Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pach veverky - 3. kapitola - Lov

21.08.2013 (07:00) • Lena15 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1369×

3. kapitola - Lov

Victoria uvažovala, jak nejvíc znemožnit útěk své kořisti. Chtěla se pobavit! Musela však uznat, že muž, kterého si zabrala pro sebe, uměl běhat docela uspokojivě, jeho tempo bylo na člověka až překvapivé. Skutečně se mi snaží utéct, pomyslela si Victoria a zastavila se, aby nasála noční vzduch. Rudé oči zaměřila na utíkající pochoutku a povšimla si nevysokého stromu s rozložitými větvemi. Listí bylo obyčejně zelené a křehké, Victoria si ale s ničím nelámala hlavu. Obratně se vyšplhala na nejvýše usazenou větev a elegantně seskočila přímo na mužova záda. Muž se skácel k zemi. Drtila pod sebou jeho tělo svou upíří silou bez nejmenší stopy lítosti. Nahnula se ke krku:

„Už mě ta hra nebaví!“

Zakousla se hluboko do měkké a poddajné kůže. Muž sebou cukal jen chvíli, bylo mu asi dvacet let, přesto se nemohl ubránit Victorii, která byla v upírku proměněna ve svých osmnácti.

Odklonila se od těla bez jediné kapky krve a rozhlédla se kolem sebe. Vítr vál a stromy se přitom prohýbaly jako při nějakém tanci. Victoria naposled nasála okolní vzduch, poté si přehodila tělo muže přes rameno a běžela s ním k nejbližšímu přístavu, aby jej schovala ve vodě. Bylo to Arovo pravidlo:

Můžete se krmit, kdy chcete. Jen nesmíte víc, než překonáte svou žízeň, aby nevzniklo podezření. Oběti si více promýšlejte a nezapomínejte po sobě uklidit těla!

Tohle jim opakoval často, především Jeremymu, ten nebral pravidla moc vážně.

Victoria se vracela k jejich dočasnému úkrytu, kde se rozhodli na nějakou chvíli zůstat, přesněji řečeno - do Belliny přeměny v upírku.

***

Bella roztřeseně oddechovala, vlil se do ní nový život. Nová Bella! Pociťovala neovladatelnou chuť po krvi z lidského hrdla. Ta touha se kolem ní vznášela a prostupovala každou buňkou jejího obnovovaného těla. Rty měla popraskané - v krku to prahlo horkem a suchem jako na poušti, ale tisíckrát silněji. Ostřejší smysly byly pro Bellu nevídaným požitkem. Překvapilo ji, že viděla lépe než obyčejný člověk. Také slyšela veškeré zvuky, o kterých předtím neměla ani ponětí. Jako poslední překvapení byl nesmírně vyvinutý čich a první, co Bella ucítila, byl pach lidské bytosti, která byla svázaná ve vedlejší místnosti. Pouta jí rozedíraly kůži do krve. Krev!

S každou novou dávkou krve zapomínáš!

Alice si vzpomněla na Arova slova, když ji přivítal jako ztracenou dceru u sebe ve Volteře.

„Bello, poslouchej mě! I když se to teď nezdá snadné, na nic nemysli. Nech mysl spát! Budeš mít spoustu síly a všechno bude v pořádku.“

Alice promlouvala tiše k Belle uklidňujícím hlasem. Bella se k ní obrátila, pohlédla jí do očí a kývla na souhlas.

Bella zarývala nehty do Aliciny ruky. Její krvežíznivost se přímo rozplývala potěšením při pohledu na svázanou dívku v rohu.

„Poslouchá tebe, Bello. Aro to Jeremymu výslovně nařídil. Má rád, když si upír hraje s kořistí, než ji zabije...“

Poslední větu Alice dodala tišeji. Bella však už nevnímala další Alicina slova, pomalu se přikradla k vyděšené dívce se světlými vlasy - připomínala jí mrtvou kamarádku. Kamarádku, kterou viděla na vlastní oči umírat. Hlavou jí proběhly všechny společné chvíle, které spolu prožily - od nakupování až po randění s kluky. Všechno probíraly mezi sebou - i ta největší tajemství, která by nikomu jinému neřekly.

„Nemůžu!“ hlesla Bella ochraptěle z nepředstavitelné žízně. Cloumala jí chuť zjistit, jak chutná krev. Jak chutná dívčina krev. Přesto odvrátila pohled, nedokázala se na ni dívat, pulzující tekutina v žilách byla hlasitější, srdce dívky tlouklo rychleji.

„Nechci!“

Zaječela a vystřelila jako šíp dveřmi, posadila se na stromě a rukama si objala kolena.

„Proč ne?“

Alice se optala - téměř paralyzovaná překvapením. Ještě neviděla někoho, kdo by se dokázal takto brzy po přeměně ovládnout. Vtom však Alice strnula díky své vizi z budoucnosti.

Viděla v ní Bellu, která běžela lesem, oči měla krvavě rudé a rty se jí prohýbaly pod zlostným vrčením. Za někým utíkala upíří rychlostí, neohlížela se vpravo ani vlevo. Měla jasně vytyčený cíl! Bella cítila poblíž sebe pach krve - to Alice přečetla z pohledu jejích rozšířených očí. Na sobě bílé šaty potřísněné kapkami zasychající červené tekutiny, bosé nohy se při běhu téměř vznášely. Náhle se připravila ke skoku a přistála za balvanem, jež jí stál ještě před okamžikem v cestě za cílem. Dál už Alice vizi neviděla, rozmazala se jí jako všechny ostatní, aniž by odhalila své tajemství.

„Alice, co jsi viděla?“

Bella vyděšeně pozorovala Alice a taky s hlubokým zájmem, ochraptělost v hlase neopadala.

„To nic...“

Alice se rozhodla vizi před Bellou utajit, dokud nebude vědět, co vlastně znamenala. Třeba jen dělá z komára velblouda, uklidňovala se v duchu. A tak raději převedla téma jinam - co udělají s Bellinou žízní. Bella se poprvé setkala s krvežíznivostí, jež se v ní probouzela k životu, tváří v tvář. Proto měla právo volby - to spousta neměla! Alice se však rozhodla Belle pomoct.

„Nechci umřít, ale... nechci ani zabíjet lidi! Je ještě jiný způsob?“

Alice rozhodila rukama kolem sebe a Bella pochopila.

„Zbývá jen říct tvé zajatkyni, aby utekla a na nic z toho nemyslela. Nesmí o tom s nikým mluvit.“

Bella se jiskřivě usmála - už zase tím lidským způsobem, přestože s duší upíra.

„Děkuji.“

***

Aro se na okamžik zastavil a hledal zbylé členy své gardy. Dal jim příkaz, aby se po krmení dostavili na místo určení. Právě tam nyní čekal ten osamocený Aro!

Jeremy se blížil spolu s Felixem, oba již dokončili svůj lov, Victoria ještě pročesávala blízké okolí. Alice pomáhala Belle přivykat si na upíří záležitosti.

„Aro, kdy plánuješ vyrazit do Volterry?“

Neurvalost v Jeremyho hlase byla dost jasně hmatatelná. Drzost však poněkud vyčnívala. Arovi se jeho obvyklé chování protivilo, ovšem daru Jeremyho si podstatně vážil.

„Brzy! V podstatě hned, jakmile dorazí Victoria - tak vyrazíme i my.“

Jeremy významně pozvedl své obočí a zíral upřeně - avšak s nepochopením - na Ara.

„A co Alice?“

Arovi přišla jeho zvědavost vcelku zajímavá, nijak se jí ovšem nezabýval, neměl čas na zbytečné malichernosti.

„Alice se musí postarat o to, aby Bella uměla ovládat svou žízeň!“

Všichni přikyvovali na souhlas - zrovna tehdy konečně dorazila Victoria. Bez váhání se vydali na útěk domů - do Volterry.

Každý nad něčím přemýšlel. Aro nad tím, jestli se Belle daří snést svou novou osobnost, a zároveň se zaobíral myšlenkami na příchod do Volterry. Felix uvažoval nad dnešním dnem, nad tím, jak ho strávil. A již se těšil zpět do Volterry. Ne však, že by se těšil domů, ale spíše na někoho. Jeremyho myšlenky vedly k jedinému světlému bodu jeho světa - k Alici. Od doby, kdy byl přivítán Arem do gardy, si přál, aby mu věnovala alespoň jeden pohled. Oslnila ho nejen svou schopností, především svým vzhledem, kterým se podobala nádherné víle, jen křídla chyběla. Barvu očí se běžně snažila skrýt lidskými kontaktními čočkami - Jeremyho to velice ohromilo! Toužil mluvit s ní stejně jako líbat ji něžně na její krásné srdci podobné rty. Několikrát ji přistihl, jak se živí jinou potravinou - převážně tím, co bylo nejblíže. Přesto se neodvážil říct ani slovo Arovi. Ten naštěstí nekontroloval jeho mysl, takže na nic nepřišel. Avšak Jeremy na to přišel dost snadno díky sledování Aliciných kroků. Victoria jediná přemýšlela jen nad chutí, kterou stále ještě rozvalovala v ústech. Chuť krve z hrdla muže - krev byla vcelku čistá, jemně proředěná whisky s ledem. Za ta léta u Ara si dokázala vytříbit vkus.

Pohodila hlavou a myšlenky nechala daleko za sebou...

Autor: Lena15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pach veverky - 3. kapitola - Lov: