Alice s Bellou míří k zašlé nenápadné budově, kde na ně čeká překvapení... Bellu by však nenapadlo ani v nejdivočejších snech, jak velké překvapení! Přestože se nedovede vůbec bránit, musí čelit blížící se hrozbě...
15.08.2013 (12:30) • Lena15 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1448×
2. kapitola - Překvapení pro Bellu
Alice se ve světle měsíce zaleskly oči fialové barvy. Kontaktní čočky nosila jen obšas, aby zmírnila opravdovou barvu svých krvavě rudých očí. Neměla ráda svou pravou podstatu, ale potlačovat ji nebylo vůbec snadné, k plné síle totiž potřebovala lidskou krev. Někdy jí však k přežití stačilo i něco menšího. Bella jí připadala hodně vystrašená a to ještě neví, co ji čeká, pomyslela si Alice. Pokračovaly spolu s Bellou vstříc nenápadné budově bez jakéhokoli světla. Bellou celou dobu cloumala upřímná zvědavost, přesto nevyslovila ani jedinou otázku. Kroky obou dívek tlumila vysoká tráva, jež obklopovala velkou plochu. Už jen kousek, povzbuzovala se Bella v duchu. Alice chtěla něco říct, aby Bellu uklidnila, nic ji bohužel nenapadlo. Ve vzduchu náhle Alice zaslechla šustnutí a obrátila se, Bella zastavila a hleděla upřeně na Alice.
„To nic, jen...“
Nedořekla Alice a znovu vykročila, s Bellou těsně v patách.
***
Dveře se otevřely a obě bez váhání vstoupily dovnitř.
„Vítej, přesladká Isabello.“
Zahlaholil něčí hlas, Bella sotva stihla otočit hlavu, už u ní stál přátelsky se usmívající muž - jako by byl její strýček.
„Jsem tak rád, že jsi tady. Je mi potešením přivítat tě u nás. Představím ti ostatní, jsou už na tebe moc zvědaví.“
Podal Belle rámě a vedl ji k hloučku bledých tváří, které je pozorovaly s nevraživým zájmem.
„Vážení, tohle je Bella.“
Ukázal na dívku a všichni se přihrnuli blíž.
Muž s dlouhými vlasy, jež mu splývaly po zádech, začal představovat Belle doposud neznámé tváře:
„Tohle je Felix.“
Napřáhl bledou paži k muži ve světle šedém plášti postavájícímu nejblíže.
„Je to jeden z mých nejsilnějších, má ohromnou sílu.“
Bella pohlížela na vysokého muže s krátce střiženými vlasy s nemalým zájmem, ovšem i se strachem z jeho nevídané síly.
„S Alice se již určitě znáte.“
Kývl směrem k drobné dívce v černém plášti, pořád však byl o odstín světlejší než Arův.
„Alice vidí do budoucnosti a vlastně jen její zásluhou tu jsem, my všichni. Alice tě viděla v naší společnosti.“
Pousmál se na ni a vrátil se zpět k Belle, aby jí představil poslední dva členy, kteří nedočkavě postávali kolem.
„Victoria je jedna z nejlepších, pokud se jedná o útěk. Dokonale dokáže zmást své protivníky, což se někdy opravdu hodí.“
Aro popošel k poslednímu členovi, tentokrát opět k muži. Bella si všimla, že Victoria má také šedivý plášť, přesto o trochu tmavší než Felixův. Muž vedle, k němuž mířili, měl plášť podobný Alicinu.
„Tohle je Jeremy, není s námi až tak dlouho, přitom má velký talent. Dokáže ovládat mysli lidí a některých upírů. Dokáže jim cokoli přikázat, cokoli. A jeho oběť to bez nejmenších námitek splní. A mně říkej Aro!“
Zástup se rozešel ke dveřím a Bella je bez přemýšlení následovala. Místnost byla skromnější, ovšem místa bylo dost. V rohu se vystrašeně krčilo pět lidí a Bella jim pohlédla zmateně do očí.
„Co to...?“
Nedokázala domluvit, Aro ji přerušil mávnutím ruky.
„Bello, nejdřív přece musí dojít k tvojí přeměně. Ještě jsem se ale nerozhodl, kdo si tuto záležitost vezme na starost.“
Vyslovoval slova pomalu - jako malému dítěti, které něco naprosto triviálního stále nemůže pochopit. Bylo vidět, že Aro skutečně nepřemýšlí, i tak vypadal velice zadumaně:
„Jeremy - tebe potřebuji zde. Alice si vezme Bellin první lov. Felixi, ty tu zůstaň s Jeremym, kdyby se náhodou někdo chtěl bránit. Síly nebudou zatím třeba, Jeremy. Victorie, pojď se mnou!“ přikazoval Aro.
Jeremy s Felixem zůstali v místnosti hlídat pět lidských zajatců, Alice vyběhla ven před buduvu a Victoria následovala Ara i s Bellou.
„Victorie, chci se zeptat na tu věc.“
Popadl Aro Victoriinu průsvitně bílou dlaň a jeho oči zaplály uspokojením.
„Takže vše je v pořádku, výborně! Smíš se jít nakrmit, řekni Jeremymu a Felixovi, aby tři z nich vypustili. Zbylé dva ať ovládne...“
Victoria odkráčela ladnou chůzí a Aro se naklonil k Belle, rusé vlasy za ní jen vlály jako závoj.
„Velice mne těší, sličná Bello, že budeš dokreslovat úžas naší gardy...“
Při Arových posledních slovech se mu rozsvítily oči rudou září a on zabořil své ostré bílé tesáky do krku Belly, která sebou ani neucukla, protože už tento čin viděla, navíc mu zabránit stejně nemohla. Zatímco Aro měnil Bellu v jinou bytost, Jeremy, Felix a Victoria rozmlouvali o tom, koho si kdo vezme na svačinku.
„Jeremy, vždyť ty už jsi dnes pil.“
Nadhodila bystře Victoria.
„Neměl by ses tak přejídat.“
„Jenže to bylo kvůli přivedení Belly, proto si zasloužím nejlepší kousek.“
Blýskl zubama po jediné dívce, jejíž krev byla nejčistší.
„Ta je pro Bellu, vždyť to víš. Aro by zuřil! A vůbec - já si beru tohoto, já svou práci odvedla.“
Felix jediný mlčel a naslouchal jejich rozhovoru. Pokud šlo o něj - bylo mu to jedno. Měl prostě žízeň! A rázem svou myšlenku proměnil ve slova:
„Tak už se nehádejte, já mám žízeň!“
Odpoutal tři muže a vypustil je dalšími dveřmi ven.
„Utíkejte!“
Křikl za nimi a všichni tři se rozutíkali v naději, že utečou predátorům noci. Nikdo příliš dlouho na nic nečekal a Victoria s Felixem vyrazili za kořistí. Jen Jeremy nejdříve ovládl dvěma zbývajícím mysli, poté rychle doklusával ostatní. Žena s mužem zůstali osamoceně sedět na zemi, oba svázaní.
***
„Au, to bolí! Cítím oheň... Já hořím, pomoz mi, prosím...“
Bella mezitím ležela na podlaze, pod sebou Arův černý plášť. Bolest ji omotávala celé tělo do úzkostného klubíčka.
„To nic. Přeměna netrvá dlouho, za chvíli se napiješ čerstvé krve. Alice půjde s tebou, zlato! Ta už se krmila, ale musí na tebe dohlédnout,“ uklidňoval ji Aro.
Konejšivě pohladil Bellin obličej a znovu povstal na nohy:
„Zavolám Alici!“
Rozběhl se a po několika pomalých tlukotech Bellina srdce se skutečně objevila Alice s Arem v otevřených dveřích.
„Já se půjdu občerstvit. Co to Jeremyho napadlo? Doufám, že to po sobě uklidí. Nezapomeň Bellu nakrmit.“
Usmál se jako milující otec, který dává příkaz ženě, aby nakojila malé děťátko.
Alice přicupitala k Bellinu téměř hořícímu tělu, které pokračovalo v přeměně na upírku.
„Bello, vydrž to! Ššš... To bude dobré, věř mi!“
Alice hladila Bellu opatrně po chladnoucí kůži a naslouchala utichajícímu tlukotu srdce. Třásla se jako osika. Bolest proplouvala celou její osobností a pomalu ji rozřezávala na kousíčky. Když odezněl poslední zvuk, kůže prochladla téměř až pod bod mrazu, teprve tehdy bylo jasné, že Bella už nikdy nebude stejná.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Lena15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Pach veverky - 2. kapitola - Překvapení pro Bellu:
Dobře se to rozjíždí. Jsem zvědavá, jak to bude dál! 
Zaujímavé..
Ahoj,
článek jsem ti opravila, ale příště si, prosím, dej pozor na mezeru za tečkou (a jakýmkoli jiným interpunkčním znaménkem). Viz. název článku i název v textu.
Děkuju.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!