se k němu chovat. Neměla bych mu vykat? napadlo mě.

Edward přikývl a přivolal si tu plechovou skříň. Já naopak zamířila k schodišti. Když jsem scházela jeden schod za druhým, v hlavě mi prolítla celá ta hodina a moje zkouška. Mohlo mě napadnout, že on bude tím asistentem.

Jakmile jsem se ocitla v přízemí, šinula jsem si to rovnou k východu. To by mě ale nemohl zastavit ten výjev přede mnou. Asistent Edward se ležérně opíral o recepční pult a se zamyšleným výrazem mě sledoval. Znervózňovalo mě to. Tak jsem sklopila hlavu a soustředila se na podlahu. Když jsem procházela kolem něj, promluvil.

„Bello?“ Počkal, dokud jsem se na něj nepodívala. „Nechtěla bys jít na kafe?“ Cože?

„Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ vykrucovala jsem se.

„Proč?“ Zmateně se na mě podíval. Tak hošánkovi to nedocházelo?!

„No,“ přešla jsem k němu, „profesorský kodex vám nic neříká, pane asistente?“ zeptala jsem se nevinně. Každý věděl, že kdyby se jakýkoliv profesor zapletl se studentem, hrozilo by mu minimálně snížení platu. Ale kdyby se zjistilo, že ten daný profesor byl přítomný při zkoušce dotyčného studenta, vyhazov by ho neminul. Edward se vědoucně zasmál.

„Ten kodex se týká jenom milostných románků,“ vypustil a já opět zrudla. Jak jsem si mohla myslet, že by tím kafem mohl myslet něco víc?

„Ale i tak. Nemyslím si, že to je vhodné.“ Bože, větší kravinu jsem říct nemohla.

„Dobře. Tak nic.“ Pohodil rameny a odešel ven. Chvilku jsem opět jen zírala na jeho záda. Dneska jsem vážně nějaká zaseklá. Zatřepala jsem hlavou a rozešla se.

Na parkovišti jsem se zasekla opět. Kde je můj náklaďák? Až po chvilce mi došlo, že jsem přijela Jessičiným Fordem. Nemotorně jsem vytáhla klíčky z kabelky a pak si odemknula. Když jsem vyjížděla, nedávala jsem pozor. Probralo mě až zatroubení stříbrného auta, které mělo rozhodně přednost. Prudce jsem sešlápla brzdu a podívala se za sebe. Ne, že bych nemohla použít zpětné zrcátko, že? To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Edward se na mě vykuleně díval z okénka řidiče, jehož vůz jsem málem nabourala. Jessičin Ford by to přežil, ale to jeho vozítko by si zřejmě odneslo pár šrámů. Omluvně jsem se na něj usmála a on místo toho, aby odjel, vystoupil a přešel ke mně.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když jsem stáhla okýnko.

„Jo. A ty?“ Mně opravdu nic nebylo. Kromě toho, že jsem dneska trochu mimo.

„Nic mi není,“ odpověděl a stále se na mě zamyšleně díval. Po chvilce mi to začalo být nepříjemné.

„Ještě něco?“ zeptala jsem se s povytaženým obočím.

„Ne,“ zakroutil hlavou. „Měla by sis dávat bacha,“ poučoval mě. Jo, kamaráde, kdybys mě dneska nevyvedl z míry, tak bych ti tu přednost dala. Přikývla jsem a Edward se s tichým ‚ahoj‘ vydal zpátky k svému autu.

K bytu jsem dojela o půl hodiny později. Cesta už proběhla hladce, bez jakýchkoliv karambolů. Dokonce jsem z části chytala i zelenou vlnu, takže jsem místy mohla zařadit i trojku. Když jsem vešla do našeho titěrného bytečku, Jessica už na mě čekala.

„Tak jak jsi dopadla?“ zeptala se mě místo pozdravu.

„Mám áčko.“ Vyzula jsem si boty a svalila se vedle ní na gauč.

„A co ten asistent? Zabralo to?“ ukázala na moje oblečení. Protočila jsem oči.

„Kde je Mike?“ Radši jsem změnila téma.

„Ve sprše,“ odpověděla rychle a navázala na svou otázku. „Tak co ten asistent?“ Nedočkavě se na mě dívala. Povzdychla jsem si a povyprávěla jí úplně všechno. Od zaseknutého výtahu, přes moji zkoušku, pozvání na kafe a skončila jsem tou málem nehodou.

„Bello, ty seš tak blbá,“ okřikla mě, když jsem své vyprávění skončila. Nerozuměla jsem, čím jsem si vysloužila tu urážku. Zkoušku jsem přece udělala.

„Proč?“ Jessica zhluboka vydechla a hodila na mě pohled alá to ti to fakt musím vysvětlovat?

„Očividně ses mu líbila a tys to takhle pokondila.“ Opět jsem protočila oči.

„Jess, je to profesor. Víš, co by se stalo, kdyby se na to přišlo?“ poukázala jsem na holá fakta.

„Není to profesor, je to asistent,“ ohradila se.

„Ale profesorský kodex…“

„Je to jen poloviční profesor, takže ten kodex se na něj vztahuje taky jen z poloviny,“ držela se svého. Po chvilce ticha, které narušovala jen tekoucí voda v koupelně, se na mě Jess vyvaleně podívala.

„Jak jsi říkala, že se jmenuje?“ zeptala se mě dost rozrušeně.

„Kdo?“

„Ten asistent,“ odpověděla docela podrážděně.

„Edward.“

„Cullen?“ Dychtivě se na mě dívala.

„Nevím,“ pohodila jsem rameny. Rychle vzala mou kabelku a vysypala její obsah. Jakmile spatřila můj index, vrhla se na něj a zuřivě v něm listovala. Pak když našla to, co hledala, podívala se na mě.

„Tys dělala zkoušku u Edwarda Cullena a on tě potom pozval na kafe?“ vyvalovala ta svoje kukadla.

„No, asi jo,“ vydechla jsem.

„Já to říkala. Ty seš fakt blbá,“ prohlásila a otočila se ke dveřím, ze kterých zrovna vyšel Mike. Byl nahý a kolem pasu měl omotanou jen růžovou osušku.

„Hej! Ta osuška je moje,“ okřikla jsem ho a snažila se ho zabít pohledem. To snad nemyslí vážně. Ustoupila jsem v tom, že tady občas přespí. To, že se po našem bytě promenáduje skoro nahej, jsem už taky překousla. Dokonce jsem nikdy ani nepípla, když dopil poslední krabici mléka a nikdy nekoupil novou. Ale tohle už je příliš.

„Sorry, Bello. Vezmu ji domů a vyperu ti ji,“ omlouval se.

„Ty ji vypereš, nebo tvoje mamka,“ dobírala jsem si ho ještě docela nasupená. Pohodil rameny.

„Není to jedno?“ Sebral se a odešel do Jessičinýho pokoje. A to mělo znamenat jako co?! Zmateně jsem se podívala na mou spolubydlící.

„Takže Edward Cullen. Wow.“ Jess se zřejmě ještě nevyrovnala s tím, kdo mě zkoušel. Drcla jsem do ní, aby se vzpamatovala.

„Co je?“ zeptala se nevzrušeně.

„Co je? Příště dej laskavě Mikeovi svou osušku a ne mou.“

„Ty naděláš.“ Cože? Povytáhla jsem obočí. „Pak ti ji vyperu,“ mávla rukou a odešla za Mikem. To se mi snad jen zdá. Kroutila jsem hlavou a u toho si poklidila svoje věci zase zpátky do kabelky. Pak šla si uvařit kafe. Po chvilce za mnou došli ti dva. Tentokrát už byl Mike oblečený.

„Bello, promiň za ten ručník. Jess ti ho vypere,“ prohodil a vydal se k ledničce. Fakt se tu chová jako doma.

„Ehm ehm,“ ozvala se Jessica a hodila na něj nasupený pohled. Mike se otočil.

„Můžu se ti nějak odvděčit?“ zeptal se mě. Chvilku jsem na něj zírala a přemýšlela, co by se mi hodilo. A pak jsem na to přišla.

„Náklaďáček zase nejede. Mohl by ses na něj mrknout,“ navrhla jsem. Přikývl a dál se věnoval výjevu v chladničce.

„Mlíko nemáte?“ optal se a přehraboval se v té bílé truhle. Jo, Miku, kdybys včera nedopil poslední, bylo by tam!

„Jestli tam není, tak nemáme,“ prohlásila Jess a zalila si kafe, který si mezitím nachystala do svého proužkovaného hrníčku. Mike zaklapnul ledničku a přešel ke své přítelkyni. Dal jí pusu na tvář, sebral jí ten hrnek a napil se.

„Zas v tom nemáš cukr?“ zaúpěl a zatvářil se, jako by mu někdo do pusy strčil citron. Jessica s úsměvem zakroutila hlavou.

„Měl by ses jít Belle kouknout na to auto,“ poradila mu a pohledem ho vyprovodila ke dveřím. Mike si povzdechnul, vlepil Jess další pusu a podíval se na mě.

„Kde máš klíčky?“

„Na věšáku v chodbě.“ Přikývnul a se ‚zatím se mějte‘ se vzdálil.

Jestli jste dočetli až sem, tak děkuji. Byla bych vděčná za váš názor, jestli mám i nadále pokračovat. Předem děkuji.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 1. kapitola: